Manifest krátkozrakosti: Nejsme slepouši, ale aristokratický jednorožci

 

Jsem krátkozraká. Jste taky krátkozraký a stydíte se za to? Necháváte si od mafie očařů a optik namluvit, že jde o refrakční VADU? Tak takhle s náma zametat nebudou, kámové v mlze! Dneska si vysvětlíme, proč je krátkozrakost novej bitcoin nebo změna pohlaví. Jestli krátkozraký ještě nejste, na konci tohoto textu uděláte všechno proto, abyste ostře neviděli dál než na dva metry.

Krátkozrakost je z evolučního pohledu stejně vzácná jako 6 prstů a jednorožci. Všichni normální lidi pořád vysrabeně checkovali obzor, jestli se někde kilák před váma náhodou neobjeví silueta predátora. Nám, krátkozrakým lidem, musí šavlozubej tygr nejdřív zaklepat na rameno, abychom na chvilku odložili pazourek. Vidíte, a stejně jsme přežili! Stačí jeden mžouravej pohled do jantarových očí a tygr pochopí, kdo je tady pánem. A ještě u toho vypadáte zatraceně sexy!

Krátkozrakost je matkou fantazie. Vysvětlim. Em má oči jako sokol a i skoro po 20 letech furt občas zapomene, že něco nemám šanci never ever vidět. Koukej, sova, ukazuje nadšeně Em a je to asi půl kiláku a ještě za rohem. Dřív jsem se ptala: a jakej strom? Jaký větve? Myslíš za tou černou rozmazanou tečkou? Teď říkám: Jééé, ta je krásnáááá. Em vidí sovu, ale můj mozek si tam dopočítá třeba sedícího mrože s fajfkou a toho prostě v lese s normálníma očima fakt nepotkáte. Taky never ever.

V Japonsku je krátkozrakých 80 % lidí v populaci. A přesně díky tomu tahle země umí nejostřejší meče, kaligrafii, ze kterým dalekozrakým národům padá čelist, hranatý melouny, humanoidní roboty a automaty na použitý kalhotky. Nejsme krátkozraký, jsme jen od přírody dokonalý jako Japonci!

Krátkozrakost tříbí intuici. V improvizaci je spousta disciplín, na který potřebujete držet oční kontakt. A tohle se nedá jen tak v tichosti vošulit jako když děláte, že vidíte sovu v lese. Ten oční kontakt může totiž přijít od kohokoliv z 10 lidí v celý místnosti, a když si nevšimnete, tak dostanete do ksichtu třeba taky pecku míčkem. A víte co? Nedostávám pecku míčkem. Nevím, čím to je, ale já tu snahu navázat kontakt vidím prostě něčím jiným než očima.

Když máte krátkozrakost, tak nemáte dalekozrakost: Žádný luštění titěrných písmenek na složení žvejkaček: na všechno blízko vidím skvěle. A když to není blízko, mám nohy, ne?

Krátkozrakost z vás dělá aristokraty o level výš nad všemi plebs. A jsme u cíle dnešního sdělení. Jak už všichni víme, Em odjel do Argentiny a tenhle post, jak jste jistě pochopili, opět není o strhujících dobrodružstvích, co zažívá. Sorry jako, napište si mu sami do komentářů, ať si založí blog. Já to do něj hučím už pěkných pár let, vždycky, když se mu nelíbí, co o něm píšu (takže pořád).

Někdo jezdí na druhou stranu zeměkoule a někdo jede do rodnýho maloměsta, který vám teď chci ilustrovat, protože tohle je moje ABSOLUT maloměsto. Něco, co nepochopí Em z Brna, kterýmu přijdou malý města a vesnice KOMUNITNÍ, protože se moc dívá na seriály.

To si tak sedím v místní hospodě, kam jsem vzala děti na oběd a jak už jsme si řekli o té intuici, nemůže mi ujít, že mě asi od 3 metry vzdáleného stolu griluje pohledem nějaká šílená ženská, co vypadá jak vylisovaná záložka z Erbenovy Kytice.

Zaostřím a chvilku v mozku prohledávám katalog známých tváří. Ale protože mi hází jen výsledky jako je Polednice nebo Zemřela matka, do hrobu dána, tak tenhle prohledávací algoritmus shodím a radši si vyrábím levnej dopamin pohledem do meníčka, když ta ženská vezme telefon a začne do něj agresivně vyřvávat:

„No, Pavlínko, seš to ty! Představ si, je tady ta Psice Psicová a dělá, že mě nevidí! To Je co?!

Jo, i děti tady má. Kluka a holku. Ty taky nezdravěj. A jak je vychrtlá! Vona prej bydlí v Praze, říkala paní Jedličková. No nemá tady chlapa, esi není rozvedená?!”

Nevíte, proč si lidi myslej, že jsme my krátkozraký taky hluchý jak polena? Díky tomuhle dialogu se mi ale v mozku přece jen sepnuly ty správný neurony: tohle je přece matka mý bývalý nej kamarádky z puberty! Ta stejná, co mě nenáviděla už dávno. 

Tím se vysvětluje i to, proč se jí tak dotklo, že jsem nepozdravila: nemohla mi totiž pozdrav neoplatit zpátky. Vidíte-a tohle by se vám v normálním zrakovým spektru taky nestalo.

giphy.com