pátek 10. ledna 2025

Německej instalatér na nejhorším českým nádraží

 

Jsou trainspotteři, co sledujou vlaky. Přišli mi divný až do tý doby, co jsem o sobě zjistila, že jsem stationspotter. Člověk, kterej umí ocenit, když v nádražce prodávaj domácí silnou česnečku, stejně jako když narazí na poctivý záchody ze sedmdesátek, kde se nezměnilo lautr nic-ani plastový splachovátko na šňůrce.

Jsem neřidič s prošlým řidičákem, s většinou lidí se v autě bojím a autobusy beru od osobně zažitý nehody jako švýcarský kapsle na eutanázii, jen dimenzovaný na celej zájezd lidí toužících po instantně snadný smrti. Vím, že statistika Českejch drah taky není veselý čtení a ani mi to prosím vás nepište do komentářů, ať mi to nepokazíte. Jsem jako Kim Čong Il, slepě přesvědčená o tom, že jenom ve vlaku na mě nebude spáchán atentát.

Nedávno jsem vlakem vezla Čičman a její kámošku Niki do Plzně, předat ji nějaký ženský na (jak jinak) víkend u koní. „Tak dávej bacha, vložil se do toho Em. „Plzeńský nádraží je prej nejdivočejší a nejnebezpečnější nádraží v celým Česku. Že prý kam se hrabe Ostrava, a to i když hraje Baník.“

„Pfff“ srdečně jsem se zasmála, protože jsem veteránka, co si jednou devadesátkách zažila celou noc v Praze na hlaváku až do 6 do rána, než mi jel nejbližší návaznej spoj. A věřte, že v tý době tam nesvítily vánoční světýlka hipsterskejch kaváren, jako spíš zornice prostitutů, dealerů, pasáků a kmotrů. Jestli znáte pohádku o Karkulce, tak těch vlků tam kolem mě bylo asi dvacet.

„Pfff“ řekla jsem si podruhý, když jsme vstoupili do nádražní budovy, ve který najdete úplně stejný kavárny, KFCčko a předražený džusy jako na kterýmkoliv nádraží v Česku. Sraz s paní od koní byl pod schody, kam jsem hodila tašky. Zbývalo zhruba 20 minut.

„jé, paní, mohla byste mi tady pohlídat tašku? Já si skočím jen na cigárko“ haleká na mě bodře chlápek v montérkách. Než stihnu odpovědět, přilítne mi k nohám další taška a týpek je v čudu.

„Snad v tom není bomba“ hloubají holky kolem tašky. Pár metrů od nás se táhne průvod smažek s vykotlanýma zubama, který by se tašky rády ujaly. „Ani drobáček nebude?“ ptá se zklamaně ženská, která by mohla hrát v The Shining tu štětku, co se Nicholsonovi rozpadne pod rukama.

Mezitím se vrací majitel tašky. Jeho úsměv a dech naznačují, že došlo na cigárko i na panáčka. Nacpe mi do ruk za odměnu německý sušenky. „Ty budou určitě napíchaný uspávadlem, hlavně to nejezte“ burácí Niki na celý nádraží.  Chlápek ale dělá, že tenhle trapas roku vůbec neslyší a rovnou se představuje jako Pavel, instalatér z Německa.

„Hlavně mu nedávej číslo“ syčí na mě znova obě holky, když mi pan Pavel tluče do hlavy klíny o tom, jak má lukrativní zaměstnání a zajištění na důchod, značka dlouho jsem neměl sex. Na tohle už nepomáhá ani vylhaná historka o tom, jak mám strašně žárlivýho manžela, kterej se tady může objevit každou chvíli, protože má vážný problém se sebekontrolou (a právě mu bude končit lekce boxu).

