pondělí 29. září 2014

Dieta podle Psice


Když jsem byla ještě na škole, rozlišovali jsme pivní dietu, nejedení do šatů na taneční a rohlíkovou dietu (když došlo kapesné od rodičů). V posledních letech se to ale kolem mě začíná hemžit krabičkovými dietami, dělenou stravou, dietou podle krevních skupin a známých osobností, astronautické instantní nápoje, breathariánství, a taky se pomalu začínají objevovat první vrstevníci – cukrovkáři.

V každém případě většina příslušníků dietní sekty  vypadá na první pohled hrozně duchovně a povzneseně. Něco jako „Vůbec se neomezuj, však nemusíme jíst oba. Klidně si dej ten tatarák (a zaplň si střeva hlísty a 2.000 kilojouly), mně stačí neperlivá voda, protože jsem dneska snědl už jáhly a půlku jahody a právě jsem v očišťující fázi. Víš?“ Je úplně jedno, kolik vážíte, ale připadáte si v ten okamžik jako vyžrané laločnaté prase, jehož myšlenkový přesah končí u denního menu restaurace a letáku z Kauflandu.

A tomu jsem se rozhodla učinit přítrž. Také já umím být éterická bytost, živící se jen salátem z okvětních plátků růží a korejskou poezií! A protože téma dne u mě není redukce, ale spíš důkladné proprání ojetých součástek, rozhodla jsem se pro sedmidenní detox. Můžeme tomu říkat taky Poustevnická dieta, nebo Sedm Dnů Smutku, protože tahle dieta zahrnuje absenci všech lidských potěšení od cukru, soli, kofeinu, lepku, alkoholu…mám pokračovat? Tahle dieta ční mezi ostatními prostě jako absinth mezi zelenýma.

První den byste čekali, že se budu v emocích svíjet pod stolem a krást cukřenku, ale to se šeredně mýlíte. První den byl úplně v pohodě. Netvrdím, že luštěninová polévka bez soli nechutná jako bahnitá kaluž z kravince, ale není to v tuto chvíli podstatné. Bylo mi povzneseně a soucitně jsem se dívala na lidské tvory pode mnou, kteří se živí pivovarským gulášem. Soucit si  musíte budovat, abyste dostali své astrální tělo na vyšší úroveň a nepůsobili na ostatní jako strašná píča. Pijete čerstvě  vymačkanou karotkovou šťávu a pociťujete první čůrky a potůčky pramenící energie. A vy blázni jste si kdysi na únavu dávali kafe!

Druhý den se energie někam záhadně vytrácí. Asi za astrálním tělem a soucitem, protože mě už vůbec nebaví zírat od rána do večera na to, jak se moji přízemní bližní neustále něčím cpou. Sraz s Luckou v kavárně. Zatímco si Luc poroučí sachr a dvojité presso, já si objednávám bylinný čaj tak zoufale neartikulovaně, že se mě číšník dotazuje natřikrát. „A co k tomu?“, nestydí se úlisně pokračovat a vůbec netuší, jak blízko byl k tomu, aby měl sachr od ucha k uchu.

Třetí a čtvrtý den jsou ve znamení hluboké rezignace a tělesného úpadku. Ty blafy nedají jíst. Mám halucinace z hladu, protože kdykoliv si uvařím várnici nesolené rýže a zeleniny, sním několik soust a zbytek té šlichty vyliju do záchoda; odmítají to dokonce i děti, které u nás občas přistihnete vyjídat odpadkový koš nebo zvláštní předměty jako například mou rtěnku. Potřebuju pořádný kafe, litry kafe, ne meltu. A to si samozřejmě nedám, protože tenhle experiment neprojedu na zrovna na kofeinu.

Pátý den je, přátelé, zrovna dneska. Kdybychom žili na samotě u lesa, najdete mě skrčenou v krmelci u lizu. Ale protože žijeme ve městě, najdete mě nad talířem čočkové polévky, kterou si solím vlastními slzami sebelítosti. Ještě dva dny. Připadám si už jako světec. Průhledný a nazelenalý světec. Zítra vstanu, a budu žehnat zákazníkům před mekdonaldem a pozítří budu vylizovat kečup a olej z odhozených obalů od hranolek. Ale potom přijde Velký pátek a mé utrpení bude u konce.  A to vám teprve napíšu pořádný post o jídle!

