tag:blogger.com,1999:blog-84791044739040447962024-03-19T03:38:22.604+00:00psiceŽivot po mateřskýpsicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.comBlogger502125tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-28568855601960301212024-03-15T11:27:00.002+00:002024-03-15T11:27:22.130+00:00Smolík<p><span style="font-family: verdana;"> </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Nedávno jsme byli s Emem v Brně
a viděli se s kamarádem, kterej má příhodný jméno Smolík. Nevím, jestli se
tady někdo jmenujete Šťastný nebo Kulhánek a fakt to sedí, ale Smolík se se
svým jménem naprosto identifikoval. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Smolík má cukrovku a díky tomu v pravidelných
intervalech obíhá hned několik ambulancí, protože <i>„můžu kdykoliv oslepnout, zkolabovat,
nebo mi uhnije noha“</i> vysvětluje nám věcně. Jednou z jeho zastávek je
nefrologická ordinace, kde mu servisují ledviny a dělá tam jedna hrozně hezká
doktorka.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Ach ty vaše výsledky“</i> vzdychne
vždycky ta jeho nádherná doktorka a rozepne si z rozrušení knoflíček na
vypasovaném plášti. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„No, do budoucna se bohužel té transplantaci ledviny
stejně nevyhnete“</i> motá si na propisku pramen kaštanových vlasů, a i když je
to hrozně smutný, pořád si Smolík může představovat, jak má na sobě ten sladce vanilkovej
parfém a objímá ho, aby mu dodala odvahy, až ten den přijde. <i>„Musíte přijít
za 3 měsíce, abychom se podívali, jak ten nález pokročil“</i> loučí se s termínem
kontroly na lístečku, jako když vám neznámá holka v tramvaji spiklenecky dává
číslo.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jenže když tam přišel teď, tak tam
byla bez varování nová doktorka. Žádná vanilka, žádný měkký kaštanový vlny.
Tvrdě černý vlasy na ježka a stejně pichlavý oči za tlustýma dioptriema, který vám
vidí do hlavy líp než cétéčko. Tu původní krásnou asi odsoudili za nelegální
byznys s orgány.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Pane Smolík, ale vy máte ty
hodnoty trvale v limitu“</i> nespokojeně se hrabe ta nová doktorka v záznamech.
<i>„Já opravdu nevidím důvod, proč byste měl zatěžovat zdravotní systém a
chodit sem pořád. Víte, jsou lidi, co naši péči OPRAVDU potřebují.“</i> vypakovala
ho z ordinace s termínem za rok, takže Smolík dodneška neví, jestli
má štěstí, že na tu transplantaci nemusí, nebo smůlu, že přišel o svou nejoblíbenější
doktorku. Hlavně ztratil jednu podstatnou věc – důvěru k lékařům. Divíte
se mu?<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">No a podobně, jen přesně naopak to
teď vypadá s tou mojí spodní levou <a href="https://upsice.blogspot.com/2024/02/requiem-za-spodni-sestku.html">šestkou</a>. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když jsem se totiž poprvé dozvěděla,
že je s ní něco v nepořádku a že by mohla nedejbože začít bolet, začal
ten zub hnusně pobolívat přesně podle pokynů, a to hlavně v noci před
usnutím, když jsem o něm měla čas přemýšlet a hrozně se mi nehodilo být
nevyspalá. Další vyšetření ale neukázalo vůbec nic patologickýho – bolavej zub
by měl bolet i když se do něj tluče zubařským kladívkem a žďoubá šperhákem.
Nic. Nula. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Navíc se podle rentgenu zjistilo,
že ten malej černej flek je tam už od prvního čištění kanálků před několika
lety a je furt stejnej. Šestka to slyšela a od tý doby nebolí. Jakože vůbec.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Takže je to Schrodingerův zub, kterej
je zároveň zdravej a zároveń na transplantaci jako Smolíkova ledvina. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Můj zubař
si o mě myslí, že jsem stalker a sestřička se mě sjela protřelým pohledem: <i>„Jó
holčičko, já vim moc dobře, vo co ti jde, ale tenhle doktor má manželku a
milenku mu už dělám já, takže se sem nemusíš pořád objednávat s ničím. Víš,
jsou lidi, co naši péči OPRAVDU potřebují.“<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ještěže nechodím na kardiologii,
asi bych měla infarkt 3x denně!</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExbWhnbTV1eHBlOXo3aWZpNGE0MDZoZWFqcnF1cWVqeGdsNzM0eDZzayZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/tabY36OXx3hja/giphy.gif" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;"><img border="0" data-original-height="250" data-original-width="400" height="250" src="https://media.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExbWhnbTV1eHBlOXo3aWZpNGE0MDZoZWFqcnF1cWVqeGdsNzM0eDZzayZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/tabY36OXx3hja/giphy.gif" width="400" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Jenom si vezmu tu ledvinku a zas půjdu</span></td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com30tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-88644504862277416952024-03-06T14:38:00.002+00:002024-03-06T14:38:28.273+00:00Peklo ve sklenici<p><br /></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Eviduji tady jedno doslova nakousnutý
téma. Pamatujete ještě na gastro peklo na talíři? Dneska si dáme tekutý pokračování:
tak copak nejhoršího jste kdy vypili? Platí stejná pravidla jako u gastro pekla-počítají
se jen osobní zkušenosti a pamatujte si, že nic není tak nechutné, aby to tu
muselo z pouhé ohleduplnosti k ostatním chybět. Dokažme si, že přežít
se dá všechno. Skoro.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">1. Kakao
z rychlovarky</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Začnu rovnou čerstvou dobrotou,
kterou si mohou k nedělní bábovce vychutnat snad jen rodiče dětí a děti rodičů
s pokročilou demencí, protože normálního člověka tenhle recept prostě nenapadne.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Začalo to přitom celkem příjemnou
nabídkou, jak už tak často hrozné historky začínají – stejně jako mě kdysi děti
slíbily „super překvapení“ za zavřený oči a pak mi ustřihly pramen vlasů.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Dáš si kakačíno?“</i> zeptal
se mě Žmur a než jsem stihla zapřemýšlet o následcích, zavřel mě do pokoje. Za podezřele
krátkou chvilku nese něco, co na první pohled vypadá jako kakao. Na první lok to
chutná, jako když vydojíte mlíko z krávy zabité elektrickým proudem, který
na ní sesmahl chlupy do jednolité hmoty a následně vyzkratovaly pojistky v celým
JZD. Na druhý lok slyšíte táhlé bučení kamarádek ze stáje a hejno masařek kličkující
nad nebožkou.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Dobrý co? A expresní! Jsem
nalil mlíko do rychlovarky a nasypal tam rovnou kakao a skořici,“</i> dělí se
Žmur ochotně o recept, jak ušetřit 5 minut času a vygenerovat někomu jinýmu
práci na půl hodiny s odstraňováním zasmrádlýho mléčnýho strupu z topného
tělesa. <i>„Ještě mě mohlo napadnout uvařit v tom krupicovou kaši,“</i> snažil
se Žmur snížit napětí.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">2. Babiččiny
šuměnky</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Šuměnky jsou pro mě jako vykládaná
brokátová krabička na vzpomínky, takže když jsem je nedávno viděla v nějakých
obzvlášť zapadlých potravinách, kde vedoucí dosud nosí plášť (!), byla to jasná
volba spotřebitele.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Výsledek byl tristní, samozřejmě
se zdaleka nejedná o výrobek v mé blahé paměti. Ačkoliv chápu, že je z mé strany nefér vyžadovat úplně stejný výrobní proces.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Šuměnky jsem totiž pila jenom u
babičky, která je začala systematicky nakupovat nejspíš ještě za války. Nechci
vás mystifikovat, ale jestli existovaly nějaký protektorátní Vůdcovy rauschenky,
babička je měla ve svý plechový piksle od kafe. Postupně tam přibývaly
jednotlivý ročníky, od šuměnek Milady Horákové z politických procesů až po Gagarinovy šuměnky.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pro mě byl let do vesmíru každá z
nich, protože se na sebe jednotlivý pytlíky časem přilepily, takže to člověk
pil i s papírem. Bylo to sladký, slaný, s buketem prvorepublikový
kávy a zvláštním druhem zkaženiny, mohou-li chemikálie vůbec expirovat. Prostě instantní
chuť 20. století.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0px;"><span style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;"><b>3.</b> </span><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">Salkodrinky</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Vím, že je laciný přidávat na
seznam alkohol, ale jeden sem ultimátně patří. Už si nevzpomínám, koho tenkrát
napadlo vzít na víkendovou chatu salko, ale vzpomínám si, že původní záměr byl
stejně jako u kakačína dobrý a hlavní myšlenkou bylo smíchat to s whisky a
dopomoct si tak k produktu, který by od originálu nepoznal ani seniorní
degustátor z Baileys.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ono to máte jedno, ta whisky byla
stejně hnusná a vypila se s kolou, ale přece to salko nepřijde nazmar, že
jo, zvlášť když nám bylo kousek přes 20 a naše játra vrněla jako fungl novej naleštěnej
motor v závodním Porshe.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A tak se pilo salko s rumem,
salko s myslivcem a nechybělo ani salko se zelenou a vůbec bych se
nedivila, kdyby někdo pil to salko i pivem nebo s energeťákem. A víte, co je
na tom nejhorší? Zatímco dnes bych si pouze jeden takový drink šla dát rovnou
do čekárny na pohotovosti, tenkrát jsme se vzbudili, dali si kafe se salkem a vůbec nikomu nebylo špatně.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0px;"><span style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;"><b>4. </b></span><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">Kokosový probio nápoj</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Všimli jste si, kam se
přestěhovaly všechny střevní bakterie? Do ledniček zpovykaných Evropanů. Všude
na nás útočí chytře se tvářící sdělení, jak probiotický střevní bakterie tlumí záněty, zvyšují imunitu a zlepšují
náladu, takže už je dneska najdete i v očních kapkách a ve 20 druzích zakysaných
výrobků v každý vesnický Jednotě.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Výsledkem této kampaně je, že si
člověk na miliardy těchto miniaturních mazlíčků vytvoří návyk a při cestování
marně hledá kefír. V Kostarice existují jen brutálně sladký jogurty a pár
druhů probio nápojů, jeden z nich zdravě se tvářící nápoj z kokosu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když jsme TO otevřeli a naklopili
hrdlem dolů, líně z toho do sklenice odpleskla hustá bílá kapalina, o
naprosto stejné textuře, vůni a chuti… opalovacího krému. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Kromě kokosovýho
éčka jsme i jako naprostí laici dovedli vyjmenovat titan, zinek a klasickou
Nivea příchuť. Pít to byl zvrácený požitek, kdy je váš mozek přesvědčen, že jste
zešíleli a žerete náhodné prostředky osobní hygieny v dosahu.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0px;"><span style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;"><b>5. </b></span><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">Mořský
kolagenový nápoj</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když jsem ještě psala copywriting, rozeznávala jsem kvalitu svých textů hlavně podle toho, že jsem po jejich
odevzdání začala mít neodolatelný nutkání daný výrobek vlastnit a používat.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Stejně tak to bylo s nejmenovaným
kolagenovým výrobkem, což bylo mimochodem úplný instantní vzkříšení srovnatelný
s velikonočním zázrakem. Krásný vlasy, zářivá pleť, nehty jak tygří drápy,
chrupavka jen to lupne v kolenu. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Přesně tohle jsem potřebovala, takže jsem si
pro své transformační účely pořídila celý kilo kolagenovýho nápoje z rozemletých mořských
ryb. Nejsem tak bohatá, abych si mohla kupovat drahý malý balení, žejo.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pravačkou nedočkavě míchám odměrku
ve sklenici vody, v levačce držím zrcátko, protože už za pár minut budu
vypadat jako mladší ségra Cary Delevingne. Ale po prvním loku pochopím, proč
všem ženským venku na ulici není dvacet a proč plastický chirurgové nedělají
stávky za vyšší mzdy. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Chutná to úplně přesně jako voda z akvárka. Akvárka,
kde žije kromě neonek takovej ten smutnej šnek, co olizuje špinavý sklo a ten šnek umřel už před několika
týdny. Zbytek té kilovky jsem vyhodila při úklidu skříně nedávno, aby to
nedopadlo jako babiččiny šuměnky.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Mimochodem, když jsem hledala, co
je celosvětově nejhorší nápoj, narazila jsem na jihokorejský <b>ttongsul</b>, který
má rozhodně našlápnuto tenhle odvážnej cíl splnit. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jeho základní složkou jsou výkaly
dítěte od 4 do 7 let. Odebereme vzorky, pár dnů vychladíme v lednici vedle salátu, másla a pomazánek. Potom hovínka smícháme s vodou
a necháme přes noc fermentovat. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Správná jihokorejská hospodyně přidává rýži a
kvasnice a nechává zvolna dozrávat dalších 7 dnů pěkně na sluníčku, křiku a
nadávek sousedů nedbajíc. Výsledný nápoj s 9 % alkoholu údajně léčí kromě
bolestí i zlomeniny a epilepsii. Kombe!</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExM3ZpNGdzaXk2aTZzZ2QzZjlvZmE0Y3J5cXk2bHRmdGdoZnlibWtvdSZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/2NhS1u4WTNMHK/giphy.gif" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="281" data-original-width="499" height="281" src="https://media.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExM3ZpNGdzaXk2aTZzZ2QzZjlvZmE0Y3J5cXk2bHRmdGdoZnlibWtvdSZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/2NhS1u4WTNMHK/giphy.gif" width="499" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Giphy</span></td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com55tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-33974176007701914012024-02-25T15:12:00.002+00:002024-02-25T15:12:08.499+00:00Všechno je jednou poprvé: Lyžák<p> </p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Žmur si v únoru žije v Kellnerovic standardu. Sotva jsme se vrátili z velkýho vejletu, jen
jsem v kufru vyměnila plavky za teplý spodky a Žmur odjel na svůj
historicky první lyžák.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Nevím, co se vám vybaví jako
první, když se řekne lyžák, ale já mám před očima tři věci: kultovní pubertální
hra Flaška, hroznej hlad a hromadný sprchování v koupelně a´la Osvětim
(protože trocha soukromí v oddělených sprchách jen zbytečně vybízí k
plýtvání s teplou vodou, žejo). A tuny sněhu. Na nějaký lyžování si vůbec
nepamatuju a můžeme se jen dohadovat, jestli ho vytěsnily tyhle silnější vjemy,
nebo to bylo tak strašný, že to mozek radši uzamkl a zahodil klíč.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Žmur se vrátil z Krkonoš
vrátil v pátek, a tak si můžeme pěkně shrnout, co všechno se změnilo. Nebudu
vás dlouho napínat, úplně všechno:</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="text-indent: -18pt;"><span style="font-family: verdana;">1. Sníh?
Není a nebude</span></b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Až se budete někdy podivovat nad
bezpohlavním stvořením, který je stiženo klimažalem, tak si uvědomte, že tyhle
chudáci děti znaj zasněžený sjezdovky tak maximálně z gétéáčka nebo
záchodů v Roxy. Taky by vás to naštvalo, že zrovna vy musíte odsrat
konzumerismus všech svých rozežraných předků.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Prší a je 6 stupňů“</i> hlásí
Žmur po příjezdu. Ráno mi pošle pohled z okna, kdy se na zelený louce válí
cucky mlhy a pro jistotu se přeptá, jestli jsem mu zabalila pláštěnku. Nezabalila.
Po příjezdu otevřu kufr, kterej smrdí jak zmoklej labrador a z věcí padaj
hroudy bláta. Naštěstí existuje umělej sníh, takže se stačí při selfíčku
šikovně natočit a na Instáči nikdo nic nepozná.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="text-indent: -18pt;"><span style="font-family: verdana;">2. Pohodlíčko,
pohodlí</span></b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Na našem lyžáku byly pro studenty
dva pokoje: jednomu se říkalo kravín a disponoval 15 lůžky pro holky.
Představte si rozvěšený podprdy a všechny ty holčičí věci. Sem lezl vedoucí
výcviku jen při bezprostřední hrozbě úmrti nebo otěhotnění, za což by ho
v obou případech ředitel suspendoval. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Druhýmu pokoji se přezdívalo
Konírna a ten byl pro kluky. Sem lezl vedoucí výcviku naopak pořád –
přepočítávat kluky, zabavovat jim alkohol, anebo je prostě jen seřvat. Prevence
je základ.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Je to nespravedlivý, byli
jsme s kámošema v pokoji pro tři“</i> vyvracel Žmur oči a polehčující
okolností je mu jen fakt, že u nich z personálních důvodů vzájemné
nekompatibility povah spal na zemi ještě další kamarád. <i>„A představ si, že
ke snídani nebyly ani švédský stoly. Jen vajíčka, párky, musli nebo nutella.“</i><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Moje sudeťácká babička by se pokřižovala a
vyprávěla by mu o tom, jak se za války musela spokojit s pstruhem místo ústřic
a nosit obnošený kožichy po Židech. Dělám si prdel.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="text-indent: -18pt;"><span style="font-family: verdana;">3. Láska
je láska, když choděj kluci s klukama a holky s holkama</span></b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pojďme si to říct otevřeně,
tenhle bod je tenkej led. Je totiž dost možný, že Žmur hrál po večerech Flašku
jako za starejch dobrejch časů, kdy se občas po lyžáku muselo s účou na
gyndu. Ale jeho verze zněla dost přesvědčivě.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„No a co večer, lezli jste za
holkama?“</i> zeptala jsem se. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Né, my jsme se radši dívali
s klukama na fotbal,“</i> mávne Žmur rukou. <i>„Každej večer na fotbal?
Jako to kecáš,“</i> říkám a Žmur přizná, že kecá, protože se dívali i na
horrory.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Ani poslední den nebyla žádná
diskotéka, jo? Kdy jsi šel spát?“ </i>zaregistruju svou vrozenou ženskou
bystrostí potlačované zívnutí.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„No, jako včera jsme šli spát
v půl pátý a byla i diskotéka“</i> přizná Žmur barvu a já si skoro
oddychnu, že aspoň něco funguje pořád stejně a jsou to hormony.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Ale na tý diskotéce byly jen
holky od nás a z béčka a my jsme s klukama byli ve vedlejší klubovně
na telce. Hrál Milán proti Liverpoolu, super zápas. Pár holek pak přilezlo jako
co bude, ale nebavilo je to, tak zas vysmahly“ </i>pochvaluje si Žmur a já si
říkám, že i u nás jsme měli naše třináctiletý spolužáky za beznadějně blbý
joudy… ale dnešní holky to mají nejspíš ještě horší!</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExYXIweHBmam5jYzRlNjZpc3pjdThxZXgxZGRjd2NkZTk4eW15NjMxMyZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/l4HnZcBmrtSSCai9W/giphy.gif" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="254" data-original-width="480" height="211" src="https://media.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExYXIweHBmam5jYzRlNjZpc3pjdThxZXgxZGRjd2NkZTk4eW15NjMxMyZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/l4HnZcBmrtSSCai9W/giphy.gif" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Lyžák 2030/ Giphy</span></td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com40tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-31082177894405972012024-02-18T12:41:00.002+00:002024-02-18T12:44:20.589+00:00Requiem za spodní šestku<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"> </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Víte, co by se mělo zakázat? Návraty
z dovolených a časový pásma, protože z toho nikdy nekouká nic
dobrýho.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V Kostarice je o 7 hodin míň,
takže když jsme se v úterý vrátili někdy kolem 4 odpoledne domů (samozřejmě
bez kufru, který si dopřával prodloužený volníčko na zavazadlovým pásu v Curychu),
tak jsem šla s pocitem hrdiny ještě na večerní tréning. Jet lag? Prosím
vás, to je jen pro děti a vořezávátka…<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Názor jsem změnila ve středu v 7
ráno, což bylo v mým osobním časovým pásmu jako vstávat a jít do práce o
půlnoci. <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Ten den byl jak v životě čerstvého
lobotomika – můj mozek mezitím z oblíbených záložek vyřadil skoro všechny
hesla i tváře kolegů a ušklíbal se dokonce i nad obědem v 5 ráno. Tenhle
den jak kamínek (ze hřbitovní prsti) dokonala plánovaná preventivka u zubaře.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale ještě moment, tohle téma potřebuje
vsuvku na téma moje zuby. Tady ji máte:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Kdybych se svý kariéře věnovala
jako mým zubům, tak už řídím tři firmy a dva soukromý tryskáče. Mít v pořádku
zuby u mě byla tak trochu pubertální vzpoura (to koukáte, proti čemu všemu lze
revoltovat, co?) a trochu experiment, jak daleko můžete přečůrat genetiku.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V obou větvích naší rodiny měly
svoje zuby tak maximálně školáci, babička už na svý svatební fotce hrdě ukazuje
světu svou fungl novou protézu. Posílena rodinným prokletím mi máma neustále kladla
na srdce čištění zubů – až jsem si je fakt začala čistit dvakrát po sobě a
nechala si je srovnat. Máma mě pak rodinným návštěvám předváděla jako novýho
otroka na sklízení bavlny<i>: „Podívejte na ten dokonalej oblouk! Všechny zuby
pravý!“<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Mám čtyři plomby, převážně z dětství.
