čtvrtek 8. května 2014

První čičmaní

„Ahoj, neruším tě? Prosím, rychlý dotaz. Kouše se mi notebook a podezřele klape, jako když tam vevnitř krájí salám na kolečka", otravuji Milého v práci. 
Přestože vím, že přesně tohle je prokletí práce v IT. Že se na vás blízcí obracejí s žádostmi o aktualizaci antiviru a vypálení hudby.

„Uhm“, polyká Milý sousto chilli con carne.“ Zkoušela jsi vypnout..“
„..a zapnout“ doplním hbitě. „Bez toho bych se vůbec neodvažovala volat.“
„Musím teď rychle dojíst oběd. Jestli ti tam něco nezastrčil Žmur, bude to nejspíš větrák“, chlácholí mě Milý. „Odpoledne se na to podívám.“

Odpoledne už byl notebook v křemíkovém nebi. Přesněji řečeno jeho hard disk, jak jsem se dozvěděla, když Milý skončil s patologií. To mi bylo až na nutnost budoucí investice pořád celkem jedno. Nedělám si ke spotřební elektronice citové vazby. „Máš zálohu?“

A mě konečně došlo, že je to v prdeli. Tři roky vzpomínek, tři roky našich dětí, tři roky pracovních podkladů a statistik. Hodila jsem krabičku do batohu a zastavila se v PC pohotovosti dvě ulice od nás. Už mě tam znají.

„Zase do něj děcka nalili čaj?“, vítá mě personál. „Něco mnohem, mnohem horšího“, tahám z batohu nebožtíka. „Tss, hard disk “, sykne konzultant. Víte, podobný případ jsme tady měli na stole před týdnem. Pána to stálo 6.000 a nezachránili jsme všechno… „

„6.000 a bez záruky, že bude všechno? Naprázdno polknu a zabalím disk zpátky do pytlíku. „To už skoro můžu investovat spíš do nového notebooku.“ „To taky udělejte“, souhlasně mě pobízí konzultant s viditelnou úlevou, že to nemusí řešit. Doma mi mezitím Milý nainstaluje nový hard disk a já můžu začít od začátku.

Nemám ráda focení, nenávidím pózování a opožděné prožívání reality přes fotky. Při cestování mě to otravuje a zavazí, ale doma jsem fotila z dokumentárních důvodů děti každý měsíc. Ztratila jsem důkaz, že jako mimina vypadali stejně. Fotky, kde má Žmur kulatou hlavu jako usmívající se Buddha nebo vyřezaná dýně.

Čičman oslavila minulý víkend první rok. Nepamatuju si zhruba polovinu těch všech měsíců, které kontinuálně vedly k tomu, že se nám po bytě prochází holčička, místo mimina kroutícího se na futónu. Catering narozeninové party zajistila babička exkluzivním dortem. Námořnické šaty a první panenka. 

Čičman pištěla nadšením, že se něco děje a děje se to kolem ní, nikoliv kolem staršího bratra, který má ke strhávání naší pozornosti  přece jen větší psychologickou munici a vychytralost.

Pár minut poté už se Žmurem rutinně masí u dortu, šaty jsou z preventivních důvodů převlečeny  a panenka zapomenuta pod křeslem. Odtud ji hbitě adoptuje Žmur, který zbytek odpoledne kojí a vozí kočárek. Možná se v něm v tu chvíli zrodil otec, možná pedofil. Čičman odplivne kus narozeninové svíčky a nerušeně  pokračuje v jízdě s oblíbeným buldozerem. 

Den jako každý jiný, jen ty děti už máme nějaké velké. Mimina odešla s hard diskem v nenávratno.

8 komentářů:

  1. Sakra, to je mi líto :( proto vrhám aspoň ty nejlepší fotky na blog a L. na picassu. Možná zaprodáváme duši dítěte i nás elektronickému peklu, ale aspoň nám kdyžtak zůstane něco (zálohu na externím disku máme teda taky, ale elektronika je potvora nevděčná a když se s**e...) Mělo to vyvolávání filmů holt něco drobného do sebe.

    OdpovědětVymazat
  2. představa, že s počítačem je náš život jaksi lepší, je do značné míry iluze

    OdpovědětVymazat
  3. Já je nikde na webu nemám, naštěstí můžu top výběr vyšťárat v archivu gmailu, ale nebude to žádná sláva.

    extláča: o tom žádná, ale třeba pro mě notebook a připojení znamená možnost zůstat doma s dětmi a pracovat externě, takže k němu nemám přezíravý postoj jako k televizi.

    OdpovědětVymazat
  4. živím se úplně stejně, jen když už jsem 2 x přišel o hdd, tak se opravdu nic nestalo

    OdpovědětVymazat
  5. Douška: dnes odpoledne mi Žmur polil notebook i s novým výkonnějším modelem hard disku citronádou. Do PC pohotovosti je mi to už žinantní. Pokud se mi vysere ještě tenhle netbook, který už mj. neobsahuje několik kláves a má zrezivělé porty, jsou světlé zítřky bez PC už za dveřmi!

    OdpovědětVymazat
  6. Trochu mám chuť obrečet to za tebe. Nakonec zjistíš, že ti bude stačit ten top výběr z gmailu, protože není čas procházet všechny fotky.

    OdpovědětVymazat
  7. žrádlo: no jasně! Nehledě, že mé vlastní mládí dokumentuje jen pár vybledlých fotek na nekvalitním fotopapíře.

    OdpovědětVymazat
  8. Kdysi mi jeden IT magor řekl, že lidi se dělí na dva typy - ty, co zálohují a ty, co o svá data přišli. Takže vítej v klubu:-))))

    P.S. Ale nad papírový fotky stejně není, ten pocit probírání se krabicí žádnej pitomej počítač nenahradí...

    OdpovědětVymazat