pátek 23. října 2015

Zdravěnka

I když byste to do mě netipovali, tím víc, nakolik jste pravidelní čtenáři tohoto mravně zpuchřelého blogu, čas od času dělám dobré skutky. Nedělám to stylem svatá Kateřina obdarovává slepce, takže nerozdávám poslední pětikoruny před výplatou, ani ze sebe nestrhávám šaty, abych cáry látky ovázala hnisavá kuří oka bezdomáčům před tím, co jsem je umyla a usušila vlastními vlasy.

Dělám to úplně jednoduše a sobecky proto, že mi to udělá malou jiskřivou radost, stejně jako to udělá radost protistraně. Nemám žádné spasitelské ambice, tohle mi úplně stačí. Asi právě díky tomu mě nemrzí, když obdarovaný investuje moji dvacku do nejbližší vietnamské večerky za expirovaného Sklepmistra v akci. Myslím, že je celkem jedno, jestli si koupí svůj hodinový příjem alkoholu za cizí drobné a ty moje padnou na rohlík a paštiku, nebo je to naopak. (bavíme se o neziskovkách pražských ulic a pajzlů,  ne o Člověku v tísni, nebo Adře, kde i přes různé konspirační zdroje stále - možná naivně -věřím, že hospodaří efektivněji).

A taky s lidma na ulici zažijete daleko víc legrace, než s korektními zástupci nadací. Třeba jako včera. Na Jiřáku stojí pán s kloboukem a zachmuřeným obličejem Petra Čepka s kloboučkem před sebou. Vypadá trochu jako zbankrotovaný principál, nebo Rumburak na lysohlávkách. Nemluví moc dobře česky, ale poptávka a nabídka se zdá být jasná.  Něco ve mně řekne, jo, to je on, vytáhnu peněženku a nasypu mu do kloboučku obsah kapsičky na drobné. Není toho moc, ale je mi jasné, že na pětikilo mi nerozmění.

„Děchujú pany“, zahromuje Rumburak a začne mávat rukama, až od něj poplašeně odlétají holubi, takže zvědavě očekávám, zda se promění v havrana, nebo z klobouku začne vytahovat barevné šátky.

„Penys nemoc, ale pany zdravěnka!“

Aha, bacha, tak tady to bude možná i s nějakým zenovým haiké jako speciální podvečerní bonus.

„Děkuju moc“, říkám, „já jsem zdravá. Tak ať jste taky a daří se vám“ a už se chystám k odchodu, když Rumburak naposled rozčileně zamává šusťákovými křídly, jako by tady došlo k hrubému nedorozumění.

„Pany nechodyt nikam! Penys málo, pany vydat stravenka!“

Aha. Takže jde o stravenky, ne zdravěnky. Tohle prostě u převodu z účtu, nebo odesílání dárcovské esemesky nikdy nezažijete.

19 komentářů:

  1. Být chudý neznamená povinnost být abstinent.
    Vnímám to podobně jako Vy a taky mi nevadí, když se moje darovaná pětka vzápětí promění v krabičák.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  2. Milan: Nedávno jsme řešili s M. podobné téma, kdy mu vadilo, že se zachovalejší oblečení z textilních charitativních kontejnerů dál přeprodává v bazarech (a účelově se potom využije vybraná částka). Vnímá jako přidanou hodnotu, když by ty věci mohl nosit přímo černoch z rovníkové Afriky a peníze se neztrácely v ničem dalším. Myslím, že se tomu nedá zabránit - otázka je jen, kolik % z celkového objemu se finálně dostane tam, kam má. A jestli velké globální nadace nejsou stejně neefektivní jako jiné korporáty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Otázka je, jestli například černoch z rovníkové Afriky využije džíny velikosti XXL a zimní bundu... mně tenhle nápad přijde výborný. Popravdě některé věci tam dávám s vědomím, že se recyklují, tj. rozcupují a udělají z nich hadry, ty statistiky na některých z nich mě v tom podpořily (tj. "X procent se dál nosí, X procent se recykluje, zbylých pár procent vyhodí"). Pořád je to přo mě lepší a ekologičtější myšlenka než je hodit do kontejneru obyčejného. M. má dojem, že si většina lidí utrhne ze šatníku nejoblíbenější kousek, aby udělali radost nějakému černouškovi? Já tam házím věci, které už nechci, a za mě čím rozmanitější způsob druhotného využití, tím víc hurá!