Na preventivky a dentální hygieny chodím 2 x ročně, používám fluoridový želé,
mezizubní kartáčky a zubní trysku a je mi to k čemu? Konec vsuvky.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Asi před pěti lety jsem si
nechala jednu amalgámovou plombu z dětství vyměnit za bílou (slibte mi, že
tuhle kravinu nebudete opakovat). Tehdejší zubařka mi to udělala blbě, zanítila se
mi zubní dřeň a spodní šestka zanedlouho umřela v takových bolestech, jako
když vás srazí motorka a vy čekáte další 4 dny na kraji chodníku na smrt a
můžete si na to vzít tak maximálně Ibalgin.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">To bylo poprvé a naposled, co mě bolel
zub. Novej zubař nebožce Šestce vyčistil kanálky a hermeticky ji uzavřel, takže
mám od tý doby v puse zdechlinu, co se ale navenek tváří zdravě a angažovaně,
stejně jako já v kanceláři.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Novej zubař při preventivkách taky
přehnaně opatrně kontroluje Šestčin rentgen, což připadalo jako předposraný i
mě – co se může na mrtvým zubu pokazit, žejo. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A ono může, například to, že ta hermetická
náplň v něm přestane těsnit a kdesi dole pod zubem si mezitím bakterie udělají
novej Klondike.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Haló, nespíte nám tady?“</i> probudil
mě to odpoledne neklidný hlas zubaře právě včas, protože jsem na tom položeným
křesle zvolna upadala do dřímoty. <i>„Máme tady problém“</i>, mračí se nad mým
rentgenovým snímkem.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Abych to zkrátila, buď můžu
zaplatit zhruba desítku za reendodoncii, což je poslední pokus, jak Šestku
zachránit. Úspěšnost tohoto zákroku je průměrně 60 %. Takže je to stejný, jako
si o tu desítku zahrát skořápky - jen v případě prohry platím za další
řešení hned a v případě výhry se to může znovu podělat kdykoliv, takže zaplatím
za další kolo stomatologických zásahů až později. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Anebo můžu jít rovnou do můstku nebo
implantátu, oboje tak nějak v ceně ojetýho auta. Asi dozrál čas splácet
dluhy genetice. A ušlý zisky zubařům.</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExdDdhdGZmNjRkNGZpajluYXp4enM0c2MwZ3RmOHp5dTJoaXJhbzMxeiZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/qmoggo2eQMYY8/giphy.gif" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="220" data-original-width="245" height="287" src="https://media.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExdDdhdGZmNjRkNGZpajluYXp4enM0c2MwZ3RmOHp5dTJoaXJhbzMxeiZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/qmoggo2eQMYY8/giphy.gif" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Vlastně jsem ještě zapomněla na třetí možnost: <br />Vyřešit si to sama!</span></td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span><p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com100tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-64149639825181451892024-02-06T16:53:00.006+00:002024-02-06T21:28:52.775+00:00Vrať ten cukr, hajzle!<p> </p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Dneska to nebude o lidech, ale o
našich příbuzných. Ne, o strejdovi Kudrnáčovi už víte všechno. Myslím tím opice.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když se někdy před půl rokem naše
děti dozvěděly o velký zaoceánský výpravě, byl v podstatě jejich jedinej
zájem zúžen na volně žijící opice. Můžete jim tisíckrát nabízet jedovatý pavouky, hady, kolibříky
nebo motýly přes celou ruku – ale tyhle všechny ohrožené druhy jsou v optice
našich dětí jen předskokani na koncertu Billie Eilish. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V pralesní chýši jsme se
ptali místního rangera, jestli jsou v okolí opice. <i>„Proboha, jen to ne“</i>
pokřižoval se. <i>„Jo, ty potvory tady lítaj po pralese, ale k nám naštěstí
nelezou. Abyste tomu rozuměli, mám fakt rád zvířata, ale vopice, to by byl náš
konec,</i>“ ukázal na svou otevřenou kancelář a jídelnu jen pod střechou z plechu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ze samoty jsme
přejeli do poslední etapy vejletu, což je pacifický pobřeží Kostariky. Oproti klidu
a láci provinčních městeček jsou tady surfařský centra, noční kluby, šlapky a hluční plážoví
prodejci kokosů, který večer vystřídá diskrétnější směna dealerů
kokainu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Naše děcka jsou nadšený, protože z alternativního
cestování za pár šupů jsme se ocitli v realitě zmrzlinových stánků, suvenýrů…a
opic.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Opice jsou totiž místní holubi. Když
jsou v pralese, tak si dávaj sakra majzla na to, aby nebyly spatřeny.
Sednou si na vrcholek stromu a vřeštěj, aby byly děti nasraný, že je ZASE
neviděly.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Přímořský opice žijí v rezervaci
hned vedle našeho hotelu. Tam žijou oficiálně a jen proto, aby za jejich fotky
mohli turisté platit 16 dolarů za vstup. Počet lístků do rezervace má denní
limit, takže většinu vykoupí místní turistický agentury a přeprodávají je pak amíkům
s přirážkou za 60 dolarů, uvedený čísla nejsou výplodem mý fantazie. Děkujeme, nechceme.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Náš pokoj je na pavlači a za
sousedy máme Gertrudu a Hanse, německý manželský pár tak kolem šedesátky. Hetruda
(po vzoru Brangelina – Brad Pitt a Angelina Jolie) většinu času sedí u
stolku venku, popíjí pivko a mastí karty. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Co o Hertrudě dále víme celkem
najisto, je nenávist k dětem – zejména k těm, který mají po týdnu
odříkání k dispozici bazén. Žmur a Čičman se vrátili do
prenatálního prostředí dělohy a když neplavou v oceánu, tak jsou naložený
v bazénu, jako dvě zkrabatělé, hlučící okurky.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Hetruda pak přes jejich výskání zřejmě
pořádně neslyší, kdo vynáší eso a kdo zavírá, takže se dramaticky zvýšil počet
vypitých lahví piva a německých nadávek drmolených zpod statných bavorských knírů
Hanse.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Opice jsou vychytralý. Třeba už
dobře ví, že většina hostů včetně Hetrudy chodí po snídani plavat do moře. Ale
nepočítaly s tím, že naše děti musí ráno chodit „do školy“, čti otráveně
se na hodinku zabořit do svých učebnic a sešitů.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Což bylo přesně to časový okno,
kdy jsme se stali svědky zločinu. Začalo to nevinným zvoláním Čičman od dělení dvouciferným
číslem: <i>„Podívejte, OPIČKA! A blízko!“</i><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ta opička byl kapucín, šéf gangu,
co šel očíhnout terén. Seděl na zábradlí pavlače, nezúčastněně se drbal na koulích a ve
svém malém, ale výkonném mozku poměřoval naši nebezpečnost. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Nakonec nás ohodnotil
na nízké riziko, protože něco ošklivě zavřeštěl do rezervace a přes nízký plůtek
se přehouplo pět dalších chlupatých gangsterů. Děti byly opilé nadšením a
freneticky pištěly, což spolu s vřeštěním opů vyvolávalo úděsnou
kakofonii mezidruhového setkání.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Jdou k nám, jdou k nám</i>!“ plácá se do stehen Žmur a není to tak docela pravda, protože gang jde VEDLE. Zkušeně zalomcuje dveřmi Hetrudy, které nejsou zamčené a celá pětka zkušeně vbíhá dovnitř.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Zůstali jsme konsternovaní. Přes
odpudivost Hansova knírku a Gertrudy ječivých sykavek jsou to příslušníci
našeho druhu. Já chci jen dokumentovat, Emova morálka káže zasáhnout.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Vrať ten cukr, hajzle!“</i>
rozmachuje se Em sandálem, když šéf kapucínů vítězně vybíhá s krabičkou hotelových
cukříků. Z pokoje se ozývá činorodé drancování a za chvilku vybíhá zbytek zločinecké
organizace. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Na podlaze pokoje vidíme poházený
věci a vysypaný zbytky Gertrudina salátu od stolu až ke dveřím. Takhle nějak to musí vypadat, když
ráno Mick Jagger opouští svý apartmá a odjíždí na další turné.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Opice na Emův sandál reagují
pouze vyceněným zažloutlým chrupem, jdou si ještě výsměšně otřít zadky do
našich ručníků a teprve potom zmizí i s krabičkou cukříků v hloubi svý
rezervace. Pak že není cukr droga.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Později jsme Hertrudu zastihli před
apartmánem poněkud neklidnou. Em sice pohotově přispěchal s historkou o opicích,
ale Hans se na to úplně netvářil. <i>„Opice? Ty jsme tady ještě neviděli!“</i>
syčela Gertruda a vsaďte se, že chtěla dodat <i>„na rozdíl od těch vašich fracků“</i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Nakonec se fotodokumentace ukáže
jako jediný důkaz, který zachránil naši čest. A taky od tý doby zamykáme na dva
západy, i když jdem jen dolů pro kafe. <i>Pura vida!</i></span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: verdana;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5pp5pE_x-uZLB1jLhFhGpPH4NbpvmbJUOVLFMoIdEgidmpRLZTAOYmsG9h8CyR3PhlbXKNNSDgJ3somjyQLxJ0rCmQ9rWpuG9ippdEpOwqFvU98Pfi-uFcSPiTCUxivfqj94Hizxn3gi5-G14KEkLZQEYDHo7j2mboRwB8XsaiodLb2GW2rPqL7ItYw0/s4000/20240205_085739.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="4000" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5pp5pE_x-uZLB1jLhFhGpPH4NbpvmbJUOVLFMoIdEgidmpRLZTAOYmsG9h8CyR3PhlbXKNNSDgJ3somjyQLxJ0rCmQ9rWpuG9ippdEpOwqFvU98Pfi-uFcSPiTCUxivfqj94Hizxn3gi5-G14KEkLZQEYDHo7j2mboRwB8XsaiodLb2GW2rPqL7ItYw0/w400-h180/20240205_085739.jpg" width="400" /></a></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: verdana;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQOjmNRy-sXCIqouklInKzsM_mtqWRvgKMS7ad5-m5Vopw5xBVOBGYwHUQ49eRdIx4Fbgqc5PXYdTy0lubWlWiYDNnb6DFMXnvqCBmzrToVRNKLWHtbdJK8kW86Qi2BuH94R_YI286aPyjmsx9wR5Ujzy1JPsDqLT9yoYipVFehr_oeg-6KUb04cusk6k/s4000/20240205_085734.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="4000" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQOjmNRy-sXCIqouklInKzsM_mtqWRvgKMS7ad5-m5Vopw5xBVOBGYwHUQ49eRdIx4Fbgqc5PXYdTy0lubWlWiYDNnb6DFMXnvqCBmzrToVRNKLWHtbdJK8kW86Qi2BuH94R_YI286aPyjmsx9wR5Ujzy1JPsDqLT9yoYipVFehr_oeg-6KUb04cusk6k/w400-h180/20240205_085734.jpg" width="400" /></a></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></div><span style="font-family: verdana;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><i><br /></i></span><p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com32tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-58804008269154043122024-02-01T23:20:00.002+00:002024-02-04T14:39:43.943+00:00Kostarika: Pura vida a tajemství streetfoodu<p> </p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Kouřící bůh <a href="https://aprende.guatemala.com/cultura-guatemalteca/tradiciones/maximon-guatemala/">Maximón</a> je sice z Guatemaly, ale pěkně vystihuje místní náboženskou fusion a
podle mě by měl slušný šance expandovat jako modla do celý střední Ameriky –
kdyby na to měl ambice. Ale nemá. Stačí mu zásoba doutníků, rumu a obdivu
místních. Tady je totiž i nesmrtelnej život krátkej, tak proč se nudit v ráji.
Zvlášť, když už se v jednom narodíte i za pozemskýho života.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Maximón je sám o sobě fusion. Vznikl
totiž z mayských bohů, Jidáše, svatýho Petra a španělskýho conquistadora, což mu dodává oproti
tradičním božským vůdcům nepopiratelný koule. Jen si představte ten večírek, co předcházel jeho početí.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Však je taky jeho soška oděná do
nejfajnovějšího hedvábí a v puse má tlustý cigáro. Maximónův příbytek zdobí
ovoce a pestrobarevný elektrický blikátka. Když se mu chcete zavděčit, mezi
jeho nejoblíbenější obětiny patří cigára Payaso a rum Venado. Pokud od něj
potřebujete splnit svý tajný přáníčko, přece nebudete šetřit na nekvalitním
kuřivu a laciných lihovinách. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Po svým boku má Maximón figurky svých
ochránců a až na konci jeho týmu bodyguardů místní postaví figurku chudáka Ježíše
a křesťanských světců. Jestli znáte ten klasicky ztrápenej ježíšovskej pohled,
tak teprve tady, ve svatým doupěti Maximóna dává smysl, pokud tedy máte smysl pro sarkasmus.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">O letadle jsem vám už vyprávěla ústřižky
v komentářích a ani s několikadenním odstupem jsem nezměnila názor na
to, že nejlepšími společníky aviatického neurotika jsou vřeštící mimina a
zapařenej zadek staršího pána na vedlejším sedadle, kterýmu neříká pane ani
žádnej deodorant. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V týhle sestavě se smrt po pár hodinách stane vaším objektem
touhy – holkou, o kterou usilujete, ale ona o vás nejeví sebemenší zájem. Nestojíte
jí ani za škádlivý turbulence a jestli si pro někoho přijde, bude to ten chlap
vedle vás, kterej umře na akutní příhodu zpocenosti.<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi43sZ9mtdJRslV_fOmAIECJKkVqKvEyvKuiMhfpcxUOhBd2xZmYX1Oyu4oWOiefUyq13-NUEH_-cw1JHowKZc4Nl4D_ndLShU1o88unAs7iPI03CfK-xrTLIH1nqJIAf6SZUsi2q0ifI7DdcGGPbsA2kv5HtrRaUynRSFZ1Sfy0iRtSJ3xMske-ffn90I/s4000/20240129_214642.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="1800" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi43sZ9mtdJRslV_fOmAIECJKkVqKvEyvKuiMhfpcxUOhBd2xZmYX1Oyu4oWOiefUyq13-NUEH_-cw1JHowKZc4Nl4D_ndLShU1o88unAs7iPI03CfK-xrTLIH1nqJIAf6SZUsi2q0ifI7DdcGGPbsA2kv5HtrRaUynRSFZ1Sfy0iRtSJ3xMske-ffn90I/w180-h400/20240129_214642.jpg" width="180" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Národní heslo Kostariky je „pura
vida“, čistý život. Sedne. Ať je to plavání v divoký řece, sprcha pod
vodopádem, mravenci v toastu ke snídani nebo místní, co snad ani neumí bejt
nasraný. Po třech dnech jen namáhavě lovím v příslušných mozkových
závitech heslo do notebooku. Ty strašně důležitý pracovní věci, co jsem s nima
stresovala před odjezdem? Žádný nejsou.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQMV1q5f5-LFq70M7H36pbPywIxbZrSGMKy9MJBZo_1OAeBivQyakziNeVO38nJMkSYN_xFp8-SJYY8Pfr817z-lb4RcrEKuGS98lTwQMxKgsqCquWaRCmlBFvY4LgSaRPqKoStYcjjSho1EaxqASR7g14nDCkn3IFO9T4ZKBAdGjMxPEd4MOgeIyicyY/s4000/20240130_162717.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="4000" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQMV1q5f5-LFq70M7H36pbPywIxbZrSGMKy9MJBZo_1OAeBivQyakziNeVO38nJMkSYN_xFp8-SJYY8Pfr817z-lb4RcrEKuGS98lTwQMxKgsqCquWaRCmlBFvY4LgSaRPqKoStYcjjSho1EaxqASR7g14nDCkn3IFO9T4ZKBAdGjMxPEd4MOgeIyicyY/w400-h180/20240130_162717.jpg" width="400" /></a></div><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Největší ranec jsme utopili v letenkách
a za půjčení auta, zato tady už jedeme ve standardu odpovídajícím námezdním dělníkům
z Hondurasu. Reporty z resortů nebudou, zato vám můžu říct něco o
místním streetfoodu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Malý voňavý bistra se tu jmenují <i>sodas</i>,
podle toho, že nemají licenci na prodej alkoholu. Takže ke svýmu poctivýmu burritu dostanete
maximálně krystalicky ledovou limču, ale o nic jinýho ve 28 stupních stejně
nestojíte.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Nejlepší sodas na světě jsme
objevili kousek od kakaový plantáže v místní střediskový vesničce. Byla
tak málo turistická, že když šel Žmur ráno „pro rohliky“, tak se k němu na
cestě přidala místní babička a celou dobu až do suproše do něj hučela něco
španělsky. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Žmur se jen usmíval a přikyvoval, protože tenhle jednostranný styl
komunikace zná už od mý mámy – a spolehlivě to zabírá na všechny starší ženský
napříč kontinenty.<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgP-dsgFFrCYG8eAFtktJ9gfxZy5-Q9TwaIRHCdMpyXHL4HChny9xAofIIbwXbQ8B-Pz-p_YrhasUANREuXuiWKXYJgyuuzevDF5tOAO137LtmbyX17KRNIfhWhM9F20VRXbISrFTULpcU38_KeE5cRcHHJ5S4htgtPz17ARDEy8gH6J0aS_QqS5FfMwa4/s1600/IMG-20240201-WA0007.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgP-dsgFFrCYG8eAFtktJ9gfxZy5-Q9TwaIRHCdMpyXHL4HChny9xAofIIbwXbQ8B-Pz-p_YrhasUANREuXuiWKXYJgyuuzevDF5tOAO137LtmbyX17KRNIfhWhM9F20VRXbISrFTULpcU38_KeE5cRcHHJ5S4htgtPz17ARDEy8gH6J0aS_QqS5FfMwa4/w400-h225/IMG-20240201-WA0007.jpg" width="400" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Večer jsme šli po treku do tý místní
sodas, hladoví jak vlčáci. Babička kolemjdoucího Žmura identifikovala ze své
tropické zahrádky a přivolala celou rodinu, abychom si mohli všichni navzájem zamávat.
<i>Pura vida.<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">No, ale to vlastně pořád nevíte to nejlepší
o tom bistru. Šéfuje tam takovej kulaťoučkej chlapík spolu se svou ženou a je
to pro mě nejlepší model gastro byznysu. Nemluví totiž anglicky.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Takže na nás kulometnou španělštinou
vybalí, co má ten den v lednici. Dokážeme z toho odvodit tak čtvrtinu.
Pán se podrbe za uchem a řekne nám v překladu <i>„Chmmm, jak tak na vás
koukám, to by vám mohlo chutnat tohle“</i> a zmizí u sporáku, aby vám osmažil
kousek banánu. Strávnící jásají, což mastršéfovi dodá další inspiraci. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><i><span style="font-family: verdana;">„Vím, že mi nerozumíte ani za
mák, ale mám tady staženou vopici, libovoučký masíčko. Tak já vám z těch banánů
udělám bramborák, na to dáme tu vopici a posypem to sejrem, co myslíte? Tunou
sejru a majonézy.“<o:p></o:p></span></i></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A žádný vodfláknutí, ten pán s láskou
maže každej kousíček fazolovou pastou a až dojemně pečlivě aranžuje koriandr.
