tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post4467228269316992078..comments2024-03-28T17:47:44.376+00:00Comments on psice: Terapie masochismempsicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comBlogger49125tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-80735879631958845562022-11-23T18:06:41.875+00:002022-11-23T18:06:41.875+00:00Jako první mě napadlo, co připadalo kdysi osvobozu...Jako první mě napadlo, co připadalo kdysi osvobozující mně. A bylo, ale taky to pak nebylo všespásný, neznamenalo to řešení všeho lusknutím prstu, i když napřed mi to tak připadalo a udělalo mi to radost. Je to metafora zvířete. Základem je: říct si, že ta emoce, že žádná emoce nejsem celá já. Je to jen část mě. A je to pomíjivé, to už víme, všechny emoce jsou pomíjivé, dočasné. Je dobrý si zopakovat, jaké všechny životní role mám, čím jsem definovaná - že nejsem definovaná jenom tím strachem, ale spoustou jiných věcí, zároveň jsem třeba matka, filatelista, učitel, pěstitel papriček atd atd, je toho hodně. A ta emoce je jedna část a i když přijde a je zahlcující (k tomu u mě sklon je celkově, pořád se rychle dojmu, i když se to pořád a pořád zlepšuje), skočí na mě a celou mě zahrne, je v tu chvíli všude (možná u jiných je to jinak, ale panika podle mě je právě takováhle u každýho), no tak i když je všudypřítomná a v tu chvíli nic jiného v mém prožívání jakoby neexistovalo, tak pořád platí a mám vědět, že to nejsem celá já, že je to vlna, je to tsunami, která mnou prochází a projde. A odezní. A mně k tomu šla metafora gepardice. Každej ať si svoje emoce nazve jiným zvířetem, jak to připadá jemu nejvhodnější. Já vybrala gepardici, protože na mě ta emoce tak strašně rychle skočila. A to už se dá představit jako nšco venku, představou zvířete už konkretizuju, že to je opravdu jiná věc než já celá. A můžu se na to podívat, můžu si to nakreslit, tím to vyčlením ven, můžu jakkoli jinak umělecky to vyjádřit, tancem... Pokud mi připadá, že to je dobrý nápad. Mně jo. Můžu si představit, jak bych tu emoci ráda změnila v metafoře nebo i reálně, já si tehdy představila (a to už nebylo v žádném zadání), že chci z té gepardice odendat a odhodit skvrny, a to jsem nakreslila jako komiks. <br />Prostě použít cokoli, abych věřil, že ta emoce nejsem celá já, že já nejsem "ta, co se hned rozbrečí, a možná to všechny už sere" - to jsem si myslela já o sobě ve skupině na psychoter.výcviku.<br /><br />Každopádně je to tak individuální, že z toho pro tebe nemusí být použitelné nic. Liškahttp://liska.blokuje.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-2767631483235492402022-11-23T18:03:45.654+00:002022-11-23T18:03:45.654+00:00Další pozitivní teď vidím, že ten sex funguje. U n...Další pozitivní teď vidím, že ten sex funguje. U někoho a asi ne u málo lidí to bude naopak - nechuť k sexu, oploštění (oboje i kvůli lékům) a třeba i panika z toho. Panika z nekontroly při sexu. Pokud funguje orgasmus, tak bych řekla, že to je výhra a je to vlastně dovednost - jít do tý nekontroly a za druhé se uvolnit. A to znamená, že to umíš, umíš opak úzkosti! To je důkaz. A něco na co se dá spolehnout, z čeho vycházet jako z dobrý zprávy a předem daného důkazu, že to dobře dopadne. <br />To si fakt myslím, o tom jsem přesvěčená. <br /><br />Že se objevují myšlenky, aby mě nevykopli ze skupiny apod. - jo, toho sis všimla dobře, to jsi dobrá, že