čtvrtek 18. dubna 2013

Zkouška požárního poplachu


Den předem vám v outlooku přistane vykřičníky opentlený mail s nosnými pokyny, kdy  a za jakých hesel si máte sbalit zadek a odebrat se před budovu. Nepřehlédněte hlášení! Je přísně zakázáno úmyslně rozšiřovat paniku, nedbat pokynů v rozhlase a (pro workoholiky) schovávat se s notebookem a rozepsanou prezentací na WC!! Nepoužívejte výtahy a nestrkejte se na požárním schodišti!!! Venku potom probíhá velký socializing kuřáků, vrátní z budovy vystrkávají poslední managery odchycené na WC s laptopem a naopak, pár zběhů se po požární fikci na svá místa vrátí pro jistotu až zítra ráno.

Několik málo týdnů před porodem požární cvičení začíná ojedinělou, zato vcelku neslušnou kontrakcí, která vás hravě svalí na kolena. Vepřové výpečky k obědu zajedené dvěma fidorkama? Měla bych se konečně zaměřit na svůj jídelníček. Něco mi to připomíná.

Sklátíte se takhle naslepo ještě dvakrát a potom si konečně vzpomenete na první porod a zaplaví vás vlna stresu. Přesně v tom okamžiku kontrakce přitvrdí po 10 minutách a starší dítě začíná prudit, že chce ven do parku. „Teď ne, vymysli si, co chceš za pohádku, nechtěl bys čokoládu, moje jahodové labello nebo voskovkou pokreslit zdi?“ Cokoliv, ale zavři na chvíli klapačku a nech mě v klidu přemýšlet, zamyslíte se během dalšího dřepu. Asi by bylo fajn si zabalit tu tašku. Jen pro jistotu, samozřejmě. Stejně jsem to chtěla udělat. (Pořád to podvědomě svalujete na výpečky a fidorky). 

Po třech Krtcích a zírání na dno prázdné tašky mi dojde, že se kontrakce ustálily zhruba na začátek každého dalšího dílu. 

7 minut, do prdele, rodím!

Volám Milého, nezvedá. Později se dovídám, že hrál se šéfem fotbálek. Na konci nerozhodného turnaje mi volá zpátky a nechtěně na něj přenáším paniku. 

Za dalších 20 minut už se po zacpané magistrále řítí podivná posádka: Milý v obleku z odvolaného jednání, já s divým výrazem a v tričku pocintaném od pomeranče a Pižmur v teplácích, bezstarostně si prozpěvujíc radostí z nenadálého výletu autem. 

Rozrazím dveře Porodnice, řítím se na monitor následována suitou natěšených mediků (v rozrušení odsouhlasím jejich přítomnost na všem)...a tím je porod oficiálně u konce. 

„Já to nechápu, já jsem měla opravdu pravidelné kontrakce skoro po pěti minutách“, zklamaně slézám z křesla. „Ale to my vám věříme, necháme si vás tu raději přes noc na pozorování a ráno uvidíme...“

Pokud byste někdy chtěli okusit real zážitek letecké katastrofy,  kdy ležíte připásáni s umírajícími pasažéry v dýmajících troskách airbusu, doporučuji se za cenu regulačního poplatku ubytovat v kumbálku těsně přiléhajícímu k porodnímu sálu. Někdy kolem jedné mě vzbudil první porod, ve tři už mi ze zad přestal tryskat ledový pot při výkřicích „to už mě radši zastřelte, neee, auuuuuu, já nechci, prosím vyndejte to ze mě“ etc. A nad ránem jsem už byla dávno smířená a vděčná za svou spolubydlící, která aspoň neřvala jako tur a neskopávala nohama stolek s porodnickým vercajkem, ale jenom tiše sténala a plakala.

Ráno jsem dostala na cestu dvě tvrdé housky s máslem a přátelské pozvání svou hospitalizaci kdykoliv obnovit, pokud mi praskne voda nebo nastanou další pravidelné kontrakce (začaly přesně v okamžiku, když jsem nastupovala v přezůvkách do tramvaje, neb mi Milý na pokyn sestry včera večer odvezl boty, ale svoboda je sladká a mě by k návratu na mučednickou celu svaté Kateřiny nedonutila ani placenta šourající se za mnou po chodníku). 

Konec těhotenského blogísku a příště zase o něčem normálním, co nesmrdí dětmi, depresí a dezinfekcí!

17 komentářů:

  1. Přituhuje, přituhuje.. ALe čte se to hezky, když to člověk nemusí zažívát sám. Horor v přímém přenosu. Tak už si pořádně zabal tu tašku - heslo vždy připraven ;-)Bos.

    OdpovědětVymazat
  2. Bos.: taška už je ready a já po včerejšku vlastně taky, teď už jen jak naložit s dvěma týdny přede mnou a kolikrát mě tam Čičman ještě vyžene nanečisto.