Pak běží do domku naproti, protože si vzpomene, že mu na stromě rostou nějaký
šílený plody, který musíme ochutnat – tak nám je oškrábe a naservíruje. Teprve pak
se svou ženou opře o sporák, založí si ruce a spokojeně se dívají, jak to do
nás všechno padá. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Uznejte, nedali byste si radši
tohle, než předvídatelný knedlo-vepřo-zelo z meníčka? Navíc žaludek a střeva
se tváří, jakože oukej, ještě přidej, neboj se toho! Jedinýho, čeho se bojím, je
nadváha, která je místním standardem (zkuste jíst měsíc všechno smažený, s fazolema, nachos a kýblem majonézy…). <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Zas musím říct, že se tady místní
pupky, zadky a stehna nosí hrdě. Zatímco v Ománu jsem si připadala podle
odsuzujících pohledů místních žen oblečená jako děvka, i když jsem byla zahalená od
ramen až ke kotníkům, tady prakticky neexistují kombinace, co by mohly někoho urazit. Vážíš
sto kilo a nosíš tygrovaný šortky a neónově růžovou podprdu? Oukej, ještě
přidej, neboj se toho!<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pro dnešek už přidám ale jen
pralesní vodopád, ve kterým se můžete koupat úplně sami a nahatý. <i>Pura vida</i>!</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1gIb813aL8hOCtdCOENuDx2xgwV7eJOvLYdWAjSpPoc2iIk-FDUCqkKGXozN1RoPnc9rUxugcfUfJs_ehSVVBg4hYZyi0o3KMpNh0tWhSIKJh1NcRdYHGHewBAB5KWikI1W2DGJBpSIbQ6tI0Dz1IVRHAmIH5xCsUzvvFjbUsMguQdUJhVwYVHpQfCR8/s3264/20240131_143426.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1472" data-original-width="3264" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1gIb813aL8hOCtdCOENuDx2xgwV7eJOvLYdWAjSpPoc2iIk-FDUCqkKGXozN1RoPnc9rUxugcfUfJs_ehSVVBg4hYZyi0o3KMpNh0tWhSIKJh1NcRdYHGHewBAB5KWikI1W2DGJBpSIbQ6tI0Dz1IVRHAmIH5xCsUzvvFjbUsMguQdUJhVwYVHpQfCR8/w400-h180/20240131_143426.jpg" width="400" /></a></div><div><br /></div><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIhHtXiwG9Ng_ovySrG4KrUbOToh7CNKdipJ_WsCO4eFq1MRiPcDrSGrw3ZpHuGQGzu4Kc6oVVNJ4sQtr6nFWwOG_zPFO45r94n4eS0xk3jnDbfLiqZ-A1vtkXomqDdFs5IPS3ae2ThSb9qTuOJgz3wAj2D8fUbmIyrzrPNl7uqFFVaQuUsFkuHn2zdGo/s1216/streetf.PNG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="731" data-original-width="1216" height="192" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIhHtXiwG9Ng_ovySrG4KrUbOToh7CNKdipJ_WsCO4eFq1MRiPcDrSGrw3ZpHuGQGzu4Kc6oVVNJ4sQtr6nFWwOG_zPFO45r94n4eS0xk3jnDbfLiqZ-A1vtkXomqDdFs5IPS3ae2ThSb9qTuOJgz3wAj2D8fUbmIyrzrPNl7uqFFVaQuUsFkuHn2zdGo/s320/streetf.PNG" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Streetfood na přání</span></td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwSTTPOyewMZ25VED7nePfo-o56-DADMpvjWhcLxU5PEvTou8dlttYp4NTIEnSmhzy_G40FTJfNXmqPkdZrxpJFA_7EBMdfB2VzjNzQQG1TpJFKp85I-4T1y7Y7ABzvbV6WCucLVaZJ15SDD75XC2gg1ibvnub2oOdlJjG0Bb69j82MRSNDJlrlGyE48w/s1863/strf2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="839" data-original-width="1863" height="144" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwSTTPOyewMZ25VED7nePfo-o56-DADMpvjWhcLxU5PEvTou8dlttYp4NTIEnSmhzy_G40FTJfNXmqPkdZrxpJFA_7EBMdfB2VzjNzQQG1TpJFKp85I-4T1y7Y7ABzvbV6WCucLVaZJ15SDD75XC2gg1ibvnub2oOdlJjG0Bb69j82MRSNDJlrlGyE48w/s320/strf2.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiemDgwHJRWTvWYO0hJu_NRiCPSXqKACebiZkYMsyvwEuoyzY3D19lYZd-l9hzJDVusrn9JAzfc0PvhYxBDGHlozmnQSEHSEqdD4vMkZZldYDAyNmtXV3lMmCRvGjTQYvfqoeAJhyphenhyphen_fsppYHs9R6nBlZU7rRZjVgzNXmmE4F_axa4Od3rBga9-GMQy7dRI/s472/strf3.PNG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="472" data-original-width="377" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiemDgwHJRWTvWYO0hJu_NRiCPSXqKACebiZkYMsyvwEuoyzY3D19lYZd-l9hzJDVusrn9JAzfc0PvhYxBDGHlozmnQSEHSEqdD4vMkZZldYDAyNmtXV3lMmCRvGjTQYvfqoeAJhyphenhyphen_fsppYHs9R6nBlZU7rRZjVgzNXmmE4F_axa4Od3rBga9-GMQy7dRI/s320/strf3.PNG" width="256" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Hledej štěně</span></td></tr></tbody></table><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br />psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com29tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-46554827728858478812024-01-25T15:03:00.004+00:002024-01-25T20:06:21.683+00:00Odvážnej strejda Kudrnáč<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V léčbě úzkostí jsou
důležitý milníky. A mě jeden z nich mě čeká už za 4 dny.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Psice, česká špička ve strachu
z létání, se na rekordních 15 hodin zavře do letadla s lidma, který
sice nezná, ale určitě se mezi nima najde šťoural, co mu po přepočítání nebude
sedět <a href="https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-posadka-airbusu-na-posledni-chvili-odpiskala-odlet-pasazer-si-vsiml-ze-na-kridle-chybi-sroubky-40458364">počet
šroubků</a> na křídle Boeingu. Takže si zase všichni vystoupíme a já se budu
nekontrolovaně třást ještě o 4 hodiny dýl, než nám přistaví řádně zašroubovaný
náhradní spoj. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Nejspíš na palubě nebude chybět
ani další posera se stejnou diagnózou, který bude vykřikovat „všichni tady
umřeme“ při každý malý turbulenci. Tentokrát rozhodně nebudou chybět ani naše
děti, pro který to bude první velkej vejlet, kdy bude oběd v ceně letenky,
takže si budou před letuškama cpát plastový nádobí do kapes a vypijou veškerou
colu na palubě, kterou mají doma zakázanou.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Myslím, že mě nikdo z vás
nemůže obviňovat, že bych se strachem z létání nebojovala různými
prostředky. Zkoušela jsem dechové techniky, modlitby a dokonce i Neurol, po
kterým jsem si málem překousla jazyk a po přistání jsem vypadala jako Dáda
Patrasová, když vystupuje z nabouranýho auta a sebevědomě se při chůzi
přidržuje plotu. Tak takhle už ne. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pro tentokrát jsem se rozhodla
inspirovat pozitivními vzory v rodině, který my, a teď pozor, máme! I když
jsem vám o nich ještě nikdy nepsala, protože největší čtenost mají beztak
příběhy o tom, že mám herpes, babičku, co vyvolává duchy a mámu, co dělá ostudu
v restauracích. Sáhněte si do svědomí.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale abych neodbíhala, náš rodinný
vzor odvahy a pozitivní energie je strejda Kudrnáč. Vlastně jsem na světě díky
němu, což <b>není</b> otvírák na téma komplikovaných příbuzenských nevěr.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Strejdu totiž sbalila ve Špindlu
mámy mladší ségra a bylo to bingo. Jak už asi tušíte z návodný přezdívky,
strejda vypadal trochu jako Matuška, trochu jako Mitch Buchannon a trochu jako pánská
odpověď na Barbru Streisand. V době, kdy letěla trvalá a růže
z Texasu, byl můj strejda divoce kudrnatý od hlavy až k patě,
vyučoval lyžování, šmelil v autodílně, nosil džíny a kovbojskej klobouk. Moje
babička nad ním ohrnovala nos-jako kdyby si teta přitáhla domů bizona, naprosto
nepraktické stvoření pro život na maloměstě.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Máma v záchvatu sourozenecké
rivality přehodnotila svůj dosavadní vlahý zájem o opačné pohlaví a do měsíce
si našla tátu-s rovnýma vlasama, nudným stálým zaměstnáním a vyžehlenejma
pukama na tesilkách. S Kudrnáčem měl společný pouze to, že to byl chlap a
babička z nových pořádků dostala cukrovku. Aspoň to na to svalovala. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když měla později teta
s Kudrnáčem první děcko, do roka jsem se mámě narodila já. Jak vám
říkám-jsem na tomto světě jako důkaz, že máma měla problém připustit,
aby byla její mladší ségra v něčem dlouhodobě <i>lepší</i>. Když o tom tak
přemýšlím, možná je pro život přece jen bezpečnější zůstat u imaginárních
sourozenců.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V něčem měla ale babička
pravdu, a to v tom, že se strejda absolutně nehodil pro život v našem
Zapadákově, obzvlášť v období normalizace. A tak se jednoho dne teta
s Kudrnáčem nevrátili z dovolený v Jugošce a když babička
v inzulínovým šoku odemkla jejich byt, našla na stole dopis na
rozloučenou. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pár načmáraných omluv a plánů do
budoucna za železnou oponou. Kudrnáč zná ve Švýcarsku lidi, co se o nás
postarají… V tomto ohledu měl táta jen kontakty na myslivce a milicionáře,
takže soutěž o <i>lepší život</i> máma zdánlivě definitivně prohrála.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Což je diskutabilní, protože já jsem
strejdu poprvé viděla až v ranejch devadesátkách, kdy se na chvíli vrátil
vybudovat v našem maloměstě pobočku svýho impéria-bazar s použitým zápaďáckým
zbožím (čti s odpadky, za který se tady platily horentní částky, protože to mělo
ten esprit svobody a strašnýho pokroku). Zůstaly po něm dluhy a nedlouho potom
se s tetou rozvedl, protože kromě nových kšeftů neustále rozjížděl i nový
vztahy, a kromě dluhů po něm zůstávaly taky zlomený srdce a děti. Máma
skórovala 1:1.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Poslední zprávy, který o
Kudrnáčovi v naší rodině kolovaly, byly o tom, že odletěl zas oceán se
svou tehdejší nejnovější partnerkou začít novej život. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale jak už jste si určitě bystře
všimli: od určitý části příběhu jsem si tady pod sebou podřezala větev. Protože
jediný, v čem bych vlastně chtěla Kudrnáče reálně následovat, a to je
nebát se vlízt kdykoliv do letadla nebo jakýhokoliv jinýho dopravního prostředku (kromě vlaku, v tom jsem jako Kim Ir-sen). Takže to raději ukončíme dvěma otázkami: Jak
se mají vaše černý ovce rodiny? A co vám zabírá na strach z lítání?<o:p></o:p></span></p>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/l46CvHCTg7zrrn1cY/giphy.gif" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="358" data-original-width="480" height="239" src="https://media.giphy.com/media/l46CvHCTg7zrrn1cY/giphy.gif" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Říkal tady někdo Mitch Buchannon?/ Giphy</span></td></tr></tbody></table><br /><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><br /></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com53tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-70546819756259497822024-01-18T14:08:00.009+00:002024-01-18T15:02:10.599+00:00Kurva se mámě neříká<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Rodinné konstelace pohledem nováčka</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pamatujete na partnerskou <a href="https://upsice.blogspot.com/2023/05/out-of-comfort.html">diskomfortní
výzvu</a>? Nedávno na ní přišla s Emem zase řeč, že bychom si na sebe
mohli vymyslet nový pasti. <i>„Nejdřív se ale nabízí zrecyklovat ty starý
výzvy“</i> navrhl Em. <i>„Co kdyby sis šla třeba taky vyzkoušet rodinný
konstelace a jaký to je bejt v místnosti plný plačících lidí?“<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tak jsem se rychle přihlásila,
dokud mi to přišlo jako super nápad. Já totiž mám materiál, se kterým můžu
směle vyrazit na podobný akce, aniž bych si připadala jako lepič papírových
modelů z ábíčka na profi modelářských výstavách, kam se chodí pyšnit <a href="https://mlejneknamaso.blogspot.com/">Galahad</a> a lobo.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Materiál se jmenuje
imaginární sestra a už jsem vám o ní určitě vyprávěla. Tahle vzpomínka je
z mých 5-6 let:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jsme se ségrou na zahradě. Zachraňujeme
spolu včelu, která spadla do nádrže na zalívání zahrady. <i>„Mně určitě píchne“</i>
bojím se, protože z naší dvojice jsem vždycky ta, co trochu vyšiluje. <i>„Nepíchne,
musíš ji takhle podebrat listem“</i> vysvětluje mi trpělivě ségra. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Má blonďatý dlouhý vlasy, modrý
oči a skoro nikdy jí nejsem na obtíž. Jednou bych chtěla být jako ona. Tak jí
to taky řeknu, a pak si všimnu, že na mě zase divně civí sousedka
z vedlejší zahrady. <i>„Je lepší bavit se, aby to nikdo neslyšel“</i> mrkne
na mě spiklenecky ségra a má samozřejmě zase pravdu, protože telepaticky to
umíme úplně stejně.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pak jsem začala chodit do školy a
ségra někam nenápadně zmizela, takže se s ní nešlo bavit ani nahlas.
Vlastně jsem si na ni dlouho nevzpomněla vůbec. Dokud mi jednou už jako dospělý
máma v nějakém neobvyklém záchvatu důvěrností neřekla, že několik let před
mým narozením prodělala na začátku těhotenství samovolný potrat. A že si myslí,
že by to byl kluk, ale to si o mě (coby o plodu) myslela taky. A já zas vím, že
to měla být holka. Moje blonďatá starší ségra přece!<o:p></o:p></span></p>
<div style="border-bottom: solid windowtext 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 1pt;">
<p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Em to
zhodnotil jako dobrej matroš na rodinnou konstelaci, ale já se v Den D vysrabila.
Znáte ten vtip, jak se zlatá rybka ptá psa, jestli chce fakt jen hodit míček?
Co když budou ostatní lidi odcházet s výherními čísly do sportky? Invalidé
odhodí berle? </span></p><p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale pak jsem dospěle usoudila, že by mě prachy jen zkazily, že mám
nohy zdravý, a že si aspoň <i>nějakýho</i> sourozence prostě zasloužím. Vy byste snad
nechtěli získat zpátky někoho, s kým se můžete bavit telepaticky? Tak
vidíte.</span></p><p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">--------------------------------------------------------------------------------------</span></p><p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V potemnělém studiu mě vítá paní
Ilona, padesátnice s ostře řezanými rysy. </span><i style="font-family: verdana;">„V kuchyňce si udělej
čaj a sejdeme se v hlavním sále“.</i><span style="font-family: verdana;"> Je nás tu okolo 15 a mnozí se
bouřlivě vítají jako staří známí, z čehož usuzuji, že konstelátoři jsou
asi obdobou improvizátorů, tanečníků bachaty a dalších okrajových kroužků pro
dospělé.</span></p></div>
<div style="border-bottom: solid windowtext 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 1pt;">
<p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jenže na
tréningu improvizace nespotřebujeme 10 rodinných balení papírových kapesníků,
které paní Ivona jako master of ceremony rozestaví po celé místnosti. Jedno
balení přistane hned přede mnou. <o:p></o:p></span></p>
</div>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Na konstelacích pracujeme s energiemi
rodiny, a to i hluboko do minulosti“</i> vysvětluje nám Ilona na začátku. Do
rodiny se počítají i nenarozené děti a zvláštní pozornost mají černé ovce –
násilníci, karetní hráči, vrazi. Ten, kdo si postaví svou konstelaci, si jako
zástupce jednotlivých členů sám vybere lidi v sálu. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Potom už to půjde samo,
budete vědět, co dělat“</i> kývne Ilona na nás, konstelační novice. Jsme jen tři, zbytek
všechno zná. Chlapi jsou tu taky jen tři a jdou na dračku. V konstelacích hrají přítomným ženám manžele, kamarády, táty a milence. <i>„Na závěr budete opakovat slova po mně, tím se konstelace
uzavře a zahojí. Může to pracovat až půl roku.“</i><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Já jsem se jako konstelační panna
nejdřív chtěla jen dívat, ale chytla jsem vedlejší zápornou roli hned
v první konstelaci na téma: Můj manžel má milenku. Postavila jsem se
k boku pána, kterého jsem měla milovat a vlastně jsem se nemusela ani moc
snažit: něco se dělo. Věděla jsem, že přesně o <i>tenhle bok</i> mám eminentní zájem. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jenže postupně byly do konstelace
přivolaný taky děti a příbuzný, a najednou jsem přestala být na koni. Naopak
jsem cítila tak hluboký opovržení ze všech stran, až se mi z toho udělalo
regulérně špatně od žaludku. Mimochodem, nebyla jsem sama – při konstelacích
lidi nejen brečí, ale taky se odbíhají na záchod vyzvracet. Nekecám. <o:p></o:p></span></p>
<div style="border-bottom: solid windowtext 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 1pt;">
<p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Podruhý
mě zatrnulo, když si zrovna mě vybrala do hlavní role sympatická slečna
s panickou poruchou. To jsem ji musela pogratulovat ke skvělé volbě
zástupce nahlas, protože jsem si přitom na rozdíl od milenky zažila i svoje
vlastní téma. <o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">--------------------------------------------------------------------------------------</span></p><p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A právě tohle konstelacím nemůžu
upřít: NĚCO se děje. Fakt. Ale:</span></p></div>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jedna věc je, že se děje nějaký proces.
Druhá věc je ale to, jak jste při něm ošetřený. Skočit si bungee jumping je silnej
zážitek i s agenturou, co šetří na kvalitním laně. Ale možná si tam dole natlučete.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jestli to tady čte F., tak se jí
bude otevírat psychoterapeutický nožík v kapse, když vám sem napíšu profi
diagnózy jako: <i>„váš manžel nemá (klinicky potvrzenou) depresi, to je jen zástěrka pro to, že je
línej zvednout se z gauče.“</i> <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Nebo <i>„musíte se rozejít,
protože vaše partnerka nemá dospělý vztah se svou matkou a nemá pro vás
v životě prostor.“</i> Co když se fakt rozpadne vztah, jen proto, že jste
si za sebe vybrali zástupce, co v dané konstelaci <i>„nic necítí“</i>? <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A taky si teda říkám, že
pravidelní členové by měli mít po pár seancích život vyladěnej do posledního puntíku,
protože na konci vám Ilona poradí, co máte nahlas říct, <i>„aby se to ve
vesmíru uzavřelo“</i>:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><i><span style="font-family: verdana;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>„Miluško, řekni teď své zástupkyni matky: Kurva
mami, nech mě konečně žít svůj vlastní život a starej se o ten svůj.“<o:p></o:p></span></i></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><i><span style="font-family: verdana;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>„Ehm, nech mě žít svůj vlastní život…“<o:p></o:p></span></i></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><i><span style="font-family: verdana;">„No, ale opakuj na začátku „kurva“,
jak ti to říkám. Nebo řekni aspoň do prdele.“<o:p></o:p></span></i></p>
<div style="border-bottom: solid windowtext 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 1pt;">
<p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><i><span style="font-family: verdana;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>„To nejde, dyť je to máma…“ <o:p></o:p></span></i></p>
<p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale
vyladěnej život tady má málokdo. Naopak jsem si za ten večer vyslechla tolik šílených lidských osudů, že
pokud je tohle všechno pravda, měl by většinu z nich řešit spíš terapeut.
Možná i policie. A zároveň chápu, proč na terapii nejdou. Možná nestojí o nálepku. Možná se nechtějí svěřovat, "léčit", nebo prostě nenašli toho pravýho - jako já. <o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">--------------------------------------------------------------------------------------</span></p><p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Po poslední konstelaci jede
závěrečný kolečko. Jak se kdo cítí? Někdo je unavený, většina lidí ale cítí
úlevu. Někteří přímo euforii.</span></p><p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Nandali jsme to společně všem
záletným manželům, domácím násilníkům a vlezlým matkám, co svým dospělým dětem
kecají do života. </span></p><p class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tihle všichni tam venku to sice ještě neví – ale až se paní Miluška
vrátí domů, bude se na svou mámu dívat jinak. A když se jejich vztah nezlepší hned, pořád
běží půlroční záruční lhůta. Ve vesmíru už je to přece zařízený.</span></p></div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p></o:p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com56tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-77244121999781080822024-01-11T18:51:00.003+00:002024-01-11T18:51:48.120+00:00Mýval a pradlena<p> </p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Víte, jak se pozná, že jste s někým
fakt jin a jang, rub a líc, jahody a šlehačka? Ne, fakt to není dosažený stupeň
vzdělání, a dokonce ani společný ascendenty ve Střelci. Pozná se to v prvním
společným bydlení a odborně bych to nazvala vzájemnou úklidovou kompatibilitou.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Neskrývá se pod tím nic jinýho, než
potřeba, aby partner vykonával činnosti, který vám nejdou, nebaví vás, nebo se jich
rovnou štítíte. Nebo všechno dohromady. A ten druhej v nich má upřímnej
zájem, srovnatelný s pocitem při olejový masáži chodidel.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V tomhle ohledu jsme s Emem
dokonalej pár, i když to samozřejmě má svoje trhliny.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Já peru, věším a rovnám věci do
komínků. Připadá mi, že v naší domácnosti se dvěma věčně špinavýma dětma vznikají
neustále nové příležitosti, jak si pořádně zaprat. Ale když jsem nedávno
nakládala třetí pračku věcí, prolétla mi hlavou myšlenka, že jednou děti
vylétnou z hnízda – a v tom případě nejspíš začnu pravidelně prát
taky pokojovky a Puďase.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Myslím, že tam někde na druhý
straně internetu sedí někdo, kdo má stejný hobby, tak si to shrňme: praní je
psychoterapie. Nejdřív vytřídíte věci, který potřebují vyprat. Je to pochopitelně
tričko ze včerejšího tréningu, kde jsem nechtěně urazila transsexuály a pak se za
to styděla. A spoustu špinavýho oblečení našich dětí, ve kterým možná někoho
zabily, protože nechybí ani zaschlá krev na rukávu Čičmaniny mikiny.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Naházíte to do pračky. Chrstnete
na to aviváž, jako farář svěcenou vodou, a <b>otočíte čudlíkem</b>. Takhle
jednoduchý a instantní to je. Za hodinku jsou všechny vaše hříchy pryč a vy si
věšíte voňavý a čistý prádlo jak v reklamě, abyste si pak poskládali svůj
nový život do komínků a začali nový životní cyklus. Lepší. Pochopitelně. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Na druhou stranu mi nikdy nevonělo
mytí nádobí. Přijde mi, že pár minut po jídle se i z výborný svíčkový
stane mazlavá hnusná hmota, která naschvál zaschne na okrajích talířů. Drhnout to
houbičkou je ekvivalent drhnutí kyblíku, do kterýho naše děti blijou, když mají
virózu. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Vůbec všechno spojený s tím nádobím
tak nějak divně smrdí – a nejvíc houbička. Jestli se někdy fakt dá najít příčina
mých panických atak, tak za tím podle mě stojí nějakej vyžilej exponát, kterej
obsahuje trávicí enzymy, hnilobu, plísně, tyfus a výkaly. Neptejte se mě, kde
se tam vzaly, ale podle smradu tam prostě jsou.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Kdybych žila sama, myla bych
nádobí tím stylem, že bych se ho nanosila do vany a polila všechno flaškou
Sava. Nebo používala papírový talíře, klidně mě za to vypíchněte oči plastovou
vidličkou. Em mi to zakazuje, protože mytí nádobí je jeho guilty pleasure.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Em se při naší zfušovaný rekonstrukci
stejně nejvíc rozčílil, když se ho elektrikář ptal, kde bude stát myčka kvůli vedení
rozvodů. <i>„My nemáme myčku“</i> zpražil ho Em tónem, jako když by pan Vasilenko
právě urazil jeho matku.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„V pohodě“</i>, řekl tenkrát
Vasilenko, co byl úplně splachovací a nepoznal drobné sociálně-komunikační
nuance. <i>„Třeba jednou budete chtít, ať tadyk paní nemusí mejt všechno v ruce…“</i><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„My nebudeme mít myčku, NIKDY,
rozumíte mi?“</i> naběhla Emovi tepající žíla na čele. <i>„No dobrý, však jen
nabízim, nenutim“</i> zvedl elektrikář ruce nad hlavu a podíval se na mě s takovým
soucitem, až jsem očekávala, že mi nenápadně předá číslo na linku bezpečí, když
se Em nebude dívat.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Emova posedlost nádobím má určitě
taky svou psychiatrickou diagnózu, protože je například schopný odtrhnout vám
lžíci od úst, protože už má zbytek večerního nádobí umytej a vy ho jen zdržujete.
