středa 15. března 2017

Den otevřených zvěří

Uběhlo to. Příběhy, jak si Žmur načůral přes punčocháče až do bot a olizoval v parku holubince z větviček, už jsou definitivně out až do doby, než se Žmur stane senilním dědkem. Ale o tom už vám bude psát on sám (jestli nezapomene heslo na blogger)

Aktuální skutečností, před kterou bohužel nelze dál chodit se zavřenýma očima, je, že po prázdninách půjde do školy. Ne, že by na to Žmur nebyl ready. Minulý týden pro nás ve školce vytvořil skoro dvoumetrové panorama ze slepených čtvrtek, před kterým by se Marold jen smutně usmál a zmuchlal Bitvu u Lipan do separačního kontejneru na papír. Zkraje obrazu si vykračují usměvavé postavy k domečkům, které mají krasopisně vyvedené štítky „TÁTA“, „MÁMA“ a jména dalších členů rozšířené rodiny. „To jsme my? A proč máme popraskané žilky v očích? Asi nás bolí z toho koukání na počítač v práci…“ odpovídám si sama. „Nene“ nenechá mě Žmur pustě fantazírovat. „To jsou zombíci a jdou k vašim hrobům!“

Vyšťourané prachy z parkovacích automatů (které se opravdu staly jedním z regulérních zdrojů žmuřích úspor!) umí počítat, jak když bičem mrská. A základky už přece dávno nejsou jako za nás. Takže žádné obavy? Začínám je mít. Dřív než se budeme bavit o tom, jak moc jsou dnešní základky jiný, je potřeba říct, že od socialismu jsme pokročili k povinnému dnu otevřených dveří. Což může celou věc výrazně zkomplikovat, zvlášť pokud jste defaultně přesvědčeni, že to nemůže být tak zlé, přestože máte kamarádku učitelku a od známých rodičů školních dětí se prosakují znepokojivé zprávy.

Možná, že jsme měli začít s těmi otevřenými dveřmi v opačném pořadí. Takhle jsme začali na Londýnské, kde se neznámkuje, děti dělají na projektech, chyby se netrestají, ale naopak vytěžují jako podklad pro další práci. Paráda, ne? Za mě vyřízeno, dokud jsem se na konci nezeptala, kolik dětí berou. Mimospádových deset až dvanáct, z těch mají ještě přednost přátelé školy a sourozenci. Aha.

Další štace je na Slovenské. Sem přicházíme i se Žmurovým kamarádem ze školky, se kterým se celou dobu prohlídky průběžně fackuje, takže první dojem musí mít za plný počet bodů. Tak tohle už je ta obávaná „normální“ základka. Píše se tady Comenia skriptem, úči působí celkem uvolněně, prý neexistuje neúspěšný žák. A pak, že to nejde. Kolik že berou dětí? Deset mimo spád? Aha.

Do naší spádové základky jdu s děckama veselým krokem. Tady aspoň nebudeme řešit žádné losování. Jako první máme po cestě ředitelnu, kde se jiná zvědavá matka ptá na program přípravné třídy. „Naučit se sedět, mlčet a soustředit“ tesá ředitelka zásady dobrého žáka ukazovátkem do vzduchu. Když se zeptám na matematiku podle Hejného, říďa ji onálepkuje jako „experimentální metodu bez budoucnosti, protože po třiceti letech výuky mi může potvrdit, že matematika je jen o drilu. Taky o tom sezení a mlčení, pochopitelně. A hlavně o jedničkách. „Známkujeme prvňáky ze všech předmětů už v prvním pololetí“ oznamuje nám hrdě. Ten knedlík v krku se ještě trochu zvětší, když se přejdeme podívat do první třídy. 

Jedna úča vypadá jako ztahaný dobrák z Obecné školy s kaňkami na čele. Druhá zadává Žmurovi a Čičman úkoly. „Namalujte mi tady na papír svislé čáry“, podává vodovky. „Tohle ale není správná svislá čára“, ukazuje na čičmaninu křivuli. „A tahle je zas moc tlustá. Růžová s modrou? Hezčí by byla zelená. Namaluj si to radši znova a pořádně holčičko.“ Uf. Úplně se mi vrátila výtvarka na naší základce. Sluníčko se kreslí vpravo nahoře a teď to děti všechno obtáhneme černou linkou, jako národní umělec Josef Lada. Smála bych se ještě v půlce cesty, kdybych se právě nevracela z naší spádové základky.

