středa 24. května 2017

Dětství je výzva

Než jsem se odhodlala napsat vám tenhle post, jenž aspiruje na titulní stranu Zpravodaje sociálních pracovnic, docela dlouho jsem přemýšlela, kde Žmur přišel k výzvám. V rodině, kde je největší a dosud nepřekonanou metou „týden bez cukru“, tiše zakončený po dnu a půl posláním Žmura naproti do večerky pro čokoládu. Slavnostně přinese vždycky tu největší studentskou pečeť, kterou rozerveme a zhltáme po velkých kvádrech jako vlčáci i přes hlasité nesouhlasy Čičman, která by si ji nejradši nalámala na čtverečky a zbytek úhledně zabalila zpátky do staniolu.

Když jsem minulý týden jedno horké odpoledne vyzvedávala Žmura ve školce, přivítal mě sbor vyjukaných učitelek se slovy „stalo se něco podivného, velmi podivného“. Pokud byste byli matkou Žmura, pravděpodobně si v tu chvíli pomyslíte, že se mu konečně povedlo vyvinout urychlovač částic z lepenkové krabice a jedna učitelka byla teleportována, v horším případě zmizela jen její část. Ale vyjukané učitelky postávaly na chodbě v plném počtu a vypadalo, že jim nic nepřečnívá, ani nechybí. Tedy kromě vysvětlení té záhady.

„On ten váš Žmur na hřišti vždycky hraje fotbal, nebo se s klukama mlátí za tím domkem hlídače, povídá ta, co má vždycky jasno. „No a dneska si Žmur sedl na nejvíc rozpálenou lavičku a oznámil nám, že se pokusí na ní vydržet co nejdelší dobu a nepřeje si přitom být vyrušován.“

„Což se mu podařilo, protože se tam smažil, považte, dvě hodiny v kuse!“, říká paní Součková, která Žmurovu sebedestrukci sledovala s upřímným zaujetím. A pak ze třídy vystrčila něco, co vzhledem nejvíc připomínalo červenou krevetku zapadlou úplně na dně friťáku vietnamského bistra.

„To si děláš srandu! Ty ses s někým vsadil, žejo?“ vyzvídám cestou domů.

„Myslíš, že bych se sázel o něco takhle nepříjemnýho?“ odvětí Žmur racionálně. „Ke konci jsem myslel, že umřu a to jsem se musel pořád usmívat na úči, aby mi to nepřekazily a neodvlekly mě do stínu. Ale dal jsem to!“

Včera jsem se probudila nad ránem okolo čtvrté s takovou tou vtíravou noční můrou, že nejsem sama. A fakt ne. Z druhé strany mě pozorně sledovalo něco zpod opuchlých víček. „Čau“, hned to zdraví. Jako by bylo úplně v pohodě, že máte za kuropění v posteli bubáky a ani se neobtěžují rozplynout se před váma v plazmatu.

„Žmure?!“
„Jo?“
„Víš kolik je hodin?“
„No jasně, dívám se na ně už pěkně dlouho. Tohle je můj vstávací rekord!“

Než jsem stihla přijít na to, jestli Žmur hraje Modrou velrybu, nebo ji sám vymyslel, přihlásil se dnes Žmur ke špenátové výzvě.

„Tomu byste nevěřila! To je snad zázrak!“ vykřikuje na mě dnes ve školce paní Součková jako kamelotka Strážné věže. „Žmur začal jíst konečně špenát. No ale jak začal! Právě dojídá šestý talíř…“ V jídelně stojí se založenýma rukama obě kuchařky, aby se na toho chlapečka podívaly na vlastní oči, a spokojeně pokyvují trojitými bradami.

Tak vám nevím. Zatím vyčkávám v naději, že třeba už zítra přijde úklidová výzva, nebo den snídaně rodičům do postele. Ale bohužel jsou tu jiné a pravděpodobnější varianty, například, že mu bude viset z koutku úst pavučina, nebo přespí hlavou dolů přivázán za kotníky k lustru. Možná přece jen přišel čas vyměnit mou trapnou čokovýzvu za něco, nad čím zbledne závistí i spálenej Žmur!

