pondělí 6. května 2013

Čičman



„Fuj, vy máte na ruce klíště!“ Sestřička na příjmu se ode mě štítivě odtáhne. Zřejmě suvenýr ze vzpomínaného výletu z minulého postu. „S tím vám já určitě nepomůžu, ale zavolám kolegyni“. Zanechá mou ruku v manžetě na měření tlaku a zbaběle uteče ze dveří. Za pár minut nastoupí životem oprýskaná sestra č.2. ozbrojena pinzetou a dezinfekcí. „Vy se mě nebojíte?“ ptám se ji povzbudivě, abych zbytečně nebudila další podezření na ektoparazity nebo že po mně na křesle zůstanou svíjející se články škrkavky. „Paní my máme psa, kočky, slepice, králiky a dvě děti. Minulej tejden jsem jich vytahovala dvacet“, odvětila profesionální odvšivovačka a zamžourala na klíště zblízka pohledem lovce. Tím můj porod mohl oficiálně začít.

Při vstupu obětiny (rozuměj mě) na operační sál překvapí majestát rozlehlé místnosti. Takovou pitevnu neměl ani doktor Mengele. Vzápětí pochopím velikost prostor, protože na plac nastupuje osmičlenný pracovní tým včetně chichotajících se studentek na praxi. „Nebudou vám vadit ještě moje holky, že ne?“ ptá se mě laškovně anesteziolog. Po mém kývnutí, byť s otazníkem v očích, ve dvojstupu napochoduje ještě patnáct indonézských stážistek.

Dál už jsem to znala. Epidurální katetr, žlutá dezinfekce, pracovní dialogy a odborný humor mezi kolegy. Těším se, až se mi z napíchlých zad rozleje příjemné teplo do noh a zesádrovatím. O pár minut později teplo sice teče, ale spíš jako z prasklého topení, než parovodní trubice. „To je úplně normální“, jsem ujištěna. „Jdeme na to!“. Je pravda, že úvodní řez vnímám ještě celkem neostře. Zatímco ty další a stříhání do jednotlivých přepážek a vrstev už cítím zcela konkrétně. „Myslím, že je něco jinak“, svěřím se anesteziologovi. Ahúúúú, a co to bylo teď? Odstříhlý močový měchýř? „Já vám zesílím dávku a potom si vypomůžeme jinak, hned jak bude odbaveno dítě“, dostanu slíbeno. Potom řvu, protože mě někdo kuchá a tahá ze mě droby jako z krocana. Do háje, odplivuju jedovaté nadávky na tom Jeseniově stole, všichni se tváří, jakože to neslyší, jen mlčenlivé indonézské ženy přede mnou ustupují do bezpečí.

V nejhorší řežbě, když chci poprosit aspoň o roubík, se ozve úleva a pláč. Čičman! „Je to velká tlustá holčička, gratulujeme!“ Blahopřejí mi, jakoby se nechumelilo. „Tak a my můžeme, možná se vám teď trochu zatočí hlava. Příjemnou jízdu!“ Vida, aspoň anezteziolog mě slyšel – a vyslyšel. Je mi už celkem jedno, jestli mě sejme kladívkem po hlavě nebo mi odamputuje tělo od břicha dolů. Příští sekundu mi vybuchne v hlavě první petarda. A další a další rozbuška. „To je nádhera“, nemohu se zdržet opačných komentářů, „co je to prosím za mix?“ Oči anesteziologa se tiše usmívají. „Efedrin a opiáty, takový rodinný recept“, mrkne na mě. „Teď odpočívejte a užívejte si to, dáme všechno kromě holčičky na své původní místo“. Vnímám jen teplo a zmatené pobíhání dětské sestry, že se ztratil tatínek. Zmínka o ztraceném otci mě pobaví a rozesměje, takže mě sestra v předtuše mého podroušeného stavu jen odmávne a běží ho zatknout na druhý konec chodby. Zdálky slyším, že se našel a už ho vedou. Potom už jen zvonečky v hlavě a ztracený Milý sprintuje podél lůžka, na kterém to se mnou sanitář sportovní jízdou valí přes čekárnu plnou křižujících se rodiček. Máme Čičmana, vypadáš skvěle! (Že jsem nebyla bílá ani zelená, ale transparentní se od něj dozvídám až druhý den). Hadičky a čípek na JIP.

Naštěstí mé tělo už podruhé schvátil samohojící lurdský zázrak, tentokrát obohacený i o plnotučné mléko k potěše dětských sester a laktačních teroristek. Čičman je ve dne děvče andělského úsměvu nad dvojitou bradou a faldů i na prstech na rukou a hraje divadlo na dojaté návštěvy. Nemá oči. Ty otevírá až se soumrakem a po setmění se definitivně mění ve vlkodlaka. Šavluje okolí ostrými nehty a řve jako hyena, takže je schopná do pokoje přivolat odvážnější půlku směny nočních sester s hasicím přístrojem v domnění, že na oddělení pronikla puma.