to i napíšeš. To je další skvělá dovednost, důkaz tvojí dobrý funkčnosti; každej to nemá. A je to jak píšeš, další vodítko někam, nějakej signál - ale jestli se tím zabývat teď nebo až někdy za léta, to uvidíš, ono si to asi samo řekne. A vsadím se, že ostatní ve skupině mají podobné nebo jiné takové dojmy, třeba pocit, že všechno, co říkají jsou bláboly, narozdíl od řečí ostatních, anebo podvědomě čekají, že za to, co právě řekli, to slíznou, dostanou vynadáno (to jsme měla dřív já) apod. <br /> Na konci píšeš, že to nedává smysl, nedá se rozpoznat, které ingredience jsou v kotlíku a namíchaly ti tvůj horký guláš (to je přirovnání pěkný,to by mě nenapadlo). Z toho je vidět, že bojuješ a máš nároky na výsledek, na sebe. Jestli se nepletu. To je normální, ale lepší je se toho snažit trochu zbavit. To neznamená nemít motivaci. Myslím, že je lidem, lidstvu vlastní hledat za věcma smysl, spojovat je, hledat kauzalitu, jako v detektivce třeba. Znamená to ale přece zároveň nebejt uvolněnej, bejt ve střehu, hledat smysl, hledat výsledek, bejt schopnej člověk, bejt úspěšnej, když umím hledat ten výsledek... No a trochu rezignovat, tím se trochu uvolnit, vydechnout, to může překvapivě přinést prostředí pro změnu. Říct si rezignovaně "Tak jo, tak já nevím, je to teď takhle a možná to tak jetšě chvíli bude, možná nepřijdu na všechny kousky skládačky," může udělat takovou úlevu v těle. Která přinese paradoxně kapacitu na něco nového jinak. (Záleží ale na tom, jak to je, možná to je s tebou ještě jinak a tohle se nedá použít. Hlavně se to nedá nařídit. nedá se to udělat teď hned a pozor, i tohle uvědomění může vést spíš ke vzteku, když se to vezme jako další nenaplněnej nárok.)<br /><br />To hlavní, co mě napadlo jako první, napíšu do dalšího kom, protože je to moc dlouhý do jednoho komentáře. Mi řekli. Liškahttp://liska.blokuje.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-51184542126255321852022-11-16T18:59:14.566+00:002022-11-16T18:59:14.566+00:00No, to si taky přesně říkám. Že jsem rozhozená z n...No, to si taky přesně říkám. Že jsem rozhozená z nějakých imaginárních nemocí, a že kdybych měla nějakou opravdovou, tak si to hodím možná ještě přímo ve špitálu. Ty hadice, když zmiňuješ porod - jo, přesně vím. Já myslela, že to bude bolet, jako když ti vyndávají střeva z břicha, že to tam je skoro zarostlý a někde hrozně hluboko a pak jsem jen zírala, že jsem si svý fyzický pocity představovala úplně jinak. Asi člověk zvládne totiž úplně kdeco, když je to real time. Prostě se zatneš a jedeš, čas to nějak hodnotit nastane až později.psicehttps://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-27554550861783833422022-11-16T18:54:59.290+00:002022-11-16T18:54:59.290+00:00Tyjo, LIško, děkuju moc! Ano, je to ulítávání na m...Tyjo, LIško, děkuju moc! Ano, je to ulítávání na myšlenkách, celý je to konstrukt coby-kdyby, ale to kdyby vlastně nenastane. Dostali jsme k úzkostem a obsesím za úkol zapsat i kladné stránky. Což je vlastně úplně jiný úhel pohledu - že má takhle hovňácká věc i svý dobrý stránky. A ona má, každý z nás jich vymyslel hned několik. Někdo díky tomu sportuje, další si tím udělal čas jen pro sebe bez ostatních, pro někoho je to adrenalin. Já se v těch stavech musím naučit přepínat do reality, vůbec mi to nejde. Zkouším ty dýchací a relax techniky, ale ta úzkost tam jen podupává přede dveřma a čeká, aby