„Tak já už musím,“ loučím se chvatně a utíkám k paní, která vypadá, že je od koní. Ale není a evidentně je to tady fakt vostrý, protože se na mě zatváří, že zavolá ochranku, jestli se s ní chci seznamovat. A díky tomu pochopím, proč je plzeňský nádraží nejhorší: evidentně tady dochází k nevyžádanýmu balení, což dosvědčují i hladový oči chlápka z uklízecí čety, kterej kolem nás hrozně nenápadně krouží a zametá úplně čistý dlaždice. Tak která z nás na něj zbyde?

Konečně dorazí opravdová paní od koní. Odevzdám holky a s úlevou spěchám na nástupiště číslo jedna, když se na schodech srazíme s panem Pavlem. „Jaká náhoda, to musí bejt znamení!“ vykřikne Pavel, kterej mě evidentně stalkoval celou dobu a přesně podle toho vyměřil trajektorii svý chůze.

„Jé, vy jedete do Prahy, tam já mám sestřenici. Že bych zajel za ní, místo do Kadaně?,“ probírá si Pavel zamyšleně vousy, když naráz vykřiknu, že asi vidím manžela a současně přijede vlak.

Už dlouho jsem nepřemýšlela, jestli svý rezervovaný místo nenechat prázdný a necestovat radši na záchodě, kterej sice čpí močí a cholerou, ale aspoň se dá zamykat. Protože nikdy nevíte, co si z nejhoršího českýho nádraží odvezete – možná dávku heroinu, možná pana Pavla.

Ale i na to jsou sporný názory. „Tys odmítla instalatéra???“ podivuje se kolegyně v práci, jak kdybych o víkendu dala kopačky Beckhamovi. „Víš, jak je těžký a drahý ho v Praze vůbec sehnat?!“

Všechno něco stojí. Otázka zní, čím budu platit/ Giphy


29 komentářů:

  1. No já taky kroutím hlavou. Řemeslo má zlatý dno...

    OdpovědětVymazat
  2. Instalatér očividně nebyl pedofil (když jeho zájem trval i po odevzdání děfčátek), dobře situovaný (měl sušenky, které nepotřeboval hned sežrat), slušně vychovaný (říkal ti "paní", nikoliv "paninko"), s početným příbuzenstvem (v Kadani iv Praze), dokáže si užít života (cigárko a panáček - bonviván!). Vysloveně prošvihnutá příležitost!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělé vyhodnocení situace a geniální odhad zazobanosti: "dobře situovaný (měl sušenky, které nepotřeboval hned sežrat)" - to mě dostalo :-)

      Vymazat
    2. Přesně, to je klíčový znamení! Pravda, u mě by se takový německý sušenky s nutelou moc dlouho nepozdržely, nebýt toho, že mi je holky zhnusily tím, že jsou určitě napíchaný narkotiky. Nojo, budu se muset do Plzně ještě někdy vydat, hledat svý štěstíčko. Nejlíp v mokrým oblečení a výrazem smutné srny, to na instalatéry prý zabírá nejvíc.

      Vymazat
  3. Myslím, že jsi propásla moment na debatu o prolapsech.

    A.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepropásla. Instalatérství je jeden velkej prolaps - to by ho mohlo naopak nabudit k hlubším konverzacím, jak to spravit.

      Vymazat
    2. Tak to je ta Plzeň ještě horší, než jsem čekal. Já naštěstí znám jen autobusák. Tam dělaly autobusy zastávku.

      Co Em na instalatéra?

      A.P.

      Vymazat
    3. A jak dlouho jsi tam nebyl? Třeba už bude i z autobusáku nebezpečný safari, kde se dá projíždět jen v autobusech s mříží a řidiči tu stojí jen nejnutnější chvilku.

      Em je s instalatérem dost v pohodě, pro jeho pozici to ohrožení není. Ale mám jednu kamarádku a ta má sice dvě vysoký, ale chlápky na baru balila na to, že prodává chlebíčky. Prý to mělo obrovskej úspěch, kterej by tituly rozhodně nevyvolaly.

      Vymazat
    4. No... už je to vlastně asi 20 let. Tak nějak. Ale ono to nevypadalo skvěle ani tehdy. Taky brněnskej autobusák s tím podivným podchodem byl dost divnej. Už tam chyběla jen místní Bláznivá Markéta.

