úterý 26. července 2016

Jak se zbavit strachu z klíšťat

Jestli jsem měla kdy z něčeho ještě větší strach, než z mrtvol, byla to klíšťata: Kdybyste mě chtěli vyděsit tak, že se počůrám od gatěk až k ponožkám, stačilo by mi ukázat už pěkně rozbahněnýho nebožtíka, který má po těle piercingy z nacucaných klíšťat a fleky z boreliózy. V Praze se s klíšťaty typicky potkáte u svého ošetřujícího lékaře na letáčku s očkováním proti encefalitidě, což je pro mě důkazem podprahového vnímání inzerce.

A jakmile k něčemu získáte tenhle vstřícný a smířlivý postoj, dost často se vám osud vysměje do ksichtu. Třeba na prázdninách na Vysočině.

„Čičman, copak to máš na pupíku?“ ptám se po necelé půlhodince, co děti dovádí na posekaném trávníku s koťátkem majitelky chaty, které jsme dostali na hlídání. „Proboha“, zalykám se panikou, „to je přece klíště!“

Nad Čičman se seběhne celá rodina a všichni její členové začnou tahat z kapes zaručené recepty, jak vytáhnout klíště. „To musíte podusit mýdlem a potom vytočit“, radí děda a mydlí Čičman břicho.

„Neblázni, to musí být mastný a pomalu se vykývat“, nevydrží se na tu operaci dívat L., odhání dědu a šplíchá na čistě vymydlené, učesané a voňavé klíště opalovací olej z uctivé vzdálenosti, zřejmě aby vydrážděný parazit nezačal divočit a agresívně flusat bakterie na celé shromážděné konzilium. Kdosi se ptá, zda je na chatě přítomen tekutý dusík a M. brousí nějaký zálesácký žabikuch, co našel v kuchyni. Zřejmě ho chce podříznout a nechat vykrvácet. Čičman je šťastná, že na sebe strhla pozornost a našeho malého statečného mučedníka mi začíná být srdečně líto. I parazité by měli mít nárok na humánní popravu. Konečně je klíště a jeho ostatky vytaženo na kapesník a rituálně podpáleno.

Mezitím se poškrábu zamyšleně na noze po nějakém výrůstku a pak ještě jednou, než zařvu. A celý scénář se opakuje, jen už se na mě nevystřídá tolik přípravků a M. si jde žabikuchem radši nakrojit buřty na oheň.

Nečetli jste náhodou taky někde, že se klíšťata pohybují po těle i několik hodin, než se přisají na tom nejlepším místě? Zapomeňte na to, tyhle krvežíznivý ludry jsou jako spam a po týdnu v divočině vám můžu odpřisáhnout, že skočí pět metrů do dálky, nebo se prostě teleportují. Repelent je vzrušuje jako levnej parfém na šlapce a do dlouhých nohavic vám prožerou díry rychleji než Savo.

Statistika týdne na chatě zní neúprosně. Psice: 4 ks, Žmur: 2 ks, Čičman: 5 ks, M. 0 ks a je to buď nespravedlivý, nebo mají klíšťata respekt z bodných zbraní. Součet zbytku rodiny 17 ks/ týden.

Ale na konci pobytu už jsem je vyndávala zručným chvatem jako zavšivená giboní matka v ZOO a necukla jsem koutkem. Jen jsem v sámošce pokoutně diagnostikovala místňáky s podezřelými fleky, obrnou lícního nervu, nebo poruchou rovnováhy. Buď obyvatelé Vysočiny vymírají a vláda to tají, nebo za to může místní pivo Ježek.

Pak to mělo samozřejmě i ty příjemnější aspekty. Borůvky z keříku rovnou do pusy, který se ani se skupinou šesti dětských otroků nikdy nepodařilo natrhat do nádoby na pozdější zpracování. První letošní smaženice a vychlazené víno, když děcka i s koťátkem odpadla a vzduch začal vonět po studeném mechu. Házelo mě to do vzpomínek na dětské tábory, i když jsem upřímně ráda, že už na žádnej nemusím a nikdo mě nebude v plavkách bičovat kopřivama za to, že jsme se vedoucím hlady hrabali ve stanu a sežrali tatrankovej poklad, o kterej se mělo teprve hrát.

Taky se (bez vytáčení, ať zůstaneme v tématu) přiznám, že se po týdnu dětského šestihlavého řevu docela těším na dospěláckej tábor s M. od této neděle. Jen my dva, stan a raft. A chladnokrevně bleděmodrá Soča ve Slovinsku. Protože ve vodě aspoň nežijou ty zajebaný klíšťata!

15 komentářů:

  1. Huááááááááááááááááááá! Letos na žádnou dovolenou nejedu a do lesa jedině v brnění!

    OdpovědětVymazat
  2. Já už jsem je od jara přestala počítat (i když jsem zpočátku měla nutkání založit si na to deníček). A tak vždycky, když se mi děcka zdají poněkud malátná, zkontroluju, jestli jsou schopný ohnout hlavu (brada na hruď)a dál vyčkávám.
    A jinak samozřejmě jen pinzeta a lehce zatáhnout, platí to i na klíštěcí mimina, giboní chvat se mi vyvinul hned napodruhé.