to už bylo odbytý, abychom se spolu zase mohly chytit za ruce a myslely spolu na katastrofický scénáře. Neumím dejchat, neumím usínat, asi jediný, co umím, je přebít to nějakou brutální fyzickou aktivitou. Nejlepší je sex a vyběhat se do úplnýho padnutí, ale to taky nejsou nejlepší recepty na to, jak vyjít z krize, že. Mně to připadá jako hrozně dlouhá cesta a taky mám ze srovnání ve skupině možná úplně mimo, a určitě čistě subjektivní pocit, že jsem v tomto ohledu zabedněná, neřešitelný případ, a že mě z té skupiny vykopnou. Což drnká zase na jiný strunky a strachy (strach z odmítnutí, vyčlenění a tak). Připadá mi to jako bublající kotlík, ze kterého vyplouvají jenom nějaký kusy a slizy, ale dohromady to nedává vůbec žádný smysl. Nejde z toho poskládat zpátky zvíře, ze kterýho se ten guláš vaří.psicehttps://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-8163703737977951432022-11-16T16:08:04.928+00:002022-11-16T16:08:04.928+00:00Jo a já celej život jsem si říkala: ještě že nebýv...Jo a já celej život jsem si říkala: ještě že nebývám skoro nikdy nemocná a nikdy jsem nebyla na neschopence, protože nějaký tělesný věci a nemoci, to nesnáším, na to jsem citlivá. To bych nezvládla, mít tělesnou nemoc, to by mi jeblo, to bych byla v panice. <br />A letošní realita (dosavadní, doufám, že se teda plně uzdravím...) - Ze všeho lékařskýho dění, co se dělo, jedno, co nesnáším a nedokážu se u toho uvolnit, je pořád běžný gynekologický vyšetření. Který asi každýho čeká mockrát a mě ještě taky. Radši bych ho měla v narkóze, ty mi zatím nijak nevadily. Pravda je, že jsem vždycky byla zhnusená a šla skoro do paniky z pomyšlení na hadičky, jakýkoli. No a měla jsem je a o těch v nose nebo v krku nebo kde jsem ani nevěděla, ty jsou jen v narkźe, o močové po operaci jednou jo a drén taky jsem měla v břiše a koukali tam na mě sestry jako na debila, protože jsme se bála, až mi to budou obojí vyndavat. A nakonec to vlastně nic nebylo, jen úleva, že je to pryč a konečně nemusím chodit odporně hnusně nesvobodně s hadicí...<br />No dost keců. Prostě ty jsi přece borkyně, která porodila a taky měla císaře, a to je mnohem náročnější než ta onkologie! To je dneska jako jiný oddělení. Já bych se toho porodu bála - až teď po těch letošních bolestech a po tý peraci vím, že bych to taky zvládla. Předtím jsem tomu nevěřila. A bylo to zbytečný. Liškahttps://liska.blokuje.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-69524120337799453222022-11-16T15:51:59.518+00:002022-11-16T15:51:59.518+00:00Pročetla jsem komentáře a byla řeč o bezpečném zač...Pročetla jsem komentáře a byla řeč o bezpečném začátku. Který tam asi máte, když máte napřed vymyslet ta zúzkostňující prostředí. Napřed je lépe jen "mluvit o" něčem, pak se teprve postupně exponovat. <br />K tomuhle tématu mě napadlo, co mně připadá jako terapeutovi důležitý (terapeutovi, kterej není KBT, takže se na to nespecializuje) - a to je, že to je ulítávání na myšlenkách. není to realita přítomnýho okamžiku, jakákoli fobie z čehokoli, když zrovna v tý situaci nejsem. Takže bych se orientovala na tělo, na to si schválně uvědomit, že teď se dotýkám nohama země, začít nějakou poloautomatickou činnost jako je počítat auta, co projíždí kolem apod. To odpoutá pozornost. Přitáhne do přítomnosti. Cokoli, co to dovede pro mě osobně, bych aplikovala. Ale to asi je stará vesta. A když už je to rozjetý, je to v tu chvíli těžký...