<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Taky si někdy udělám kafe, nechám
ho bez dozoru a jdu ještě něco vyřídit, a pak dost často na lince najdu už jen
čerstvě umytej hrnek s vypulírovanou lžičkou úhledně seřazenou v patřičné
sekci odkapávače. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Na druhou stranu, kolikrát jsem mu
já sebrala tričko, protože se mi barevně hodilo do prací dávky? Kolik jeho ponožek už nikdy nenašlo svou druhou? Vždyť vám
říkám, jsme prostě dokonalej pár – až na pravidelný nedoplatky za teplou vodu ve výši
ročního rozpočtu průměrný angolský vesnice. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Co byste si za nic na světě nenechali vzít
vy?</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/RFrmYyFYZsQcIEKVUi/giphy.gif" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: black; font-family: verdana; font-size: x-small;"><img border="0" data-original-height="360" data-original-width="480" height="240" src="https://media.giphy.com/media/RFrmYyFYZsQcIEKVUi/giphy.gif" width="320" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Možná jsem to chytla v dětství, tím vysedáváním na skákající tatramatce/ giphy.com</span></td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com44tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-62889032234168844392024-01-03T08:53:00.006+00:002024-01-03T21:23:26.937+00:00Sexuální výchova<p style="text-align: justify;"> </p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když už jsme minule načli toho
Žmura, tak mě napadá ještě jedna věc. Žmurovi bylo na Silvestra třináct. Nebudu
vám popisovat oslavu, která je jak vytržená z deníku diabetika, co utekl okýnkem
od hajzlu z uzavřeného oddělení do nejbližší cukrárny – jíst, dokud ho
neodvezou v bezvědomí.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jde totiž o to, že ve třinácti se
chodí na preventivní prohlídku k pediatrovi, kde cituji <i>„děti mají dostat
poučení vztahující se ke zdravotním rizikům a důsledkům souvisejícím se
sexuálním životem.“</i><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Máte mě teďka za hysterku, ale to
neznáte Žmurovu dětskou doktorku. Myslím, že ve své původní kariéře byla kapitánkou
prvního oddělení, nebo minimálně forenzní specialistkou. Když měl Žmur rok a
začal chodit ve stylu „zírejte, teď se rozběhnu a porazím jídelní židličku,
která mi spadne na hlavu“, začala klást doktorka znepokojující otázky jako: <i>„takže
podle vás si vytvořil hematom 50x27 milimetrů nad levou lopatkou při běžné chůzi
úplně sám, ano?“</i> a zapisovala si moji výpověď do složky, kterou určitě
jednou týdně posílala na OSPOD.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Na dvouletý preventivce Žmur popletl
zvuky zvířátek a měl opruzenej zadek, za což se mi dostalo pozdviženého obočí a
pohledu <i>„věnujete se mu vůbec? Nebo si jen lakujete nehty a dítě žije zavřený
v ohrádce s labradorem a proto štěká?“<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Takže už chápete, že na tuhle
prohlídku musíme být <b>připravení</b>. Protože se bude zkoušet z pojmů jako
je erekce a genitální bradavice a já chci být aspoň pro jednou matkou, která
bude odcházet s nominací na rodiče roku.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A zároveň jsem matkou, jejíž
vlastní sexuální výchova patří rozhodně mezi zanedbané případy, které by v OSPODu
visely na nástěnce minimálně měsíc. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když mi bylo pět, bral si mě děda
občas po školkovým obědě k sobě domů. Děda měl svý vlastní rituály. Mezi
nima bylo to, že si chodil sám po svým obědě zdřímnout. Nejdřív se tedy se mnou
podělil o svý mastný kotlety se zelím, po kterých mi bylo pokaždý na blití, ale zbožňovala jsem to.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pak mi uvařil granko nasypaný tak
do půlky hrnku a na půlhodiny se zavřel k sobě do pokoje, zanechávajíc mě v kuchyni
s omalovánkama. Vždycky jsem počkala do prvního rytmického zachrápání a potom
jsem naspeedovaná nezvyklým přísunem cukru odhodila pastelky a začala šacovat zásuvku
po zásuvce. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Hrála jsem si zásadně s věcma,
který nepatří do ruky dětem: řeznický nože, holící
sada, lékárnička (jednou jsem experimentálně sežrala dědův prášek na srdce a nestalo se vůbec nic). </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A jednou jsem takhle narazila na svatý grál. Děda měl díky konexím na Západ
přístup k zahraniční pornografii, což bylo v osmdesátkách exkluzivní
zboží. Díky tomu jsem si mohla ještě v předškolním věku prohlédnout holky
v miniaturních podprsenkách bez kalhotek a imprintovat si obrázek všeho,
co budu mít a dělat, až budu dospělá. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když mi o pár let později máma výrazně
technicky vysvětlovala, proč bude mít naše kočka koťata a kudy z ní vylezou
s výrazem „nevím, jestli tuhle převratnou novinku vůbec uneseš“, dávno
jsem už věděla, že sex je mnohem žhavější zboží než těhotenský břicho. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale rozhodně jsem nevěděla dost
na to, abych se později chovala rozumně a už vůbec ne tolik, abych měla
přiměřený očekávání. Což se mnou neprobíral, tadá, nikdo. Rodiče vám prostě
jen neohrabaně řeknou to, co už stejně víte a jako bonus se za ně přitom
stydíte. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jak se to prosím vás dělá ve 21. století, když nechcete, aby bylo (nedostižným) prototypem jen porno konzumovaný s klukama o přestávkách?</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: verdana;"><a href="https://media.giphy.com/media/3o7aTBBlZjYbJ62Sbe/giphy.gif" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="270" data-original-width="480" height="180" src="https://media.giphy.com/media/3o7aTBBlZjYbJ62Sbe/giphy.gif" width="320" /></a></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: verdana;"><span style="font-size: x-small;">giphy.com</span></span></div><span style="font-family: verdana;"><br /><br /></span><o:p></o:p><p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com62tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-88874977077391780752023-12-27T20:42:00.001+00:002023-12-27T20:42:21.420+00:00Pán žraloků<p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Dlouho jsem vám nepsala o Žmurovi
a ještě nikdy jsem vám nepsala o kletbě, která byla uvalena na jeho chodidla.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Znáte Rain Mana? Nebo ty týpky s IQ
na hranici Stephena Hawkinga, který mají doživotní zákaz vstupu do všech casin americkýho
středozápadu, protože umí ve vteřině propočítat všechny karetní kombinace Blackjacka?</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Žmur bude mít brzy úplně stejně přeškrtnutou
fotku na prodejnách s obuví po celým Česku. Protože ať na jeho obří tučňáčí
chodidla nazujete bačkoru nebo značkový pohorky z broušený kůže jalovice
setnutý svatováclavským mečem o prvním jarním úplňku, smutným výsledkem bude
žralok na botě nejpozději do 5 měsíců od nákupu.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Je to stejně nevysvětlitelná
záhada jako pravidelně se objevující kaluž krve na koberci v Cantervillském
zámku. Večer je obuv vždycky kompaktní a ráno vám Žmur donese rozšklebenou botu
až do postele jako věrný kokršpaněl. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Cotojé“</i>
huhlám rozespale a protírám si oči, do kterých mi padají hrudky hlíny a hoven z podrážky.
</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Zase žralok“</i> říká Žmur a říká to vítězoslavně, jako by byl na svou
odpudivou vlastnost hrdý, podobně jako můj dřívější kocour, co mi tahal do
postele mrtvolky hrabošů a sýkorek.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Fuj, okamžitě to odnes. A tentokrát si to budeš reklamovat sám“ </i>dodávám
rezolutně. Ale pak samozřejmě vyměknu, protože vidím Žmura, jak s hlavou skloněnou
neobratně zakopává o plandající podrážku jako čerstvě narozený žirafí mládě a
probudí to ve mně vyhasínající mateřský city. </span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Tyhle boty nenosil ani dva měsíce a považuji to za naprosté selhání
značky, která používá slogan „všechno nebo nic“. Protože tohle je nic, za které
jsme zaplatili všechno“</i> odvážně vykopávám směrem k prodavačce s dámským
knírkem a tričkem nejmenovaného sportovního řetězce. </span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ta prodavačka si nehraje vůbec na
nic – v jediném opovržlivém nadzvihnutí levého knírku je znát fakt, že ji
nechtěli dát dovolenou až do novýho roku. A taky že poslední, co si dneska
přeje řešit, jsou rozšklebený boty se žralokem. </span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Jsou špinavý“</i> konstatuje Knírek zhnuseně. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Ano, protože se mu rozpadly na ulici, když jsme přijeli na svátky za
rodinou a teď tady chudák sedí v ponožkách“</i> šlehnu očima ke Žmurovi,
který mezitím jezdí s Čičman na skejtu mezi regály a směje se.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Když se tady divám do vašeho uživatelského účtu, tak je fakt má dva
měsíce. Ale ty předtím šly taky na reklamaci. A předtím taky!“</i> vrací úder
prodavačka a já si připadám jak usvědčenej dlužník se záznamem v registru.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„To si snad děláte srandu,
popotahovat tady zákazníky za ty vaše nekvalitní ksindly. Koukejte – tahle bunda
od vás se mi taky rozpadla a já to klidně dotáhnu až do televize. Já se
nebojim, já teda ne!“</i> zahřmí nečekaně statný chlapík za mnou, kterej by
klidně mohl být šéf ČOI, nebo reportér krimi zpráv<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>na Nově. </span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale bohatě stačilo, že to byl
jenom problematickej zákazník, protože nám Knírek za boty i bundu vyplázl
prachy na kartu. Já jsem oběma poděkovala, chlápek na mě spiklenecky mrknul, Žmur
se navlík do novejch bot a rychle jsme vypadli, než se Knírek vzpamatuje a zavolá
policejní útvar pro odhalování reklamačních podvodů.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A jak jsem pak šla zamyšleně za
Žmurem a říkala si, jak je pěkný, když se lidi podporujou v boji proti korporálům, a že jsme v tom nejspíš fakt byli jako nevinný oběti levný čínský výroby,
tak jsem si něčeho všimla: </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Žmur si bezmyšlenkovitě kopal s kusem asfaltu,
pak s krabicí od mlíka, co vypadla z kontejneru, a potom prostě jen
kopal na prasáka do nějaký hroudy až z ní lítaly šutry. Příště si to půjde
reklamovat fakt sám a já budu tentokrát stát na straně Knírku!</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLLI12794msXbDuNZwveHyD3BBHbK3tQYKJbF814DU9EhXptKgXd9bnYDOfs-U9b02LPVWojs4GeQAoN3adwFE6PL_cexTk8FZANTdyLJe8OxAPbAcPskaoRVtG4YHcYYmfgAmQdCsT7Xd2oof6giAwIYtLqQbsf1O_YivEnD8eXjvMAcbF9fcZsMvsYg/s3411/pexels-holger-wulschlaeger-5045673.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1955" data-original-width="3411" height="229" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLLI12794msXbDuNZwveHyD3BBHbK3tQYKJbF814DU9EhXptKgXd9bnYDOfs-U9b02LPVWojs4GeQAoN3adwFE6PL_cexTk8FZANTdyLJe8OxAPbAcPskaoRVtG4YHcYYmfgAmQdCsT7Xd2oof6giAwIYtLqQbsf1O_YivEnD8eXjvMAcbF9fcZsMvsYg/w400-h229/pexels-holger-wulschlaeger-5045673.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="background-color: white; color: #4a4a4a; text-align: start;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Holger Wulschlaeger/Pexels</span></span></td></tr></tbody></table><span style="font-family: verdana;"><span style="font-size: x-small;"><br /></span><br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p><div style="text-align: justify;"><br /></div><p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com35tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-40433195171883516042023-12-19T11:12:00.003+00:002023-12-19T15:11:16.800+00:00Babbleboarding<p><span style="font-family: verdana;"> </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V našem patře na ve dveřích
naproti bydlí pan Janeček. Měří asi dva metry a na hlavě má pořád naraženýho
kulicha, i kdyby se venku roztékal asfalt horkem. A mluví. Jakože furt, pořád a
nepřetržitě mluví. Myslím, že ta čepice významným způsobem zvyšuje výkonnost
jeho mozkového centra řeči.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Skoro pokaždý, když odcházím, potkávám
ho nalepenýho na dveřích, díkybohu na těch jeho. Ty dveře jsou otevřený a za
nima stojí jeho žena. Pan Janeček má zvláštní talent obelhat běžnou lidskou anatomii,
protože se při hovoru nepotřebuje ani nadechovat. Podle mě je to bývalej freediver
nebo lovec perel – prostě se pořádně nadechne ráno v posteli a od tý doby doby
mluví.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Taky umí během vyprávění dlouhých
příběhů reflektovat aktuální dění, takže když jdu okolo a pozdravím ho, tak pan
Janeček odpoví: „…no a pak jsem šel do Lidlu nakoupit celozrnný housky, dobrý ránko,
paní Psicová jde dneska v kabátě, to bude mrznout, no a ty housky byly taky
úplně zmrzlý Maruš, voni je zapomněli rozmrazit…“<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jeho žena stojí mezi těma dveřma
a nikdy nic neříká, jen se usmívá. O takových párech se říká, že jsou soulmates,
on vysílá, ona přijímá a takhle spolu budou šťastný až do smrti. Janeček takhle
nejspíš odchází z domu třeba hodinu a je to jako waltz mezi řádkami slov –
dva kroky z bytu a dva zpátky („Tak já už fakt jdu, papa“ umcamcam umcamcam…“už
jsem ti někdy vyprávěl Starý zákon, lásko?“ umcamcam umcamcam)<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Em říkal, že by z toho zešílel
do dvou dnů, že to je horší než waterboarding nebo bejt zavřenej v bílý místnosti,
kde jede ve smyčce trash metal. Asi proto si ho pan Janeček vyhlédl. Zatímco ke
mně se staví poměrně rezervovaně, do Ema se nějakým chlapským solidárním
způsobem zamiloval. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Em vyráží z bytu pokaždý
stejně – jako když z boxu vypustíte závodníka F1 v nehořlavý kombinéze.
Em se totiž ještě umně zahalí do šály a kapuci v zoufalé snaze zůstat nerozpoznán.
Zatímco mě pan Janeček jen tak na půl huby pozdraví a vkomponuje do své
příběhové symfonie, za Emem se regulérně rozběhne, manželka nemanželka.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Tak si představte, že mě
odešla lednice, sháním novou“</i> vkročí mu Janeček odvážně do dráhy. Em se málem
vybourá o jeho nohu, ale vytočí zatáčku a nabírá zase rychlost. <i>„Tak ji ode
mě pozdravujte“</i> zahučí přes křečovitě sevřené koutky a každýho jinýho by se to dotklo, ale pan Janeček si jen narazí kulicha hlouběji do čela a při pronásledování
mu vypráví o zakladateli Electroworldu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Po jedné honičce, kdy ho Janeček vyprovodil jako
gripen letící vedle podezřelého letadla skoro až k zastávce, začal Em spekulovat o tom, jestli Janečkova
žena není obětí psychického týrání. Viděl ji vůbec někdy někdo z nás vyjít
ven? Brání jí snad Janečkovo neustálé žvanění ve volném pohybu? Em se zapřísahal,
že paní Janečková se za dveřmi usmívá naprosto zoufale a že nejspíš posledních
dvacet let vůbec nespala.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Takhle záhada se vyřešila včera
odpoledne, kdy jsem paní Janečkovou potkala u výtahu a zase se usmívala. Vůbec
ne zoufale, což ale mohlo být tím, že byla sama a navolno.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Tak už vám přivezli novou lednici?“</i>
prolomila jsem bránu mlčení, když nás výtah unášel do trojky. Byla jsem
připravená předat jí číslo na Bílý kruh bezpečí. Nebo by se někdy mohla zastavit
k nám, budeme spolu sedět u čaje a mlčet, aby se chudinka trochu zotavila.
Paní Janečková nejdřív přikývla s téměř až japonsky zdvořilým úsměvem, ale
pak zpod svých dlouhých vlasů vyndala sluchátka zaražená do hlubin svýho
sluchovýho ústrojí. Plop. <i>„Říkala jste něco?“</i> <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Zavrtěla jsem hlavou. <i>„Nic
důležitýho, tak na shledanou!“</i> Že to Ema nenapadlo řešit při odchodu sluchátkama
už dávno.</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/zQj7gC1YQ1N9m/giphy.gif" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="200" data-original-width="500" height="128" src="https://media.giphy.com/media/zQj7gC1YQ1N9m/giphy.gif" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">giphy.com</td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span><p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com54tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-31261033400780053152023-12-14T11:52:00.002+00:002023-12-14T13:03:02.609+00:00Všechny příběhy už máme v sobě<p> </p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Malý holčičky se rodí se zásobou 40
až 300.000 vajíček ve folikulech vaječníků, ze kterých jich během života
dozraje zhruba 500. Pokud je ta malá holčička průměrná Češka, narodí se z těch
500 vajíček, který to myslí s oplodněním už jako fakt vážně, jen 1 až 2
děti (1,7 pro milovníky přesných statistických údajů, ať to zase neschytám v komentářích).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jako novorozená holka to
neoceníte, máte totiž plno jiných starostí: Svět je jedno velký nepřátelský
místo, kde lidé vystupují z mlhy a zase do ní mizí. Když vám konečně
přestane být blbě z nalokaný plodový vody, vystřídá ji střevní kolika z mlíka.