      Já myslel spíš, jestli se o tebe Em třeba nebál. Ale když chodíš na MMA iniciace, tak jsem to moc nedomyslel.

      Tu kamarádku docela chápu. Je to jako ta zrzavá právnička ze sexu ve městě. Ta se vydávala za letušku. Taky víc sexy.

      Vzdělání ženský spoustu chlapů znejisťuje a chlebíčky jsou jako kafe - o tom umí konverzovat každej.

      Co vystudovala kamarádka?

      A.P.

      Vymazat
    5. Tak spíš před 20 lety vypadaly ty nádraží mnohem víc punkově než teď. Nebo spíš jako grunge nebo death metal. Teď už je to takový navoněný globalizovaný nic bez duše místa. Všechny vypadaj podobně a jsou tam ty stejný nafrněný řetězce.

      Em se moc nebojí, v naší rodině mám úzkosti a strachy v kompetenci já.

      Víš, že přesně nevím, co studovala ta kamarádka? Ona je totiž z okruhu nových kamarádů a asi mi to říkala, ale ty chlebíčky byly příliš velký sousto na mou představivost, takže tu informaci úplně zazdily. Jak vidíš, tak se od těch týpků na baru moc neliším...

      Vymazat
    6. Mě to víc než punk tehdy připomínalo socialismus. Takovej ten pravej, šedej, ošuntělej, bezvýchodnej.

      Punk je pro mě to britský trash, ale dynamický, plný energie. Zchátralý, ale luxusněji. Posprejovaný schodiště, vypálenej vejtah v council housing, drogy místo desítky u bufáče, fakáč královně nabitý filosofií.

      Ale Florenc se taky takhle zaopatřila nafrněnýma řetězcema, pár let jsem tam nebyl a najednou proměna. Už tam nenajdeš bramborák a párek v rohlíku. Tak se zkouším si ten Plzeňskej autobusák představit.

      S ex jsme takhle šli po jejím městečku a najednou to tam vypadalo socialisticky, tak jí to říkám a ona "Jé, já viděla jen starý baráky". Jenže za rohem byly opravený, všude reklamy a tyhle nový věci, co před tím nebyly.
      ---

      Asi by na každý universitě měly mít navíc slečny povinně kurz roztleskávání, letuškování a výrobu chlebíčků. Šla jsem na matfyz a pak na práva. Na matfyzu učej roztleskávat litevský choreografky a na právech učí zas Paukertův vnuk.

      A.P.

      Vymazat
    7. To je fakt, ale máš i českej punk z osmdesátek, kterej se tomu blíží víc. Ale asi je to spíš českej agro-rock. Džínový vesty s odznáčky, mullet, přešitý montérky, kérka od kámoše-lidovýho umělce a fest prokalenej víkend.

      Mám dodnes ráda průmyslový a oprýskaný města, ale hrozně rychle se to mění. Třeba Karviná měla ještě před pár lety nádraží, který vypadalo skoro stejně, jako když tam v šedesátkách přijížděly vlaky plný brigádníků socialistický práce. Dneska je to rekonstruovaná nuda. Poslední perly skrývaj Sudety, třeba okolí Ralska.

      To úplně připomíná takový ty rodinný měšťanky, kde se dcery učily vařit, vyšívat a hlavně včas zmlknout, když si potřebuje manžel po práci odpočinout. Myslíš, že to prudce zvedne skóre, když se člověk nechá řekněme tak na týden zaměstnat do Libeřských lahůdek? Tam je fakt speciální sorta prodavaček a úplně všechny působí dojmem, že potřebují se svým sex-appealem něco radikálního provést. Něco na způsob kompletní rekonstrukce svýho charisma. Jestli je tam vysoká fluktuace, tak je to za mě důkaz, pro co si tam prodavačky ve skutečnosti chodí.