<br />Teď ne jako terapeut, ale jako ten, kdo před dvaceti lety jen sršel panickými atakami, říkám něco dalšího. Už jsem paniku neměla léta, nanejvýš někdy v noci, když jsem se s leknutím probudila, jen jednotlivě. A v tu chvíli si vždycky řeknu: Tak co to je, v čem se v tomhle období vezu, v čem nekonám aktivně sama za sebe a pro sebe? Většinou to nevím, ale myslím, že u mě je to daný právě tímhle. <br />A za třetí ne jako psychoterapeut a ne jako ten, kdo měl panický ataky, ale jako ten, kdo měl letos rakovinu, říkám: Strach ze smrti, kterej jsem vždycky měla, zmizel, když jsem jí byla blízko. On zmizí. Když ti řeknou diagnózu, tak zmizí, není na něj čas. Jasně, je to krutých pár dnů nebo týdnů, kdy se smíříš s tím: "Aha, možná umřu a stáří se nedožiju." A potom konáš, co máš konat pro svou léčbu nebo co je potřeba a žádná panická ataka nepřijde. Fáze reakce na vážnou diagnózu nebo na ztrátu podle E. Kübler Ross jsou známý a fungujou a potvrzujou, že jednou ten strach přejde. Dřív nebo pozdějc, tak anebo tak. Je to psychickej jev. A to je docela dobrý vědět, si myslím. Já to nevěděla, to jsem si neuvědomila, že nakonec, asi úplně nakonec úzkost není. Dává to v těch úzkostech určitou jistotu, že úzkost netrvá věčně. ostatně je to emoce, žejo, ta nikdy netrvá věčně. Vždycky jednou skončí. Nebo to není k ničemu, nedává to nic? Já nevím, já to tak vidím jen teď ze svýho pohledu, třeba to pro lidi v jiný situaci tak není... <br />Jenom vím, že ty úzkosti se týkají ne-reality. Jakmile jsi v realitě, byť třeba na onkologii v čekárně, tak ta úzkost není, protože v tu chvíli něco pro sebe děláš.<br /><br /><br />Liškahttps://liska.blokuje.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-70047500446124898682022-11-16T15:03:47.981+00:002022-11-16T15:03:47.981+00:00To jsi dobrá, žes šla do tý skupiny.
Na onkologic...To jsi dobrá, žes šla do tý skupiny. <br />Na onkologický oddělení na Bulovku tě klidně vezmu, ukážu ti, kde je chemo, kde jsou odběry krve a kde je ozařování s velkou čekárnou! Liškahttps://liska.blokuje.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-9885636386283561672022-11-12T16:29:29.614+00:002022-11-12T16:29:29.614+00:00To na tom záchodě bude muset bejt fakt děsivá scén...To na tom záchodě bude muset bejt fakt děsivá scéna. <br /><br />Buď vyleze ze záchoda něco stašlivýho nebo to vyleze z hlavní hrdinky. Najakej nádor ve tvaru Jacka Nickolsona i se sekerkou bude asi to nejnormálnější.<br /><br />Přemejšlela jsi o nějaký počáteční vině? Jako slash filmech pro teenagery umírají ti, co měli sex. <br /><br />Třeba umřou ti, co měli špatné a drzé myšlenky ohledně Dwighta Schruteho.<br /><br />A.P. Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-80333067506279336362022-11-09T11:39:23.065+00:002022-11-09T11:39:23.065+00:00Hele a to já jo.
Kdysi jsem popatřil na takovej ho...Hele a to já jo.<br />Kdysi jsem popatřil na takovej hodně úspornej válečnej film. Jmenovalo se to Long day's dying a bylo to o tříčlenný partě anglických commandos, který se řežou s podobně velkou a kvalitně vycvičenou skupinou Němců.<br />Ten film byl výbornej. Knižní předloha - ne zas tolik.