Pihy na kráse jako vampirismus nebo mexický masakr ale zkrátka nemůžou zastínit dvě zásadní změny. Čičman je tady! A přestala jsem být těhotná. Halelujah!

31 komentářů:

  1. Gratuluji k vlkodlačí holčičce a přeji rychlou rekonvalescenci!
    Už se těším na zápisky o soužití Žmura s konkurentem. A obdivuji, že i přes rozpárané břicho a kojence u boku máš tolik literární invence a vtipu. Jen tak dál!
    Catha

    OdpovědětVymazat
  2. No moment, moment...právě byly zcela narušeny všechny mé naivní představy o císaři!:)

    OdpovědětVymazat
  3. hohó, smíchy jsem málem porodil taky! každopádně vzhledem k tomu, jak se věci mají s Čičmanovým pohlavím, navrhuji přejmenování na Namčič, to zní jako hezké indiánské dívčí jméno:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Halelujah! To je ta pravá pointa toho všeho:))

    TAKY máš sovu? Moje hodné, krásné, vlídné miminko se vyskytuje mezi sedmou ranní a šestou večerní. Jak se slunce sklání, zahoří v něm plamen vášně pro mléko, břišní tance a hlasité zvukové projevy...

    OdpovědětVymazat
  5. Teda s klíšťákem na porodní sál, tomu říkám dobrej voprsk :-) Že si toho lobo - známý klíšťofobik - nevšiml (nebo to možná cíleně vytěsnil)? Snad nebudeš mít k laktační psychóze ještě lymskou bereliozu.
    Každopádně gratulace jiščo raz a tu Táňu jsi nepotkala ani v bufetu?
    A jinak jsem připravena zodpovědět všechny dotazy na téma "Co bych při zvykání na mladšího sourozence udělala jinak (kdybych k tomu bývala byla měla větší znalosti a kompetence)" ;-)
    Sílu!

    OdpovědětVymazat
  6. Gratuluji a ať jste obě zdravé a veselé!

    OdpovědětVymazat
  7. Sláva Čičmance a její mamince! Gratuluju a přeju hodně síly ke zvládání obou vlkodlaků a psaní blogu!

    OdpovědětVymazat
  8. Cath, díky, předpokládám, že to bude ještě dobrodružné příběhy - něco jako soužití mouchy a pavouka;)

    Bloude, a ty byly jaké?

    lobo: určitě to má v sobě více poezie než Pičman, která získala zatím nejvíc nezávislých nominací

    squire: jj, slečna je flamendr, zato dovede vyspávat klidně do 9. Kéž by to Žmur neměl úplně opačně...

    sejra, dee: díky!!

    OdpovědětVymazat
  9. F. já jsem na tom s klíšťaty úplně stejně, proto ani nechápu, jak jsem ho mohla přehlédnout - zřejmě se svině schovávala v bundě, se kterou jsem seděla na pařízku a později jela do porodnice.

    Po Táně ani vidu, ani slechu! Ani ten Vojta tady neprozpěvuje po chodbách...zřejmě bude důvodem ponurost budovy, kde je zvláštní přístup jen pro socky a skauty. Možná mě tady internovali právě kvůli těm parazitům na začátku!

    A ano, na toto téma jsem si od tebe chtěla vyžádat obsáhlejší referát, ačkoliv si dodnes uchovávám klenoty, o které jsem tě v panice poprosila už před 9 měsíci...

    OdpovědětVymazat
  10. Uááááééé, děsivé dobrodružství a ještě s klíštětem, to je horor, proč se děti nevyzvedávají třeba na poukázky nebo tak něco namísto porodu!

    Gratuluju. A neznám nikoho s tak neutuchajícím humorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, to je můj sen, na taková ta pořadová čísla, co jsou na poště! A zásadně od věku 2 roky a více!

      Vymazat
  11. gratuluju k tlustý holčičce a přeju hodně sil a nervů ;-)

    OdpovědětVymazat
  12. No, že usnu a probudí mě křik dítěte :)

    Věci, kterých se bojím mám tendenci zkreslovat :))

    OdpovědětVymazat
  13. Elo, K.: díky vám

    Bloude, ajo, myslíš celkovou anestezii? To je taky možnost, ale já ji chtěla vidět hned, navíc jsou při epidurálu pořád menší rizika než při celkový a není ti pak na blití.

    OdpovědětVymazat
  14. No to počkat, počkat! To mi vážně chceš říct, že při císaři kuchají zaživa a ještě ke všemu to reálně cítíš? A tchýně mi vyhrožovala, že mě by v případě početí císař čekal... To tedy ne, to nesouhlasím.

