úterý 25. března 2014

Na zápis nebo na odpis?


Když jsem si minulý týden kroužkovala dny červenou fixkou v olbřímím papírovém kalendáři s velkolepým produktovým názvem „Maximanager“, nešlo o vyznačení menstruace, ani dnů, kdy jsem vydržela nejíst čokoládu a chodit spát před půlnocí.  Začátek vsuvky.  Mimochodem, psala jsem vám, že Milý na tenhle můj poctivý retrokalendář s kroužkovou vazbou namířil objektiv naší IP kamery a tak jej učinil v duchu dnešní doby konečně online? Své červené a zelené kroužky si tak můžu prohlížet i vzdáleně přes telefon, pokud jsem schopna po sobě přečíst čmárance, zkratky a nesouvislé komentáře. Jen se do něj nedá na dálku vpisovat. V naší domácnosti půjde ovšem jen o pár týdnů, než Milý sestrojí robota s propiskou v teleskopické horní končetině.

Konec vsuvky. Červené kroužky znamenaly jediné – dny otevřených dveří a vyzvedávání přihlášek do mateřských školek. Původně jsem ze dveří odcházela vyzbrojená vzpomínkami na moji předškolní docházku. Na facku, která mi doma přisvištěla za uši jako přímý následek integrace kouzelných slovíček palchant a kletén do mé tříleté slovní banky a cvičné oslovování rodičů. (Podotýkám, že jsem se je přiučila od učitelek a ne od dětí). Drožďové polévky s aroma neprotékajícího dřezu a ještě zatuchlejší zdravotní procházky kolem textilky, kdy jsme před mostem uzavírali sázky o bombary, zda bude dnes řeka červená, zelená, nebo tyrkysově modrá (v té době byly čističky odpadních vod pouze na Západě a ve fantasy literatuře).

Asi jsem fakt stará, protože realita je dnes úplně jinde. Pokud čekáte senzaci o dozorkyních z Buchenwaldu, které se po válce rekvalifikovaly jako personál mateřských školek, musím vás zklamat. Všechny ředitelky tří podniků, které jsem vybrala na poslední chvíli na základě dojezdové vzdálenosti a s vyloučením faktu, že tam nějaké dítě zhynulo za obzvlášť nechutných nebo tajuplných okolností, byly laskavé ženy prokazující nekonečnou studnici trpělivosti a taktu s pobíhajícími dětmi i agilními rodiči.

„Prosím vás, učíte tady podle montessori pedagogiky, nebo raději walfdorf?“vykřikuje jedna z matek a hučící místnost připomíná tiskovou konferenci. „No jak bych vám to“, podrbe se ředitelka propiskou v drdolu. „My tady učíme multikulti. Ono to v prostředí Rusů, Romů, Vietnamců a ostatních ani nejde“, plaše se usměje.

V druhé školce se s usínající Čičman na rameni ptám, jak je to s přijetím v případě mladšího sourozence, protože ve školce č. 1 Čičmanice snížila Žmurův kurz na přijetí do záporných hodnot. „Každý má právo na vzdělání a my tady žádnou sourozeneckou diskriminaci neuznáváme“, odříká jako mantru ředitelka. Což je sympatické, ale na vyžádání dopoví kompletní story: ve školce se táhl minulý rok nemilý případ s ombudsmanem a multimatkou, jejímuž dítěti bylo upřeno právo na vzdělání. A podle úvodního prohlášení je jasné, kdo se stal vítězem. Otázkou tedy zůstává, jestli není prohlášení jen navenek a interní rozhodovací procesy zůstaly nedotčeny, ale to už je trochu konspirace.

Třetí školka je božská. Secesní vila, která zastiňuje i sousední velvyslanectví. Učitelkám svítí kolem hlavy svatozář, o čemž nasvědčují minimálně riskantní kurzy keramiky už pro nejmenší děti (vím, jak mě dovede rozhodit, jen když mi nepíše oblíbená propiska, protože ji někdo ucpal plastelínou). Vestavěné relax patro s antistresovými míči (pro děti, ne pro učitelky). Čičman už tvrdě zařezává v kočárku před školkou a jsem načatá ji nehlásit, potají se plížit podél zdi a přehazovat kočár přes plot, pokud to bude situace vyžadovat. „Můžu se vás zeptat jen na orientační odhad, jaké dáváte Žmurovi šance na přijetí?“ ptám se a nohou zakopávám pod stůl střepy keramické placky, kterou zkoušel nepozorovaně, zato s úspěchem rozlomit, holomek. Ředitelka mi beze slov zamává třemi archy zhusta popsaných papírů. Schindlerův seznam čítá odhadem dvě stovky zájemců. „Bereme třináct.“


Začíná mi tedy svítat, jak bude vypadat příští rok. Žmurovy znuděné dotazy „a co budeme dělat teď, mami?“ se exponenciálně znásobí ze současných sta denně na odrhovačku od rána do večera. Druhou alternativou je soukromá školka, ale napadá mě spousta důvodů, jak investovat desítku měsíčně na bohulibější účely, ze kterých budeme mít navíc něco i my. Navíc při zachování rodinného práva na vzdělání není reálné, abychom za dva roky platili i s Čičman dvacku. Možná ještě třetí – schopný mladý rodič školky nehledá, ale vytváří!

16 komentářů:

  1. budu hádat, čeká tě dvouleté prodloužené samovazby ?