<br />Respektive knížní předloha konkrétně tohohle filmu by se ještě bejvala dala prohlásit za solidní novelku danýho žánru. Ovšem on toho autor napsal víc a místama je to tak strašidelně blbý... Dovedlo mě to k rozhodnutí to celý i s filmem odignorovat do téměř úplného zapomnění a časem si objevit znovu jen ten film...Galahadhttps://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-50849079526833412612022-11-09T05:32:03.604+00:002022-11-09T05:32:03.604+00:00Bože, to je keců Marylin. Já ti to teda píchnu, nó...Bože, to je keců Marylin. Já ti to teda píchnu, nó, abys neřekla. <br /><br />Ale psychopata z tebe udělala tvá paranoidně schizophrenická matka, všichni, co tě zneužívali od pěstounů po presidenta, děcáky a církve a tví pomatení manželé. Já teda ne. Já ne. <br /><br />Jestli chceš poslední večeři, tak objednáme čínu nebo pizzu, nebo ten novej Ind je prej dobrej, ale jestli nemáš hlad, tak si jdu pro ten balíček od FBI a píchnu tě jak princeznu rovnou. Z lítosti, abys věděla. <br /><br />Stejně si myslím, že se chceš ze života jen ulejt. Co by za takovej život daly děti v Africe. Ničeho si nevážíš.<br /><br />Nemáš hlad, nemáš? Jsi si jistá, abys pak nechtěla jíst, když budeš píchnutá a bude čas umírat. <br /><br />Tak jo, tak dobře. Zavři oči a já tě píchnu. No a máš to. Je to, to co jsi chtěla? Je to ono? Líbí se ti to? Spokojená? Tak a já jdu koukat vedle na televizi. Tak. A dám si k tomu pivo a zbytek toho kuřecího páje. <br /><br />Takhle jsem ji měl léčit už dávno, nánu jednu. Člověk se na ní léta dře a prej: "Udělal jsi ze mě psychopata. Jsi nula, jsi nula. Pffff" To mám za všechno. <br /><br />(Napije se piva, přepíná TV) <br /><br />Už budu léčit jen pro FBI. Tohle nemám zapotřebí. Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-59755219531232652462022-11-08T16:51:45.909+00:002022-11-08T16:51:45.909+00:00Hodne budes nekde. Ale zatim nejsem nikde. Zatim s...Hodne budes nekde. Ale zatim nejsem nikde. Zatim si mam planovat, cim se budu tryznit. Na to jsem docela dobra. Katastroficky scenar znamena, ze vypises, jak se vsechno podela. Ja citim svy rezervy na onkologii, tak bude muset byt scenar vrcholne dilo. Aristotelova osnova. Mraziva expozice, uderna krize a katarze jako krava. Budeme vsichni brecet a nikdo si ten vecer nedovoli jit na zachod sam.psicehttps://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-37903270749986942032022-11-08T16:45:23.052+00:002022-11-08T16:45:23.052+00:00Je to zakladni manual, jak prezit v kterekoliv kan...Je to zakladni manual, jak prezit v kterekoliv kancelarske praci. psicehttps://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-83833737448304299402022-11-08T16:43:26.869+00:002022-11-08T16:43:26.869+00:00Presne. Anebo: Ted po mne trikrat zopakuj: Jsem nu...Presne. Anebo: Ted po mne trikrat zopakuj: Jsem nula. Jsem nula. Jsem nula. Roky terapii, zavislost na barbituratech jak vino a tve uspechy? Nula. To ty jsi ze me udelal psychopata. Zbyva jedina vec, kterou jsi jeste nezkusil podelat- zabit svyho pacienta. Pichni me. Neboj, bude to na toho blbecka a tajny sluzby. Uz me pichni.psicehttps://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-15335975577165768402022-11-08T14:06:44.595+00:002022-11-08T14:06:44.595+00:00Jakože: "Píchni mi tu injekci doktore, sem. P...Jakože: "Píchni mi tu injekci doktore, sem. Píchni mě. Nechceš přeci abych zestárla a měla na náhrobku fotku nějaký hnusný stařeny. Chci bejt navěky krásná a sexy. James Dean byl v mým věku už 12 let mrtvej a já pořád nic. Kdybych uměla bourat v Porsche, tak to udělám sama. Jsi chlap, tak už mě píchni, ať má ten blbec Kennedy blbou pověst a do roka ať zhebne v nějakým blbým Dallasu, když se neumí ani rozvést. Už mě píchni." Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-69213096153381827882022-11-08T13:53:14.055+00:002022-11-08T13:53:14.055+00:00Doporučuji britský film "Horší než smrt"...Doporučuji britský film "Horší než smrt". - Jeden z mála filmů, kde jsem se doopravdy naplno zasmál. <br /><br />Pozor, pak natočili ještě remake s černochama, jen bílej trpaslík je tam stejnej. Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-63821015064730501222022-11-08T13:45:44.741+00:002022-11-08T13:45:44.741+00:00Budu ten Americkej Kancl muset někde stáhnout (mám...Budu ten Americkej Kancl muset někde stáhnout (mám jen 15GB měsíčně), vypadá to jako dobrý studijní materiál. <br /><br />No, ehm, ona se nakonec nevdala. Firma jí ty šaty nebyla schopna dodat asi tři tejdny a ona tak vyváděla i doma, že se ženich vylekal a svatbu zrušil, protože mu došlo, jak manželství s ní bude vypadat. <br /><br />Ona nám pak ještě napsala několikastránkovej dopis, kde popsala jak jsme ji zničili život a všechny své nepěkné pocity, co vůči naší firmě i nám osobně. <br /><br />Myslím, že jsem tam jen napsal, že passenger asks nothing, uzavřel složku a šel tím pobavit kolegy. <br /><br />Dodneška jsem rád, že jsem toho ženicha zachránil. Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-41638545415674255312022-11-08T13:30:31.846+00:002022-11-08T13:30:31.846+00:00Asi jsi pravdě blíž, než si myslíš.
Co jsem tam ...Asi jsi pravdě blíž, než si myslíš. <br /><br />Co jsem tam nenapsal o Stallonem je, že při porodu ho vytahovali na svět těma porodnickejma kleštěma. Tím mu náhodou přetnuli nějakej nerv, takže měl ochrnutej spodek levé strany obličeje, proto má ten pokleslej ret a proto mluví trochu divně. <br /><br />Proto ho děti šikanovaly. Určitě proto má výraz bitého psa. Proto začal dělat box a posilování. Takže si myslím, že do něj povahové rysy záporných postav spolužáci přímo vtloukali, způsobem, který nešel přehlédnout a ktery si zapamatoval i bez uzlu na kapesníku. Matka si určitě taky přidala. <br /><br />Paradoxně mu to, když to použil ve scénáři, pomohlo k úspěchu filmu, protože looser, kterej něco vybojuje, to je téma, který rezonuje ve spoustě lidí. Všichni jsme uzlíčky nejistot a sebepochybování. <br /><br />Úspěch Harryho Pottera je postavenej na tom samým. Jen dělá kouzla, tam kde Rocky tluče do ostatních, ale oboje dobré, protože řešit problémy mlácením je to, co jsme zdědili snad už po prvních buňkách a určitě po lidoopech. Víra v kouzla tu taky možná byla dřív než lidstvo. <br /><br /><br />Několik mých známých se se svejma matkama úplně přestalo stýkat, aby se nezbláznili. <br /><br />Jeden z nich ale uměl dobře odpálkovávat alespoň otce. Když táta (inženýr) kritizoval jeho výběr povolání, že je normální dělat to, co otec, tak mu hned s úšklebkem odpověděl: "Takže bychom byli oba hajní" protože děda byl hajnej. Mo a táta, jsouc přechytračen a cítiv se hloupě, sklapnul. - Mě něco takového v ten moment nenapadne, mě to napadne až po měsíci, dvou někde v tramvaji s tím "měl jsem mu říct tohle". <br /><br />A.P.