    OdpovědětVymazat
  3. PS: Když jsem slyšela ty porodničně-hororové výkřiky a steny, říkala jsem si, že nebudu taková hysterka. Když ale přišly moje hodiny mučení zaživa bez možnosti brzkého vykoupení, nebyla jsem žádný statečný partizán. Vše bych v té chvíli prozradila a tak ústa nezůstala němá;-) Alespon pro svůj křik neslyšíš ty ostatní :-)a personál tě bere více na vědomí, což je někdy stěžejní. Kamarádku nechali ležet na porod. sále připravenou a šli na svačinu, ona už si zvenku rukou nahmatala kus dět. hlavičky a řvala o pomoc, ze sesterny jen cítila smrad přihřávaných párků a kolem ní nevšímavě projela uklízečka s koštětem svůj rajon.. To bych asi řvala jako tur, dokud by nenaběhli všichni potřební a uklízečka přes veškerou naučenou otrlost neodběhla ;-)Bos.

    OdpovědětVymazat
  4. ach jo, já teda nenazývala svoji dceru "to", ale jak jsem při každé kontrakci žebrala o císaře, si ještě pamatuju... a pak po akci poslouchat podobné utrpení ze sousedního sálu! nedokázala bych pracovat v porodnici, fakt ne...

    OdpovědětVymazat
  5. Teda, moje zlaté hodné holčičky... u Haničky se mnou byl manžel a to mi hrdost nedovolila jakékoliv verbální projevy; neverbálně jsem pokníkávala jak nakopávané štěně a obvykle jsem se do něčeho zakousla - do polštáře, ale párkrát to odnesla i manželova ruka. Odnikud odjinud jsem neslyšela nic, a to se ten den rodilo jak na běžícím pásu.

    Liduška se narodila v německé, dokonale zvukově izolované porodnici (zaplakat jiné novorozeně jsem slyšela, jen když se současně otevřely obě dveře na chodbu) a byla jsem tam bez manžela, takže jsem si dovolila zahysterčit trochu víc. Stylem:
    "Budete chtít epidurál?" - "Ne, to zvládnu."
    O půl hodiny později: "Víte, že ten epidurál nebyl tak špatný nápad?" - "Teď už to dáte bez něj, máte to za pár!" (trvalo to ještě hodinu a půl)

    V té chvíli jsem byla šťastná, že německý personál nerozumí českým nadávkám...:))

    OdpovědětVymazat
  6. Ajé, tohle jsem neměla číst, to už mé první vykřesané jiskry nápadu mít ještě možná dítě se stanou rychle posledními.
    Fuuuuj a ještě k tomu doktoři, to je teda štace ta porodnice :)

    OdpovědětVymazat
  7. Quanti: já asi nikde ve špitálu, i když zrovna v té porodnici jsou to sice jatka, ale není to aspoň tak depresivní jako LDNka...

    squire: já jsem poseroutka, takže s epidurálem jsem počítala od prvního trimestru!

    Liško, to se nenech zneklidnit, můžeš se stát alternativní domorodičkou nebo překotnou rodičkou třeba na lavičce v parku;)

    OdpovědětVymazat
  8. Počkám na umělou dělohu a mimotělní těhotenství. Pořád říkám, že lidé by měli být vejcorodí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Á, konečně někdo, kdo se mnou založí Ligu za vajíčko! Na konci třetího těhotenství to už mám promyšlené. Chce to pořádně velkou skořápku a výživu a inkubátor na vejce. Oplodnit mimotělně a vložit do skořápky a pečlivě dolejvat naftu do nouzového agregátu, kdyby vypadl proud.

      Manžel se mi směje, že Ligu za vajíčko zakládám při každém těhotenství hned v prvním trimestru (blití) a pak v tom posledním (bolavý kosti). Jediná příjemná část toho všeho je snad pátý, šestý měsíc...

      Vymazat
    2. Gréto, nebo jako ryby, nakladeš edo rybníka a nestaráš se. Ale zase ten sex je těžká nuda;)

      squire: já bych potom k tomu vylíhlému kuřátku ale vyžadovala ještě nonstop chůvu. Záměrně nepíšu pěknou mladou au-pair, ale tlustou kníratou paní v klimakteriu, co ráda děti, bude je učit na klavír, etiketě a francouzsky. Krakeni by nám potom dělali hudební doprovod k večeři u svíček a nepřístojnosti spolu s rostoucíma zubama a smradlavejma plínama by si vyžral někdo jiný...

      Vymazat
    3. Právě že početí je jediné, co bych ze stávajícího systému zachovala. Potom bychom snesly něco o velikosti křepelčího vejce (to jsem ještě tak jako že ochotná) a následný postup viz Squire.

      Vymazat
  9. Psice, snad už žádná požární cvičení nebudou a příště už to bude požár naostro, z tohohle bych byla taky pěkně vystreslá.
    Držím palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, díky. Žádná cvičení už nebudou, protože na stejný triky se dvakrát nechytím. Takže je pravděpodobnější, že příště příznaky zanedbám a porodím někde v křoví.

      Vymazat
    2. Už se těším na článek!

      Vymazat
  10. Mek Bílová
    ;-))) vony ty rodičky ještě zvládaj artikulovat? Já proměnila porodnici dvakrát ve Werwolfov, při vytí totiž míň praskaj žilky ve vočích!
    Držim palce ať vyjede rychleji, než tam zajel!

    OdpovědětVymazat
  11. Držím palce taky!
    Ať je vše jako na růžovém obláčku.

    OdpovědětVymazat
  12. MB: jj, tahle artikulovala celkem dobře, pokud to s tím střílením tedy nevyhrožoval službu konající personál...!

    Liško, díky!

    OdpovědětVymazat