řekla Gábina a na minutu včas vytáhla z mrazáku ojíněné Lambrusco. Od doby, co přijela na týdenní
prázdniny, se stal sekt, jahody a toasty
zapečené s čímkoliv naší snídaní, obědem i večeří a děti strašlivě
zvlčely. Pižmur považuje za společenskou samozřejmost nasomrovat se po večerce na své místo do kuchyně, nechat se obsloužit drinkem džusu s kolečkem
limety a aktivně se zapojovat do dámských večerních debat. Asi mu připadá
nemístné nevěnovat se hostu. Odpadává až kolem půl jedenácté a to ještě na naše
společné lože (jsem poměrně zvědavá, jak se bude tenhle uvolněný styl líbit Milému,
až se vrátí z výpravy v Norsku).
„Pojedeme do
Zbraslavi vlakem, podíváme se na tu dětskou lesní ZOO a potom na zámek. Aspoň
uděláme něco pro rodinu a jednou vás vyvezeme, ať se pořád neválíte po
hřištích“ oznámila Gábina dětem. „V lednici máme olivy, kyselé okurky a
zbytek goudy. Jdu to hodit do toustovače a za hodinu vyrážíme.“
Za hodinu
v panice dobíháme vlak a za hodinu a půl vystupujeme a začíná jemně pršet.
Díváme se po směrovkách, když nás do nosu udeří prudké pižmo tlejícího
grizzlyho. To bude ono! Pro jistotu se přesto ptáme na cestu dědečka
s ruksakem. „Nó ZOO", drbe se rozpačitě ve vousech, „to zas abyste si moc
nemyslely. Jako něco v těch
klecích je, no“. A ukáže na úzkou lesní stezku. (Teď doufám, že čteš
pečlivě, F.., protože
tenhle výlet jsme spolu taky plánovaly).
Cedule na prvním
kotci nám představuje Vulpes vulpes, lišku obecnou. Dá se říct, že chytrá
kmotra Vulpes jako jediná dostála stereotypům z pohádky, protože
v kotci po ní zbyla vyjma lehkého odéru jen díra v pletivu.
Zato v druhém
kotci nacházíme po jisté době napjatého pátrání mezi rozšlapanými hovny a
vražedným smradem kunu. Kuna na nás plaše zamrká a oběhne si pár blátivých koleček
ve své pochmurné kunodráze podél klece.
Třetí kotec, dva
smutní výři na klacku, pod nimi rozkládající se ocásek jejich večeře. (A hovna.
Spousta hoven). Pižmur začíná tiše plakat.
„Ale tamhle, tam
budou divoká prasata, Žmure!“ Ano, opravdu tam něco zarostlého leží a páchne. Větu
v závorce z minulého odstavce si doplňte už sami. Žmur zajásá,
divočák poslušně sežere jeho jablko ke svačině a my se rozvalíme do trávy. Což
byl ten okamžik.
Který volně navazuje
na zdravotní konverzaci u nedělního oběda. „Co to máš na ruce? Melanom?“ ptá se mě Gabča
a šťouchá mě zezadu do paže vidličkou. „Jé, klíště!“
Docela bych nerada,
aby se každý druhý letní post na tomhle blogu pyšnil titulkem jako „Masařka“, „Vypitý pavouk“ nebo „Pokožka a Zákožka“, ale už na začátku sezóny vede hmyz minimálně
3:0 na body. Na rozdíl od porodnice
nebyla k ruce žádná zdravotní sestra z
venkova a tak můžeme spoléhat jen na kosmetickou pinzetu a instrukážní videa na youtube.
Tam najdete třeba
jeden klip,
kde trvá parazitova excize přibližně dvanáct vteřin. Přesně na ten jsem se
odkazovala, když ho Gab dráždila prvních deset minut. „To klíště na videu byla gumová rekvizita“
tvrdí mi Gábina. „To se ti nikdy takhle rychle nepustí. Musíme to dělat
opatrně, aby ti tam nevyblil boreliózu a encefalitidu“. Po dvaceti minutách
bylo klíště zalité Septonexem, Alpou, dětským olejem a dvanáctiletým
Diplomáticem. Tím posledním se zároveň nalívala Gabča na odvahu a já jen tiše
omdlívala a litovala se, že kojím a nemůžu se opít do bezvědomí.