Takhle jsem měla hlavu jako vzducholoď ještě před našima dveřma. Odstěhovat se? Infiltrovat se jako (ne)přítel školy a svrhnout režim? Počítat s hodinou dojíždění, nebo učit Žmura doma? Jak jistě tušíte, ani jedna odpověď není ta správná. I jako zarytý nepřítel loterie tedy budu na začátku dubna sedět doma, tisknout v ruce propocená pořadová čísla ze zápisu na tři školy plus povinnou registraci na naši spádovou instituci pod vedením reinkarnované Marie Terezie a drmolit magická zaříkávadla. Tak Žmurovi držte palce. 

28 komentářů:

  1. Chápu boom soukromých základek.
    A držim.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aby mohli začít podnikatelé podnikat v oboru základního školství, bylo nutno nejprve silně poškodit úroveň státního vzdělávání. Trvalo jim to dlouho, ale zdařilo se. Feřtek, Šeffl a další na tom pracovali řadu roků...
      Milan

      Vymazat
    2. Kdyby jen základek - ten boom začíná už od školek (což úplně chápu, protože do státní školky je navíc problém tříletý děcko vůbec dostat, nehledě na to, že tam za ten motivující plat učí často jen vytrvalkyně, co učili i nás). Jen to člověka hází do nepříjemný roviny, kolik je ochoten a schopen platit nad rámec všech složenek. Což může být snadno nákup pod výrazným tlakem, pokud prvňáka bolí pět dnů v týdnu bříško, jak zmiňuje Milan.

      Vymazat
    3. Upřímně, Milane, popsaný stav nebudí dojem něčí usilovné práce. Vlastně právě naopak - takhle nějak si představuju fungování instituce, která své provozní problémy řeší tak, že je nechá bez hnutí brvou prohnít stolem...

      Vymazat
    4. Dlouhodobě jsem to sledoval. Nejen že mám tři děti (dnes už všechny zletilé), ale byl jsem dlouho též členem (i předsedou) školní rady na jedné škole a předsedou sdružení rodičů na jiné škole... a i profesně jsem se k problematice školství dříve častěji dostal. A mám i víceleté pedagogické zkušenosti, byť jen ze školy vysoké.
      A protože jsem to dlouhodobě sledoval, domnívám se, že snahu několika skupin z vícera důvodů zničit kvalitu školství jsem i vysledoval.
      Milan

      Vymazat
  2. To bude dobrý a Žmur bude super kluk na JAKÝKOLIV základce:-)
    Si představ, jak "jednoduchý" jsme to měli tady, kde je vlastně pouze jedna základka (plus tedy jedna jednotřídka, kde se tedy mají děti fajn, ale ve 4 třídě neumí skoro nic, což je jaksi na nic)

    OdpovědětVymazat
  3. Do první třídy se těší všechny děti. Kolik se jich těší do druhé?
    Nejlépe, jak poznat školu, je zeptat se druháků, jak se jim líbí, co se jim líbí a co se jim nelíbí ve škole.
    Tu Vaši spádovou podle Vašeho popisu asi nebrat. Ale školu bez známkování také ne - tam chybí motivace a šance na pocit úspěchu.
    Nás kdysi nejvíc zaujala škola, ve které byli na chodbách po zemi nalakovaní paňáci na skákání a ve vestibulu byly tři pinpongové stoly, kolem kterých se honily děti. A byla do a dodnes je velmi dobrá škola, jedna z nejlepších v našem městě, přestože tehdejší PAN ředitel už tam není.
    Ovšem musím podotknouti, že jsme ji vybrali až na druhý pokus, až poté, co náš prvnáček měl už před Vánoci každodenní ranní "bolení bříška".
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Náš druhák (který to mimochodem z různých důvodů nemá v kolektivu a vzděávacích institucích vůbec lehké) na otázku, jaká je škola, odpovídá: "Skvělá!" a co se ti tam líbí: "Všechno."
      Jinak můžete být, Milane, v klidu. Ministryně Valachová tomu "živelnému" zakládaní učiní přítrž. Všechny nažene zpátky do spádovek a rozprostře se ráj v českém vzdělávání (to myslím ironicky).

