neděle 20. dubna 2014

Embryo


Nejpozoruhodnější události týdne jsou, že se z vnějšku neděje vůbec nic. Když jsem v úterý v nosohltanu stále ještě opatrovala zelené hleny jako ráček poustevníček svou sasanku, stala jsem se zřejmě bakteriologicky vyhlášenou destinací a přidal se také zánět močových cest. Nejsem fiflena; já tři týdny vydržím chrchlat a lít si do kafe zkyslý mlíko, protože nemám čich ani chuť, ale jak jde o to, že se mě někdo pokouší připravit také o komfortní čůrání, ještě ráda se odplazím k doktorce pro odborný zásah.

“Jé, tak to je teda pěkně vyvinutej zánět. Tak vám budu muset napsat antibiotika a taky to asi musí dost bolet co? Tohle vám od bolesti spolehlivě uleví.” Natěšená zejména na tu úlevu jsem naběhla do lékárny. Je to ta lékárna, která je personálně a sortimentem kdesi na úrovni chýše z palmových listů, jen tam místo šamana obsluhuje zlý duch zatrpklé lékárnice. Pokaždé se utěšuji, že příště už budu opravdu vážit cestu do lékárny 21. století jen o pár bloků dál. Ale vzhledem k tomu, že podobné cesty podnikám jednou ročně a pokaždé ve zbídačeném stavu, končívám v naší černé špeluňce se zaprášeným hadem ovíjejícím se kolem vah, na jejichž miskách jsou vyrovnány vybledlé krabičky Marťánků a Geladrinků. Je prostě nejblíž.

Antibiotika ušla pozornosti. “Ale tady ten Algifén”, procedí lékárnice štítivě mezi zuby, jako by šlo o domácí prostředek pro vyvolání potratu, “ten máme pouze ve větším balení.”
“To nevadí, doplatím to”, mylně se domnívám, že jde pouze o obchodní domluvu. 
“No to věřím, že byste ráda doplatila, velké balení! Ale to já vám dát přece jen tak nemůžu”, zahříme jako šéf protidrogového oddělení.
“Aha, a jak to tedy uděláme?”  “Buď vám ho můžu objednat a bude tady za dva dny. Nebo spíš za tři. Ale to už stejně přece nebudete potřebovat, když vám zaberou ty antibiotika.” Tak tady máte antibiotika a nashledanou.”

Úleva se tedy nekoná a to ani s antibiotiky. Druhý den ráno si v 39 stupňové zimnici vyhledám nejbližší urologii, která bere bez objednání. Sestra je v pohodě, doktor vypadá jako pan profesor Hrbolek a zřejmě je nejstarším žijícím držitelem lékařského diplomu na světě. “Tak pojďte děvenko, nebojte se”, zve mě do své ordinace a já jen čekám, kdy dostanu čichnout éteru. Přítomnost ultrazvuku mě rozhodně nemálo překvapí.

“Ledviny jsou v pořádku, ale ta moč! Že vy málo pijete! A solíte!”
Následujících deset minut probíhá detailní výslech na téma kolik přesně ml za den vypiju a kolik ml vymočím, v kolik hodin chodím na záchod, kolik sekund a v jakých bolestech vykonávám vyměšování. Hrbolek bolestně syká pokaždé, když se snažím odhadnout nějaká hausnumera. "Měla jste být na takové otázky lépe připravena! A do toho solíte!” naříká.

“Děvenko, tady máte recepis na lék, který by vám měl pomoci. Vysadíte předchozí a začněte ho brát okamžitě." V úterý si zavoláte.
“A nesolte!” slyším jeho vzdálené úpění ještě při odchodu z čekárny.

Doma rychle vyškubnu z krabičky příbalový leták. Širokospektrální antibiotikum. Záněty všech stupňů a druhů. Cestovatelský průjem, osvědčený přípravek na kapavku a syfilis. (A co čekáš z návštěvy urologie, posmívá se mi po telefonu Houbič) Celá zadní strana vydatného čtení drobným písmem je potom věnovaná vedlejším účinkům.  Z těch čtenářsky atraktivních mohu jmenovat edém mozku, obrnu půlky obličeje a seznam rozličných druhů náhlých úmrtí. První tableta se mi tedy nepolyká s úlevou.

Potom dva dny spím. Občas mě probudí Žmur, který si z mého bezvládného těla udělá trampolínu. Občas se zajde podívat Čičman. Milý s hrnkem houbového čaje ze Sibiře. Připadám si jako embryo a je mi jedno, že jsem zpocená, zcela jistě smrdím (i když to díky absence čichu necítím), nemyla jsem si vlasy čtyři dny a sním půlku rohlíku za den. Zdá se mi, že pluju v loďce po řece a rybařím trpaslíky. Málem mě sežere vydra. Třetí den vylezu ze svého zatuchlého úmrtního lůžka a je mi dobře. Nemůžu tomu uvěřit. Je mi tak dobře, že už nechci ležet. Dávám si očistnou koupel, vyjím ledničku. Všechno voní a chutná! Na tenhle rok musí být vybráno. 

18 komentářů:

  1. den, kdy ženy začnou normálně pít, bude pro naši civilizaci velkým posunem kupředu - v tomhle jsem s prof. Hrbolkem zajedno!

