středa 16. září 2015

Evoluce žen

Dřív jsem si myslela, že jsou na tom holčičky a kluci, než začnou chodit do školy, mentálně víceméně nastejno. Mohla jsem v té teorii vycházet z vlastního vývoje. Co si vzpomínám na pětiletou socialistickou psici, nosila jsem nejčastěji rozervaný tepláky, protože za ty jsem aspoň nedostávala vynadáno, pokud se na nich objevila další díra vzniklá katapultem z kola, když jsme s naší pouliční partou sjížděli z kopečka přes okresku a obloukem padali do škarpy. Taky jsme si někdy na tu stejnou silnici lehali a potom utíkali před troubením a vulgarismy řidičů. Gábina zase vzpomíná, jak na protijedoucí řidiče zvedala sukénku a byla naostro. (Tohle doufám, ne tohle určitě moje děti dělat nebudou.) Moje panenky měly ostříhané vlasy na ježka a oči přeškrtané fixkou, potud končil můj zájem ztrácet s nimi dál čas. Zato jsem měla tajnou krabici plnou protříděných odpadků ze smeťáku jako třeba zmuchlanou plechovku koly a kapsle do vzduchovky. Můj nejlepší kamarád se jmenoval Filip a v křoví za paneláky z něj býval hřímající Hitler a já jeho věrný vlčák.

Pak se asi něco stalo. Najednou přišli poníci, barbíny a oslovování kluků ve třídě příjmením. Lila elasťáky s prudkým leskem a fejkový piercing do nosu z Bravíčka. Perné chvilky s prvním tampónem. Černá rtěnka a prvorepublikové šaty po babičce. Perné chvilky v Patrikově pokojíčku, kde na horní palandě spal jeho bratr. Pokud tedy něco z rozdrbaného sídlištního sígra udělalo nadějnou mladou dámu, byl to estrogen. (Něco mi říká, že v klimakteriu se možná začnou dít dost divný věci. A to začínám mít první díry na teplácích už dnes).

Na co se u mě s počátečními rozpaky a na konci už bez jakékoliv naděje ve zlepšení čekalo skoro čtrnáct let, s tím se Čičman narodila. Čičman totiž stačí dva a půl roku k tomu, aby nastolila pravidlo, že jí nebude kupovat oblečení někdo nespolehlivý, třeba kdo není fashion guru nebo homosexuál. Naprosto chápu a sdílím její odpor k tradičnímu českému sportovnímu stylu, ale někdy mě sere, že k návštěvě hřiště je nutné převléknout se do šatů a růžových punčocháčů. Nikdy jsem nepřišla na kloub záhadě, proč někteří rodiče navlečou děcka do bílých tepláků a potom jim zakazují válet se v listí a hlíně, což je základní dětské právo a mělo by to být explicitně zmíněno v ústavě. Už mi začíná svítat – některé děti se i přes usilovaná přání svých rodičů prostě chtějí oblékat a chovat slušně!

Potom je tady ta záležitost s miminama. Většina z vás se s nimi už setkala – myslím ty pidlooké skřety, co nosí čepičky se zaječíma ušima. Jejich matky vás zpravidla přesvědčují, jak velké pokroky Goblin za poslední týden udělal, ale prázdný pohled a bimbající hlava ze strany na stranu ve vás příliš důvěry v budoucího Steva Jobse nevzbuzuje. Jsou hlasití a konstantně z nich něco vytéká, nebo aspoň odkapává. Zkrátka super věc na to, aby se člověk vzpamatoval a rychle uvědomil, jak velkou dřinu za sebou má. A začnete být konečně vděční, že vaše děcka sice kradou v obchodě a mají vši, ale netrápí je reflux ani prdíky. Čičman si to nemyslí. Jakmile se v dohledu objeví kočárek, nadšeně zvolá „mimííí!“, vezme mě za ruku a běžíme pronásledovat nějakou vyšinutou šestinedělku, která kličkuje po chodníku, protože nás v poporodní psychóze podezřívá z toho, že ji chceme skřeta unést na plastové motorce.