      Vymazat
    8. Spolužák punkáč si v hospodě na vesnici, kde jsme byli na brigádě propíchl tvář zavíracím špendlíkem. Pak ho utáhla takový ťuťuťu-ňuňuňu, ve škole mu přišli na to, že je ve straně (aby se tam vůbec dostal), musel chodit na schůze a bylo po punkovým pelu. V Británii si pronajmeš pokoj nebo bydlíš ve squatu, děláš jen muziku, hraješ v trash clubech v nejhorším děláš závozníka nebo lešenáře a každej ti může.

      I v Čechách to mělo svůj půvab, ale mělo se to jak škodovka k jaguáru. Jindy to bylo skoro surrealstický. Já si pamatuju, jak udělali Rockfest v novým Paláci kultury. To bylo jak z jiného světa. Na jedný straně impozantní komunistickej palác kultury a na druhý straně kapely a příslušně oháknutý publikum. Dneska by se asi řeklo alternativní. Ale ony zároveň museli mít nějakou organizaci jako zřizovatele. Takže tam hráli za SSM, JZD či mateřskou školku. A byly to třeba holky z fildy, ale oháklý do černýho.

      Na západě to bylo oprýskaný jinak. Po čtvrtích, ulicích nebo dokonce po barácích,jak město stárlo a jak to zrovna vyšlo. V Londýně kouty, co snad nikdy nebyly hezký. Takový jak od Lhotáka, u vodního kanálu, viadutu, železnice. Celkově mi Anglie připadala jak palác na smetišti obehnanej ostnatým drátem. Ale zas nehleděj na krásu, ale na kšeft. Nijak se nerozpakujou v rodiným domku otevřít umolousaný take-away s hamburgerama nebo kšeft s mobilama.

      V Čechách to chátralo všechno nastejně a pak najednou začali ve městech opravovat všechno najednou. Tak to bylo celý nový. Jako centrum Prahy a Malou Stranu. Vypadalo to jak kulisa. Ale přijížděla jsi přes vypíglovaný Německo a najednou šok na českejch hranicích. Tam ještě všechno zchátralý a pak ještě kontrast mezi německou udržovanou a českou zanedbanou krajinou.

      Dobrý místo v Praze byla ulice Na Florenci ještě tak 2010. To mělo ještě ten zchátralej šarm. Na tom kousku vedle nádraží byla železniční ubytovna a naproti budova Rudého práva, teď je tam Florentinum a

      V Německu zas jdeš po Kolíně a najednou vidíš jeden secesní barák a najednou ti dojde, že před válkou byly takový všechny a ten jedinej přežil bombardování.
      ---
      Do Libeřskejch nevím, ony jsou taková working class populace od mastnejch bramboráků, kynutýho pečiva a smaženýho květáku. Ale u Paula jsou sotva dvacetiletý holky s jemnou pletí, vůbec celé jemné, křehké a sladké jako všechno, co tam prodávaj. Tam by jsi si určitě polepšila. Charisma tam ani nepotřebuješ, protože půvab je ještě lepší.

      Jedna prateta právě měla rodinou měšťanku. Měli udržovanou prvorepublikovou vilku uprostřed obrovský zahrady, strejda sadařil, na dvorku měl truhláčkou dílnu, ale nikdy neudělal odpad z dřezu v kuchyni !@#?? Máma ji pak zkazila, udělala jednou při návštěvě knedlíky z prášku, strejda nic nepoznal a tak to teta začala dělat taky.

      A.P.

      Vymazat
    9. Jo, Florenc byl super. Přes ten jsem taky jezdila okolo 99-2000, stejně ikonický byly všechny nonstopy a hospody v okolí. Trochu o hubu, ale nikdy se nenudíš, když se jen díváš okolo a nenápadně posloucháš útržky hovorů. Pak se část dopravy přesunula na Černej most a tam to taky tepalo dost divokým rytmem.