    OdpovědětVymazat
  2. a nepoučila se, místo vyjím mělo být vypiju ledničku ... Plzeň je na ledviny balzám (držím palce, aby to bylo aspoň na pět).

    OdpovědětVymazat
  3. Tady by se někdo měl po ránu začít na lačno nalévat urolog. čajem, po dobrání chemie a fakt začít víc chlemtat, jinak to peklo může zase přijít. Nějaké brebery vždy v moč. cestách přežijí a jak zavětří ideál. stav, uspořádají mejdan a velké páření. Smysl pro humor ti brebery naštěstí nevyhlodaly, jupíí.
    Jo, taky se dá vlézt do vany plné horké vody, místo algifenu. Ledviny se nahřejou, k tomu pít ten urol. čaj, nebo hryzat meloun ve větším množství. To je taky hezky pročistí a spolu s tím teplem kolem to nositeli zanícených partií dosti uleví.

    OdpovědětVymazat
  4. lobo, extláča: pivní mozol stačil bohatě dočasný těhotenský, děkuji! Jinak pár vzorných ledvinářek sedává na lavičce v parku proti našim oknům, ta jedna navíc dezinfikuje vnitřnosti zásadně Božkovem. Coby pokrok v civilizaci jsou velice diskutabilním vzorkem, zato jsem si stoprocentně jistá, že tyhle dámy byste domů nechtěli;)

    Bosorka: já na tuhle nemoc netrpím, měla jsem ji podruhé v životě (ale to bylo jen takové polechtání, s tímto průběhem poprvé). Urologický čaj, háčkované papučky z chemlonu a ledviňák z králika to jistí!

    OdpovědětVymazat
  5. Škoda! Algifen je lahoda, po tom snad přestane bolet i amputovaná hlava...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To už se nedozvím, ale já po lécích na bolest stejně obvykle bezbolestně zvracím:)

      Vymazat
  6. jak řikám, znal jsem jednoho vrchního z hotelu Černigov, co pil 15 let v práci jen minerálky, okolo 40ti si proklepli dochtoři a měl kameny a písek skoro všude, od té doby měl pitný režim založený v Plzni, povinně od doktora, na předpis ... Plzeň je něco jako kopřivový čaj, neplést s Plzní Božkov !

    OdpovědětVymazat
  7. Jé, hotel Černigov, michelinská hvězda mého útlého mládí (jít do Černigova na oběd předznamenávalo nečekané povýšení, zubatou v rodině, kulatá výročí a výhry v loterii). Každopádně Plzeň je na mě moc hořká. A je jí pro mě škoda. Jsem pivní prase, nejvíc mi chutná tmavý s kofolou nebo světlý s malinovkou.

    OdpovědětVymazat
  8. baba, právě tam jsem obsluhoval anglického krále :)

    OdpovědětVymazat
  9. Mekbílová
    Měla bych k zapůjčení ledviňáček z jezevčí kůže! Pochází z jezevce přejetého za ouplňku, má kouzelnou moc, s ním se můžeš na alkoholy a uročaje zvysoka vychcat!

    OdpovědětVymazat
  10. Mek: bacha, za týden se upalujete !

    OdpovědětVymazat
  11. Mekbílová
    Extláča: pro mě nic novýho, upaluju někam celej život!

    OdpovědětVymazat
  12. Mek: upaluj si kam chceš a kdy chceš, ale dej si bacha na zapalovač a podpalovač, protože okolo chodí velký spalovač, na koho se koukne, toho pešek rozpálí ... do běla ... sekyrou ČAJ RUM BUM

    OdpovědětVymazat
  13. Pálím si pro koště, začíná to tu být nějaký zakletý.

    OdpovědětVymazat
  14. Úúú, ten močák bolí pekelně, že by se z toho jeden pochcal (kdyby to právě neučinil). Předloni jsem se dopotácela na pohotovost a tam se kroutila na židli. Doktor mi napsal i ten Algifen a rádoby chytře narážel na to, že mi ho možná nenapíše, protože mi zbyl od minule.
    "Ale to bylo před osmi lety!" povídám.
    Tak mi ho dal.
    Přechovávám ty zázračné kapky s velkou péčí, kdyby něco.

    Nechápu, jak jsi přežila bez nich, to jsi chrabrý geroj.

    Hotel Černigov! Tam jsem jednou byla na výzkumu veřejného mínění a jogurtů!

    OdpovědětVymazat
  15. Jo a ledviňák používám z kočky.
    Jsem milovnice koček.
    Někteří milovníci klišé mi říkají "kočičí máma."

    OdpovědětVymazat
  16. Liška: Ha, o jaký zázrak jsem přišla! No bolelo to dost, ale zase nic, co by nespravil normální ibáč. Já bych to později ve své roztržitosti beztak použila do nosu v domnění, že jde o kapky na rýmu.
    O kočičím ledviňáku jsem slyšela, ale já mám právě kočky taky ráda, a nevím, jestli by mi nevrtalo hlavou, kdo byla původní majitelka a jak o ten kožich přišla:)

    OdpovědětVymazat
  17. Liška: nabízím 3 kočičky, když si je necháš povyrůst, tak si potom můžeš ušít trojitej ledviňák ! (kocour už je zabranej).

    OdpovědětVymazat