      Vymazat
  4. Sejra: No jasný, nad tím fakt nechci brblat - už kvůli tomu, že jsem sama z maloměsta a na výběr byly dvě školy a v každý dvě třídy po třiceti děckách a politicky uvědomělá úča. Taky jsem tam ale fakt nechodila ráda. Doteď si dovedu vybavit pachuť křídy, co jsme jedli ráno před písemkou pro navození nevolnosti:)

    Milan: Tak to znám spíš řídké výjimky, co se těší do první třídy:) S absencí známkování nemám žádný problém, právě naopak - myslím, že chuť poznávat nové věci a spojovat si je dohromady je pro děcka silnější motivátor, než cukr a bič. Ony se právě postupem času ty jedničky skoro zadarmo vytrácí a pak je těžké se k té přirozené motivaci vrátit, když padají koule do žákajdy. Třeba na Londýnské to neznamená, že se nehodnotí vůbec - mají stupnici v podobě schůdků pro každý předmět, po kterých stoupá panáček (dokud není úplně nahoře, znamená to, že dítě látku nemá na 100% zvládnutou)

    OdpovědětVymazat
  5. Známý mého muže dal děti do Park Lane School, školné za obě 70 tis měsíčně, catering Zátiší....Efekt je tento:děti odtržené od reality dělají v 10letech projekty o sufražetkách a Rasputinovi.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Záleží, od čí reality odtržené jsou:) Děti rodičů, kteří můžou dát do vzdělání 70 tisíc měsíčně, jsou s velkou pravděpodobností realitou běžných děcek zasažené jen okrajově, i bez prestižní školy.

      Vymazat
  6. Týjo, jestli ta spádová je ta, kam jsem chodila já... (velká, metro, hodiny, chrám) tak je to horší než tehdy!

    OdpovědětVymazat
  7. Jo, obecna skola je teky jeden z mnoha duvodu, proc se nam nechce zpatky. Drzim Zmurovi place!
    Nepritomnost znamkovani povazuji za jednoznacne plus :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ta spádová zní pekelně. Palce držím, a jo, přiznám se, že jsem teď zmlsaná soukromou školkou a moc se mi z ní nechce, i když už tu postavili novou státní...

    OdpovědětVymazat
  9. Liška: Nene, to naštěstí není ona. Naopak je to jedna z těch, kde se ho budu snažit kukaččí mládě podstrčit (ačkoliv už je to jiná pražská část, byť za rohem)

    kulida: Obecná škola je výstižné pojmenování. I když tam byl Igor Hnízdo i s proutkem ještě fér chlap a na konci se na jeho vlasteneckých hodinách brečelo dojetím!:)

    Quanti: Vidíš a já mám se soukromýma školkama skoro opačnou zkušenost až na jednu výjimku. Obě děti pár soukromými podniky prošly, než je vzali na státní a v té jsou daleko spokojenější, než v soukromých. Tou jedinou výjimkou je dětské centrum, kde se o děti stará přímo zakladatelka spolu se s svým manželem - hudebníkem (až tam jsem si taky mimo jiné všimla, jak jsou děcka nadšené i z učitele, ne jen zástupu učitelek). Tak bych se té nové státní apriori nebála. Stejně to stojí a padá na tom, kdo se o děti stará. Ne každá soukromá zaměstnává svěží personál s jiskrou v oku, jako není pravidlem, že ve státní jsou vyhořelý bachařky ve výslužbě odpykávající si karmický trest:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Á, tak ta není tak špatná, to je dobrá zpráva! Mám tam známou, učí tam (asi až na 2. stupni) myslím matiku, biologii nebo chemii - něco takovýho divnýho. Bydlí mimo Prahu, ve vesnici s mojí kamarádkou. Tak kdyžtak můžu později vyžadovat nějaké to protežování :-)

      Vymazat
    2. Právě nechci (ani nemůžu) být arbitr "dobrých" a "špatných" škol. Ale tahle mi přijde fajn, minimálně na mě nepůsobí tak vystreslým dojmem jako naše spádová. Spousta rodičů si může myslet opak - ředitelka spádové nám líčila úplné eposy o hrdinných rodičích, kteří se neváhali přestěhovat, aby jejich děti mohly chodit do školy právě k nim...