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-39294678432857296532022-11-08T11:28:38.180+00:002022-11-08T11:28:38.180+00:00Nebo měla navrch a proto ho donutila, aby jí píchl...Nebo měla navrch a proto ho donutila, aby jí píchl smrtící injekci. A pak bylo na chudáka Kennedyho. Pupupidu!psicehttps://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-7278380259216198352022-11-08T11:25:30.788+00:002022-11-08T11:25:30.788+00:00Já dovedu působit lecjak a samotnou mě pak překvap...Já dovedu působit lecjak a samotnou mě pak překvapuje, když se o sobě pak dozvídám od lidí věci jako o cizí. Mívám každopádně ve zvyku kumulovat napětí a sesypat se až doma (nebo na nejbližší toaletě).psicehttps://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-14623328183208580222022-11-08T11:23:00.903+00:002022-11-08T11:23:00.903+00:00No, je fakt, že se na takovým cizím funuse člověk ...No, je fakt, že se na takovým cizím funuse člověk aspoň naučí, jak a co se patří. Na vlastním pak nedělá zbytečný nepřístojnosti...psicehttps://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-31083900218186398602022-11-08T11:21:33.349+00:002022-11-08T11:21:33.349+00:00Americký Kancl. Vlastně jedinej remake, kterej je ...Americký Kancl. Vlastně jedinej remake, kterej je lepší než originál verze. Dwight je ten roztomilý hoch v košili z osmdesátek. Majitel řepné farmy, zdatný obchodník, tak trochu nácek, tak trochu béčko s neoddiskutovatelnými vůdčími sklony a hlavně ten nejlepší urážkomet ever. Doufám, že u tý Arabky nikdo nepoznal, že má pod burkou džíny a ne svatební šaty.psicehttps://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-73661137649978380202022-11-08T11:13:52.223+00:002022-11-08T11:13:52.223+00:00Možná je to jak s tou Starou puškou. Že na tom Syl...Možná je to jak s tou Starou puškou. Že na tom Sylvík pracoval od narození. Neustále nasával novou inspiraci, přerovnával a uhlazoval dialogy, vycpával záporný postavy povahovými rysy svý prudivý mámy. Jinak jasně, přidávám se k varování: mně hučení mý mámy přivedlo akorát k psaní pokleslých zápisků a do blázince. psicehttps://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-20647722171801514572022-11-08T11:09:55.975+00:002022-11-08T11:09:55.975+00:00Mucafé bylo jediný a jedinečný. Ne že by ta další ...Mucafé bylo jediný a jedinečný. Ne že by ta další pivárna po něm byla úplně marná, ale už to prostě nebylo ono. Jako když už máš to srovnání literárního originálu a následný filmový adaptace. Nevím o žádný, co by byla lepší než v mý hlavě.psicehttps://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-45418607522907343662022-11-08T06:02:36.192+00:002022-11-08T06:02:36.192+00:00Marilyn Monroe chodila na terapie. Měla období, kd...Marilyn Monroe chodila na terapie. Měla období, kdy u terapeuta bydlela a terapie trvala osm i víc hodin denně. <br /><br />Asi to nebyl moc dobrej terapeut už jen proto, že ji nechal, aby měla navrch. <br /><br />Dost možná to on jí nakonec píchl smrtící injekci na přání FBI, po který chtěl Kennedy, ať ho jí zbavěj. No a u FBI slovo "zbavit se" nemá moc významů. Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-51751012205233479842022-11-08T05:43:12.620+00:002022-11-08T05:43:12.620+00:00Já jsem si vygoogloval kdo je ten Dwight, ale neví...Já jsem si vygoogloval kdo je ten Dwight, ale nevím, kdo to je, tak mi to nedochází.<br /><br />Já kdysi dělal v client service, Tam to bylo skvělý. Po netu ti nikdo nemůže rozbít hubu. - A že ta Arabka, který jsme ztratili zavazadlo se svatební róbou hodně chtěla. Anonymousnoreply@blogger.com