Nebo z mlhy vystoupí zachmuřená staniční sestra a vrazí vám teploměr do
zadku.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Takže to doceníte až později: každá
z nás se narodí až s 300.000 potenciálních lidí v sobě! Wow! Představte
si svoje vlastní město o velikosti </span><span style="font-family: verdana;">O</span><span style="font-family: verdana;">stravy. Někteří z vašich lidí to tady
dotáhnou na uhlobarona Salomona Rothschilda, některý budou psát jak Petr Bezruč,
další budou ostatním přešívat obličeje jako Bohdan Pomahač. No, a najdou se
samozřejmě i lidé jako Michal Hrůza, který se tady akorát tak ožerou a dostanou
na držku.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Máme s dětmi takovej večerní
rituál, co se pořád drží, i když jsou vlastně docela velký a mohli by trávit večery
na TikToku jak se na screenagery sluší a patří. Příběhová půlhodina.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Buď teda čteme, ale s tím,
že jsou předem vyloučeny všechny knihy vhodné pro děti a mládež, u kterých
zvrací nudou. Musí to být zásadně knížky, nad kterýma by si dětský psycholog starostlivě
leštil brýle a pak dětem nabídl pěstounskou rodinu, kde na noc neservírují Sherlocka
a Agathu Christie.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Anebo si odhlasujeme černou
hodinku. To se musí všechno zhasnout a zatemnit, a pak se dlouze dohadujeme,
kdo bude vyprávět. Vždycky z toho vylezu já a Čičman, protože jak už víte,
každá v sobě máme Ostravu nejrůznějších postav, který se skrze nás mohou
narodit do příběhu. A protože ty otřepaný rodinný historky o babičce-vyvolávačce
duchů už všichni známe, vymýšlíme nový.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Dejte mi tři náhodný slova“</i>,
poručí si Čičman a vyleze z toho úplně šílenej příběh o skřetovi Hynkovi
žijícím v zálesáckým srubu kdesi na Aljašce. Hynek byl původně opuštěnej starej
dobrák – něco na způsob farmáře, co hledá ženu. Takovej ten chlápek v cuckovatým
svetru, co žije na samotě s mlčenlivým bratrem a seká polena, aby bráchovi
večer netáhlo na nohy. Jenže hned v následujícím překvapivém twistu se z něj
stane stalker, kterej zaškrtí malou holčičku.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Pomóc, já se bojím!“</i> zakňourá
po třech sekundách mrazivého ticha naše malá vypravěčka a nacpe se nám do postele,
poté, co sama vypustila džina ze své vlastní hlavy. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Prý je anatomicky nemožný
polechtat sám sebe. Ale vyprávět o něčem, o čem upřímně netušíte, jak dopadne, je
podle mě přímá analogie, jak zlechtat váš mozek do kuličky, že bude trochu
naštvaně (ale víc nadšeně) kvičet, ať už toho necháte. Stačí k tomu jen tři
slova a funguje to i bez zatažených závěsů. Výhody? Začnete být zvědaví sami na
sebe. Rizika? Možná se sami sebe někdy leknete. Ale vždycky se dá vrátit k ošoupanýmu
svazku Psa baskervillského a oddychnout si, že Doyle na tom byl s vnitřními
démony ještě o kapku hůř. Malou.</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5jSZncsF3cXAqUJEUlc_qoYu5e4b4QXppoxuLDt0PEA3Kw0vidJk5FwbKDxBAY9oKjZ8ura41xupufCCv7Zw0TsR7J5BCRY6bXBhBqUN6R5LEFcDWDGtR7E3rgr7jgx_E9pIxjeC-EMc6y58_o15vBznah3vwX1EvfyLN60MCcNFcVEomUykyXdzvwr4/s509/hlava2.PNG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="509" data-original-width="299" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5jSZncsF3cXAqUJEUlc_qoYu5e4b4QXppoxuLDt0PEA3Kw0vidJk5FwbKDxBAY9oKjZ8ura41xupufCCv7Zw0TsR7J5BCRY6bXBhBqUN6R5LEFcDWDGtR7E3rgr7jgx_E9pIxjeC-EMc6y58_o15vBznah3vwX1EvfyLN60MCcNFcVEomUykyXdzvwr4/s320/hlava2.PNG" width="188" /></a></div><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span><p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-13905307233888417592023-12-07T17:32:00.005+00:002023-12-07T17:32:56.554+00:00Ukradený Vánoce<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"> </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Počkej až budeš mít děti, ono tě to přejde“</i>
slibovali mi vyléčení hateři Vánoc s oslintanýma batolatama
v santaclausovských čepičkách, ale měli pravdu jen částečně.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jasně, je super mít doma někoho, kvůli komu se vánoční
stromek zdobí od začátku prosince a kdo vám šacuje hlubiny skříní kvůli
schovaným dárkům. <i>„A tohle je jako co, mami?“</i> ptá se pak Čičman a
v ruce drží moje Venušiny kuličky, který jsem si kdysi koupila
s velkým očekáváním, jak s nima budu chodit do práce a na všechny se
usmívat (ale takhle to vůbec nefunguje, holky nekupujte si to!).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Já jsem taky nebyla Grinch od narození, nemyslete si. Házela jsem do sebe
vanilkový rohlíčky po kilech a těšila se z plyšových medvědů a dokonce i
ze škrtících svetrů od babičky, který měli otvor pro hlavu o průměru
pingpongáče, aby netáhlo na krk. Ale od tý doby, co jsem velká holka, si kupuju
dárky sama a fyzicky mě bolí dostávat věci, který vůbec nepotřebuju. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Za mě by bylo pěkný pojetí Vánoc, kdybychom si teda všichni
sami koupili, co potřebujem, ať je to odbytý a sešli se na ten mystický večer si aspoň jednou za rok opravdu soustředěně popovídat. Dívat se do očí a vpíjet se jeden do druhýho. Říkala by se jen pravda a klidně ať je
to dojemný, venku sněží a kdo chce, ať si k tomu na pozadí pustí Mariah Carey – takhle velkorysá
já dovedu být, když se snažím.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale lidi se takhle snažit vůbec nechtěj – chtěj jíst řízky
se salátem a rozvalovat se s mastnejma rukama u Popelky. Šaty
s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, milý pane. A pak se rochnit v šustících papírech a věcech. Asi vám
ani nemusím dopodrobna vysvětlovat, jak na nabídku „pojďme zahodit konzum a
povídat si o vnitřních pocitech“ reagovaly naše předpubertální děti, bylo to pochopitelně fiasko. V tomhle ohledu budu muset ještě zamakat na marketingu a spojit se
s nějakým influencerem.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Děti chtěj blyštivý a velký Vánoce se spoustou dárků a bez zbytečných řečí, takže
se po mém těle začínají už prvním týdnem nekontrolovaně hromadit třpytky z ozdob a kradu.
Jo, čtete dobře. Mám z toho narůstajícího konzumu kleptomanský tiky.
Začalo to o víkendu s F., kdy jsem jí nejdřív obzvlášť nepozorovaně a
rafinovaně ukradla zubní pastu. F. ten hanebný zločin vypátrala a musela jsem pastu
vrátit, zato s ukradenou nabíječkou se mi podařilo odjet až domů.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">To jsem samozřejmě pořád ještě považovala za roztomilou
roztržitost, ale včera jsem si z tréningu odnesla krabičku se štrůdlem,
která taky nebyla moje a situace začíná být kritická. Je to jako vyrážet ven s
kamarádkou kleptomankou – mý dobrý já tiše trpí, omlouvá se a je stále ve střehu,
zatímco mý zlý, zlý já se potichu směje a nenápadně mi do batohu strká další cizí věci.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Promiňte, zaplatila jsem vám?“</i> ptala jsem se dneska
zmrzlé obsluhy u stánku s espressem a úplně jsem ji tím vykolejila.
<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Já vlastně vůbec nevím, asi ne“</i> odpověděla upřímně ta poctivá
žena. <i>„Ale to nechte, vypadáte, že ho fakt potřebujete.“</i> Slyšíte ty
rolničky? Vánoce jsou vlastně hrozně hezký a prostý: navzájem se podržet v tom,
jak je přežít.</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/tRx6fJ5nvfDs8NoAhj/giphy.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="286" data-original-width="498" height="184" src="https://media.giphy.com/media/tRx6fJ5nvfDs8NoAhj/giphy.gif" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span><p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com45tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-67198545761920124512023-11-25T21:11:00.003+00:002023-11-26T09:50:07.580+00:005 typů pedagogů z devadesátek<p> </p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Taky máte noční můry odehrávající
se ve stejném prostředí? Já mám ve svý mapě snů vyznačený dvě místa, na kterých
mě v noci můžete zastihnout. To první je dědův dům. Oproti skutečnosti se
za zdánlivě obyčejným rodinným domem rozpíná nedostavěný hradní křídlo, na
kterým můžete snadno spadnout ze schodů a zlomit si vaz. To je ta lepší
varianta, protože se probudíte dřív, než potkáte mého dědu. Lépe řečeno jeho
průsvitnou hlavu bezděčně plující mezi gotickou klenbou.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">To druhý strašný místo je můj bývalej gympl. Po jeho schodech ve snu stoupám pokaždé ve značně depresívní náladě. Většinou se
totiž v kabinetu dozvím, že mě z něj vykopli kvůli nějaký hovadině,
jako je absence v hodinách tělocviku nebo hudebky a já kvůli tomu mám zkaženej celej
život, nedodělám školu, nenajdu si dobrou práci, pravděpodobně začnu šlapat a zmizím
někde zakopaná v lese.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Vaše freudovské výklady snů si
prosím nachystejte do komentářů a já vám mezitím napíšu, že v den mé návštěvy
rodičů byl i den otevřených dveří v tomto ústavu, a to je zkrátka příležitost,
která nesnese promeškání.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Dopoledne jsem tedy vzala dva
figuranty s mizerně předstíraným zájmem o studium na místní škole. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Koho zajímá tvůj pitomej gympl,“</i> vyjádřil
se Žmur, abyste si udělali konkrétní představu o jeho ochotě a Čičman se na
mě po příchodu do budovy podívala stejně soucitným pohledem, jako když vám na
prohlídce v Ratibořicích průvodce vypráví o tom, jak Barunka musela chodit do školy
deset kilometrů a za drobné zpoždění dostala rákoskou přes ruce. </span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale! Ta budova je přísahám úplně,
ale úplně stejná jako v mých snech. Ta chodba! Občas se mi stává, že si
stejný místa pamatuju jinak – nejčastěji jsou ve skutečnosti menší. Tady sedí
velikost, barvy a dokonce i světlo. Akorát v tom kabinetu už nesedí naše
přísná úča na tělák, ale úplně jiná usměvavá paní a když si prolítnu web školy,
nezůstal tam ze starý party nikdo. Nikdo! Což svědčí o tom, že jsem morbidně
stará a taky o tom, že je to ze strany vedení školy nejspíš sázka na mnohem
lepší poměry.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq_8Fupp-tG7tVGeMLM6oNOiz2R1abVdSyA35l-4eWh3CSP0kkfovTlPTLKu_64a1RSrFzBNaIw0XpcaaLXrSILgc2I3n7xCLLGvkk1sHbPIoVbwAR2v9cunyFThN0oSlnTtbwoue0SD0OBm2xga8Y0-pFliZSnr5qONu_R8yul0TslZ8haIjZyFKGLss/s4000/20231125_110123.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="1800" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq_8Fupp-tG7tVGeMLM6oNOiz2R1abVdSyA35l-4eWh3CSP0kkfovTlPTLKu_64a1RSrFzBNaIw0XpcaaLXrSILgc2I3n7xCLLGvkk1sHbPIoVbwAR2v9cunyFThN0oSlnTtbwoue0SD0OBm2xga8Y0-pFliZSnr5qONu_R8yul0TslZ8haIjZyFKGLss/s320/20231125_110123.jpg" width="144" /></a></div><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Protože když občas tak čtu <a href="https://www.blogvkresle.cz/2023/11/14/dospelym-snadno-a-rychle-aneb-vekove-soky-za-katedrou/">Marii Veroniku</a>, nebo poslouchám vyprávění našich dětí, tak se prostě věci fakt mění. Jasně, rychlostí této metamorfózy český školství připomíná Darwinovu želvu přemýšlející o spáření
se s progresívnějším příslušníkem svého druhu, třeba samcem kajmanky. Ale
s dostatečnou trpělivostí už tam vidíte zárodek upgradeovanýho plaza a za
100 let bude ve škole třeba AI, ani nemrknem. A zbyde jen nostalgický školažal
proti zmizení 5 pedagogických archetypů z dob našeho mládí:</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0px;"><span style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;"><b>1.</b> </span><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">Uspávačka
z Obecný školy</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Mně je to jedno. Bít vás nesmím, já si své odučím a vy skončíte u
lopaty“ </i>rezignovaným hlasem drmolí profesorka dějepisu. Podle těchto
monotónních ujištění by se dalo očekávat, že na ní můžete štípat dříví. Když
ale jednou přistihla někoho klimbat během jejího srdcervoucího podání
Lucemburků, tak se uraženě odešla vyplakat do kabinetu (jak zjistila delegace
šprtek, které ji přišly odprosit).</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">2. Sheldon</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„A potom vezmeme rovnici o šesti neznámých a budeme jí derivovat“</i>
pokračuje zapáleně matematikář ve svém výkladu, který tou dobou chápe už jen jediný žák, později zářící hvězda na ČVÚT. Nosil vždycky stejnou košili, kterou si ve chvílích
blížících se výsledků blaženě rozepínal přesně o dva knoflíčky. Nikdy s nikým
nenavázal oční kontakt a kromě toho jediného spolužáka zbytkem třídy neskrývaně opovrhoval.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0px;"><span style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;"><b>3.</b> </span><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">Sadista</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Tak se tady vyblij u zábradlí a makej dál, písk. Nevzdávej to, život se s tebou taky mazlit
nebude, písk písk“</i> vtlouká tělocvikářka vražedný kombo buzerace a životních
mouder do Radka Vovsíka, když po tříkilometrovém sprintu na oválu zkolabuje uprostřed
dráhy. Tělocvik s ní byl občas o letu tunelem, ale jako profi sadistka
vždycky poznala rozdíl mezi koncem utrpení a začátkem klinické smrti.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">4. Alkáč</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Teď si tady zaupneme pěkně tu proumítačku, sakra, cotoe tady“</i> netají
chemikář další obzvlášť kalný ráno, když se málem přerazí o něčí aktovku v uličce.
Na zdi se rozsvítí okno starého Meteoru s papírem hlavou dolů. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Jé, pane profesore, máte to obráce…“</i>
snaží se nahlásit šprtka třídy, ale je přerušena syčením zbytku třídy.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Tak si to jako…oupište, a já si eště skočím pro něco do kaubinetu“</i>
dodá spokojeně chemikář a zmizí na větší část hodiny.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0px;"><span style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;"><b>5.</b> </span><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">Drama
queen</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Chcete vědět, jaký je můj názor na vaši verzi Archimédova zákona,
Nováčková?“</i> ptá se creepy nasládlým hlasem profesor fyziky a plíží se ke
dveřím učebny, aby zkontroloval, že po chodbě zrovna nejde ředitel školy.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Nejenže nevypočítáte páku, ale neumíte se naučit ani jednu blbou, debilní, idiotskou větu,
panebože, moje srdce, já tady jednou chcípnu a vy všichni mě budete mít na
svědomí!“</i> řve zarudlý fyzikář až do úplného ochraptění, drží se za hruď a
teatrálně ukazuje prstem na celou třídu. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Potom musí předstoupit jeden ze tří
technicky nadaných žáků a vypočítat pro jeho uklidnění u tabule příklad, kdy z bodu A vyjede
vlak rychlostí 60 km/hod a po 2 kilometrech srazí negramotnou Nováčkovou, která
jde po kolejích z bodu B v protisměru.</span></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com79tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-33559073187172792192023-11-20T09:02:00.006+00:002023-11-20T09:02:54.608+00:00Spolek ryšavců<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"> </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Dnes je to přesně rok, co jsem Vás viděl v aplikaci
Freelo“</i> napsal mi dneska ráno mail pan Karel s vyčítavě pozdvihnutým obočím.
<i>„Za ten rok jsme spolu ušli obrovský kus cesty…“</i> útočí dál Karel na city
ve sladké nevědomosti, protože na tohle Psici nenachytá. Ne podruhý.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale když už máme dneska s panem Karlem to roční výročí,
ať z toho máte něco aspoň vy. Freelo byl online projektový nástroj start-up
redakce Forbein. Taky vám to připadá jako Forbes z Wishe? Není to jediná
paralela.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jak už víte, vydělávám si jako holka od serverů, ale i přes ušlechtilou
ocel racků a chirurgicky sterilní sály datovýho centra mám v hlavě neustálý
přetlak. Něco jako ty sopky na Islandu 800 km pod zemí, který sice jednorázově
nezastaví leteckou dopravu nad Evropou, zato z nich neustálé odtéká láva několika
sopečnými kanály a všichni věděj, že to dalších 50 let nebude jiný. Trocha z bublajícího
magma se odleje tady přes blog, občas něco napíšu pro pár věrných klientů, občas
píšu články pro online magazíny.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b><span style="font-family: verdana;">Forbes z Wishe<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Forbein tehdá hledal exkluzivní redaktory za exkluzivní autorské
honoráře, tím myslím zhruba pětinásobek běžné sazby. Na online pohovoru se
tvářili mega ambiciózně a pro nás 15 vyvolených se uspořádal velkolepý raut,
kde teklo šampáňo a šéfredaktor František měl zanícenou speech o zahraničních
investicích a plánech na předplatitelskou sekci. Bylo to jako u zrodu New York
Times, jen jsme neměli ruce od inkoustu a na konci mejdanu pan účetní Františkovi
zakázal objednat další ústřice. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">První měsíc šel skvěle. František se mohl každý pondělí na
online poradě přetrhnout nadšením: Fantastická témata! Nová éra české žurnalistiky!
Ohromení čtenáři!<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„A když jsme u těch čtenářů, kolik jich tedy za ten měsíc
máme?“</i> zeptala jsem se s upřímným zájmem. <i>„Mno, organický provoz je,
ehm, zatím nižší, že, LOGICKY,</i> zakoktá se František, <i>„protože ještě neodstartovala
naše dechberoucí exkluzívní kampaň, že“</i> dodal a setřel si tři kapky potu z čela.
Ale nikdo z nás nic pichlavého nepodotkl, protože nám všem před meetingem
pípla SMS s příchozí platbou za články.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b><span style="font-family: verdana;">Zavřete oči, odcházím<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Další měsíc ale tahle sladká příchozí SMS nepípla. František
se na poradě týmu tvářil jako gladiátor, který svýma vlastníma rukama uškrtil
bengálského lva. <i>„Zahraniční investor z našeho projektu vycouval, ale s panem
účetním tomuto projektu tak věříme, že do něj vložíme vlastní peníze. To samé
samozřejmě můžete učinit i vy“</i> nabízel nám štědrý František spoluúčast na svém
létajícím cirkusu a nikdo z nás naštěstí nebyl tak blbej. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Přesto se tento měsíc nesl ve znamení loajality. Psali jsme
s výhledem, že za měsíc nám přijde platba i s doplatkem a bonusem za
prodlení. Mně platily složenky servery, ale v týmu byly i samoživitelky a
lidi, kterým František visel peníze za elektřinu, nájem nebo aktovku pro prvňáka.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Další porada se nekonala, František šel totiž hledat svou
novou firemní vizi do Španělska, kde prudká bouře potrhala dráty a zapříčinila
masívní výpadek internetu. Od tohoto okamžiku jsem věděla, že je to v prdeli,
a začala jsem to celý brát jako psychologickou sondu do hlavy patologického
lháře. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Asi se divíte, proč dnešní poradu řídím z auta“</i>
ozývá se po týdnu František a utírá si z čela kýbl potu. <i>„Nechtěl jsem
vás tím zneklidňovat, ale mám čerstvě diagnostikovanou rakovinu a jedu do
nemocnice na vyšetření. Prosím omluvte mě</i>, <i>vaše honoráře jsou v bezpečí“,</i>
zamačkává František domnělou slzu, ale spíš je to pot, který mu prýští i z oční
bulvy.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Po téhle poradě se dává celá roztříštěná redakce konečně dohromady
na soukromém chatu. Ozývá se spousta vulgarismů a afektovaných návrhů dojít za
Františkem domů. Nakonec přes paní účetní padne kontakt na „pana účetního“,
který souhlasí se schůzkou.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b><span style="font-family: verdana;">Maléry pana účetního<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„František byl můj kámoš od dětství a prostě se mi ten nápad
líbil“</i>, vysvětluje nám „pan účetní“, ve skutečnosti jediný investor celého
projektu. <i>„Když jsem ale po dvou měsících projel přes dvě mega na výplatách,
nákladech za předražený platformy a marketingová školení pro redaktory (který
zabezpečovala Františkova firma a nikdo z nás na nich nikdy nebyl), tak jsem
mu řekl, že ode mě nedostane už ani korunu a ať to řekne na férovku i vám,
předraženejm pisálkům,“</i> pokrčil rameny. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Ale někdo ten mejdan zaplatit musí a já vím, že to budu
muset být já,“</i>, uznal a pozval nás všechny na kafe. <i>„Takže stačej vám
peníze do Vánoc?“<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tady někde to ještě vypadá jako příběh o hodném a zlém. Ale
kromě toho kafe nám už nikdy nezaplatil nic, milé děti. Poslal firmu do
insolvence, a když jsme se v tom hovně šťourali ještě víc, zjistili jsme,
že to byla asi dvacátá potopená loď pana účetního. Game over.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Projela jsem na tom fakturu, kterou už nikdy neuvidím. Ale
když nebudu počítat jen v číslech, vlastně jsem na tom mnohonásobně
vydělala. S některými lidmi jsem v kontaktu doteď (pokud byla jedna
jediná věc, co se Františkovi podařila, byl to nábor). <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Zjistila jsem, že jsou lidi, kteří dovedou lhát i o tom, že umírají.
A kdyby měl František děti, nejspíš by se neštítil říct nám, že mu zemřely při
autonehodě a odpadá kvůli tomu porada, protože pomáhá hasičům vyprošťovat
jejich ohořelá těla. A taky o tom, že hodný strejdové, ochotně platící cizí
účty, patří jen do filmů pro pamětníky. Anebo do porna.</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/dXoNB8bMM3Fxb4Pqp2/giphy.gif" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="360" data-original-width="480" height="240" src="https://media.giphy.com/media/dXoNB8bMM3Fxb4Pqp2/giphy.gif" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">giphy.com</span></td></tr></tbody></table><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span><p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com25tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-62370949456549228522023-11-10T15:42:00.001+00:002023-11-13T08:26:36.377+00:00Vyklízení<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pamatujete na <a href="https://upsice.blogspot.com/2022/05/pani-s-klacikem.html">paní s klacíkem</a>?