22 komentářů:

  1. Hehe, výborný. Já kdysi byla jeden víkend jen na vodě a rýži Natural a tolik halucinací o jídle jsem už nikdy neměla...

    OdpovědětVymazat
  2. Prosil bych recept na salát s okvětních lístků růže. Jsem už měsíc na dietě, zatím 4 kila dole a takový recept by se mi hodil - něco, čím se člověk nacpe, půl dne se mu při pomyšlení na jídlo bude zvedat kufr, ale co tělu nedodá ani joule energie.
    Jak já závidím lidem, co nemají žádný kladný vztah k jídlu!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Quanti: rýži Natural jsem ochutnala jednou v životě a rozhodla jsem se ji do diety nezařazovat. I mučení má své hranice!

    Sejra: Receptem ráda posloužím Ale ono je to jednoduché, v podstatě čehokoliv, co neosolíš, sníš jen menší porci. Můj oblíbený: povař rýži basmati a fazole adzuki do změknutí. Podávej s listem salátu a tvou nezměrnou trpělivostí. Třeba právě téhle speciality pytlík rýže prostě nesníš (klidně se vsadím), protože to prostě neleze do krku.

    Jinak gratuluji k prvnímu měsíci a 4kg! To budeš za pár měsíců průsvitnej!

    P.S. A jako bonus jsem ti vygooglila i ten salát z okvětních lístků: http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/exotika-v-kuchyni-pochutnejte-si-na-kvetech

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zlatá holka!!! Já s tím hubnutím bojuju na příkaz lékaře a i sám mám pocit, že 99 kg je při 180 cm celkem dost, o hrůzách, které páchám svým zdevastovaným kolenům, ani nemluvě. S jídlem je to sranda (hroší je to s pivem), pouze jsem snížil porce na polovic, ale ten pohyb, kurňa, ten pohyb!!! Moje žena to má lehké - jde si zaběhat, nebo chodí dlouhé procházky. Jenže co mám kurňa dělat já, chabrus na nohy?

      P.S. Fazole jsou nejlepší s kostkama hovězího a pálivou omáčkou:-)

      Vymazat
    2. Ty jsi zapeklitý případ i pro nutriční specialistky:) Tož když ti to jde zatím tak dobře, třeba se za čas odlehčíš natolik, že se budeš moct kolena místo náporu váhy prošoupávat aspoň na dlouhých procházkách. Pivo už asi nezachráníš ničím, leda přehodit výhybku na suchá bílá vína...

      Každopádně držím palce a před všemi dlouhodobými držiteli diet smekám až na zem!

      Vymazat
    3. Podle krásné knihy o pivu, jež má trvalé místo na mém nočním stolku (http://knihy.abz.cz/prodej/pivo-zdravi-souvislosti-zizen-obezita-alkoholismus-kuriozity) má litr bílého víc joulů než 4 piva, takže víno neberu:-) Autor knihy, lékař dále doporučuje a vědecky zdůvodňuje, že pro ženu jsou zcela zdravotně nezávadné 2 třetinky piva denně a pro muže 2 půllitry denně. Ovšem pokud je člověk v dietě, musí nahradit ty dvě piva večeři. A s tím mám problém:-(

      Vymazat
    4. To je hrozná zrada, s tím vínem!!!

      Vymazat
  4. taky bych potřebovala nějaký detox, ale ještě počkám :-) nicméně mě čeká nějaká delší kůra, neb jsem nestihla sundat mezi druhym a třetim dítkem váhu a co hůř, já pravidelně naberu vcelku dost během prvních 4 měsíců kojení :-/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já to nestihla sundat ani mezi prvním a druhým (přiznám se trapně, trochu jsem s tím kalkulovala a na nějakýho toho půl roku se mi prostě nechtělo) a s kojením to mám podobně, nehubnu s ním ani náhodou, naopak držím zásoby, "aby bylo na mlíko, kdyby přišel hlad". Ale až dokojím, taky mě to čeká, nechci strávit zbytek života jako almara... už teď se netěším.