      U Paula to nemám moc ráda. Předražený rozmražený pečivo a obsluha vypadá podobně - na první pohled křehké tvářičky jak políbený moučkovým cukrem s vanilkovou esencí, na druhý kousnutí stejná nuda jako listový pečivo v Albertu - palmáč, cukr a rychlej dopamin.

      To už mi ty ženský v Libeřskej přijdou takový opravdovější a upřímnější. Ta, co chodí z výrobny doplnit prodaný chlebíčky, je vždycky ještě z nižší kasty, co ji nemůžeš postavit před lidi, a výrazy prodavaček jí to dávají jasně najevo. Sex s ní voní jako kila vepřovýho, co čeká na rozmělnění paličkou a když tě pohladí po tváři, cítíš jemný buket vlašáku.

      Jedna moje babička měla mešťanku a pak pracovala jako vychovatelka. Byla to poslední obhájkyně domácích likérů, dvanáctera druhů cukroví a naškrobených límečků. Nikdo po ní už to pak nedělal.

      Vymazat
    10. Mužskej a ženskej pohled na holky od Paula je asi jinej. Teda na ty, co mám před očima já. Kdysi jsi tu psala, že s dětma jakoby znovu prožíváš svý dětství, tak ono to může bejt něco takovýho. Navíc nikdy nevíš, co se objeví, když trochu zaškrábeš pod povrch.

      Mě by nudily takový ty formálně krásný holky z Love Islandu, ohroublý dělnice (byl jsem na moc brigádách), krásný extrovertní polofetky z VŠ, nemyslící recitátorky univerzitních script.

      Jedna holka skončila na pervitinu proto, že ji šouply na učňák na prodavačku a ona tam v tý intelektuální poušti chřadla, až začala utíkat... a fetky byli jediní, s kým se mohla bavit.

      Ten sex s vlašákovou madonou si radši ani nezkouším představit, abych to pak dostal z hlavy. To je tak pro nějakého filmového Hlinomaze.

      Na Černým Mostě jsem jednou potkal holku, co vypadala jako modelka, co přijela za rodinou z Paříže. Nejen, že byla krásná, ale byla navíc dokonale upravená, jak kdyby přijela na focení. Ale hlas jí zněl trochu vychlastaně, tak jí to vrátilo ten lidskej rozměr.

      A.P.

      Vymazat
  4. No, kolegyně je praktická žena, instalatéři se prostě neodmítají :-) Kór, když jsou zajištění i na důchod... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pozor, to může naznačovat dvě odlišný věci: že v dnešní době sílí panika, jestli bude jednou vůbec na důchody. Anebo že vypadám tak, že mám do důchodu už nakročeno, takže je to pro mě atraktivní nabídka na blízkou budoucnost.

      Vymazat
    2. Víš jak to maj nebo měli s důchodama v Japonsku? Lidi choděj do důchodu normálně, ale v 80 to končí. Takže pak musej zase do práce.

      A.P.

      Vymazat
    3. Takže je to vlastně takovej japonskej sabbatical, tvůrčí volno. Tam se jen počítá s tím, že načerpáš síly a nápady a pak budeš vděčně úderničit až do stovky, v případě provincií, kde se živí jen mořskýma řasama, tofu a zenem, možná i do 120. Na tomhle systému vydělaj snad jen pracovníci z Fukušimy, kde se jich po důchodových prázdninách sejde zpátky v elektrárně jen tak půlka.

      Vymazat
    4. Představ si, přijdeš do nemocnice a tam gynekolog 80+, já si vás pamatuju, já vás kdysi sledoval na ultrazvuku. Jo, to byly časy... co jsem to jen chtěl...

      Jestli je Fukušima jako Černobyl, tak to tam jen kypí životem. Chcípáčci jsou dávno mrtví a přeživší jsou jak superhrdinové, dožívaj se 150 let a jednou za měsíc se choděj vyspat na reaktor, protože pak maj v posteli větší výdrž. (A máme námět na manga-)



      A.P.