    OdpovědětVymazat
  3. Pry pomaha piti piva jako prevence (nebo konzumace vitaminu B)... klistata to odpuzuje. Mozna proto mel M. 0 ks :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Quanti: Přiznávám, že teď budu v měsíc v paranoie, zvlášť po nedávné 5-týdenní samotce s nemocnýma dětma. Na druhou stranu, místní by museli být z léta promoření fakt všichni. Nebo možná proto pronajímají chaty a utíkají do bezpečnějších regionů?:)

    F.: Já pevně věřím, že už se žádné opičí chvaty nebudu muset učit. Myslím ty na vši a blechy. Nebo aspoň ne tohle léto...!

    Milan: Pití piva funguje spíš jako relaxant na to, že neřešíš půlku večera příznaky a inkubačku. Vyšší a pravidelné dávky potom způsobují, že je neřešíš vůbec a nasátý kusy o velikosti třešně odpadají, aniž by si jich hostitel všiml. (Takže problém vyřešen:)

    OdpovědětVymazat
  5. ále budou, jugoslávský ! (bkomplex způsobí pižmo, kterýmu se vyhnou)

    OdpovědětVymazat
  6. extláča: V tomm případě hodlám nevylézt z vody a smrdět jako vystrašená fretka!

    OdpovědětVymazat
  7. Zajímalo by mě, co mělo v kožíšku koťátko.
    To takhle tenhle rok na klíšťata přestal fungovat frontline. Než jsem konečně objevila něco efektivního, odpadávaly z Psychocata centimetrový kusance. Teprve asi u desátýho se mi přestalo chtít zvracet. Ale ta představa, že to z něj mohlo odpadnout - a možná odpadlo - v posteli...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to jsem teď nedávno slyšela na veterině - že je Frontline už na nic, včetně blech. Prý to byla pecka před pár lety, když na to drákulové ještě neměli rezistenci. A doporučila mi jako raising star nějaký antiparazitální pamlsek, který má po sežrání chránit snad tři měsíce? Zní to docela toxicky. (Ještě pro upřesnění k té informaci jsem přišla přes psa kamarádky, ne že bych chtěla M. a děckám míchat pamlsky do večeře, aby se tady někdo nepohoršoval:)

      Vymazat
    2. No ty vole Psice jede do Slovinska. To vědět tak jsem tam zakopal tarankovy poklad.

      Vymazat
    3. Tomas: Tatrankový poklad lze zakopat i libovolně po Praze...!

      Vymazat
    4. Psychocat teď má obojek, který je na půl roku a odpuzuje i lidi. Naposledy mu vydržel asi tak šest hodin.

      Vymazat
  8. TROCHU funguje zasycení krve vitaminy B (které jsou hojně i v pivu, ale i v buchtách) a česnekem. Ale když je klíště obzvlášť vyhládlé, jde i po takové neuchutné a smradlavé krvi.
    Tráva na zahradě se prostě musí sekat a na louky a do lesa se nedá chodit v kraťasech a po návratu je třeba oblečení hned svléknout a venku vyklepat. Zvlášť, když je člověk na místě, kde je jich tak moc. Ve vyšších horách se nevyskytují.
    Já se jich taky bojím. Klíšťat a zubaře.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ono jde právě o to "trochu", jestli to nehraničí s placebo efektem. Trochu pomáhá prý i rozmarýnový olej, ale takhle agresívní jedince podle mě trochu béčka, ani květin nezastaví. Tráva byla čerstvě posekaná a děcka oklíšťovaný i přesto, že jsme je 2x denně přiotrávili repelentem a měli dlouhý nohavice. Potom už teda měli i krátký, protože bylo přes třicet a statistika zůstala stejná:)

      Vymazat
    2. Jo, jsou to swinje. Já piju pivo dost a pravidelně pojídám multivitamín a česnekem v pilulích se cpu každý den už více roků (primárně tedy kvůli tlaku, ne kvůli klíšťatům) a na snídani mi moje milovaná dělá buchty a kousne mne tak jedno-dvě klíšťata ročně. A do lesa přitom (přes luka) lezu furtundfurt.
      Malé děti jim zvláť chutnaj, protože mají tenkou kůži a prokrvené povrchové vrstvy těle.
      Milan

      Vymazat
  9. u nás vedou levandulový náramky z DM, klíštový skore mame od jara na cca 50ks (v lese jse minimalně 3xtýdně) a co je používáme, tak nám přestalo tolik růst, přineseme maximálně jedno a to už musí být... hned nekdy v květnu jsem byla na prochazce kolem řeky, za dvě hodinky jsem si na nohou zabila 28 hezkých kousků

    OdpovědětVymazat