      Vymazat
    2. M. si určitě neuloupává nejoblíbenější kousky do kontyše pro černochy:) Spíš jde o to, že se to oblečení prodá, část peněz si uloupne bazar, část nadace, část přepravce, část lidi na místě.

      Super článek o fast fashion a následném textilním odpadu tady:
      http://www.modnipeklo.cz/clanky/vysoka-cena-levne-mody/

      "I v USA mají kontejnery na použité oblečení, které zde ve velkém provozuje např. Armáda spásy (Salvation Army) a organizace Goodwill. Obě mají rovnou spoustu charitativních second handů. Oblečení z kontejnerů a sbírek se sváží do třídicích center (dáme si číslo na vyražení dechu: pobočka Armády spásy v Brooklynu, která patří k těm větším, zpracovává mimo špičky, tj. např. Vánoce, kdy je darovaného oblečení víc, pět tun odloženého oblečení denně, z nichž se vytřídí 11 200 kusů, které se pak rozdělí mezi osm secondhandů v Brooklynu a Queensu). Dělníci v třídírně běžně nacházejí zcela nové oblečení, ještě opatřené visačkami.

      Představa, že na každý odložený kus někde čeká bezdomovec nebo teenager z chudé rodiny, který ho s radostí unosí, je bohužel mýtem. Charitativní organizace nejsou dávno schopné prodat nebo darovat všechno oblečení v nositelném stavu; nabídka byla větší než poptávka už před druhou světovou válkou. V charitativních secondhandech končí asi polovina odloženého oblečení a zhruba 40 % z této poloviny se prodá. Zbytek se vrací do třídíren k dalšímu zpracování. Přírodní materiály se využívají např. na výrobu hadrů.

      Nejen Češi, i Američané kupodivu špatně nesou, že jejich odložené věci někdo prodává, jako by o každý prodaný kus byl okraden nějaký chudák. To jen vypovídá o tom, že skutečně nemáme nejmenší představu, kolik textilního odpadu vyprodukujeme."

      Vymazat
    3. Mě posledně dostal článek:http://www.nila.cz/blog/archiv/archiv-fashion/buy-less-is-the-new-black-ale-co-se-starym-oblecenim/
      Podle kterého charitativne darované oblečení úspěšně zlikvidovalo africký textilní průmysl

      Vymazat
    4. Unknown: Ten je výbornej, díky moc. Clothing swaps mě teda zatím nepomohly - za nepotřebné oblečení jsem si většinou odnesla...nepotřebné oblečení. Ale s nesezónní módou tiše souhlasím, většina tureckých kalhot, triček s nápisy, kníry nebo kříži mě stejně úspěšně míjí.

      Vymazat
  3. strááášně nerad dávám někam, kde není špetka vděku (vděk = být vděčný)

    OdpovědětVymazat
  4. Aspoň vidíš, že to fakt chtěl na jídlo:o)

    Já jsem měla ráda olomoucké bezdomovce právě proto, že jsme před sebou nehráli, že nevíme, že za ty prachy vleze do trafiky u fakulty a koupí si tam krabicáka nebo pivo. Sympatický bylo, že vždycky sedávali spolu a o ten chlast se dělili.
    Takže jediný, kterýmu jsem peníze nikdy nedala, byl ten, co tvrdil, že chce "dvacet šest korun na polívku". Už posledních dvacet let tam někde polívka stojí dvacet šest korun.

    Ta Milanova věta se mi moc líbí.

    OdpovědětVymazat
  5. extláča: To je přesně ono. A fakt neočekávám nic jinýho, než že si popřejeme dobrej den. Ale když se po příspěvku začnou vršit požadavky na zdravěnky, přemýšlím automaticky, co by následovalo po saturované potřebě stravenek. Ale třeba jsem tím předčasným game over zastavila dobrou zenovou hru.

    Žena: Tak tím si zrovna nejsem úplně jistá, za rohem od Jiřáku je večerka, kam si Houbič běžně chodí směňovat stravenky za cigára (a nepochybuju,že to nebude jediná výjimka z prodeje).