Miminka máme samozřejmě také doma. Spoustu miminek. Čičman mi je vozí v kočárku zpravidla po několika kusech, z nichž menší panenky prakticky narve i do prostoru košíku pod kočárem. Ať dělám cokoliv, je potřeba tuto činnost okamžitě přerušit, protože Čičman mi přivezla děti na hlídání a ty je potřeba pečlivě napojit z bílé lahvičky a dát jim plíny. Z kojení panenek jsem naštěstí osvobozena.

A nejsou to jen hadry a mimina. O tom, že ve výběru partnera dnešní ženy už rozhodně nezůstávají v pasívní roli, mě přesvědčila dnešní Žmurova příhoda.

„Hele co jsem dostal!“ mává mi po vyzvednutí ze školky drobným předmětem před očima. „No to nevím“, snažím se zaostřit a zároveň včas uhnout, aby mi s tím nevypíchl oko.

„To je diamant a dostal jsem ho od Ambrožíny“ chlubí se Žmur. „Ambrožína si ve školce vybrala tři kluky, kterým dala své diamanty.“

„A to jich měla tolik?“ divím se. „Téda, ta je bohatá!“

„No, ona si vždycky vybrala svého oblíbeného kluka a pak si ten diamant odkousla z trička“ vysvětluje Žmur a opatrně mi vloží do dlaně růžový flitr.

Uvědomila jsem si, že až jednou budu hlídat Čičman jejich deset vřeštících dětí a prdět do děr svých vytahaných tepláků, nebo jezdit s dědkama na kole po sídlu, tak tou dobou stejně budu beznadějně out. Budu mimo, i když si budu natírat chleba koenzymem Q10 a poctivě pěstovat brain jogging. Hlavně si musím někam napsat, že místo marného poučování svých dětí a vnoučat je lepší jenom mlčet, nebo jen příležitostně významně vzdychnout. Jako moje babička na černou rtěnku. 

16 komentářů:

  1. Skvělé. Vy máte taky dar dobře psát. A ty situace úplně vidím.
    A tvrdím, že holka má být holkou a kluk klukem, protože pak se mohou rozumně doplňovat a být oba šťastní.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně souhlasím, ale myslím, že v raném dětství a stáří se ty identity mohou obracet, nebo aspoň prolínat.

      Vymazat
  2. Potvrzujete mou teorii o dvou druzich zen.Jedny si jiz v zavinovacce kontroluji,zda pleny nemaji faldy a zda je zavinovacka vyzehlena.Druhe zjisti,ze jsou holky,az v momente, kdy jim prsa vadi pri lezeni na strom.

    OdpovědětVymazat
  3. Tajtrlíková: Ještě bych doplnila třetí druh žen a to je Houbič:) Jinak na mě to dětství zas tak velké následky nezanechalo, třeba kalhoty nosím jen když je venku zima, nebo je to opravdu nezbytně nutné, nevyjdu bez rtěnky a nemám kam dávat boty. Zfiflenovatět se dá vždycky a strašně snadno!

    OdpovědětVymazat
  4. Já už jsem pro svého syna mimo teď - je mu sice jedenáct, ale když sem tuhle měl jisté výhrady k jeho vlasům (pořídil si patku a ta mu zakrývá jedno oko, takže furt pohazuje hlavou jak v ranném stadiu Parkinsona), tak mi odvětil, že módě mladých a tomu, co se nosí vůbec nemůžu rozumět, páč sem už úplně out a navíc docela starej!
    A co teď s tím, zabít ho nemůžu a facku by mi mohl vrátit, případně zavolat babu sociálku:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle už tu bylo. Těsně před tím, než se začaly nosit dlouhé vlasy. Nihil novum sub sole.
      Sám jsem v mládí zlobil soudružstvo dlouhým vlasem a táta mne před nimi bránil, že jemu se to líbí, tak ať mně nechají být (což ovšam znamenalo, že posléze mohli na gymplu nosit dlouhé vlasy všichni, z čehož bylo učitelstvo a studenstvo ostatních středních škol vskutka "auf"). A tak když si začali zkoušet vlasové kreace naši kluci, nechal jsem je zcela být. A díky tomu jsem pro ně nebyl "out" a "starej". Že jsem starej zjistili teprve, když jsem s nimi na výletě už nedokázal držet krok. Docela je to překvapilo, když si to uvědomili.
      Milan

