čtvrtek 9. února 2017

Okénko do světa dětských fóbií

Víte, čeho jsem se nejvíc bála jako malá holka? Rozsvícený lampy ve svým socialistickým pokojíčku. Květinový dezén na chladně skleněném, hřibovitém těle. Hlavně závěsná černá pružinka, přes kterou se dala roztočit, a po stěnách začaly v horrorovém valčíku obíhat stíny lučního kvítí. Jakmile jsem to večer zase udělala a roztočila ji, polil mě příjemný mráz a souběžně výčitky. A jestli vás zajímá, co může být tak kurva stresujícího na rotující lampě, byl to jen můj nezvratný pocit, že se teď už opravdu a napořád vymkla kontrole. Že se nikdy nezastaví a bude běhat po zdech jako křeček v kole, dokud se nepočůrám a máma mi nepřijde vyměnit pyžamo. Že tuhle závrať a rozdivočelost sebou musí nosit jezinky, nebo sama smrt. 

Fousatá sousedka se švidrajícím skleněným okem, nebo staženej králík na zakrvácených dveřích zahradního altánu byli proti téhle bestii roztomilí přítulové, se kterýma si rádi zahrajete na slepou bábu. Ale na stupnici strachu s lampou zdatně držel tempo zvuk spláchnutého záchodu – před doplňováním vody v nádržce jsem zdrhala tak zběsile, že jsem se kolikrát přerazila o práh koupelny.

Tyhle děsivé příběhy časem nahradí pokročilejší verze stresu jako je trhání osmiček, otěhotnění, nebo jízda na skútru ve Vietnamu, ale nikdy je nevytěsníte úplně. Když jsem dětem při návštěvě rodného maloměsta poprvé přiškrceným hlasem vyprávěla o strašlivé lampě smrti, která mimochodem stále visí (jen ten pokojíček se změnil ve skanzen), vyvolalo to bouřlivá, až nemístná očekávání. 

Žmur byl ochoten sledovat lampu jen zdálky a zaklíněný v otevřených dveřích, aby stihnul včas utéct, tak přesvědčivá já umím být. „Co? A kdy to teda začne? TOHODLE ses bála?“ jsou jen ve stručnosti ohlasy, které moje světelná freaky show sklidila. Od člověka, co se bojí vařených těstovin, to fakt sedne!

1.      Špagety s rajskou omáčkou (Žmur)
„Jednou jsem uviděl v talíři lidský obličej a od té doby je jím raději se zavřenýma očima.“


2.      Ploštice ruměnice (Čičman)
„Chodí ve velkých skupinkách, aby na tebe mohly všechny vlézt, překulit tě a pak ti vypít oči!“


3.      Gumová maska mopse (oba)
(nepublikovatelný řev)


4.      Komora (oba)
Jedno z mála děsivých míst, pro který mám fakt pochopení. Taky se mnou cloumá permanentní strach, že odsud pekelně rychle vysmahne něco vlhkýho a zubatýho. Tenhle pocit se lineárně znásobil poté, co si tam udělala zašívárnu sousedovic kočka.

5.      Smítko (Čičman)
„Tohle není žádný chumáček, je to mláďátko obřího pavouka!“

6.      Dětská mikina Ninja Turtle (Žmur)
Šokovaný Žmur před zrcadlem: „To je příšerné…bojím se už i sám sebe!“

16 komentářů:

  1. Teď se budu bát ploštic i já!

    OdpovědětVymazat
  2. nabízím proaktivné řešení (ridiculo):
    0) lampa - nesmazatelná fixa a pokreslit sprostými obrázky - kunda sem kunda tam
    1) špagety - zaměnit na carbonara ? ééé přestat to sypat ajahuaskou ?
    2) ploštice - správně se mají nazývat brouci mrdáci, vysvětlování tohoto pojmu zaplaší oftalmologické můry
    3) mops - tady přiznávám selhání, napadá mě jenom vyhodit (ovšem co budeš dělat, až ti selže pedagogický um, čím nahradíš institut posledního soudu ?)
    4) komora - vyměnit žárovku
    5) smítko - tohle bude hodně bolet - heslo vysavač
    6) ninja - na záda přidělat krunýř a dvě pouzdra s katanami (Kubo, co by sis přál za vysvědčení ? jééé katanu, dřevěnou)

    OdpovědětVymazat
  3. Ani vlastně nevím, čeho se naši kluci báli. Asi ničeho - jen o nás.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  4. Obličej člověka ve špagetách - to by rozhodilo i drsného muže!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. kulida: Popravdě ploštice mi taky zamlada vrtaly hlavou; to jejich srocování se dá vyložit všelijak. A co teprve boje o samičky!

    extláča: Tomu říkám komplexní osobní poradenství!