      Vymazat
    5. AP: S tím gynekologem je to super, jen když do toho zapracuješ trochu nevyhnutelný kognitivní degradace, tak ti zbyde spíš jen "co jsem to jen chtěl..." Na druhou stranu, pro něj to musí být samý pozitiva, když se vrátíš v tomhle stavu do práce a všechny ženský se před tebou svlíkaj jak kdyby ti bylo 30.

      Jednou jsem viděla dokument o nějaký bábušce, co se tam vrátila, protože nechtěla žít v paneláku. Nevypadala úplně jako Wonder Woman, ale určitě se s nima zná a proto se vrátila. Co s opilci na sídlišti, když tě můžou každej večer navstěvovat světélkující superhrdinové, co si místo vodky tvrdí játra plutoniem.

      To mi připomíná jednu knížku, kde jsou zaznamenaný původní výpovědui přeživších z Čenobylu, vystěhovalců i ilegálních navrátilců. Připomíná to bájný ruský pohádky, lidi si v tý době totiž vůbec neuměli představit, co ta radioaktivita vlastně je. Ženský si třeba mezi sebou vyprávěly, že v noci vlezla radioaktivita k nim na zahrádku. Byla rozprostřená jako velkej mlžnej šátek na záhonech a pak zase zmizela. Určitě vznikla celá řada moderních pověstí na téma, co všechno můžeš v Rudým lese potkat.

      Vymazat
    6. Některý lidi právě mentální degradaci vůbec nemaj. Nevím, jestli znáš profesora Františka Dvořáka. Ten ještě v devadesáti natáčel pořady o umění, stál zpříma jako svíčka a spatra odříkával kvanta informací. V Anglii měli jeho ekvivalent. Taky profesor umění, taky toho strašně věděl a znechuceně koukal na německý řezníky v Benatkách, jak si na něco hrajou v kostýmech z doby Casanovy.

      Tak třeba ten japonskej gynekolog-stařešina bude autorem knih o tom jak poznat charakter ženy jen podle toho, jak vypadá její vagína. Něco jako ty knížky o poznávání charakteru podle tvaru obličeje, věštění z ruky a horoskopech.

      To si koupíš takovou knížku a pak koukáš na porno a říkáš si, tahle byla nadaná na fyziku, tahle má ráda umění, tahle je děsná trémistka.

      Přijdeš k němu jako klientka, vlezeš na kozu a on hned "Ne abyste investovala do kryptoměn, ten malej zrzavej chlap je podvnodník. Vagíny nelžou." "A trochu odstupu od matky by neškodilo".
      ---

      Jak se jmenovala ta knížka o Černobylu a radioaktivitě, co za klekání obcházela chaloupky a převlečená za mlhu na záhoncích kradla mrkev? - Ono to možná pochází ze stejnejch koutů podvědomí.

      Já zas viděl kdysi dokument o Černobylu a tam byly ty starý babky, žily jako vždy, měly tam nějaký zvířata a chodily i na houby - tam kde vědci nadskakovali při každým zachrčení Griegerova počítače. Ale jeden profesor vyprávěl o zvířatech a říkal - ono jim to nic nedělá. Teda ne jako vůbec nic všem, ale když naroste žába se třema zadníma nohama, tak ji něco rychle sežere. No a ty, co mají hodně steroidů, tak ty jsou OK.

      Tak tam třeba už jsou nějaký supersteroidový rodiny, jen o nich nikdo neví. Jen když slouží v armádě, tak kolem nich padají drony.

      A.P.

      Vymazat
    7. Ale jo, to vůbec nepopírám, že takový lidi jsou, co jsou i po 90 duševně čilý a mentálně o několik levelů výš než 30letý troubové. Stejně jako jsou lidi, co jsou takhle fit tělesně, že si jako Věra Čáslavská střihnou provaz nebo rozmarně hodí nohu za hlavu i po 80. Ale kolik jich je.

