Žižkovské cuba libre z tuzemáku s kofolou,
melounová zmrzlina, kvasinková infekce, reklamy na antiperspiranty a naše
domácí masařka opět určují pravidla plovárny!
Věděli
jste, že hmotnost veškerého hmyzu na naší planetě dvojnásobně převyšuje váhu
všech obratlovců? Můžete za to poděkovat třeba naší domácí masařce.
A
není to o velikosti těla, ale i ducha. Snaživých a dementních masařek, které se
dají navždy vymazat z mapy našeho bytu jediným plácnutím novin, jsou
mraky. Ale tohle není obyčejná moucha, je to tažný pták. Odlétá od nás se svou
krosnou vajíček koncem září a znovu a znovu se rozmázne do okna a zahrozí černou
chlupatou pravačkou začátkem léta, jako třeba právě dnes dopoledne. Vlastně to
není ani obyčejný tažný pták, protože se vrací za námi nezávisle na místě, kde právě
žijeme. Už si nás našla i čerstvě přestěhované. Možná je to spíš taková nechutná
parodie na můj oblíbený dětský seriál Goro, bílý pes.
Tohle
dopoledne jsem tedy zaslechla létající strunovou sekačku v kuchyni a
okamžitě jsem si vybavila válku o území z minulého léta. Jak mi upíjí frisco
rovnou z flašky a potom se humpolácky odpotácí zapít to vodou z hajzlu. Možná
v obráceném pořadí. Jak se s každým balením Diffusilu stává houževnatější.
Jak jsem ji našla zpola utopenou v talíři guláše a ta svině přežila,
protože jsem odešla od stolu místo toho, abych ji zavalila knedlíkem a
přimáčkla vidličkou.
„Tak
jí prostě zab!“ nabízí Milý typický příklad zjednodušeného řešení.
„To nejde. Pokud ji
nedostanu na první ránu, tak ji jen rozdráždím a potom se budu muset
s dětmi někam zavřít a utěsnit prahy.“ Mezitím masařka podniká kobercové
nálety na Čičmana. Kojenec, to je vůbec takové hmyzí Paukertovo lahůdkářství.
Trochu toho vyblitého mléka v koutku a čerstvě naloženo v plíně. Navíc jen
zbůhdarma leží jako mouchy snězte si mě a nechá se pohodlně ojídat a obkládat
vajíčky.
Teď nebo nikdy. Můj
poznámkový blok rozkrojí vzduch potichu jako samurajský meč. Masařka se zatváří
udiveně a na setinu sekundy je mě to zamrzí, přece jenom měla celý život a nějakého
toho fešného masaře před sebou. Ta setina byla klíčová. Minula jsem. Ale pro
Žmura jsem zůstala hrdinou, stejně jako Svěrák odpalující panzerfaust z druhé světové
v Obecné škole. „Taty, máma bum bum bzzz blé blé“ vypráví pyšně svému otci
po návratu z práce a ilustrativně se rozhání novinama. Masařka si mne ruce
nad nedopitou kávou. Však na sebe budeme mít celé léto.
Samý výživný témata, který se dobře čtou, ale poblíž bych být nemusela ;-) Bos.
OdpovědětVymazatMělas hned nahoře napsat, aby si čtenáři ke čtení pustili zvukovou kulisu z linku dole ;-)
kdybych byla hmyz, úplně jsem dostala na Čičmanici chuť!
OdpovědětVymazatPaukert a chlupatá pravačka :-) no fůj, že já pitomá vyndala loni z okna tu protihmyzovou síť! Kdoví,kam ji pan domácí dal.
OdpovědětVymazatZas ale dobře, že jsem okno ještě neumyla - mohu doufat, že hmyz ho nerozpozná jako okno a nebude se tedy snažit vletět dovnitř.
Bos. neboj, u vás doma to brzy taky určitě zabzučí;)
OdpovědětVymazatQuanti: mně ten mléčný zákys taky dělá choutky!
Liško na to nespoléhej - já je myla naposled před Vánoci a vypadá to, že si od té špíny naopak slibují i hnilobný nepořádek v domácnosti...
Psice, my máme všude sítě a již neblinkací dítě, heč ;-) Bos.
OdpovědětVymazatNa masařky doporučuju koťata nebo vlčáka ... ten parchant jenom klapne tlamou a je ticho, takhle dostává i vosy. No a koťata tu černou bzikalku masakrují pomaleji, křidélko po křidélku, nožku po nožce. Nejvíc rozmrzele se tváří, když už se mucha nehýbe a oni si musejí sehnat jinou hračku.
OdpovědětVymazatjej fuj, právě vedle mně jednu tučnou mrchu Kača zblajzla a teď mi přišla dát pusinku .... eeee
OdpovědětVymazatexláča: Kača je dcera nebo manželka? Děkuji za tipy na muchožravá zvířata, já bych je potřebovala jen zapůjčit a nažrané vrátit!
OdpovědětVymazatSilné masařky mají spolu s vosama schopnost zalétávat i do vysokých pater věžáků, kam slabší mušky nedoletí. Potvrzuji proto, že to není obyčejná moucha. Přilepil by se takový vrtulník na mucholapku? Nebo je třeba nějaké masařkolapky? Bos.
OdpovědětVymazatjá bych se bála, že ji rozplácnu o zeď a pak budu muset poslouchat, jak to bude muset někdo (Mladý pán) malovat.
OdpovědětVymazatBos.: Jsme oba vysocí. Takže jediný, kdo by se chytil do pasti, jsme my dva. A děkuju pěkně, už jsem jednou mucholapku ve vlasech měla a musela se odstříhávat. Na masařku jedině pověsit někde do futer nahnilou vepřovou kýtu pomazanou medem, ale to zase není preferované řešení v rámci zachování vůně domova. A hlavně by mě asi vyděsilo, co všechno by se na ni ze všech koutů slezlo.
OdpovědětVymazatžrádlo: nebo přes rozmázlinu pověsit obrázek!
Trvám na tom, že jsou hroší věci... (Ano, taky i po přestěhování. Plus se přidali šatní.)
OdpovědětVymazat:D
molí žena: taky trvám na tom, že je hroší! Šatní jsou na nic, ale dokud nejde doopravdy o krev, tak ještě nejde do tuhého, viz parta štěnic, klíšťat, komárů, muchniček a dalších upírů...
OdpovědětVymazatzahráváš si :) když někdo zlobí, seženu si na nej číslo a dám ho manželce ... bububu ! moje žena je nesestřelitelná stihačka, Kača je kočka, Čert je kocour.
OdpovědětVymazat