čtvrtek 28. července 2016

Schrödingerova kočka: Vzkříšení


Jo, ještě jedna věc. Krátký update pro všechny příznivce sousedovic kočky (opět) v našem bytě.

Včera východ slunce v pracovně opět zastiňovala hrozivá silueta kočky zavařené mezi okenními tabulkami. Pro tentokrát jsem se zdržela hysterických důkazů mé slabosti, kočku jsem slušně pozdravila a M. šel paralelně zvonit na souseda – Rusa, který tou dobou spal příliš tvrdě, nebo nebyl doma. Kočce jsme otevřeli okno a jako slušní hostitelé se s ní rozloučili s doporučením, že může vysmahnout kudy přišla, až ukončí svůj závod v zírání do pracovny (zřejmě je tam fakt něco fascinujícího!).

Odpoledne bylo okno prázdné a děti zklamané.

A dneska ráno si jdu zase čistit zuby, však už to znáte, sednu si na ten svůj roh postele do peřiny a soustředěně si leštím plošky. Pokoj zalívají první sluneční paprsky, protože ho nezastiňuje žádná nestvůrná kočičí žaluzie. A tu mi přijde, že se mi po zadku rozlévá takové to teplé, živočišné vlhko. Většinou mě čištění zubů moc nevzrušuje a už vůbec ne krátce po šesté ranní. A do stádia takhle vykloktaných svěračů zase musím stihnout ještě pár milníků, jako třeba klešťový porod paterčat, takže jsem byla ráno opět právem překvapená. Tím víc, když jsem křepce vyskočila a do zorného úhlu se mi dostalo…. i to rozmázlý hovno na polštáři.

Nevím, jak byste si s tím poradili vy, ale mě tenhle nález naprosto nekontrolovaně a neopodstatněle rozveselil. Rozhodně bych vám všem přála vidět rychle se měnící výraz v obličeji probouzejícího se M., když jsem ze sebe v záchvatu smíchu vytlačila, co nám kočka napsala za věnování. Neopodstatněle samozřejmě proto, že jsem ten nejhorší a nejsmradlavější relikt naší civilizace, nad kterým by si štítivě držel nos i hovnivál, nebo úchylák, musela stejně uklízet já během toho, co M. oděn jen v trenky a silné emoce zvonil na Rusa v původním záměru zamotat ho do tý posraný peřiny a skutálet ze schodů z pátýho patra. Ale nakonec to prý nevydrželi a smáli se oba.

P.S. Ta psycho kočka byla objevena přesně po 24 hodinách v komoře přikrytá zaprášeným víkem od krabice od bot. A zase se ji nechtělo.

Velký kočičí kyberúnos

13 komentářů:

  1. Má vás ráda, to já poznám :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Galahad: Já začínám věřit, že k nám fakt chodí neúspěšně zemřít...!

    OdpovědětVymazat
  3. ještě pár hoven a snaha zemřít bude korunována úspěchem, tipuji...

    OdpovědětVymazat
  4. Jo katzendreck...
    Třeba se u Vás rozhodla bydlet a tímto způsobem Vám dává najevo, že jí máte opatřit řádný kočičí záchod.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  5. lobo: A vy byste nechtěli mazlivou kočičku k dětem...?

    Milan: Tak jako mohla to jít vyřešit třeba na noviny na stole, nebo aspoň na lino, že? Takhle je ta message podle mého jednoznačná:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. o mně se ví, že nemám rád lidi. ani zvířátka. z takového řešení by nebyl nikdo šťastný:-)

      Vymazat
    2. Hezky mluvíš o sloníkovi! ;)

      Vymazat
  6. kočky tímhle způsobem obvykle naznačují nesympatie, ale možná jí ten RUS je ještě více nesympatický ... obecně bych to srhnul, pokud to tak pomůže, že má ten kot ambivalentní vztah k lidem (soucítím s ním, já taky) ... nová definice Shroedingerovy kočky tedy je, že nechce být ani v krabici, ani venku ... hmmm každým pádem bych ten záchůdek pro sichr pořídil, nutit kadit návštěvy do peřin od Vás není pěkné

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona chce být zjevně v krabici - ajo, sorry, už to vidím, já jsem to moc nezvýraznila, ale kočka byla nalezena v rozlehnuté krabici od dětských bot a na hlavě měla víko.
      P.S. kdybychom měli v pokoji bedýnku s kočkolitem, jako první tam začnou kadit naše děti...

      Vymazat
    2. Tak kdybys potřebovala tip na dobrý stelivo...

      Vymazat
    3. ...nebo střelivo... ;-)

      Vymazat
  7. Mám dojem, že jeden z mých psychocatů je pro někoho taky takovou Schrödingerovou kočkou. Mohli by mu občas koupit antiparazitní obojek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bude následovat teprve až se začneme drbat-

      Vymazat