      Vymazat
  5. tohle téma miluju! Já víceméně celý život se snažím buď zhubnout nebo se oddávám své vášni pro jídlo, abych pak mohla zase hubnout :o))
    ať vážím, kolik vážím, vždy bych mohla nějaký čtyři kila zhubnout :o)
    zrovna teď přemýšlím, do čeho se zase pustím... tento detox mi ale nezní moc sympaticky...

    OdpovědětVymazat
  6. Ela: To je docela zvláštní, já jsem naopak byla první 3 měsíce vždycky vysátá až na dřeň:)

    jarmilka: Já právě hubnout ani moc nechci, mám metabolismus a postavu po tátovi. Takže v podstatě takovej nenažranej kotel, co přes den sním, do večera spálím (a na to se dá nejvíc hřešit). Náhodou dnes píšu den 7. a musím zmínit, že došlo celkem k podstatné změně:) Tak nějak to začíná jít i v poustevnickém módu (zrovna, když mám končit!). Každopádně jsem si ověřila, že bez kofeinu a soli to nedám, ale cukr asi vypustím úplně, protože mi za ten týden fakt nescházel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, to jsou ty rychlometabolický :D já mám pocit, že jsou dva typy ženských, jedněm kojení vycucne málem i morek z kostí a druhým tělo šílí, že přece musí kojit, tak just nepustí ani gram. Ten druhej typ mám po mamině, přede mnou vážila kolem pětapadesáti kilo a já už ji nepamatuju pod sedmdesát.

      Vymazat
    2. Moje máma ale po těhotenství taky vyskočila nahoru a už to dolů nedala, tak neztrácej naději, třeba to dáš úplně v pohodě;) Přece jenom, tenkrát taky platila skvělá nutriční pravidla typu "v těhotenství musíš jíst za dva" a "maso,vejce,mlíko - základ výživy" atd., takže redukci váhy měly značně ztíženou;)

      Vymazat
    3. No, bez práce to nepůjde, to si iluze nedělám :) ale bez plánovaného těhotenství v dohledu se doufám po druhém dokojení už hecnu. Jako bývalo by bylo krásný zhubnout i po tom prvním, ale k tomu jsem fakt tu motivaci nesesbírala... :)

      Vymazat
  7. jo takový vysátý na dřen mě fascinujou :-)) s porodnice se vracím s nižší váhou než před těhotenstvím a během tří měsíců mám stejnou váhu jako těsně před porodem :-/

    OdpovědětVymazat
  8. Jsem ráda, že jsem tohle nikdy neřešila a nepouštěla se do takových bláznovin. :-) Byla jediná výjimka - sacharidové vlny, když jsem cvičila a chtěla rýsovat svaly. Bylo to peklo a nebylo to k ničemu. Tím jsem skončila s "dietami".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sacharidové vlny zní úplně jako nějaký nadýchaný moučník!

      Vymazat
    2. Dunajskě vlny s extra sacharidy navíc! :D

      Vymazat
  9. sacharidové vlny mám také za sebou... zrovna nedávno :o))))

    OdpovědětVymazat
  10. Ňam, sachr s vlnama šlehačky navrch!

    ... i když v posledních letech sladký moc nejím.
    Jinak jím objemově hodně a letos už je to i trochu vidět, dřív jsem měla to štěstí, že dvojité až trojité porce nevedly k příbytku tělesné tukové tkáně. Teď jak většinou sedím, je to znát. Ale přece na sobě nebudu páchat násilí - když to zrovna samo jde, hubnu, když to nejde, nehubnu, a je to.

    OdpovědětVymazat
  11. Liška: To je umění sedět! V normálním anatomickém pojetí sedu hrůza, zvlášť pohled dolů na břicho. Ale! Člověk se musí lehce rozvalit, nejlépe sexy ke straně, vyhrnout oděv, aby jinde zakryl neestetické tukové valy a podepřít si bradu, aby nebyl vidět podbradek. Takže jaképak násilí a hladovky, když se stačí naučit sednout si pořádně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi připomíná loba a jeho "No jo, když se neumíš postavit na fotku..." poté, co jsem si známým stěžovala, jak mě lobo mate lichotkami o mém vzhledu a já pak na fotodokumentaci zřím krutou realitu. Ale na druhou stranu je to příkladný manžel...

      Vymazat