středa 13. února 2013

Smyslů zbavená


Viděli jste Perfect Sense? Nemusím moc katastrofické filmy a už vůbec ne, když k Zemi míří asteroid, který může odklonit jen nepodplatitelný fízl ve výslužbě a ještě u toho pár cápkům rozmluvit kouření hašiše, přefiknout dojatou Liv Tyler a obnovit upřímný vztah s dětmi z minulého manželství.

Leitmotivem Perfect Sense je epidemie, která lidstvo kosí postupnou ztrátou smyslů jednoho po druhém. Ty první jsou spíš zábavné - od čichu přes chuť (pojďme se zakousnout do mýdla, chutná jako jahodová pěna!), ztráta sluchu už je psycho pro pokročilé, ale pořád ještě lepší varianta, než finální slepota na úplném závěru.

A pokud se ptáte na vnitřní poselství, které tenhle film přinesl zrovna mně, tak vám mohu s pohnutím odpovědět. Buďme silní, apokalypsa přichází!

Totiž čich jsem zřejmě definitivně ztratila někdy před měsícem, kdy jsem už konečně přestala rozlišovat mezi zdravím a nemocí, ale pouze mezi barvou a kvantitou sekretu, který se mi valí z nosu zhruba dvacetkrát denně, o prudkých erupcích v přechodech mezi zimou a teplem nemluvě (kolik nic netušících a nevinných cestujících v tramvaji už to schytalo do svých límců a ramen, když jsem neměla po ruce kapesník!). A to ještě neuvádím hrubou finanční rozvahu spotřebovaných palet papírových kapesníků nebo estetickou stránku věci – sytější nachový odstín by jeden pohledal snad jen na nosu Bolka Bolívky nebo Miloše Zemana. A Zeman si ho může nechat aspoň zaretušovat.

S čichem jde ruku v ruce chuť, ale stejně jako postavy snímku zmíněného úvodem jsem zatím nenašla důvod propadat panice. Ne že bych si nepřiznala, za mou potenciální kariérou sommeliérky se skví rozmázlá hlenitá tečka, na druhou stranu mi přestala vadit spousta maličkostí, od zkyslého mléka v kávě po kamarádské sdílení spolusedadla v metru s bezdomovcem a jeho igelitkou pokladů. Pokud byste potřebovali vyčistit septik nebo se seškrabat několik měsíců zesnulou babičku z koberce, nestyďte se a pište do komentářů.

Varovné to začalo být až o víkendu, kdy jsme s Gábinou, Luckou a Jakubem z minulého postu vybírali z víkendového menu v hospodě po výletu do Prokopského údolí.

„Takže dvakrát guláš a jednou roštěná na žampionech. A my se známe?!“ zeptá se číšník po mé levici silně zainteresovaným tónem, zatímco jsem zabořená do lístku, jako obvykle jsem poslední a stejně si zaboha nemůžu vybrat. Jeho otázka mě vytrhne ze soustředění a jak se na něj zadívám, tak tyhle oči si opravdu pamatuju, snad jen trochu jiné rty a delší vlasy...ale jak by se octnul tady?

„Cože a odkud?“ vyhrknu po pár sekundách zírání na něj, když mi Lucka zarazí loket do žeber, co teda bude s tou objednávkou.
„Z lístku“, dostává se číšník do podobného stádia chaosu a nesměle ukazuje na jídelák přede mnou.
„Jako co si dáš“, tlumočí mi netrpělivě Gábina jako kreténovi, kterého si vzali na neděli domů z ústavu. „Ahajo, tak ten guláš třeba, díky!“

Jak mohlo znít „a vy si dáte?“ stejně jako „a my se známe?“ rozebírám s nimi potom filologicky u stolu, ale nikdo nezná odpověď. Stejně jako mi tvrdí Milý, že mi to s tou hospodou říkal a stejně jako Žmur prospí už celou noc a ani nepípne – tak to aspoň připadá mě na úsvitu nové éry oproštěné už nejen od chemických smyslů, ale i od zvukových informací.

Příští post brzy a jako obvykle, nebo později v Braillově písmu. 

