čtvrtek 3. dubna 2014

Nguyenův životabudič do každé rodiny!


Radši bych byla nemocná místo nich, říkávala jsem pokaždé, když jsem zpocenému Žmurovi utírala sople až z trička, nebo strkala Čičman s očima lesklýma od horečky teploměr do zadku. Po uplynulých dnech doma jsem zmoudřela: není nic horšího, než léčit se doma společně se zdravými dětmi. Jak už jsem věděla dávno, malé děti si na empatii k druhému moc nepotrpí. Proto mě překvapilo, jak klidně Žmur vzal sdělení, že je maminka nemocná a nebudeme chodit ven. „Jasně, to vůbec nevadí“, ujistil mě. „Budeme si hrát doma“. Za chvíli přišel s vodítkem. „Už jsem to vymyslel. Budeme si hrát na psy a ty budeš babičky Brit. Já tě přivážu a ty budeš štěkat“. Zachrchlala jsem na znamení odporu, ale zřejmě ne dostatečně, protože se obratem vrátil s „daleko nejlepším“ nápadem. „Tak budeme opice. Vylezeme si na skříně a budeme se drbat“, horlivě kývá i za mě. Podívám se na hodinky: do příchodu Milého z práce zbývá přesně 6 hodin a 25 minut.

Buď je to ibuprofenem, nebo horečkou, ale popravdě se nepřestávám divit, jak jsem s nimi zdravá mohla stihnout tolik věcí během jednoho dne. Jak jsem mohla přehlédnout, že jsou tak hyperaktivní? A jak je možné, že vůbec nespí? Mám chuť se před nimi schovat pod křeslo a zdřímnout si aspoň tam několik blažených minut, než mě najdou, ale oni s každým mým zakašláním nabývají nové energie a ničemnosti.

Ráno jsem se s nimi musela vypakovat na chvíli ven. Došly zásoby trvanlivých potravin a Žmurův odpor pojíst ke snídani bílou Hollandii po expiraci jsem musela uznat za oprávněný. Zjistila jsem, že náš dům prochází další šílenou rekonstrukcí v řadě: když jsem otevřela dveře, klečel na rohožce malíř se štětkou v ruce. „Strašně jsem se vás lekla“, přiznala jsem úplně otevřeně, ačkoliv mě kromě něj notně vyděsila i barva úplavičného průjmu, která bude podle všeho zdobit celou chodbu našeho domu. „Buďte ráda, to se nestává každý den, že vám klečí cizí chlap u dveří“, odpověděl s širokým úsměvem ve výparech ředidla.  

Venku mě oslepilo slunce a ožehlo mou průsvitně zelenou pleť do ruda. Čičman v jakémsi nepříčetném vytržení, že je zlomena třídenní domácí nuda, skákala v kočárku a bez ustání vyhrávala odrhovačky z plyšového slona. S ohledem na svůj nestabilní zdravotní stav jsem se rozhodla zabočit jen do nejbližší večerky. Pečivo, těstoviny, banány. Moji pozornost upoutal balíček vietnamské kávy a kdesi v podvědomí se mi spojil neuronový můstek z lobova blogu, cestou do Vietnamu a slovem zázrak. Na obalu s grafikou 90.let si vykračuje zarputilý manažer s asistentkou ve špatně sedícím kostýmku. Vpravo pro ně přilétá helikoptéra, která je společně s ca-phe thu-thiet přemístí na obchodní jednání o globálním zdroji obnovitelné energie pro každého.





To je přesně to, co mi vrátí vyschlou mízu! Moje zázračná zbraň, která zkrotí mikrobiální padouchy i neposedné děti!

Po obědě jsem zvídavě roztrhala obal a sykla zklamáním. Krabice je plná pytlíčků 3in1. Drahocenné kofeinové sloty zabírá cukr a sušené mléko.
Nechybí příbalový leták o velikosti A4. Ve vietnamštině. S nedůvěrou pytlík vysypu do hrníčku a potom přidám druhý. Dám děti spát a zapiju s tím Paralen. Chutná jako hutná káva, do které se omylem vysypala cukřenka.



















Buď má Paralen zázračné synergické účinky ve spojení s kofeinem, anebo je vietnamská káva jednoduše zázračná v jakémkoliv balení. V každém případě jsem v několika sekundách vyřídila pracovní maily a to pouhým přelétnutím prstů po klávesnici, pověsila prádlo, zaswingovala si na Django Reinhardta, napsala tento post a o dalších smělých plánech bohužel nestihnu už ani řádek – z okna slyším vrtulník...

12 komentářů:

  1. děti jsou velice soucitné s nemocnou matkou.. maminto ty máš bolístku na koleni? počkej, já ti uřezám nohu, aby tě to nebolelo..

    OdpovědětVymazat
  2. jsi si jistá, že se to nemělo šňupnout ? lecos by to vysvětlilo ...

    OdpovědětVymazat
  3. napadlo mě něco podobného, t.j. zda se obsah pytlíku nemá dát pod jazyk...

    OdpovědětVymazat
  4. Ela: já jsem to tím včerejším postem nějak zařekla, resp. zapsala - v noci naběhla žlutá rýma spravedlivě - oběma zaráz. Takže pokračuji modulem nemocná matka + nemocné děti, už se mi vaří voda na trojitého nguyena!

    extláča, lobo: ještě bych to mohla zkusit nitrožilně, nebo přidat vazelínu a vymodelovat z toho anatomický anální čípek. Díky za inspiraci, už jsem si myslela, že tohle dopoledne strávím zase jen odpočítáváním hodin do odpoledne!

    OdpovědětVymazat
  5. možná paralen funguje synergicky s kofeinem, vím, že v coldrexu je paracetamol a kofein :).

    Na vietnamskou kávu se taky chystám, nicméně pouze čistého mletého nguyena, bez cukru a mléka.

    a přeju brzké udravení, též mě teď skolila choroba, nějak jsem týden přežila v tom režimu, že některé pučtoky jsem rušila, jiné jsem si nechávala, naštěstí ani ti nejmladší (13 let) nechtěli, abych dělala pejska nebo opici :)

    OdpovědětVymazat
  6. Být nemocná v přítomnosti dvou opic na skříni a krotitelů psů, to si vůbec neumím představit - ale pro mě furt lepší než nasednout do vrtulníku s vietnamským návodem k použití!

    OdpovědětVymazat
  7. eště mně napadlo nakapat to do oka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fuj, to né, to radši pleťovou masku! Nebo ten čípek...

      Vymazat
    2. Mám těch pytlíků ještě dvacet a navíc mohu ladným skokem do večerky pořídit v podstatě neomezené množství. Takže pokud máte zájem o testování na vlastním těle, stačí napsat adresy!

      Vymazat
    3. jak jsem starej, tak jsem zkušenej a vím, že alkohol a kafe do bříška, zelené subsatance do mléka nebo zlehka pošlukovat, děti do školky a ostatní už zkoušet nepotřebuju

      Vymazat
    4. extláča: Souhlasím, ale děti ve školce jsou pro tyhle všechny aktivity základ;)

      Vymazat