    Milan: Současní rodiče se víc bojí svých dětí, než naopak...:)

    Sejra: To nepopírám - naštěstí na něj nemluvil!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsme si nerozuměli. Ne že se báli nás (to asi nikdy), ale báli se o nás.
      Milan

      Vymazat
    2. Jasně. Že umřete. To jsem se taky bála. I když mi rodiče dle mého názoru činili mnohá příkoří, nejvíc mě dokázala vyděsit představa, že umřou. Protože pak umřu já hlady nebo skončím v děcáku. Těžko říct, co je horší...

      Vymazat
    3. Pro F: nevím, zda se báli, že umřeme. Ale vím, že třeba náš nejstarší se bál, že mi manželka uteče. Stalo se to jeho spolužačce. A pak kontroloval mou paní, kam a kdy jde a s kým, co vyvrcholilo prohlášením "no tak s babičkou, dobře, ta tě snad ohlídá". ☺
      Ti mladší se báli o zdraví své maminky. Všichni se báli, že se nějak zraníme, protože jsme staří (když nám bylo 40).
      Inu: rád bych byl zase mladý a měl malé děti. Bylo to krásné. Milan

      Vymazat
  6. Ten záchod mám dodnes. Ale už jenom v noci.

    ZA ty ploštice Čičman fakt dík.

    OdpovědětVymazat
  7. Mops vyděsil i mě. A splachování záchodu se teď zničehonic začala bát B, tak jsem zvědavá, jestli ji to přejde. Jako malá jsem měla panickou hrůzu ze škvorů... a určitě by se ještě něco našlo, ale už jsem to vytěsnila. A chodit v noci sama na záchod jsem si netroufala dlouho :D

    OdpovědětVymazat
  8. Já se bál závěsu v ložnici... Byl zelenej a děsně zlověstně visel v levém rohu ložnice. V pravém visel stejnej, ale ten byl nějak víc v pohodě, tomu z očí žádný zlo nekoukalo...

    OdpovědětVymazat
  9. Žena: Já spíš cestu tam a zpět. A rybenky po rozsvícení, ale vlastní nádržka už mě tak moc neděsí.

    Quanti: Jo, škvoři! Urban legends každého správného tábora. Vím, že nějaký děcka spaly i s ovázanou hlavou tričkem, aby jim škvoři neprožraly bubínky:)

    Galahad: Závěsy jsou temný, za těma se může schovávat kdeco a kdekdo. Věřím, že ty zlejší kusy textilu už ve spánku uškrtily spoustu nevinných lidí!

    OdpovědětVymazat
  10. To ses teda trefila. Zrovna předevčírem jsme našli vzlykající Trudi v obýváku. A že prý se bojí naší lampy. Přišlo mi to hrozně nepravděpodobné, ale nyní jsi do našich domněnek a pochyb vnesla více světla...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ráda slyším. Když nás budce víc, jedné jasné noci nad zlolajnými eletrospotřebiči zvítězíme!

      Vymazat
    2. Update: Z Horstovy výpovědi jsme dovodili důvod jejího strachu. Moc kouká na pohádky. Bála se, že ta lampa začne skákat po obýváku stejně jako ta od Pixaru. Taky se prý bojí Měsíce, respektive bojí se, že se na něm objeví chlapec s udicí...

      Vymazat
    3. Přemýšlím, z jaké pohádky jsem to chytla já. To byl určitě nějakej krvák z babiččiny objemné sbírky krváků bratří Grimmů, protože čtvrteční Magion, ani víkendoví Jůheláci člověka pohádkama nezasytily...

      Vymazat