Nebudu to prodlužovat,
někdy před 49. minutou vlastní operace jsem Gábině odejmula přísun tvrdého
alkoholu a vyžádala si úderný zásah. „Je mi to jedno, klidně ho vyrvi, ať
stříká krev po zdech“ formuluji své konkrétní požadavky, „nebo to udělám sama!“
A byla jsem rozhodnutá, že si ruku amputuji kuchyňským nožem hned pod ramenem, jen když se nebudu muset úkosem dívat na to, jak ho tam pižlá. Můj
odhodlaný pohled vlil Gábině nový rum do žil, takže trhla a klíště leželo před
námi na kapesníčku.
z kombinace Alpy, Diplomática, Septonexu a dětského oleje bych blila taky :).
OdpovědětVymazatJinak ve Zbraslavi v "zoo" jsme byli s Kilim před třemi lety, vulpes vulpes jsme neviděli (asi byla zdrhlá už tehdy), ale zato nás učaroval mohutný bubo bubo (výr velký).
doufám, že jste klíště umístili do klece místo lišky, aby budoucí návštěvníci měli na co koukat!
OdpovědětVymazatNo, já už jsem na to četla nějaký recenze mezitím, takže jsem při opakování návrhu byla připravena vyvracet argumenty. Jinak o letošních klíšťatech bych mohla napsat novelku, my jsme měli už čtyři, jednou uvízlá kusadla za uchem a navíc jsem se dozvěděla, že polovina borelióz probíhá, aniž by se objevil ten zlopověstný rudý flek. Takže mám zase o čem přemýšlet! :-)
OdpovědětVymazatVýprava do Norska hadr!!
OdpovědětVymazatVe zbraslavské ZOO jsem byla před dvaceti lety a docela to šlo. Nakreslila jsemsi tam prasata do cestovního deníku. Asi zvlčela nejen strava, ale i ZOO. Možná té zvěři dávají jen toasty :-)))
Né, nic proti toastům. Vypadá to jako správná návštěva!
zálesáci z knížek Zane Graye si klíšťata vypalovali přiložením cigarety (klasické) asi tak 1 cm od zadečku přisátiny, ovšem chápu, že emancipace má svoje limity
OdpovědětVymazatDee, výři tam byli dokonce dva, asi se od té doby pomnožili:)
OdpovědětVymazatlobo: klíště mělo smuteční obřad ve WC míse. Kdybych tušila, že o něj máš takový zájem, poslala bych ti ho poštou...
F.: informovanost je pro hypochondrii zásadní, já mám nejen první klinické příznaky encefalitidy, ale už i bartonelózy a babesiózy.
Liška: za dalších 20 let už tam budou určovat pravidla hry jen obří klíšťata. Toasty a návštěva nejlepší!
extláča: taky by se dalo zakápnout koncentrovanou kyselinou nebo k němu po provázku přivést malou rozbušku a škrtnout sirkou. Však léto je ještě dlouhé a klíšťat je dostatek, na všechny se dostane!
OdpovědětVymazatextláča: Cigareta k zadečku? To mě zaujalo. Po předchozí trudné zkušenosti se zatrhlými kusadly mi to připadá jako lákavý způsob řešení tohoto problému.
OdpovědětVymazatJinak psice - hypochondři doporučují: Nezasílat poštou lobovi, nýbrž do certifikované laboratoře. Ať je jistota!
F. od toho mě odradil letmý náhled na ceník. Navíc to máš jak s revizorem - zrovna to MOJE bude zdravý, když mu koupím jednosměrnou jízdenku pod mikroskop. A čemu potom budu přisuzovat svůj zdravotní úpadek?
OdpovědětVymazatJá kdybych měla někomu vyndávat klíště, tak ještě omdlím jako bonus:-)
OdpovědětVymazatžrádlo: já jsem naposled vyndávala našemu psovi, ale to nebylo o kývání ani kroucení ve směru či protisměru hodinových ručiček, to už byl jen sběr nacucaných bobulí...
OdpovědětVymazatMek Bílová
OdpovědětVymazatklíšťátko pana Ondoně z videja bylo určitě gumové! a zbytky kusadel neuměj odstranit ani v krumlovské nemocnici, a že tam jsou nějací odborníci!
klíště bleje po oleji, to byl zásadní omyl. Ale po takovémhle zákroku by asi blilo každé :D
OdpovědětVymazat