    OdpovědětVymazat
  2. Ve vazbě bych stejně byla s Čičman, spíš si budu muset najmout profesionální klauny a krotitele divé zvěře, protože mi připadá, že se naše domácnost začíná rozpadat pod malůvkami fixou na zdech, okousané skříně, nebo rovnou vyražená dvířka komory od toho, jak do nich někdo prudce vrazil při krasojízdě na motorce...Potřebovala bych, aby demoloval aneb projevoval svoji tvůrčí osobnost taky někde jinde a pod pegagogickým dozorem;) Akorát to vypadá, že v Praze bez sponzorského daru školce ani ránu.

    OdpovědětVymazat
  3. byl jsem s mladším ve školce hned ráno jako první pro přihlášku a paní ředitelka už měla na papíru 14 jmen :-(
    Takže mi nezbylo nic jiného, než se vyzbrojit klasikou v podobě kytky, bonboniery a lahve pozdního sběru a se srdceryvným příběhem navštívit ředitelnu v odpoledních hodinách....

    Dalimil

    OdpovědětVymazat
  4. Dalimil: THm, myslíš, že v dnešní době obálek fungují starosvětské triky? Resp. ta lahev pozdního sběru byla uložena ještě v dárkové krabici s výstelkou z bankovek?:)
    Jinak myslím, že srdceryvně působí už jenom moje kola pod očima a vystříhaná kolečka do kalhot!

    OdpovědětVymazat
  5. Bohužel toto funguje a fungovat bude. Výstelka z bankovek chyběla, nejsem dr.Rath a myslím to upřímě... :-)
    Ale bylo my naznačeno, že můj případ bude mít šťastné řešení, no uvidíme v dalších dnech..

    OdpovědětVymazat
  6. krocení stejně zbyde na tebe, dnes ráno následník vstal od snídaně a nesl zbytky do kuchyně a na moji otázku, kam to nese, pravil "už sem se nažvual" a okázale mně ingnoroval ... to za nás škola nevyřeší

    OdpovědětVymazat
  7. držím palec ať se aspoň někam vejdete, my budeme též podávat do státní, neb s podzimním překvápkem soukromou neuplatíme, ale zatim je přihláška ve hvězdách, neb chybí jedna očkovací dávka a doktor se mi "lehce" vysmívá

    OdpovědětVymazat
  8. My to taky řešili kyticí - ale to už bylo před šesti lety...
    Dneska je přetlak do jediné místní školky obrovský.
    Jsem rád, že už je to za námi.

    OdpovědětVymazat
  9. extláča:)) Když už nic, tak se na to podívám očima strýčka skrblíka: aspoň faktury za sežuané potraviny a poškozené vybavení bude z jiné kapsy, navíc s dotací:)

    Ela: jestli pro tu jednu chybějící dávku existuje pádný důvod, tak by vás snad popotahovat neměli..tedy jen má selská úvaha, v reálu je na to asi vyhláška a tři hustě popsané dokumenty.

    Sejra: no právě, při představě, že budeme za pár let ještě řešit školu, na mě jdou mdloby!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani si nepřej zažít ten pocit, když ti dítě odejde z domova ve třinácti na kolejní školu....

      Vymazat
    2. Bacha - v jedné ze zmíněných školek vedou internátní provoz! U nás to teda nehrozí, i když se představou internátní školky kochám vždy, když mám chuť nacpat děti do skříně a sobě sluchátka do uší. Ale podle tamní ředitelky je to velmi oblíbený systém u čínských rodičů, zřejmě provozovatelů restaurací - děti tam hodí v pondělí ráno a vyzvedávají si je v pátek večer. Víkendy jim k velké lítosti zrušili:)

      Vymazat
    3. No tak jasně, taky jsem míval takové období, hlavně když mi oba viseli na hlavě, v půl šestý ráno v sobotu, po příšerně prohýřené noci, kde se množství alcohol free nápojů blížilo nule:-)
      Jenže když to přijde doopravdy, jsi z toho úplně vydřená a ani slzičky nejsou nic divného...

      Vymazat
    4. Týdenní školy a týdenní jesle byly u nás zavedeny v padesátých letech v rámci socialistického zrovnoprávňování žen s muži (= aby je bylo možno nahnat do práce). Velmi se to neosvědčilo - v šedesátých letech se to zase rušilo a na trh se dostala spousta knih pediatrů a psychologů o tom, jak je to škodlivé a jak je napak důležitá rodičovská péče. Také díky tomu experimentu a jeho solidnímu vědeckému zhodnocení se prodloužila mateřská dovolená a další mateřská dovolená (dnes rodičovská dovolená) a zavedl se nárok rodičů malých dětí na úpravu pracovní doby do tehdejšího zákoníku práce.
      Milan

      Vymazat
  10. My jsme si školky pro děti vybírali zcela podle vlastní úvahy a ve všech navštívených se mohly paní ředitelky přetrhnout, abychom své dítko příslušného věku svěřili právě jim. A školky jsme průběžně měnili, vlastně jen ten nejmladší chodil pořád jen do jedné školky, ti starší mají za sebou každý dvě. Jakmile se nám školka znelíbila, vyměnili jsme ji a nebyl to žádný problém.
    Jo, ale bylo to už hodně hodně dávno - už i nejmladšímu je přes dvacet.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  11. To me skodolibe tesi, ze nejen nase domacnost je taky zdemolovana....kdyz jsem minule vykrikovala nad zlomenou klouzackou "vsechno rozbijete " tak mi na to dcera odpovedela "dum jsme jeste nerozbili ! " ....

    OdpovědětVymazat