    Jo - já zase nikdy nedávám peníze věčným smolným cestujícím. Na Florenci jeden čas operovala paní s matně plouvoucím pohledem, která zase potřebovala 56 korun na jízdenku, protože ji někdo ukradl kabelku. Jeden čas jsem přes Florenc jezdila 2x týdně a pokaždé to byla ta samá paní a stejná částka (invenčně měnila jen ukradenou kabelku za kufr, nebo přepadení).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha, tak já když jsem měla stravenky, tak mi v supermarketech neprodali ani lahváče, co mi náhodou zabloudil mezi jídlo, asi blbě nakupuju:o)

      V Olomouci je tímhle poslední rok proslulá údajná Francouzka, kterou okradli, a potřebuje peníze na lístek do Prahy na ambasádu. Autem ale svízt nechce.

      Vymazat
    2. V supermarketech ne. ale ve vietnamských večerkách za stravenky seženeš všechno - od kafrové masti po pravý adihashky!

      Vymazat
    3. Hele taky ne... bral jsem si nedávno u našeho dvorního Vietnamce šest čínskejch hovězích polívek a jednoho jedenáctistupňového Kozla a na stravenku mi kroutil hlavou...
      Ale to teda bylo za rohem od Míráku, ne od Jiřáku...

      Vymazat
    4. Galahad: No ne, my jsme ze sousedního revíru?! Ti vaši neúplatní míroví už jsou možná víc za vodou. U nás jede ještě pravá Asie. Ale je fakt, že v těch větších, uspořádanějších a osvětlených večerkách bych váhala plácnout s nima o stůl...tam už se platí kartou a eurem.

      Vymazat
  6. Aha,tak se to naučily, holky,zřejmě funguje nějaké informační mentální pole.. vedle ve statku bydlí také jedna rodina, paní si ke mě,měkotě, chodí pro stravenky, kterým říká losy . Občas chce vodu do kanystru, ale většinou jen kafe a pečené cukroví/ jsou to mslouni/, někdy zkusí, jestli nemám náhodou narozeninový dortík:-), ten ale obvykle nemívám.
    Dita

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to je taky dobrý!

    Pro mě je stravenka větší částka, než jsem ochotná někomu cizímu (!) věnovat.
    A bohužel jsme stravenky měli jen pár let a jen za 50 Kč:( Takž ez toho usuzuju, že půlka, 25 Kč, je větší částka, než je mi ochoten věnovat můj zaměstnavatel. A to naštve. To potom neznámému cizímu sympatickému ještě chudšímu člověku můžu dát míň než 25, jinak bych milovala sebe méně než svého bližního :(
    Sviňáci zaměstnavatelé. Kdyby byli štědrý, mohla jsem bejt větší lidumil. A byla bych!

    OdpovědětVymazat
  8. Dita: To je dobrý, rodina mlsounů. O narozeninový dost mě ještě nikdo na ulici požádal. To je výzva!

    Liška: Možná sis jen o více stravenek neřekla a šéf si to nespojil? Zkus na něj po výplatě přitlačit. Penys málo, více zdravěnek! Umění přímé komunikace...:)

    OdpovědětVymazat
  9. Jakmile by řekl penys nemoc, asi bych mávla křídly a rychle zmize já. :-D

    Zas jsem si vzpomněla, jak jsem jela vlakem do Brna a sdílela kupé s pánem, co se na mně snažil vydyndat návod, jak se zbavit svého výtoku z intimních partií. Od té doby nikomu neříkám, že jsem studovala zdrávku a lžu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdrávka je prokletá. Asi něco jako IT, kdy se tě lidi zase pořád ptají na to, že jim vyskakuje na monitoru takový černý okno, nebo jak si mají nainstalovat router. Já mám ekologii a krajinutvorbu a nikdo se na nic po celá léta neptá:)

      Vymazat
    2. To máš recht. V IT dělá muž a můj otec si tím pádem myslí, že kromě zapojení WiFiny mu naladí televizi, opraví hodiny a tak nějak obecně všechno, v čem jsou baterky nebo se to srká do zásuvky. :-D

      Vymazat