23 komentářů:

  1. Výzvy k uklízení hraček doma předkládám jen já. Cílová skupina tuhle čelenž zatim přehlíží jak krajinu...

    OdpovědětVymazat
  2. Fascinující.
    Určitě se to dá využít podsouváním vhodných výzev.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  3. Galahad: Jojo, u nás tohle obvykle cílovka obrací proti mě na moji výzvu...

    Milan: Ty vhodné nejsou atraktivní. Pořád doufám, že po včerejší špenátové hostině dnes Žmur přijde ze záchoda upřímně vyděšený a zanechá aspoň těch přežíracích.

    prezi: Těš se, až začne psát vlastní blog. Coming soon - už o nás kreslí komiksy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něco jako:
      "Ukliďte si hračky, bude večerníček a pak se de spát."
      "Já chci pomoct!"
      "Začni, já se přidám."
      "Seš zlej táta! A já už od tebe nebudu chtít číst pohádku, abys věděl. Nikdy!"

      Tak nějak? :-)

      Vymazat
    2. Galahad: Jo! U nás je to někdy ještě vyhajpované gesty: "Tak ať se to rovnou vyhodí a vezme si to nějaká hodná holčička, kterou to bude bavit uklízet!"

      Vymazat
    3. Joo!! :-D
      "No tak jo - tak přines z kuchyně pytel."
      "Jenže tady stejně žádná hodná holčička nikde nebydlí, víš! ...takže máš smůlu a stejně mi to musíš nechat."

      Vymazat
  4. Modrá velryba dojala :D konečně známe pravdu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen nevím, jak se mu podařilo dostat se na FB, když na něm nepoužívám účet:)

      Vymazat
  5. malý pedant se vynořuje jako godzila ze zálivu, hodně štěstí !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím je to malý, neškodný býložravec...masová výzva zatím nepřišla. Ani výzva krvavých steaků...

      Vymazat
    2. mám jednoho kamaráda, tyhlety výzvy koná doteď ... otužování ve Vltavě, pochod 100 km a podobné žerty, zkus z něj vydloubat, proč to dělá ...

      Vymazat
    3. To jsem zkoušela - prý ho jen zajímá, co všechno vydrží.

      Vymazat
    4. tak se ho zeptej, co když toho vydrží hodně ...

      Vymazat
  6. Přesně, Žmur je skvělej; doufám, že ve skutečnosti ještě víc a že skvělotiny nejsou fikce. To by byla potom skvělá jen psice - což je - ale i v tom případě nevěřím, že by tudíž nebyl skvělý taky Žmur. Takže je prostě skvělej.

    OdpovědětVymazat
  7. Žena, Liška: Je skvělej, ale zrovna s výzvama bych radši psala v té fikci:)

    OdpovědětVymazat
  8. A já čekám na výzvu k hlasování pro psici v soutěži Mamablog roku 2017, která pořád nepřichází. A to zbývají už jen poslední dva dny!!!
    Proč nám to tajíš?! Se stydíš bo co? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě vyzvalo asi pět jiných blogerek - kamarádek, příbuzných, známých. Rozklikla jsem, našla Psici a chvíli uvažovala, že jí to z rebelie hodím... a pak jsem si přečetla, že po mně chtějí pomalu i číslo bot a klíč od budníku s popelnicemi a vykašlala se na to. Ale třeba bylo punkerů víc ;)

      Vymazat
  9. F., Quanti: Mně to každý rok přijde jako takový roztomilý omyl. Fakt nejsem v mamablogu úplně ve své kůži:) Ale děkuji za podporu samozřejmě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za jakou podporu simtě?! Já nehlasovala. Jen jsem se pět minut smála té "ilustrační" fotce. Hlavně to vynikne v porovnání s ostatními "blogerkami".
      Já furt doufám, že si vše za poslední tři roky zvládneme vypovědět mezi 6.-16.červencem.

      Vymazat
    2. Takže pořád platí? Jupijou!!! Už jsem se skoro bála optat:)

      Vymazat