      Kdysi jsem byla s Houbičem v jednom klubu a tam mě lákal jeden týpek, že má doma zařízenou gynekologickou ordinaci a rád mě vyšetří. A jedna kamarádka zase věštila lidem budoucnost z kávy na jednom eventu, i když o tom nic nevěděla, a dostávala hrozně nadšený reakce. Takže možný je úplně všechno, sama se divím, že to na gyndě nenabízí v ceníku nadstandardních úkonů hned vedle bělení rekta.

      Ta knížka se jmenuje Modlitba za Černobyl od Světlany Aleksijevič. A myslím, že to budou fakt sesbíraný zkazky od těch samých babek houbařek, co byly v dokumentu. Dá se zvyknout i na vyšší radioaktivní pozadí, i když mnohem líp, když se tam narodíš (pokud se nenarodíš jako mutant). Třeba divoký prase se může dožít až 10 let a je samo o sobě prudce radioaktivní tím, že se živí houbama a tím, co vyryje ze země. Přesto jsem neviděla fotku žádnýho ujetýho černobylskýho prase se 4 hlavama. Akorát zmutovaný sele po Agentu Orange.

      Vymazat
    8. To je fakt. Myslím, že jsou ti praktičtí lékaři zbytečně submisivní. Jdeš na preventivku s nadváhou jak brojler z výkrmny, doktorka na tebe zkusí pár povinných cintů o pohybu a stravě a pak stejně vyměkne a dá ti prášky na tlak a cholesterol, čímž se důchodová krize nijak nevyřeší. Vyřešila by se tak, že v 65 povinně jdeš na preventivku, která se podobá spíš náboru do URNY: padesát kliků, pár hvězd přes ordinaci, pak doktorka vytáhne skládací kladinu z kouta a kdo na ní nevyšvihne Věřinu olympijskou sestavu, odchází s poukázkou na eutanázii vedle na veterinu. To bych vypadala jak Madonna před vystoupením a ještě bych si tam vzala najatýho mladýho milence-komparzistu, abych se před doktorkou blýskla se svou vitalitou.

      To už si nepamatuju. Byl to takovej poloilegální klub plnej cizinců, kde se mohlo dít všechno.

      S tou astrologií, a na tebe sedí horoskop? Jo, podle vzhledu se podle mě dá docela dobře odpíchnout, atraktivní lidi mívaj často jinou sadu strategií než lidi, co mají talenty a krásy jinde. A pak už se jen doptáváš na zdánlivě nesouvisející věci.

      Stará cikánka těhotný mámě kdysi vyvěštila, že to bude holka a že bude mít (máma) pak špatný zuby. Obojí se splnilo. Možná jsou některý expertky, ale trochu bych se bála, že se moc neserou i s těma špatnejma zprávama. O to moc nestojím. A kdoví? Třeba byla první ta zlá věštba a až pak nocebo, že to děcko umřelo. Jolanda jen zatahala za jeden konec provazu.

      Zmutovaný sele už nevím, ale bylo ve flašce a možná to bylo fakt v muzeu v Ho-Chi-Minhu. Myslím, že o týhle válce teprve vzniknou pohádky, legendy a komiksy a bude to dost zběsilá fusion. Šamanská ze Sibiře, prochlastaná od hranic, macho z Azova a ještě do toho severokorejský mýty.

      Vymazat
  5. No přesně. Jsem si teď vzpomněla na tu tvou femme fatalle z Vagónu:)

    OdpovědětVymazat
  6. Já právě taky. :-D
    ...proto mám to pochopení pro tvé nešikovné uchopení celé situace...

    OdpovědětVymazat
  7. Panejo - a já do Plzně léta jezdila za ségrou a ničeho si nevšimla! Možná že v té době to bývalo ještě slušné město nebo jsem byla vždycky dost rychlá, to už se nedozvíme. Na druhou stranu, moje domovina v té době slula přezdívkou Středočeské Palermo, takže možná mám jenom standardy jinde :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Středočeské Palermo je pro mě lákavá představa, tam muselo být nádraží jedna radost:)

      Vymazat