13 komentářů:

  1. Výborně! Vždycky mě zajímalo, jak vypadá Braillovo písmo na monitoru počítače!

    OdpovědětVymazat
  2. Posílám virtuální slivovici. Ta určitě zalepší!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. F.: dočkáš se, dočkáš!
    Sejro, nejhorší útrapou je fakt, že tu stále máme litr té pravé domácí od Vánoc, ale můžu si k ní maximálně přičichnout...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím:-) Ale inhalace by mohla též účinkovat. I když, možná tak na nervy - člověk by se nasral, že nemůže:-)

      Vymazat
  4. To katastrofické oslepení populace s dalšími přidruženými apokalyptickými kombinacemi mi připomíná mou oblíbenou knihu Den Trifidů (plus Bídné roky pro doplnění verzí na naši skvělou budoucnost ;-) ). Ač moc scifi nečtu, tyhle knihy jsou vyjímkou, připadaly mi jako celkem reálné verze konce naší civilizace;-) Tj. nic, co by se nemohlo stát ;-) Dost podobné čtení deníčků matek zejména mladých batolat (čím více dětí, tím hůře)- žádná scéna tam není tak strašná, aby se jí nedalo uvěřit;-) V budoucnu a na mateřské se prostě může stát spoustu čtivých a zábavných katastrof:-)U tebe se taky hezky čte ;-) Upozornění: Spojitost tohoto blogu s knihou Bídné roky je čistě náhodná ;-) Bos.

    OdpovědětVymazat
  5. Na Den Trifidů si brousím zuby dlouho, u nás je na čestném místě v pánské knihovně. Btw. Bídné roky začnou od května. Ještě by bylo na pořadu dne Sto roků samoty, protože si někdy bezděčně a nevděčně uvědomím, že mi ty meetingy a korporátní obědy vlastně chybí...! Ale předpokládám, že z tohoto falešného sentimentu se proberu hned, jak do nějaké multikulti kolbenky zase nastoupím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Při kojení budeš mít dost času na čtení, ve dne i v noci ;-) U uspávání za ručičku se dá ve tmě číst z obrazovky NB nebo čteček. Kolbenka se bude zdát čím víc vzdálenější realitou a vysněným luxusem se stane procházka o samotě a bez zavazadel a solo kafe v klidu, s relaxujícím pohledem do prázdna/blba, nejlépe v kavárně s výhledem a v neposlintaném oblečení :-) Bos.

      Vymazat
    2. Den trifidů je moc pěkná kniha. Četl jsem jí asi stokrát. Ke kojení ideální. Teda ne že bych kojil, ale kdybych kojil, nečetl bych nic jiného:-)

      Vymazat
    3. Jo, ale vy zapomínáte, že tenhle nostalgický čas jednoho mimina už se nikdy nevrátí (a já si ho tenkrát vůbec neužila v klidu a místo četby jsem se klidně půlhodiny v kuse vydržela dívat na to, jak Žmur spí nebo hloubala, jestli dýchá). Teď budu kojit a uspávat mimino, zatímco mi bude Žmur přejíždět autobusem po hlavě, sundávat si ponožky, vymrčovat, že má hlad/chce čůrat/chce navléknout ponožky, zatínat mi ostny své natahovací stonožky do páteře. Nevím, jestli si u toho stihnu přečíst něco jiného než etiketu na jeho tričku během doby, co ho budu držet za límec...

      Vymazat
    4. Jo tak to pak bude jiná dimenze ;-) Třeba se kniha bude hodit jako zábrana, aby Žmur nepřejížděl miminu po hlavě a nevydloubával mi oči ;-)Bos.

      Vymazat
  6. no dobře, protože na psychologii číšníků jsem tak trochu odborník, tak rád pomohu - číšník se jistě žoviálně ptal "A my si dáme?", takže pak je akustický omyl zcela omluvitelný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. lobo: do laciných podniků, kde číšníci používají plurál, ze zásady nechodím! Tenhle měl smoking a brilantinu a malinovku donesl v křišťálové karafě s ubrouskem přes ruku!

      Vymazat
    2. směs brilantiny a malinovky v karafě, která má ruku? to je na mne příliš mondénní!

      Vymazat