úterý 25. října 2016

Kabelka

Na rozdíl od většiny mužů si nemyslím, že kabelka je přirozená estrogenová obsese jako Brad Pitt, tampóny, nebo depilování cukrovou pastou. Ke kabelce si musíte dojít vlastní cestou a já si moc dobře vzpomínám na svoji první, kdy jsem před usnutím pila teplé mlíko s medem a tajně si myslela na sprosťárny s Vinnetouem.

Moje babička i přes celkem průměrný sociální status ženy v domácnosti opečovávala ve skříni kožich z nutrie a patero společenských rób, na které si mohla jako vdaná a za komouše k tomu, tak maximálně věšet pytlíky s naftalínovými kuličkami, což pravidelně činila. A taky měla kabelky. Štrasové, sametové i festovní, kam se mi vešel celý obličej a voněly po kůži a lékorkách. Přesně tam někde jsem začala oceňovat velké kabelky. Protože jsou jako bonboniéra, můžete se do nich nořit půl hodiny v kuse a vždycky vytáhnete věc, nad kterou se podivíte tak, že zapomenete na podělaný klíče, co lovíte celou tu strašnou dobu. Milovala jsem, když k nám babička přišla, kývla na otázku „Můžu?“ a já se mohla nerušeně probírat mezi katolickými poutními medailonky, rtěnkami (babička se nelíčila, což potvrzuje moji teorii, že kabelky jsou jako tetování – můžete přidávat, než se zaplní, ale pak už to v životě nedáte pryč), hašlerkama, rukavicema, sépiovýma fotkama, brožema, účty a třpytkama z vánočních ozdob.

M. říká mým kabelkám „mlýny“. Cokoliv je totiž v mé kabelce déle než den, začne podléhat erozi z toho věčného natřásání a omílání, bohužel včetně telefonu, nebo rozemletých kouřových stínů (nepoužívám je a neptejte se mě, jak se tam octly). Čičman to samozřejmě chytla po mně - jako většinu mých špatných vlastností, takže její Hello Kitty shopper bývá vždy připraven poskytnout vám kompletní vybavení na piknik, hlavu od Barbie na prst, nebo si zkrátit dlouhou chvíli navlékáním korálků. A s vášnivým potěšením se hrabe v cizích. 

Takže když přijela na návštěvu moje máma a teta Broňa ze Švýcarska, Čičman zajiskřilo v očích a nebylo to jen radostí ze vzácného setkání. „Můžu?“ hrnula se k tetě, protože kabelka mojí mámy odpovídá spíš klasickému pánskému pojetí (klíče, peníze, jízdenka). Ale tetina kabelka už otevřená byla a to žiletkou zezpodu z tramvaje číslo 22. Spolu s těma všema božíma věcma na zkoumání tam chyběl taky mobil, peněženka a pas. Tak mi řekněte, smůla, nebo mají fakt čuch na turisty? 

17 komentářů:

  1. Já mám z kabelek podvědomý strach - že tam na mě vykoukne něco, co mě pokousá:-)

    OdpovědětVymazat
  2. to je tak krásná práce s pointou!

    OdpovědětVymazat
  3. Sejra: Tenhle pocit mám permanentně z naší komory. A jsem si jistá, že až se jednou budeme stěhovat, najdeme pod několika vrstvami krámů střepy z řecké amfory, jantarovou komnatu, hnízdo zdechlých holubů a pár chřestýšů, co uteklo chovatelům ze sousedství...

    prezi: To je za všechny ty ostatní posty bez pointy!

    OdpovědětVymazat
  4. Maj hovno. Dneska nějakej dobytek zkusil sundat manželce batoh ze zad. Nic turistickýho na ní přitom neni...

    OdpovědětVymazat
  5. Opakovaně jsem se pokoušel darovat k různým příležitostem manželce kabelku. Za celá ta desetiletí jsem nikdy neuspěl. Ty ode mne prostě nenosí.
    Milan
    P.S. S tou žiletkou je to tedy nářez. To jsem ještě neslyšel.

    OdpovědětVymazat
  6. Galahad: Batoh ze zad? Tak to už je na drsňáka. Ačkoliv třeba to byl nějaký Červenáček, kterému připadalo, že se s tím batohem neúměrně namáhá a chtěl jí vzít galantně nákup domů...

    Milan: Darované kabelky spadají do stejné kategorie jako darované boty, nebo darovaný partner. To za tebe prostě stejně nikdo líp nevybere:)

    OdpovědětVymazat
  7. Praha má nečekaně drsná zákoutí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pěkný, myslela jsem na Palmovku, nebo Háje. I když M. právě na I.P. tenkrát neznámí borci z metra zlomili klíční kost, takže asi to tam žije...

      Vymazat
    2. Na Palmovce se rovnou strili...

      Vymazat
  8. Takovej krásnej článek
    a taková nepříjemná věc jako vykradená kabelka.

    Říkám si: bylo by jedno bez druhýho, nebo druhý bez prvního...

    OdpovědětVymazat
  9. Můj masterpiece je výlov zfosilizované biomandarinky. Několik měsíců jsem ji pak vystavovala v bytě a návštěvy musely hádat, co to je.

    Tys taky myslela na sprosťárny s Vinnetouem?

    OdpovědětVymazat
  10. Liška: To první by mohlo klidně fungovat bez druhýho. A to ještě bylo zakončený veselou scénkou na konzulátu, kde tetu poslali pro náhradní doklad do Vídně (kam by musela jet vlastně ilegálně, bez ID karty...). Ale dopadlo to dobře, do letadla byla vpuštěna s neověřenou fotokopií pasu.

    Žena: Vinnetou byl sexsymbol všech malých děvčátek! Věděl o tom? Zval holky na autogram do svého teepee? Já si teda nejvíc zahrávala se scénou, jak mě Vinnetou přivazuje k totemu.
    Biomandarinka - a pak že to nejde bez konzervantů! Stačí zalít vodou a bude jako čerstvě sklizená:)

    OdpovědětVymazat
  11. Nojo Vinnetou, já jsem si hlavně hrála, že JSEM on. Asi druh autoerotiky děvčátek :)

    OdpovědětVymazat