Přišel čas na pokračování Darwinovy výzvy.<o:p></o:p></span></p><p>
</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Naše rodina byla odjakživa
morbidní. Pravý opak Emovy rodiny, kde se zdravotní problémy úspěšně
bagatelizují, nebo ideálně úplně tají, takže se občas s ročním zpožděním a
jen tak mezi řečí dozvíte, že měl někdo operaci páteře nebo těžkej covid.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když přijedu domů já a zeptám se
táty, jak se má, tak významně poklepe na zeď a řekne: <i>„Myslím, že tenhle barák
budeš dědit dřív, než si myslíš, holka. V noci jsem měl živej sen, ve
kterým ke mně přišel anděl smrti a oznámil mi, že se nedožiju Vánoc. Což by
bylo s tvou matkou vysvobození.“</i><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Máma jde po roce zase na banální operaci kotníku. Jasně, je to významnej oser a taky by se mi nechtělo,
ale díkybohu to není to rakovina ani transplantace srdeční chlopně. Nicméně pro
mámu je to otevřená příležitost, jak snadno a rychle zemřít, kterou nehodlá po
loňském promarněném pokusu jen tak promeškat. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Ideálně kdybys mě mohla
rozprášit u moře“,</i> dává mi máma instrukce ohledně urny. <i>„To budeš mít
dobrý, to si zajedeš i ty na dovolenou, ne? Ale ne, aby tě napadlo dávat můj
popel po smrti s tátou, jo a s babičkou v hrobě bejt taky
nechci, píšeš si to někam?!“<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Já už se ani nevzpouzím. Jen si
představuju mámu, jak stojí před bránou do posmrtnýho života a všichni si musí
psát její děsně komplikovaný pravidla a nároky na ubytování a stravu <i>(„ty
pečený holubi budou doufám bez kostí. Jo a po mléčných výrobcích se děsně
nafukuju, máte tady sójový mlíko? A mohla bych vidět složení?“</i>). A to
všechno jenom proto, aby jim při nejbližším Halloweenu proklouzla zpátky na
zem, vyřídit si se mnou v kostýmu tý Japonky z Kruhu, proč má táta její
urnu na psacím stole a proč nenosím vyděděný vlněný nátělníky, abych měla ledviny v teple.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Většina lidí přijede k rodičům
domů načerpat energii. Moje návštěvy jsou jako chodit jednou měsíčně do kina na
Válku Roseových, akorát se mí rodiče nesnaží zabít navzájem, ale umřít triumfálně
jako první - aby na tom druhým ležela tíha se zařizováním funusu a nikdy nahlas
nevyřčená výčitka <i>„to ty jsi mě dostal/a do hrobu.“ </i></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jsem si poměrně
jistá, že si oba zachovávají na svůj věk až zarážející zdraví jen kvůli téhle
soutěži. I kdybych jednou přišla domů a táta si zrovna doskládal elektrický křeslo podle
návodu z Receptáře, tak se vsaďte, že se pod ním rozlomí nebo se zase skokově
zdraží energie a tátovi bude za ten výboj líto platit zlodějům od ČEZu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Takže teď už se ani vy nebudete divit,
že mě při poslední návštěvě rodičů čekalo vyklízení nepotřebných krámů ze skříní,
abych s tím po jejich očekávaný smrti neměla starost, protože „<i>víš kolik
stojí takový přistavení velkoobjemovýho kontejneru? pche, to si radši udělej už
teď“</i> říká mi můj praktický otec a jen přemýšlím, jestli je jeho teplákový
úbor míněný jako rubáš do rakve, když jsme všichni o krok napřed a bereme na
sebe takový vzájemný ohledy.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tak házím s mámou nepotřebný
papíry do tašek, jsou toho mraky – od časáků a losů, co jsem rodičům vyráběla a prodávala, abych z nich vytáhla nějaký ty peníze nad rámec kapesnýho,
přes starý fotky z Chorvatska až po devadesátkovou ezoterickou literaturu. <i>„A vem
i tu svoji starou kolečkovou židli z pokoje,“</i> říká má nepraktická matka,
<i>„stejně už se rozpadá a ten balík papíru se ti na ní hezky poveze ke kontejnerům.“<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pochopitelně se na tý židli celej
ten kontraband veze strašně – třese se to, zasekává a vydává to rachot jako
když přes tiché ztemnělé sídliště šlape zájezd korejských turistů s kufříky.
Abych si to zrychlila, opřu se dozadu do opěrky zad a běžím, což sice duní jako
vzlétající Boing, ale aspoň je to rychlý. Je to jako jízda na koni, moje školní
židle a já jsme zase jedna bytost a letíme spolu tmou.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A pak fakt vzlítnu, protože se
jedno kolečko zarazí v díře chodníku, ale nepřeletím židli ladným
obloukem, jen se vznesu a napíchnu se na její vyčítavě vztyčené nohy. Je to bolest
jako kráva a jestli chcete, tak vám mohu přidat mysteriózní fotku modřiny ve
tvaru školní aktovky, kterých mám po těle hned několik. Anebo tenhle příběh
doplním nekvalitní fotkou dvanáctileté Psice s oslíkem, která vypadla z balíku
papíru a určitě to taky nebude náhoda. Řekněte si.<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p><br /><p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com43tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-82675120727873218562023-11-01T12:27:00.003+00:002023-11-01T12:29:50.853+00:00Puďas<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"> </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V životě jsou věci, který
jste si představovali úplně jinak. Můj <a href="https://upsice.blogspot.com/2022/06/jak-ostrihat-pubertaka.html">gay kadeřník</a>
by vám mohl vyprávět. V pondělí mi od něj přišla na whatsapp zpráva, že si
změnil číslo. Na tom by samozřejmě nebylo nic odsouzeníhodného, kdyby tohle
oznámení neposlal na jednu obrovskou skupinu svých kontaktů – od jeho klientů a
klientek, přes bývalé a současné přítele, až po náhodné sexuální kontakty z darkroomu
ve 4 ráno.</span><o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Jé, ahój, Vincente, jak se
máš?“</i> začala o 10 vteřin později živá debata, která se v další minutu
zvrhla - když jeden Argentinec navrhl, že bychom si všichni
mohli poslat dickpics. Abych byla konkrétní, fotky svých penisů si jásavě chtělo
sdílet 8 z 10 Vincentových kontaktů, takže jsem skupinu opouštěla s lehkým
ruměncem na tváři a deset minut si pak mazala z mobilu fotky úplně cizích ztopořených
penisů všech barev a velikostí ze svý SOUKROMÝ galerie fotek, kam se mi
automaticky uložily. Díky, kluci!<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A když jsme u těch odsouzeníhodných
věcí, musím se vám oslím můstkem přiznat, že dětem čtu večer na usnutí Draculu.
No, neohrnujte nos. Jen díky Stokerovi se nám vrátily ty hezký večery, kdy jsme
všichni zavrtaní pod jednou peřinou a děti po každé další kapitole kňourají: <i>„Ještě
jednu, prosím, ještě poslední stránečku, teď je to zrovna napínavý!“<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jen místo Karkulínových dobrodružství
dětem čtu košatým jazykem 19. století o tom, jak hrabě leží v bedně s kyprou
hlínou, nacucaný krví neviňátek jako obrovská pijavice a jeho nemrtvé přivřené oči
sálají nenávist samotného horoucího pekla.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Na začátku byla totiž sázka, že tuhle
knihu Žmur nedá, jak děsivá je. Dodnes si pamatuji, jaký trauma a prokletí mě provázelo,
když jsem musela po pár vydatných kapitolkách chodit v noci na záchod a
proč jsem v přihrádce svého dětského psacího stolu jednu dobu přechovávala
česnek. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ve skutečnosti jsem byla malá poseroutka,
protože ta knížka ve skutečnosti není zas TAK strašná. A děti ji milují. Je malebná svým jazykem
a všemi věcmi, co už u dnešních uspěchaných autorů nejsou k mání. Žádný
moderní manýry, že se začíná rovnou v krizi – poctivá expozice zabere skoro
dvacet stránek a zahrnuje dějiny Transylvánie i popis jednotlivých chloupků v
Draculově srostlém obočí. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tak a přichází čas na druhý oslí
můstek, protože dnešní příběh nebude ani o dickpics, a dokonce ani o Draculovi,
ale o našem novým křečkovi. Seznamte se s Pudingem, který u nás zdomácněl
pod oslovením Puďas.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jestli chcete vědět, co má Puďas
společnýho s Draculou, pak je to fakt, že ve dne prakticky neexistuje. Nepremává.
Julča mě vítala po návratu z práce pověšená na mřížích, dožadovala se
výběhu a pak trávila šťastné hodiny demontáží topení. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Puďasova existence se od začátku
projevovala jen tím, že mizelo žrádlo. <i>„Neumřel?“</i> strachoval se Em, když
mu ťukal na domeček, ale vylétla z něj jen moucha.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Hrklo ve mně a odklopili jsme
domek. Puďas tam ležel břichem nahoru jako hrabě Dracula, z pootevřené tlamy
mu lezly žlutý špičáky a mžoural na nás, přetékajíc pekelnou nenávistí z vyrušení.
<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">S příchodem chladnějších dnů
jsem se naučila věčně podřimujícího Puďase bez jeho většího nadšení (ale i bez
většího odporu) jednoduše vyzvednout z brlohu a připlácnout si na břicho při
válení se na gauči. Puďas klimbá a hřeje, nepoškozuje majetek a nesaje krev.
Vlastně je to ideální společník, jen jsme ho do dodnes považovali za nejlínější
zvíře na světě bez vlastních názorů a motivací.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Dokud mu Em nepřipevnil na jeho
běhací křeččí kolo tachometr. Ráno jsme díky tomu zjistili, že Puďas v noci
uběhl 14,5 kilometru (!) v průměrné rychlosti 3 km/hod a maximem 7 km/hod. Což je na běžce o váze 150 gramů a výšce asi 10 centimetrů úctyhodný
výkon, jak by to určitě okomentoval Google Fit.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Stejně ale zůstává několik
zneklidňujících otázek: Co by se stalo, kdyby se Puďasovi polámalo jeho běhací
kolo? Dovede šplhat po betonových zdech paneláku, stejně jako Dracula po příkré
jižní stěně svého hradu? Vy všichni, kdo žijete v okruhu 14,5 kilometrů od
Malešic, připadáte si stále v bezpečí?</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz21uI-PHqoDDFdnRLCdFO4cKy6juJjdHV6ndTF1KGIRH_zy6Bs_SKK_lEtZo8SNyra5OIsNKXnPsMTrnS1s8wAjI0oZ-RsfnAnr_O0Yo8RqAx6LAJSEyzYoSByma1N7BTlhA9CXdUzire0gbtBgpv1GauL97D5x2M5Ge3cI3TQKd_QTGFZw-rm3h8GII/s823/pudas.PNG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="485" data-original-width="823" height="189" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz21uI-PHqoDDFdnRLCdFO4cKy6juJjdHV6ndTF1KGIRH_zy6Bs_SKK_lEtZo8SNyra5OIsNKXnPsMTrnS1s8wAjI0oZ-RsfnAnr_O0Yo8RqAx6LAJSEyzYoSByma1N7BTlhA9CXdUzire0gbtBgpv1GauL97D5x2M5Ge3cI3TQKd_QTGFZw-rm3h8GII/s320/pudas.PNG" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span><p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com48tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-25160074392974099092023-10-24T08:12:00.004+01:002023-10-24T08:12:58.343+01:00U tří svatých<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"> </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V pátek večer mi neplánovaně odpadl jeden sraz ve městě a tenhle
výpadek mě zanechal poblíž Karláku hladovou až běda. Kdybych byla Em, tak
věnuju hodinu tomu, že osobně obejdu všechny podniky v okruhu 5 kilometrů,
přečtu si o nich zákaznický recenze, a pak se půjdu najíst domů.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale taková já nejsem – když mám hlad a jsem sama, odhazuji všechny
požadavky na estetiku prostoru, hladké oholení personálu a michelinské hvězdy.
Stačí mi nejbližší jídlo, v tomhle případě vietnamské bistro. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Popravdě už si nepamatuji ani název, ale rozhodně to na první
pohled nebyla nejostřejší pastelka v penálu asijské gastronomie. Ve výloze
se skví fotky jídel vyrudlé sluncem do mrtvolně zelenkavého odstínu. Symbolickou
třeničkou mistra aranžéra je pyramida z plastových lahviček koly, které
slunce přes léto zbarvilo do nepřirozeně jantarové barvy.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Na to, že byl čas večeří, bylo bistro překvapivě zcela
prázdné. Vypínám první varovnou kontrolku v centru žaludeční pohody a přecházím
statečně k jídelnímu lístku. <i>„Hlavně si nedávej maso!“</i> pípá mi v hlavě
další varování, který už mi ale přijde celkem k věci, zvlášť když
paralelním pohledem pozoruji obsluhu. Pán ve věku vašeho dědečka se šťourá v zubech
párátkem a nezúčastněně mě pozoruje. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Poprosím vás o skleněné nudle se zeleninou“</i> zašeptám
a on mlčky pokývne. Za dvě minuty mi přinese rozvařenou kejdu s nastrouhanou
mrkví, což je očividně vietnamská odpověď na anínskou polévku a zaleze si do
svého brlohu dentální hygieny za barem. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Naházím do toho úplně všechno, co najdu
na stole – omáčku Sríracha, naložený česnek, stařenou sójovku se zaprášeným víčkem.
Klidně bych si tam nalámala i párátka, kdyby je předtím nespotřeboval majitel
tohoto neslavného podniku, ale stejně by to prostě nemělo chuť.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V noci se probudím a chce se mi zvracet. Takovým tím k nasrání
způsobem – nejde o rozhodnutí, na kterým by váš jícen trval. Spíš vás nechá
klečet u mísy, a pak si to rozmyslí, aby vás za půl hodiny přiměl dojít si preventivně
pro kyblík.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V sobotu jsem já a můj žaludek odjeli do Jílového na víkendové
soustředění našeho improvizačního týmu a v mých vnitřnostech to připomínalo dusivou manželskou
krizi. Musíte se snažit vyjít tomu druhému vstříc, ale stejně to moc
nejde. K obědu smažák, protože to bylo nejdietnější jídlo z meníčka místního
restaurantu. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pak kdosi navrhl, že půjdeme na pouť. Ohleduplně jsem vynechala cukrovou vatu, ale uznejte, že jízdu na autodromu plnou otřesů z
havárek do ostatních autíček, jsem si odepřít nemohla. Stejně jako neprověřenou
značku piva Albrecht k večeři, protože kde na vsi chcete shánět tankovou
Plzeň?<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Můj žaludek mlčel, ale všechny ty křivdy si psal. Den
zúčtování nastal až v neděli, kdy jsem jela autobusem zpátky do
Prahy. Za Jílovým nastoupili skauti, očividně už s problémem. <i>„Tomík ať
si sedne dopředu!“</i> hulákala vedoucí. <i>„A dejte mu ten pytel – Tomíku, měj
ho v pohotovosti. Kájo hlídej ho!“</i> <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Naproti mně přistál bledý chlapeček Tomík se silnými brýlemi.
V ruce držel 60-litrový pytel na odpadky, naznačující velikost jeho ambicí
na epickou autobusovou blitku. Ale hledejme pozitiva: pokud děláte divadlo, lze
Tomíkův výkon shledat jednoznačně inspirativním. Jeho tvář se každou zastávku
proměňovala z a divácky vás nenechal ani chvilku nudit. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Chvilku výhled na nebohého Tomíka připomínal amputaci
Kroppovy nohy v Na západní frontě klid, za pár minut už jsem mohla jen tiše
obdivovat nejlepší scény z Gladiátora včetně potůčku slin z koutku úst.
<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Potom přišla zastávka U tří svatých. <i>„Tomíku, už jen 15
minut do Prahy!“</i> zahalekala optimisticky skautská vedoucí zezadu. Ale my s Tomíkem
jsme věděli, že je konec všech nadějí. Tomík vzal odpadkový pytel a vyzvracel
se NA NĚJ, protože se mu ho v té rozhodující desetině sekundy nepodařilo otevřít. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>"Fůůůj"</i> vyjekne kamarád Kája a běží za vedoucí. Autobusem se vznáší kyselý
puch. Snad fazole s párkem a skautským slibem, nebo čím se ty děti proboha živí. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Vydržela
jsem to hodně těsně, ale stejně si něco vyčítám – měla jsem si to maso
dát a vyblít se pěkně v pohodlí domova už v pátek.</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/5kFbwybcLALY6YmJld/giphy.gif" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="270" data-original-width="480" height="270" src="https://media.giphy.com/media/5kFbwybcLALY6YmJld/giphy.gif" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Asi takhle. Brýle si přimyslete sami.</span></td></tr></tbody></table><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com54tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-53097726498436792202023-10-17T11:35:00.001+01:002023-10-17T11:35:36.756+01:00Všem zamyšleným lidem<p> </p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Kdo jezdí městskou, tak ví. Desítky a stovky zombíků s nezdravě
ohnutou krční páteří zírající do svých displejů. Prej to bylo dřív jiný, lepší,
než nás převálcovaly chytrý telefony, socky a podcasty.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">No já teda nevím. Jak to bylo před nějakými třiceti lety,
tak to nemůžu sloužit, protože v mém rodném provinčním maloměstě fungovala
pravidelná autobusová linka jen do nemocnice a na hřbitov. Místo městský
hromadný se cestovalo jednotlivě na kole.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Pak jsem začala jezdit metrem v Praze někdy kolem roku
2004, kdy měli všichni Nokiu s černobílou tapetou a sociální sítě byly tak
maximálně esemesky. A to si zrovna na žádný komunitní teplo a vyměňování
životních zkušeností ve vagónech fakt nevzpomínám. Lidi si nezdravě ohýbali krční
páteř při zírání do novin, knížek a na boty spolucestujících. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Možná je to obranný mechanismus – kdyby si lidé v metru
fakt koukali do očí, strašně by se to zvrhlo. Vagóny by byly plný sexu a rvaček,
takže dorazit do práce s roztrhanou košilí by byl každodenní folklór. <i>„Jezdíš
sockou, co?“</i> ptali by se vás lidi s autem s přesně tím samým opovržením
jako dneska, protože vás podezírají, že do kanclu taháte svrab a covid. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Anebo by se naopak ucpaná Praha konečně zbavila aut, protože
jet do práce městskou by byl ekvivalent zažít na vlastní kůži Terminátora 2:
Den zúčtování.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jedno se ale mobilům upřít nedá: lidi na displejích mimoni.
Včera jsem jela do práce svým oblíbeným autobusem 124 a honila XPéčka ve
smaragdový lize v Duolingu jako každý ráno, když si ke mně přisedla nějaká
ženská. Těžko bych vám ji v té chvíli mohla popsat, protože jsem se dřela s překladem
věty <i>„Jak jsme předpokládali, sloni na nás již netrpělivě čekali v jídelně.“</i>
(jeden z obratů, u kterého jsem fakt zvědavá na příležitost, kdy se s ním
budu moct blýsknout ve skutečné konverzaci).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">O to víc jsem si tuhle paní mohla prohlédnout při vystupování
při neúspěšném pokusu o vztyk:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„S dovolením, sedíte mi na kabátě“</i> řekla jsem s
nepatrnou výčitkou.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Uhm, to je v pořádku“</i> řekla ta ženská a psala
si s někým na messangeru jako by se nechumelilo.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Nemůžu vstát!“</i> vyjekla jsem na ní a začala jsem
tahat konec kabátu jak z tlamy buldoka, protože situace spěla k výsledku,
že vystoupím až za dvě, tři další zastávky.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Jé, já vám sedím na kabátu!“</i> dovtípila se ta ženská
až v okamžiku, kdy pípala výstraha u dveří, ze kterých jsem vylítla jak vystřelená
guma.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A takoví jsou dnes lidi, mohl by s povzdechem končit
tenhle příspěvek, ale to mravní ponaučení na konci je jinde. Protože jsem si
opět jela svým oblíbeným ranním autobusem, četla si zprávy a u toho
praktikovala obličejovou jógu. Konkrétně pozici tygra, u které vytřeštíte oči,
co nejvíc otevřete pusu a vypláznete jazyk, čímž si mimochodem blahodárně naposilujete
svaly úplně v celým obličeji. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A pak jsem zachytila paralelní vyděšený pohled staršího
pána, zřejmě na digitálním detoxu. Takový ten nenápadný pohled se silním vnitřním
sdělením <i>„ježiši, tak ty máš dost“</i>, po kterým následuje usilovné přemýšlení,
jestli si další zastávku vystoupit, nebo to risknout s prstama na pepřáku
v kapse.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Prostě bychom se měli na těch mobilech v emhádéčku domluvit –
buď všichni, nebo nikdo, jo?!</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/xeeAPvwviAmdl2dgON/giphy.gif" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="270" height="480" src="https://media.giphy.com/media/xeeAPvwviAmdl2dgON/giphy.gif" width="270" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Dokud se v pražským metru neděje tohle,<br />postrádám motivaci odkládat mobil!</span></td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com53tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-59853074803053587702023-10-06T13:53:00.005+01:002023-10-06T13:53:56.926+01:00Puberta?!<p><span style="font-family: verdana;">jedna z věcí, která je fajn, jen pokud ji zažíváte vy sami</span></p><p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Je to paradox, ale donedávna jsem
byla přesvědčená, že pubertu svých dětí přežiju úplně v pohodě, protože
jsem ji sama měla úplně strašnou. Hledejte v tom stejnou logiku, jakože
vám nevadí hluční sousedi, protože jste sami byli sousedem, kterýho by někdo
rád shodil z balkonu. Prostě ne, milá Psice. Fakt, že jsi byla jako děcko na
zabití neznamená, že budeš jako stará moudrá a tolerantní. Smiř se s tím.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Naše děti mají extra výjimečné
genetické dispozice k tomu, aby prožily epickou pubertu, která přepíše
učebnice psychologie a kriminalistiky. Posuďte sami: třeba já jsem byla až do
svých 14 let tiché introvertní dítě. Moje matka se mnou řešila problémy typu: „Jsi
bledá, neměla bys chodit víc ven? Máš vůbec nějaký kamarády? Odlož už tu knihu a
jdi na čerstvý vzduch!“<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Nevím, kdy přesně se ve mně spustil
ten nevratný hormonální proces, ale bylo to ze dne na den. Vymáčkla jsem si
beďara, oblékla jsem cobainovskou flanelku a deklarovala jsem rodičům, že jsou
odteď trapný a nehodný mýho respektu. Od tý doby jsem chodila ven pořád. Bledá
jsem zůstala, protože jsem se zdržovala hlavně ve zkušebnách, garážích a suterénních
hospodách, kam slunce nezasvítí. Ale kamarády jsem měla a rodiče je nenáviděli
od prvního do posledního, takže jsem to mámě za ty pokusy převychovat mě na extroverta
obzvlášť přála.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jako by nebylo málo, že jsem
chodila oblékaná v kombinaci svršků, za který by se za střízliva styděla i
heroinová Katka a „tahala se po venku s těma nejhoršíma vošoustama z celýho
kraje“, jak nikdy neopomněl zdůraznit táta, došlo i k pubertální vzpouře a
útěku z domova. Ten jsme s mou tehdejší nejlepší kamarádkou naplánovaly
do nedalekého rockového klubu. Při příležitosti, když tam hráli kluci z kapely,
se kterýma jsme se nejspíš chtěly tahat taky. Dodnes si pamatuju, jak jsme byly
zatčeny gestapem rodičů zrovna ve chvíli, kdy nám kluci objednávali na baru tuzemák.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Em v pubertě furt tahal šílenej
černej svetr, co vypadal jak zdechlina krtka. Jeho máma mu ten svetr nejdřív trpělivě
odžmolkovávala a zašívala, ale pak se jí to začlo hnusit a vyhazovala mu ho na
tajnačku do popelnice. Em to ale vždycky zjistil dřív, než přijeli popeláři.
