sobota 22. září 2012

Léto v řiti, do jara daleko


Barevné listí, zvířátka z kaštanů, pečená jablka a svařák se skořicí? Já nevím.

Podzim jsem nenáviděla minimálně od školní docházky a to jen díky tomu, že dál už mi nesahá plnohodnotná paměť, ale jen útržky, co vám vykládají druhý den po probuzení a nejste schopni objektivně oddělit zrno od plev. On už samotný fakt, že se narodíte v listopadu nenabízí žádné polonahé párty v písku a invence kde slavit, končí u doma, v zadýchaném klubu nebo v hospodě, kde topí. Na moje narozeniny prší pokaždé, výjimkou jsou ročníky, kdy začnou holomrazy dřív nebo díky husté mlze polovina gratulantů netrefí do smluveného podniku nebo se rovnou vykašlou vůbec opustit gauč. 
Optimální počasí na funus. Ono by se to dobře vyjímalo i na parte, když zrovna u toho vašeho zastavuje víc babek než před letákem Lidlu vedle a šeptají si, „od listopadu k listopadu, jak si to šikovně uměla načasovat a i ty věnce pěkný, dušičkový, bude mít teď v akci...“

Pardon, s podzimem na mě každoročně zavane vždy takový zahnilý dech cynismu a mravního pádu. Dnes se dá i přesně určit, odkud ten dech vane – Žmura včera na farmářském trhu spolu s Trudi podaroval štědrý prodejce po dietním párku během každého kolečka, které jsme kolem stánku absolvovali. Zalijte to doma malinovým sirupem, zajezte medovou krupičnou kaší a připravte se ke startu. Budiž Žmurovým štěstím, že při druhém kolečku kolem stánku už spal. Dnes se u každého zasyčení střevních plynů bojíme škrtnout sirkou nad sporákem.

Do pozitivní části dnešní bilance právem patří prostě neuvěřitelná bánica z prvorepublikové kavárny Slavia (neplést si se Slavií naproti divadlu, tahle je ve Vršovicích a mají tam ostatně skvostné úplně všechno) a začátek topné sezóny (zpátky do triček!). 

Jen tedy váhám, kam zapsat utonutí pavouka s tlustýma nohama o průměru padesátikoruny. V mé sklenici s vodou, ze které popíjím v noci, podotýkám bez předchozího rozsvícení lampičky a vizuální kontroly obsahu. Můžu o něm psát rovnou jako o zrůdě a to jsem ho viděla už jen jako utopence a ne jak mi zaživa poskakuje těma chlupatýma nohama po obličeji. Dobrá zpráva, že už se u nás neukáže. Špatná – kolika jeho kamarádům a příbuzným teď blikají žíznivé oči pod skříní a za topením?



13 komentářů:

  1. proboha, pavouky ne... proto mám na nočním stolku lahev s ventilem :))

    OdpovědětVymazat
  2. ty jo a já si řikám, konečně podzim, zase začnu žít a ne přežívat :-) nesnášim teplo

    OdpovědětVymazat
  3. Quanti: po tom incidentu taky přejdu na cyklistické uzávěry!

    Elo, za půl roku si to vyměníme:)

    OdpovědětVymazat
  4. Co je to taká Bánica?

    Podzim jest pěkný - mám rád takovou tu vlhkou vůni padanýho listí, v kanclu není vedro k zalknutí a vůbec se cítím tak nějak neuvařeně:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Sejra: slaný koláč z listového těsta zapečený s balkánským sýrem a pórkem a kavárna se zve Šlágr, omlouvám se za tiskovou chybu:)

    pro mě je podzim takový nedovařený, ale ani slovo proti babímu létu, jaké bylo třeba včera nebo dnes, to se dá. Legrace u mě končí, když člověku začnou po půlhodině venku pomalu křehnout prsty a špička nosu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To křehnutí nosíku mám docela rád. Asi sem byl v mnulém životě nějaký eskymák nebo tak něco:-)

      Moje žena vždycky upadá do mdlob, když těsně před příchodem zimy vytáhnu z knihovny nějakou mojí oblíbenou knížku o dobývání severního pólu, o polárnících a tak, např. "30 let na zlatém severu".

      Vymazat
  6. Taky se hlásím do zástupu milovníků podzimu...ale já mám ráda i zimu, i jaro, i léto...takže nevím, jestli je moje zařazení relevantní :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj!
    Ještě do loňska jsem měla na podzim podobnej názor: Úpadek. Mravní pád. Tlení. Beznaděj.
    A najednou jsem se přistihla, že když jdu ráno se psem ven, že to voní. Ta hlína a listí. A že jsou krásný barvy všude kolem. A že to slunce už tak nežblunce = že mi po zádech netečou čůrky potu, až se mi z toho nechutí zvedá už takhle zvednutej tlak.
    Lavičky pod naším oknem už nejsou tolik okupovaný všelikou uřvanou chátrou, která tím pádem ani nemočí v křoví u laviček.
    Takže se mi podzim trošku jako -až se to bojím přiznat- líbí. Začíná líbit.
    Jen mi vadí, co přijde po něm. A do jara daleko, předaleko.

    OdpovědětVymazat
  8. Moment, tady je zásadní shodnout se na definici podzimu. Takže babí léto a plesnivá hlína, v pohodě. Mě tedy voní i plesnivý starý zdi, takže pokud ji nemám na chlebu nebo na nehtu, nic proti plísním nemám. Ještě když občas zaprší a člověk si mezitím může uvařit zázvorový čaj. Ale o podzimu, kdy je hnusně nonstop a úroveň světla přibližuje ke sklepu u Fritzlů, se nic pěkného napsat nedá!

    OdpovědětVymazat
  9. naprosto souhlasím s tím, že na slavii nemůže být vůbec nic špatného ! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Přesně, babí léto je prima, zima a četba o dobývání severního pólu taky dobrý, ale hnusný lezavo, mokro, člověk se nemůže zahřát a ještě to psycho: že po podzimu přijde zima a dlouho nebude teplo a nebudu moct bosa na trávu a hlavně ta hnusná tma už odpoledne, to snáším hodně blbě. Tma mě nebaví.
    Je na to jediný řešení: bejt každej večer v hospodě.

    Kavárna Šlágr, dobrá! Tam musím! Jo moment (koukám na netu), to není tak z ruky, to není dole ve Vršovicích, to jsou Vinohrady. Francouzská 72! Tak to jó, tam se vrhnu!

    OdpovědětVymazat
  11. Liško, ta hospoda mě taky nebaví půlroku. Ještěže jsou koncerty nebo kino. A dej mi vědět, jak jste si se Skunkem pochutnali!

    OdpovědětVymazat
  12. Jooo, pro mě může být klidně deset pod nulou, ale jak jsou dva nad nulou, nadávám jak barbar! Lezavý sychravo nenávidím.

    A taky že než dotáhnu malou ze školky, tak už je skoro tma.

    OdpovědětVymazat