    Jinak gratulace k tlusťošce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A tchýní předpovědi mám vůbec nejradši...většinou se ale jedná jen o tchýní zbožná přání (jsi si jistá, že si tě oblíbila? ;-)

      Vymazat
  15. Bloude, žrádlo, šlo o epidurální anestezii, která se používá i při přirozených porodech. Na císaře jen zmnohonásobí dávku anestetika, před obličej zavěsí na tyči neprůsvitnou roušku, aby se elegantně zakryl pohled na real time řežbu v břiše. Přitom jde o zákrok za plného vědomí, kdy můžete vést rozhovory s lékařským týmem i se hned po něm hýbat, bolest je standardně cítit standardně jen jako neurčité tahání. Nic strašidelného, pokud tělo zareaguje jak se od něj očekává.

    OdpovědětVymazat
  16. Tak to doufám, že až jednou budu rodit, nebude na sále průvan a rouška zůstane tam kde má :) Jinak by asi hrozila omdlívací anestezie :)

    OdpovědětVymazat
  17. Psice, moc gratuluju k Čičmanový! To intro s klíštětem se tedy povedlo, bych nečekala, že ty šmejdi jsou už v pohotovosti a už vůbec ne, že je láká krev matek ve vrcholný fázi těhotenství (ta už asi není nic moc ne? naředěná na maximum a už značně opotřebená..).
    Mimochodem, to jsi začla kojit už druhý den po císaři?? Tomu vskutku říkám lurdský zázrak! U mě to bylo jak čekání na Godota, a to jsem rodila "přirozeně", nakonec se laktace spustila po třech dnech asi z té schízy sester teroristek na odd.šestinedělí, které mi vyhrožovaly lahví a příkrmem..
    Tak držím palce a těším se na další příhody ze života, zejména to seznamování Čičmana se Žmurem. To je pro mě v tuto chvíli level vzdálený jako život na Marsu.
    lola

    OdpovědětVymazat
  18. Tak připadá mi to méně traumatizující než popis přirozeného porodu, ale pořád si trvám na kladení vajec.
    A gratuluji, samozřejmě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Malých vajec!
      Ne žádný pštrosáky.

      Vymazat
  19. Lolo: nevím, co na mé anemické zředěné krvi klíště vidělo, ale jisté je, že jsem si ho odnesla jenom já a to ve společnosti dvou společníků, v přítomnosti kterých hmyz vyskakuje ze svých děr i v naprosto nehostinných oblastech...
    Jo druhý den to nebylo, to jsem byla ráda, že jsem se odplazila z JIPky, třetí den už v pohodě

    Gréto, Liško: vejce jsou blbý, musí se na nich sedět!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vejce by se nosila ve vyhřívané přepravce. Nepopírám, že prvních pár pokusů bych zřejmě zapomněla někde v hospodě, ale stálo by to za to!

      Vymazat
  20. už o vás píšou i na novinkách:-)
    http://www.novinky.cz/vase-zpravy/zahranici/slovensko/1297-17486-do-malovanych-cicman-rad-jezdil-i-karel-kryl.html

    OdpovědětVymazat
  21. lobo: zaujala mě ta transmutace do staroslověnštiny; jestli Čičman opravdu znamená "usedlost na kopcích", tak doufám, že se v kopce nepřemění ty roztomilé miminovské faldíky a že na nás nebude usedlá až moc. Ostatně už Žmur vyvrací oči a okřikuje nás, pokud se chováme na jeho konzervativní vkus profesora na ČVUT příliš rozjásaně!

    OdpovědětVymazat
  22. Mekbílová.
    Áááh, echm echm, konečně přichází ke slovu blahopřejná cikánská báseň, kterou si pro tuto příležitost již nějaký ten pátek připravuju:
    Jednoko dvoko
    troko čtvero
    págo lágo
    hičman čičman
    ťulala ťuk!
    (omluvte výslovnost, případné reklamace u pí. Šamonilové, u které jsem ji studovala)
    Gratuluji a přidávám se k nabídce F., pokud zatoužíš vidět, jak to se sourozenci nedělat, přijeď k nám! :-)
    těším se na další vtipné zápisky!!!!

    OdpovědětVymazat
  23. MB: Ta je krásná, s dovolením bych ji přejala jako stylovou ukolébavku!
    Díky a také se těším

    OdpovědětVymazat
  24. MB
    ale jó nó, tak ukolébej! ovšem pozor, nevím proč, ale řádek "troko čtvero" ty děti vždycky trochu povzbudí!
    ;-)

    OdpovědětVymazat
  25. Přidávám se ke gratulaci - a můj pohled na svět (na císařák) byl tedy taky otřesen. Jdu se zeptat mamky, jaký prožívala císařák ona...

    OdpovědětVymazat
  26. V Polsku jdou na porody jinak ... :)
    http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/301992-opila-polka-porodila-dite-s-4-5-promile.html

    OdpovědětVymazat