Vysvobodil svou zdechlinu z náručí vyhozených dětských plen a šel se s ním
poprat na koncert. Byla bych do Ema zamilovaná, kdybych ho poznala už tenkrát.
Akorát bychom se zbytečně rozešli už za dva měsíce, což byl tehdejší ekvivalent „měli jsme dlouhý vztah“ Taky Em utekl z domova a dokonce ve velkým stylu. Dojel
až do Londýna, kde ho na přechodu srazilo auto. Vrátil se za dva dny s modřinou
přes celý záda a bez peněz.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jak říkám, Žmur má prostě
našlápnuto. Jen jsme si říkali, že nás čekaj ještě tak dva roky klidu a budeme
mít tedy dost času obstarat si terapeuta, antidepresiva, druhou práci a takový
ty další nezbytnosti, co potřebují rodiče puberťáků.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jenže ono to začalo už ve 12. Žmur
chodí se svou školní smečkou ven každý den. Když mu někdy volám, kde je, chlapci
v pozadí křičí „Žmure, dáš si cigáro?“ nebo „Podejte mu tu flašku!“ A když
mu pak doma říkám, že nejsem hluchá, tak mi odpoví, že takhle trollí všechny až
moc zvědavý rodiče, když někdo z party zvedne telefon mámě (ha-ha).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Taky chodí oblečenej jako
pouliční sirotek z Konga, co vlastní jen AIDS a jedno potrhaný tričko od západní charitativní organizace. <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Ale pořád si o něm můžete
myslet, že je to dítě – sice už má větší boty než já, ale zatím mě nepřerostl přes hlavu. Aspoň ne doslova.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jenže v neděli si tak jdeme
z oběda, kam ho za svý drahý peníze vezmete a cestou zpátky Žmur neustále
popichuje (doslova) svou mladší sestru ukradeným párátkem. Přišly 3 výstrahy, a
pak mi ujely nervy a trochu jsem na něj na zastávce zařvala: „Koukej to
okamžitě vyhodit, už toho mám plný zuby, seš jako normální, nebo co?!“<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Mně to nepřišlo vzhledem k situaci zas TAK strašný, ale Žmur se na mě podíval se směsicí úleku a znechucení, stejně
jako jedna stará zmalovaná ženská na zastávce a UTEKL.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tak tam s Čičman stojíme, a to
jako fakt utek? ptá se udiveně Čičman a já říkám, že jo a vevnitř se zpytuju,
co jsem udělala špatně a jestli jsme si s Emem neměli tenkrát pořídit spíš
dalšího potkana než děti. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ta stará ženská neříkala nic, ale
žmoulala kabelku a dívala se na mě dost protivným tónem. V duchu jsem
slyšela pichlavý komentáře jako: „Pěkně tu výchovu vedeš, holčičko, vsadím se,
že ten kluk taky plive ty tabákový sáčky po škole a kouká na porno.“ <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale reálně teda naštěstí neřekla nic a já jí
nemusela odpovědět: „To je všechno možný paní, kdysi jsem ve 14 podepsala
smlouvu s ďáblem a už si pro mě přišel.“<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">„To už budeme odteď řešit
problémy už jen tak, že přede mnou utečeš?“ ptám se Žmura, když přijde po
půlhodině domů. Žmur zavrtí zahanbeně hlavou a já si přesně vzpomínám, jak strašně se mu to se mnou nechce řešit. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A říkám si, že dokud mi za něj bude takhle nepříjemně, tak ta úvodní teorie
s hroznou pubertou vlastně má něco do sebe. Minimálně soucit. Horší bude, jestli časem
okorám.</span><o:p></o:p></p><br /><p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com84tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-66128596545775432992023-09-30T10:39:00.003+01:002023-10-01T09:41:32.212+01:00Až příliš hodný e-shopy<p><br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Mám takovou guilty pleasure. Nejsem bůhvíjak nakupovací typ,
ale jednou měsíčně si potřebuju koupit něco nad standard běžnýho přežití.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Podezírám můj vnitřní hormonální systém, že to souvisí s určitou
fází cyklu. Takže se mohu těšit, že mě tyhle výstřelky v klimakteriu definitivně
opustí. Anebo naopak – v přechodu spolu se svým kontem zděšeně zjistíme,
že jsme bez přívalu estrogenu úplně namydlený.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Naštěstí vlastním kromě vaječníků i mozek, který chytře vyhodnotí
nákupy jako zbrklou a nepromyšlenou událost, jako když si v noci nerozsvítím
cestou na záchod a nabourám do sušáku prádla. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/d3mlE7uhX8KFgEmY/giphy.gif" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="264" data-original-width="480" height="176" src="https://media.giphy.com/media/d3mlE7uhX8KFgEmY/giphy.gif" width="320" /></a></div><span style="font-family: verdana;"><br /></span><p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„ZASE“</i> procedí při těchto
událostech můj mozek a přinutí mě zadat platbu převodem a ne kartou. <i>„Pokud
to budeš nutně potřebovat ještě za pár dnů, tak ti to koupím“</i> dodá k tomu
milostivě část mého mozku zodpovědná za týrání, zatímco se mé dopaminové receptory
odměny hroutí v záchvatech nekontrolovaného pláče.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Nicméně krásným výsledkem je, že dobrých 70 % nákupů se ve
skutečnosti jako nutnosti pro přežití fakt neukážou. Jenže zřejmě dochází k revoluci
– začínají vznikat e-shopy, na který je tahle strategie krátká.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jako prodejce luxusní kosmetiky, kterého vám tady bohužel
nemůžu představit pod skutečnou značkou, protože byste to udělali taky a
vlastně by pak chudáci přišli na buben. Objednala jsem si u nich pleťové sérum
za patnáct stovek, což jsem vyhodnotila jako píčovinu hned druhého rána: <i>„Ještě,
že jsem to nekoupila kartou“</i> plácám se po ramenou, ale vtom mi volá PPL, že
pro mě má balíček - a v něm se blyští mé nezaplacené sérum se spoustou
dalších vzorků a srdečných pozdravů.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Samozřejmě, že se mě pokouší ovládnout kriminální část hemisféry s vidinou nečekaného zisku. Dochází k pouliční
bitce na úrovni neurotransmitérů a nakonec jsme jim napsala pokorný e-mail: <i>„Děkuji
za bleskové zaslání, ale ten balíček ani nebyl zaplacený a nakonec jsem si to
rozmyslela. Kam ho mohu poslat zpátky?“</i><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Obratem mi cinkne odpověď: <i>„Aha, to jsme si ani nevšimli.
Víte, my vlastně ani nejsme zvyklí, že by nám zákazníci posílali zboží zpátky.
Tak si ho nechte a pošlete nám třeba pozitivní recenzi. Jsme si jistí, že se k nám
vrátíte.“<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Pochopitelně jsem jim napsala všude milion pozitivních
recenzí a ještě jsem si od nich koupila nechutně drahej krém,“</i> vyprávím pak
Houbičovi, když jsme zašli spolu do parku na jedno. <i>„Jestli bude takových
shopů přibývat, moje taktika bude v troskách.“<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Přibývá jich,“ </i>potvrdil Houbič moje temné předtuchy.
A tady je jeho příběh:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Někdy za začátku léta si koupil nechutně drahou sadu
designového nářadí z malé české firmy, zkrátka ekvivalent potřeb pro
přežití, jen v pánském vydání. <i>„Prozřel jsem do 2 dnů“</i> pokyvuje Houbič.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tři měsíce se naštěstí nedělo vůbec nic a Houbič zapomněl. Potom
mu začaly chodit upřímné a srdceryvné maily s omluvou nejdřív z oddělení
odbytu a potom i od samotného majitele. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">To Houbičovi samozřejmě zalichotilo, ale vzepjal se a napsal
jim, že se na svou objednávku těšil tři měsíce a zrovna od dnešního rána už o ni nestojí. Jenže znovu
dochází ke stejné chybě– ten mail se zase někam zatoulal.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Vypravím k vám do Prahy osobního řidiče s balíčkem
a malou pozorností za čekání“</i> odepsal mu na jeho odmítnutí majitel firmy někde
poblíž Uherského Hradiště. Celá společnost byla svým přešlapem očividně zdrcená.
Vypadalo to, že vevnitř došlo k výpovědi hned několika zaměstnanců
zodpovědných za příjem objednávek. Ženský z účetního napekly koláčky, chlápek
z HR přidal do balíku domácí slivovici, majitel přibalil 50 kusů značkových
propisek. <span style="mso-spacerun: yes;"> </span><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Nastal Den D a Houbič měl školení. Na telefonu měl prý okolo
30 nepřijatých hovorů a zpráv typu: <i>„Zvoníme u vás už půl hodiny, ale asi
nejste doma. Kde vás najdeme???“ </i>nebo<i> „Máme tady přespat a zkusit to
zítra znovu?“ <o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Normálně jsem se začal bát“ </i>svěřil se mi Houbič,
který má v telefonu uložených 5 čísel pod jménem „NEZVEDAT“ a dal si
doživotní zákaz objednávek z neprověřených, snad až PŘÍLIŠ HODNÝCH e-shopů.
Přidali byste nějaké na black list i vy? Nebo vás pálej jen ty zlý?<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p><span style="font-family: verdana;"> </span></o:p></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com27tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-78566139302703622392023-09-18T15:59:00.006+01:002023-09-18T15:59:47.451+01:00Smrt za pár kaček. Kolik stojí ta vaše?<p><br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Životní pojištění je rozumná cena za strach a pochyby o tom, co všechno tady ještě vydržíte. Em k němu zodpovědně
přistoupil někdy krátce po narození našich dětí. Nejspíš při pohledu na neustále
otevřená vřeštící ústa našich batolat došel k názoru, že případný odchod z tohoto
světa by byl vysvobozením. A zároveň byl natolik ohleduplný, že chtěl, aby mi
zůstalo něco na školku a další předražený dětský zábavy. Všichni to známe z filmů:
Jeden z partnerů po večeři prohodí, že jde pro poštu nebo cigarety – a bylo
to naposled, co ho doma viděli. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Po dlouhé roky jsem svoje vlastní životní pojištění neřešila. Jednak mi připadalo, že jako matka nemám zákonný nárok na to, abych jen tak
mýrnyx týrnyx natáhla bačkory. <i>„No prosimtě, co tomu řeknou lidi? Máma vod dětí. To je ostuda!“</i>
ťukala by si na čelo máma nad mou rakví. A pak mi taky můj částečný příjem z několika částečných úvazků nepřišel nikdy tak velkomožný, aby Emovi po mém předčasném
skonu radikálně chyběl.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale úvazky potěšeně kynou jako kvásek u chleborodých čtenářů
(ahoj IK!) a uzavřít životko se mi pozdává i jako dobrá strategie proti úzkostem
– moje smrt přinese nejbližším pěkných pár výhod (jen to nepřepísknout s výší
pojistného plnění, aby se z mé smrti v očích Ema a dětí nestal lákavě
výnosný podnik).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jak se později ukázalo, tyto obavy byly přehnané.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Možná patříte mezi zkušené matadory, co se týká
promiskuitních vztahů s pojišťováky, bankéři a dalšími lidmi, co se vás
snaží oškubat. Já jsem v tomhle ohledu něco jako Ošklivka Katka s rovnátkama,
chlupatýma nohama a naprosto bez zkušeností.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tuhle představu ve mně jen podpořil bývalý pojišťovák Ema,
který mě na první dobrou odmítl s tím, že začal sklízet zlatý vejce v jiném
oboru, konkrétně v IT. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Ale můžeme to zkusit, kolik byste chtěla měsíčně tak
platit?“</i> zeptal se nenápadně. Údajně jen ze známosti, protože předtím
finančně obskakoval mého muže. <i>„Aha, tak to pro vás bohužel nemůžu nic udělat“</i>
odkopl mě obratem po mé odpovědi.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Napsala jsem do pár pojišťoven a srovnávačů a můj život
změnil – jako když Ošklivku Katku oholíte od hlavy až k patě a navlíknete ji do
rajcovních šatů s výstřihem.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Dostávala jsem pozvánky na rande každou hodinu. Potom jsem
zjistila, že si můžu své budoucí finanční partnery vybírat ještě před schůzkou
a nechala si od nich posílat nabídky a lichotky<i>. „Mohl bych se Vám ozvat
třeba za týden a zeptat se, jestli jste si vybrala? Třeba vás nakonec zaujmu“ </i>poníženě
škemral agent z Metlife, abych ho chladnokrevně odpálkovala <i>„Ne, tímto jsme spolu skončili. Vymažte mé číslo z databáze, pane Petře.“</i><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když volal Chytrý Honza, potopila jsem ho s tím, že
Patron volal o dvě minuty před ním. Připadalo mi, že jsem se vrátila do období,
kdy mi narostla prsa a bylo to boží. Bejby přece jen nebude sedět v koutě!<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tímto pochybným stylem, který se mi karmicky určitě vrátí, jsem
dotančila k online schůzce s panem Alešem z Patronu. Pan Aleš
měl dobrosrdečně obtloustlý hlas a zpocenou košili hned u krku. Zbytek na
kameře díkybohu nevidím. Když mluví, je to jako když se snaží naráz spolknout čtyři karlovarské knedlíky se svíčkovou. Ale nechme jeho nadváhu stranou – aspoň
nevypadá jako vyhublý sup, jak si pojišťováky vždycky představuju. Spíš jako dobrácký brojler, nejistě se kymácející na tlustých nožkách uprostřed velkovýkrmné haly.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">První seznamovací fail na sebe nenechal dlouho čekat. <i>„A
váš manžel si uzavřel Metlife? Hmhm…mno koukejte,"</i> potřepával nesouhlasně podbradkem
pan Aleš, <i>„tahle společnost má zajímavé nabídky pro lidi maximálně do 40 let. Na tohle
pojištění už jste STARÁ.“<o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Pro takové lidi jako vy bych tady měl třeba tuhle konzervativní
nabídečku od České pojišťovny, uhm, mlask. Vidíte sdílenou obrazovku? Když budete platit do 65 let
šest set korun měsíčně, vaši pozůstalí dostanou milion.“ </i>Taky jste si mě
teď představili jako seniorku z reklamy na menopauzu?<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Milion? Ale to je strašně málo“</i>, syknu. <i>„Za to si za mě v téhle době nic nekoupí.“</i><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><i><span style="font-family: verdana;">„To máte pravdu, a ještě to navíc nezahrnuje sebevraždu.
Pokud byste o ní uvažovala…“<o:p></o:p></span></i></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Popravdě díky naší schůzce už na ní začínám pomýšlet“</i>
utrousím sarkasticky a pan Aleš na to bezelstně odpoví, že by to bylo za tučný příplatek
a musela bych s tím počkat aspoň tři měsíce po podpisu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Než jsme stihli probrat detaily, jakými způsoby by mi pan Aleš
doporučoval se zabít, přešel samovolně na další radostné téma.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Ony jsou i další věci, horší než smrt, to vám povím, chm,
mlask,</i>“ pokýval pan Aleš všemi svými zapařenými záhyby. <i>„Představte si,
že budete na vozejku s umělým vývodem – mno, na to by se penízky na
přilepšenou nehodily?“</i><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Tak já se vám do pátku ozvu“</i> řekla jsem na konci TÍM
tónem, kterým holky říkají, že už nikdy nezavolaj. Nikdy! <i>„Tak já vám zavolám
v pondělí, kdybyste jako náhodou zapomněla“</i> usmál se dobromyslně pan
Aleš na znamení, že se ho už v životě nezbavím.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A tím pádem se tenhle příspěvek zařazuje do stejné skupiny
jako zátěžová přikrývka. Máte nějakýho normálního finančního poradce, kterýho
by vám nevadilo sdílet? Nebo pojišťovnu, co vám v tomhle ohledu nenabídne
za vaše těžce vydělaný love jen pár šušňů?<span style="mso-spacerun: yes;">
</span>A hlavně - je i pro STARÝ?!</span><o:p></o:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://media.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExdDNhc29iN3I1aXBkcmZ5OXVub3BiNTU1ZHg2NmwwcDVuZ2UwdW9mciZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/Zx12n2W9mDpNS/giphy.gif" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="329" data-original-width="480" height="329" src="https://media.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExdDNhc29iN3I1aXBkcmZ5OXVub3BiNTU1ZHg2NmwwcDVuZ2UwdW9mciZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/Zx12n2W9mDpNS/giphy.gif" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Je úplně jedno, jak vypadáte a jak se cítíte. <br />Pojišťovák vás po čtyřicítce vidí prostě takhle.</span></td></tr></tbody></table><br /><span style="font-family: verdana;"><br /></span></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com51tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-49715071516392429162023-09-08T13:02:00.003+01:002023-09-08T18:30:27.507+01:00Gastro peklo<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Mohli bychom si tady dneska povídat o začátku školy a o tom,
jak v pondělí Žmur odcházel z domova v 6:30, aby si se svým
nejlepším kamarádem zajistil společné místo v poslední lavici (a nebyli první,
sotva stihli na vysněné místo hodit penál na znamení záboru!)</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale předchozí články a komentáře o cestování otvírají daleko
zajímavější a nechutnější problematiku než je český vzdělávací systém. Haggis, britské
guacamole, nebo fudge, nakousnutý u <a href="https://www.blogvkresle.cz/2023/09/05/o-dire-ve-vzdelani-aneb-kdyz-jedno-destive-kralovstvi-nestaci/?utm_source=feedly&utm_medium=rss&utm_campaign=o-dire-ve-vzdelani-aneb-kdyz-jedno-destive-kralovstvi-nestaci">Marie
Veroniky</a>. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Odhoďme teď stranou všechny ty hříšný chvilky, kdy si pod
stolem nenápadně povolujeme pásky a knoflíky. Všechny vzpomínky na jídlo, při
kterých se vám automaticky zvedá produkce slin. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Protože existuje něco jako gastro darknet, údolí chuťových
stínů nebo prostě něco jako obrácenej svět ve Stranger Things, ve kterým
blijete červy do umyvadla. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Kdo podle vás šéfuje gastro peklu? Ale pozor, podmínkou je
osobní zkušenost. Všichni tak nějak tušíme, že smažená pizza nebo fermentovaná
ovčí hlava chuťové pohárky k orgasmu nepřivede. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Stejně jako mnoho z nás zná legendární vařený květák
nasladko (!) posypaný kakaem (!!!) z hlubin
mimibazaru (manža si čvachtal…). Ale popravdě řečeno nevěřím, že existuje
lidská bytost, která měla odvahu zkoušet to na sobě nebo své vlastní rodině. Takže
bez podvádění – to nejhorší a na vlastní střeva prosím.<o:p></o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbGTuwpKy42qO-cw190102OgMMaDqGUCF73WAcvohyf_sxe-rA9zYMItp4pcTVAMgwSm9Q88HyUNH05_TFUz-UcooWtLF8yi5v7YGOaqD05uv4feIw6g1ws_28-7eUW7w4wtDnPFRHrfMOA_fpaeQWe1i5Exr3XUt7Kjnby6hzJALHuJr1xLqZMuGvTvU/s640/kvetak.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;"><img border="0" data-original-height="426" data-original-width="640" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbGTuwpKy42qO-cw190102OgMMaDqGUCF73WAcvohyf_sxe-rA9zYMItp4pcTVAMgwSm9Q88HyUNH05_TFUz-UcooWtLF8yi5v7YGOaqD05uv4feIw6g1ws_28-7eUW7w4wtDnPFRHrfMOA_fpaeQWe1i5Exr3XUt7Kjnby6hzJALHuJr1xLqZMuGvTvU/s320/kvetak.jpg" width="320" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Výstavní exponát květáku nasladko s pivoňkami v pozadí podle serveru labuznik.cz<br /><br /></span></td></tr></tbody></table><b style="font-family: verdana; text-align: justify; text-indent: -18pt;">Islandská lojová klobáska</b><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jedna z věcí, která nadlouho zbrzdila moje nadšení bezhlavě
zkoušet cokoliv z místní kuchyně (protože místní pohostinní lidé by se
přece nekrmili ničím špatným, že jo). Tuhle past prodávají ve všech islandských
supermarketech a vypadá podobně jako česká jitrnička.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když ji po ohřevu rozpářete, pochopíte, že jde vlastně o
obdobu sáčku s lojem na zimní krmení ptáčků. Akorát je tam kromě loje taky
spoustu krve, takže bych to tvrzení s ptáčky upravila na krmící sáček pro
puštíky. Zapomeňte na sůl, pepř nebo dochucovadla, tato delikatesa si na nic
nehraje. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Jen spousta kvalitního tuku a krevní plazmy na přežití tuhý zimy, ve
který obvykle vybouchnou aspoň dvě sopky s názvy dlouhými na několik řádků.