      Vymazat
    2. Obecně jsou mi vlasy putna, mě spíš štve, jak kvůli tomu nevidí, mrská hlavou jak epileptik, má zasviněný brýle a ráno místo aby si čistil pořádně zuby, půl hodiny si honí patku.

      Vymazat
    3. Klid, to přejde. Hlavně ať se nenechá potetovat. Vlasy se dají vždycky ostříhat, ale s tetováží je to horší. Tohle jsem vždycky klukům říkal: třeba hlavu napůl zelenou a napůl oranžovou, ale čistou kůži!
      Milan

      Vymazat
    4. Souhlasím s tím tetováním. A že jsem na něj měla někdy okolo 16ti nakročeno. (Díkybohu mi na ni nestačilo kapesné). Vlasy narostou, nebo se dají ostříhat, ale kérka je marná a myslím, že málokdo se ztotožňuje s obrázkem, co si nechal vytetovat na patnácté narozeniny. Já teď zase cyklicky začínám o tetování přemýšlet (a už na něj mám i peníze), tak uvidím, za co se budu nebo nebudu stydět na stará kolena. Tady se nechám jednoznačně inspirovat!: http://worst-tattoo-ever.tumblr.com/

      Vymazat
  5. Nedávno jsem si říkala, jestli děti ještě mají své poklady (ad plechovka od koly a kapslíky), teď, když je dostatek věcí všude vůkol, a že o tom něco napíšu.
    A ten braim jogging si musím najít, už ho asi potřebuju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mají, zrovna náš Pepik má třeba víčka od plechovek od kokakoly navlečený na šňůrce.

      Vymazat
  6. Sejra: Pořiď si taky patku přes oko! A hipsterský plnovous...:)

    Liška: Děcka sbírají na ulici barevná víčka od piva, torza zapalovačů, občas pohozený letáky, který potom vystřihujou a lepí do sešitu, Tak nějak všechno, co ulice dá, přičemž nejlepší věci bývají u kontejnerů se separovaným odpadem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to sem zkoušel jako dítě - bohužel moje hřebíkové vlasy ani za pomoci laku neležely na hlavě dýl než deset minut a zase stály v pozoru jak stráž v Kremlu. Rychle jsem přišel na to, že 1-5 cm ježek je to nejlepší, co pro sebe a svý okolí (abych je neděsil) můžu udělat:-)
      Plnovous nemám, ale managerské strniště (z prozaických důvodů - zakrývá jizvy n bradě a krku po autonehodě, navíc kvůli jizvám sem se při pokusech oholit se vždycky pořezal).

      Vymazat
  7. Dcera mi již pár let odmítá nosit příliš chlapecky vypadající outdoorové oblečení, šedé, černé a hnědé mikiny jen, když jsou něčím zdobené, často se ráno přečesává, ladí sponky s outfitem a začíná mi mizet kosmetika.. Ale jsem ráda, že z ní bude ženská, a ne chlapice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počkej a teď to nejdůležitější,kolik jí je?:)

      Vymazat
  8. 8, ale příznaky jsou již cca 5 let ;-)
    Souhlas se Sýrem - teď je to tak intenzivní, že bez regulace by ráno všechen čas padl na česání, takže snídaně, zuby... nic

    OdpovědětVymazat