      Vymazat
    3. Jo, na lidech záleží vždycky primárně. Ale spíš jsem to myslela tak, že když je tam spokojená, nechce se mi experimentovat se změnou kolektivu. Taky tam mimochodem učí zakladatelka a její manžel :))

      Vymazat
    4. To klidně může bejt, že rodiče zdrhaj za známkama. Rodiče mají různý představy. A nejbezpečnější jsou ty, který znají oni ze svýho dětství. Hele, není to Smetanka? O tý jsem slyšela různý zvěsti, ale už mlčim, už mlčim...

      Vymazat
    5. F. Jo, jedna moje známá, která má spádovou právě Londýnskou, si docela oddychla, když ji děcka vzali jinde. Právě kvůli tomu, že bez známkování to působí podezřelým dojmem rozvolněnosti mravů:)

      Vymazat
  10. Aha, ještě mě napadá škola K- a P-. Ta P- za nás bývala obdivovaná, protože jsme o ní věděli jen to, že ve šk. jídelně nevařej tak hnusně a dokonce snad dvě jídla, což v 80.letech nebývalo.
    Možná to byly jen fámy...

    Začíná to tu mít nový rozměr - můžeme hádat dermatologa nebo školu! Sámošku. Nebo vietnamský hospody. Ty tam jsou v okolí aspoň dvě. - Ovšem při výběru školy asi nepomůžou. Kdo by ale nechtěl Žmura do třídy!! Takovej chytrej kreativní člověk je přece všude vítán a oblíben! Učitelé nemívají rádi nudné patrony (podle mojí zkušenosti :-)).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se ulevilo už s tou zápornou odpovědí na tvojí otázku na školu s hodinama. To je totiž naše spádovka a mojí nejstarší pravděpodobně tam čeká nástup napřesrok. To pak jednoho potěší, že to neni na první pohled zralý na demolici... :-)

      Vymazat
    2. Jedinou nevýhodu vidím v tom, že je tam docela velká fluktuace učitelek. Ale to může být i tím, že je tam mladší věkový průměr a průběžně odchází/ přichází z mateřský. Naopak se mi líbí důraz na samostatnost a jazyky (ber to jako pohled návštěvníka dne otevřených dveří, což je umělá situace i pro samotný personál školy. Ale aspoň tam na sebe nepropálili takový hrůzy jako na spádu:

      Vymazat
    3. Liška: Taky jsem si všimla, že poslední dva příspěvky se volně mění na šifrovací hru! Hele podle mé zkušenosti jsou zas učitelé vděční za šedý průměr, zvlášť pokud tam září více kreativních hvězd, co hází s mokrou houbou po stropě a vytváří tím souhvězdí...Ale vy si tady Žmura podle blogu hrozně přikrášlujete s tou kreativitou, on je ve skutečnosti mnohdy mentálně starší než my s M. a hroznej šprt. Když zadá úča z MS nějakej "úkol", nese ji ho jako první a ráno stojí za úsvitu přede dveřma a peskuje mě, abychom nepřišli pozdě (chodíme cca hodinu před ranní zavíračkou...)

      Vymazat
  11. jachacha :) to znám. následník kroutí první rok ... že na tady objížděla kde co v okolí, nakonec odjuchal do spádovky kousek za žatcem, polovina školy z místní romské komunity, zbytek z kraje postiženého chudobou ... a náš mladej svítí na všechny strany, jak se mu tam líbí a pančelky jsou celý poprděný, že tam chodí někdo kdo nekrade, nelže, zdraví a rád se učí ... hehe, tak má protekci

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. extláča: To zní jak z nějakýho americkýho filmu! A nedostane po vyučku buchec od majority třídy? Tak strmá cesta úspěchu by mohla budit závist. Jinak dík za praktický tip a náhled z jiné strany! Pižmur pojechá na základku do Žatce dělat konkurenci extláčovi juniorovi. Kdyby dělal problémy s dojížděním, snad by se i tady by se v pár základkách kolem Koněvky našla alternativa s podobným složením:)

      Vymazat
    2. obávám se, že jestli někdo dostane u nich ve škole buchec, tak všichni okolo, jedna z mála věcí, se kterou se před ním netajím, že na střední mi kazily průměr dvojky a trojky z chování (ach to prokleté násilí na spolužácích), takže ví jak se v takové situaci chovat a (zatím) to nezneužívá ...

      Vymazat
    3. Vidíš a já byla na základce s přezdívkou "Kostra" na druhé straně barikád. Ale taky jsem musela chodit na balet a ne na taekwondo, takže v tomto směru se o Žmura úplně nebojím.

      Vymazat