Dobrou chuť!</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">Grenadýrský pochod</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tato specialita se podávala v naší bývalé korporátní
jídelně (přezdívané lidově chemička) pravidelně v pátek. Přiléhavější
název by byl nejspíš „Pochod smrti.“ <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Sestával se totiž ze všech nedojedků, které kuchařky z talířů
a várnic poctivě seškrábaly do velkého kýble z prasečáku. Zatímco čtvrteční
guláš ještě nestihl zfermentovat, pondělní špagety už měly ambice z kýble utéct
a založit za budovou jídelny vlastní stát včetně deklarace nezávislosti.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Svěžím tajemstvím tohoto prostého receptu je, že výsledné jídlo nikdy nebude stejné. Většinou v něm spolehlivě identifikujete těstoviny a
rýži, nad zbytkem můžete kontemplovat. Je pikantní dozvuk dědictvím chilli guláše nebo
kvasinek? Stane se z vás po smrti podobná pestrá a přesto beztvará hmota?
Má vedení jídelny a Bůh svědomí?</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;">Fudge</b></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Fudge patří mezi potraviny, před jejichž konzumací se vyplatí zajistit
si brzký objednací termín hned v několika ambulancích – v tomto případě
bych vám doporučila zavolat si na zubní, obezitologii a cukrovkářskou poradnu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Heroin mezi sladkostmi můžete sehnat pod obchodním názvem
fudge, krowka nebo jednoduše karamelky, přičemž základní složení se celosvětově nemění:
cukr, máslo, mléko. Dvě kostky tohoto tuhého paliva obsahují stejné množství
kalorií jako průmyslový friťák v MacDonaldu včetně morbidně obézního manažera
prodejny, který do něj neohrabaně přepadl při vyndávání hranolek.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Na fudge je stejně jako na ostatních tvrdých drogách nejhorší, když se
s ním předávkujete. A jak už všichni chápeme, běžnému člověku k tomu postačí zhruba půl
kostičky. Protijedem jsou octový chipsy. A když se dostanete z nejhoršího,
zatoužíte zase po té kostičce instantní přeslazenosti, a tak pořád dokola. Prevence
je proto základ – prostě to nezkoušejte. Nikdy!<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5N5OVXPY3jGDbXUBgIYd6XhKoJOW-OdaAPWRWTrAp56zl0gj7TmajEfJ2Ti4V4P37hmUPYQdEMhku4F0I2Bj-bvpaWeFSuB4sWfkpt22U59q3mI0H2KwIM6bexsvgtq4Y0hvN8UJZ_GhvClOG1yOh_L98eZ4ZRm0Q46wK-3aFQsiNnjIXLIhn0vxkp3o/s573/fudge.PNG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="436" data-original-width="573" height="243" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5N5OVXPY3jGDbXUBgIYd6XhKoJOW-OdaAPWRWTrAp56zl0gj7TmajEfJ2Ti4V4P37hmUPYQdEMhku4F0I2Bj-bvpaWeFSuB4sWfkpt22U59q3mI0H2KwIM6bexsvgtq4Y0hvN8UJZ_GhvClOG1yOh_L98eZ4ZRm0Q46wK-3aFQsiNnjIXLIhn0vxkp3o/s320/fudge.PNG" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Sincerely Media/ Unsplash</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b style="font-family: verdana; text-align: justify; text-indent: -18pt;"><br /></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><b style="font-family: verdana; text-align: justify; text-indent: -18pt;">Zemlebába</b></div><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Co by to bylo za gastro peklo, kdyby v něm chyběla moje
noční můra ze školky. Mám tohle jídlo spojený s představou nepříjemně
spořivý báby, která se snaží stejně lakotnýho dědka ohromit večeří s budgetem do 8 korun
na porci. <span style="mso-spacerun: yes;"> </span><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Takže si připravíme deset gumových rohlíků a nahnilých
jablek, co se už nedají strčit ani dětem na svačinu. Nakrájíme na kousky a zalijeme
to celý mlíkem (tady už se slabším povahám začíná navalovat). Marnotratnější
rodiny zasypou skořicí a šup s ním do trouby. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Výsledkem je hmota, která je uvnitř blemcavá, zatímco tadá - navrchu máme čerstvě rozpečené rohlíky. Dokud to nevyzvracíte zpátky na talíř přímo před
konsternovanými učitelkami, budou vám to ve školce nutit pořád dokola.<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgB8f5fFn6ixN87mN8v2xGJcg4PmpPyYEUke13fduieb7Ql9dBZWf6zaJpvK4WCFOzrkeNM8mbmuH_3OzrZCxcAFy_CxhwIhmCWkLzH8Q5WgsITyiPYVb4u_fQoHGT1grEXRS4qOx64PaaMOkAmqjhMcL6SdU2mbXwT0u0IxtkmenQO4S-dv_Nf0BOFcN8/s857/zemlebaba.PNG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;"><img border="0" data-original-height="566" data-original-width="857" height="211" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgB8f5fFn6ixN87mN8v2xGJcg4PmpPyYEUke13fduieb7Ql9dBZWf6zaJpvK4WCFOzrkeNM8mbmuH_3OzrZCxcAFy_CxhwIhmCWkLzH8Q5WgsITyiPYVb4u_fQoHGT1grEXRS4qOx64PaaMOkAmqjhMcL6SdU2mbXwT0u0IxtkmenQO4S-dv_Nf0BOFcN8/w320-h211/zemlebaba.PNG" width="320" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Taky v tom vidíte živou hmoty mimozemského původu?/ toprecepty.cz</span></td></tr></tbody></table><p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: start; text-indent: 0px;"><span style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;"><b>Chleba s májkou a ubrouskem</b></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A ještě jedno trauma z dětství, týkající se školních výletů.
Dneska už rozmazlený děti nevědí, do jaký restaurace se jít dřív najíst. Ale když
jsme jeli zasmrádlou karosou na Pravčickou bránu my, měli jsme v batůžcích
jen svačiny z domova. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Dodnes ve mně tak nějak zůstal ten esprit výfukových plynů
mísící s útočným aroma paštiky vykukující mezi dvěma krajíci šumavy, co po celodenním natřásání v třicítkách
voní a chutná… no, prostě jako hovno. Dekadentní pocit z pojídání exkrementů
ještě znásobuje odpoledne již neoddělitelný papírový ubrousek, dodávající
smyslový požitek převalování použitého toaleťáku v ústech. <o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNYFCoY3nxX3As6Egl4mrlEW2bse67UUtc86fVKKhV-wxCgq8w9g4qZykASZUyWFjfM5DfmWBneYk5C0K9MpOPY_YxpmXtCVN18w2EGyTAaY-1FAP18Ok9FiXq1h5meWCx6CIRyY1B2JYOZgfL6LIjMMSi70s8ziZKjmkARi0GTL_pu4ZHwNNtzL7jW_A/s600/pastika.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;"><img border="0" data-original-height="450" data-original-width="600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNYFCoY3nxX3As6Egl4mrlEW2bse67UUtc86fVKKhV-wxCgq8w9g4qZykASZUyWFjfM5DfmWBneYk5C0K9MpOPY_YxpmXtCVN18w2EGyTAaY-1FAP18Ok9FiXq1h5meWCx6CIRyY1B2JYOZgfL6LIjMMSi70s8ziZKjmkARi0GTL_pu4ZHwNNtzL7jW_A/w320-h240/pastika.jpg" width="320" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Chlebíčok s paštétou pre manžu ze slovenského mimibazaru. <br />Nech sa čvachtá!</span></td></tr></tbody></table><b style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;"><br /></b><p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: start; text-indent: 0px;"><span style="font-family: verdana; text-indent: -18pt;"><b>Portugalské žaludeční víno</b></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A na závěr přípitek, ladící ke všem příšerným jídlům na světě.
Jednou jsme při návštěvě Portugalska vlítli do nějakého obchodu, pořídit si víno
na večerní posezení na pláži. Nad výběrem zrovna v téhle zemi nemusíte dlouze
spekulovat – téměř jakékoliv místní je dobré.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když jsme s Emem po dlouhé procházce konečně našli TO místo a
otevřeli nenápadně se tvářící lahev, byli jsme eufemisticky řečeno rozčarovaní.
To víno chutnalo jako směs petroleje, pelyňku, rozdrceného aspirinu a něčeho
žíravého, patrně louhu. Zkusili jsme se každý napít asi 3x - v domnění, že se
nám to jen zdá. Pokaždé jsme v něm ale detekovali jen další toxickou
substanci, například olej na promazávání motorů. <o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Druhý den jsme si o tom nápoji zjišťovali víc, protože jsme
si nebyli úplně jistí, zda nešlo jen o technický benzín v balení připomínajícím
vinnou láhev (což by bylo obzvlášť zákeřné, uznejte). Ale fakt to bylo víno,
určené pro chabrusy na trávení. Podle mě tedy spíš eutanazie pro beznadějné případy žaludečních vředů.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">A co vaše never more na talíři?</span></p>psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com76tag:blogger.com,1999:blog-8479104473904044796.post-7248315746732996492023-09-01T11:19:00.007+01:002023-09-01T18:11:24.319+01:00Pravda o haggisu<p><span style="font-family: verdana; text-align: justify;">Člověk se někdy honí po Vietnamech, Panamách a Srí Lankách,
aby našel tu pravou kousek od EU.</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tahle země mi prostě sedla. Jak hrnec na prdel. Nebo Julča
do topení. A přitom jsem tam nejdřív vlastně ani nechtěla.</span></p><p class="MsoNormal"><span style="font-family: verdana;"><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;"><i>„Do Skotska? Jako vážně?“</i> ptám se našich kamarádů, co
nám před 5 lety <a href="https://upsice.blogspot.com/2018/10/svatba-v-utajeni-hlavne-to-nikomu.html">jeli
na svatbu a nevěděli o tom</a>. <i>„Nemůžeme radši do Irska?“</i> snažím
jim nenápadně podsunout, protože mi Irové připadají jako lidi s větším
názorem (a hladomorem! a rašeliništěm!) než jejich sousedi, ale kluci mě
přehlasovali, protože Skotsko má hory, na které je zapotřebí lézt. <i>„Rašeliniště
a hladomor tam můžeš zažít taky“</i>, smířlivě mi nabídl Václav.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V sobotu nás po příjezdu čekal dvouhodinový přesun do
Newtonmore už za tmy, takže jsem nemohla dostatečně obdivovat místní reálie. Zato
jsem mohla obdivovat hotel, o kterém jsem vám už letmo psala v komentářích.
Závěsy z těžkého sametu, mahagonový psací stůl a postel, ve které umíraly
děti na neštovice – už večerní dojem z našeho útulného pokojíčku byl velkolepý.
A co teprve ráno!<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Představte si slečnu Marplovou, co si sbalí do úhledného kufříku
rozpletený rukáv svetru, křížovky a daktyloskopickou sadu. A teď si jich
představte dvacet, jak sedí u stolečků prostřených sněhobílými ubrusy a kolem
nich svižně kličkuje indický personál s čajovými soupravami. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Přes
francouzské dveře (to je jediný prvek, který v této společnosti nebyl národní)
se zájmem sledujeme havrany, jak cupují sraženého zajíce na kraji vozovky a k tomu
ukusujeme toasty s fazolemi, když mi Rajeesh přelije šálek čaje na damaškový
ubrus. Tento hrubý poklesek neunikne oku pozorného majordoma u krbu a podívá se
na něj pohledem obsahujícím nejmíň dvacet sprostých slov. Už chápu, proč se u
ostatních stolů skoro nemluví. Tady se totiž komunikuje výhradně prostřednictvím zdviženého
obočí.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Když přijdeme večer z treku, hladově se na recepci dotazuji,
jestli mají haggis. Ano, tenhle podnik mě v jistých ohledech popuzuje. Ale
zároveň musím uznat, že je dostatečně tradiční na ochutnávku, ke které mě
podnítil <a href="https://mlejneknamaso.blogspot.com/2023/08/bratri-v-kiltu-2.html">Galahad</a>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Recepční pozvedne levé obočí a oznámí mi, že haggis nevedou.
A to takovým tónem, že si mě doživotně zařadila do kasty k Indům, které tady tímhle odpadem po
celodenní směně nejspíš krmí. Váhavě mě pozvala na vařené hovězí a já velkopanským
gestem odmítla. To máte za chudáka Rajeeshe!<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH6N92MJSRPsj90LTcENGAi8VmF0RAIX-XmqxelNCiCQe5VW4VZjkE1zDmxYmatSO583paOCx9Ig5P4xDqCDvqTqA1cNzFbdHLDPr7Oraj65-LO3EwCCd_hDk2KLLKTBdA9ztBHFbse3ZazTA4eiwBRsmRImvCUOUuOipScqdpAT5fIzMXeunk5iWPGOM/s1920/kone.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="864" data-original-width="1920" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH6N92MJSRPsj90LTcENGAi8VmF0RAIX-XmqxelNCiCQe5VW4VZjkE1zDmxYmatSO583paOCx9Ig5P4xDqCDvqTqA1cNzFbdHLDPr7Oraj65-LO3EwCCd_hDk2KLLKTBdA9ztBHFbse3ZazTA4eiwBRsmRImvCUOUuOipScqdpAT5fIzMXeunk5iWPGOM/w400-h180/kone.jpg" width="400" /></a></div><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">V úterý jsme si vyrazili na vysokohorskou výpravu. Abyste rozuměli,
Sgorr na ciche je proti Sněžce těžkej zaprděnec. Jenže na
rozdíl od Sněžky překonáváte 550 výškových metrů, a to prosím pěkně na ovčí punkové
stezce. Protože proč chodit po turistických stezkách, kde je mrtě lidí, vysvětlili
by vám kluci (viděla jsem na ní zdálky asi 5 postaviček za celé 4 hodiny).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ovcím nevadí chodit přes potoky, klouzavý šutry a kapradiny,
protože mají kopýtka a v srsti lanolín, chránící je před vlhkostí. Pokud
vás tím příroda nevybavila, nějak se vydrápete nahoru. Sice mokří, špinaví a studení, ale dáte to. Úplně se totiž odjebáte až
cestou dolů, kdy v podstatě nekontrolovaně kloužete dolů po bahně a ovčích
hovnech, zachytávajíc se přitom vřesu (který vám zůstává v křečovitě sevřených pěstičkách i s kořeny).<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3MYY1UwGxsGoq59K2otWM9A7HLsUSRo0tjgVlbQDKcTBljFuiJzJH0ihpc_vlHHG7qGgBnHno2wV0LpvD25cigFMk-aZoKeJkjvz5Q8MH_Om94cqYx_uiyzka3eTycjQSJQmh6I1u5r936yfT6Y0wuJzTJ2fO9wapNXt66aL__kMkzIGWGZXK55DFsaM/s1920/hora.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="864" data-original-width="1920" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3MYY1UwGxsGoq59K2otWM9A7HLsUSRo0tjgVlbQDKcTBljFuiJzJH0ihpc_vlHHG7qGgBnHno2wV0LpvD25cigFMk-aZoKeJkjvz5Q8MH_Om94cqYx_uiyzka3eTycjQSJQmh6I1u5r936yfT6Y0wuJzTJ2fO9wapNXt66aL__kMkzIGWGZXK55DFsaM/w400-h180/hora.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Výhledy 1. Těžce vydřený!</span></td></tr></tbody></table><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Tenhle výstup si zasloužil odměnu, a tím se konečně dostáváme k nadpisu
dnešního příspěvku. Vybrat vhodný podnik pro haggis není jen tak, jak už jste pochopili. Buď ho nemají, nebo je to moc turistický, nebo je to místo, kde
haggis na první pohled dělají z hostů (i když na to nemáte důkazy. Zatím...)<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Ale my jedno takový místo objevili. Hospodu na výpadovce, kam
jezdí kamioňáci na fish and chips a kde v jídelníčku nechybí „truck
breakfast“ zahrnující asi dvacet míchaných vajec. Taková Fontána pro Zuzanu ve
skotským kiltu. To chceš!<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Za dvacet minut se přede mnou tyčí tři věže: jedna bramborová,
druhá tuřínová a třetí z mletých vnitřností ovce, v jejíchž stopách
jsme dnes šli.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Není důvod otálet, bořím vidličku rovnou do prejtu. Je to
pepřový, horký a hrozně dobrý, takže to hned chtějí všichni. Musím si bránit
talíř, aby na mě nezbyla jen tuřínová kaše. Kupodivu i ta ale není vůbec špatná a
klasická bramborovka je vlastně největší nůďo na talíři. </span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMNEvD5iFau3m2Kt0emUzQOapdYzqFZV6a2W41XmE53ywsdFMI7nOIp_3GyCaB2BFw-6UTvhHWuYHZCybRjjfFh0qNCAmlRTUHd-8j58rqYc_0fE-XdSEHYnC0iZ-g5aMqTvp4Cc3CLrMP33cHFHf_jZT2oTc2nYVzztnvgasKVZjqY7TLyoK9Uwvt_LE/s1920/haggis.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="864" data-original-width="1920" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMNEvD5iFau3m2Kt0emUzQOapdYzqFZV6a2W41XmE53ywsdFMI7nOIp_3GyCaB2BFw-6UTvhHWuYHZCybRjjfFh0qNCAmlRTUHd-8j58rqYc_0fE-XdSEHYnC0iZ-g5aMqTvp4Cc3CLrMP33cHFHf_jZT2oTc2nYVzztnvgasKVZjqY7TLyoK9Uwvt_LE/w400-h180/haggis.jpg" width="400" /></a></div><p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: verdana;">Dá-li se příchylnost k nějaké
zemi hodnotit podle toho, jak vám chutná národní jídlo, tak je to jasný: Psice
patří do Skotska!<o:p></o:p></span></p>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXhYornIIXA35w5_Cv6ykU3AYwTwOLI1UYP2tJp8NtjutgfB3qXrKwvBg8GFN9f7IzYfDtReQN10Vxm4MUh17kkE_U0RzsedlzIcBAHKBfyTiaqSdCt_8eE3iYpNUX4_agKKgEOOwqpgD9bDJIfhD_gtJ6gG0ddOZtOcMIwpJwkL2kMCSdUXeVkyu3jKg/s1920/vyhledy.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="864" data-original-width="1920" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXhYornIIXA35w5_Cv6ykU3AYwTwOLI1UYP2tJp8NtjutgfB3qXrKwvBg8GFN9f7IzYfDtReQN10Vxm4MUh17kkE_U0RzsedlzIcBAHKBfyTiaqSdCt_8eE3iYpNUX4_agKKgEOOwqpgD9bDJIfhD_gtJ6gG0ddOZtOcMIwpJwkL2kMCSdUXeVkyu3jKg/w400-h180/vyhledy.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Výhledy 2., nevydřené. Takhle se dá kochat i při obyčejné jízdě autem. </span></td></tr></tbody></table><br /> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3m_3x7oJVrj5lIODKRF6BUT_UocwuOo9Z4BCV5hF8OZd_SgXm3XL7fcdeC4oDVuCAz4BMgMHrILYrdKthv3U1_ip5YdKxpnfpzqc1DbeZWXKSgYYfWYTpQRoBA2xAIgjrZredO3MAd_phlMrh2Nny5gLyVvmRledjRY8SIZZ4chWEdDb8C3MuOgBLLPI/s4000/20230827_111850.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="4000" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3m_3x7oJVrj5lIODKRF6BUT_UocwuOo9Z4BCV5hF8OZd_SgXm3XL7fcdeC4oDVuCAz4BMgMHrILYrdKthv3U1_ip5YdKxpnfpzqc1DbeZWXKSgYYfWYTpQRoBA2xAIgjrZredO3MAd_phlMrh2Nny5gLyVvmRledjRY8SIZZ4chWEdDb8C3MuOgBLLPI/w400-h180/20230827_111850.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">Málem bych zapomněla: Houbařův vlhký sen</span></td></tr></tbody></table><br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiunfJL2uAK6-WhRqIF0jtOdc-BU7hiiKCIUFH5ofFzwrkf3c86yBlKF57I11iCQG8RczM7F8xHK5JDb78cEvteLYuzukKRhq4ROJAGsFno5jbkAGwQOFIA8obgLEZI7LJkOOZkHc7u_tjl7xc8Go7qk6Mfj51DWBgdjZqq9cvZhXVHxVJ_QAm4xRXjN_A/s1920/hrbitov.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="864" data-original-width="1920" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiunfJL2uAK6-WhRqIF0jtOdc-BU7hiiKCIUFH5ofFzwrkf3c86yBlKF57I11iCQG8RczM7F8xHK5JDb78cEvteLYuzukKRhq4ROJAGsFno5jbkAGwQOFIA8obgLEZI7LJkOOZkHc7u_tjl7xc8Go7qk6Mfj51DWBgdjZqq9cvZhXVHxVJ_QAm4xRXjN_A/w400-h180/hrbitov.jpg" width="400" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">A na závěr hřbitůvek z 18. století i s márničkou. Vždyť mě znáte, tohle prostě nemůže chybět.</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: x-small;">I v těchto ohledech je Skotsko zemí zaslíbenou!</span></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br />psicehttp://www.blogger.com/profile/05396705357808669433noreply@blogger.com42