středa 25. listopadu 2020

Sladký život: Tečka.


Víte, proč nemáme televizi? Protože na návštěvě u televizních rodičů pokaždé omylem shlédnu výběr z TV produkce, který mě upřímně vyděsí. Třeba paní Pavlínu z Prostřeno, která dovede na jeden nádech hovořit 10 minut v kuse o kapustových karbanátcích. Michelinský glanc Prostřenu zrovna nepřidává ani dvojice vyžilých moderátorů. Mluvený projev Václava Vydry odpovídá snaze se o fundovaný komentář se čtyřmi kolečky karlovarského knedlíku v ústech. A když se k tomu Jana Boušková začne těšit na šmejděníčko, tak vám ty dva mozek automaticky naservíruje v poloze šedesát devět a to bolí, věřte mi.

Pořad o hubnutí s Katkou Cajthamlovou ale dloubne do žeber ještě víc. Do ordinace vchází morbidně obézní pan Aleš a má všechny moje sympatie. Noční orgie s křehkými sýrovými krekříky, známe. Čokoládka na depresi a na tajnačku sežraný Brumíci pro děti. Kdo z nás to těm nevděčným spratkům nikdy neprovedl, ať hodí muffinem. Největší bizár pro mě ale navždy zůstane stůl hříchu. Představte si Vinciho Poslední večeři. Na dlouhém stole je rozloženo všechno, co pan Aleš jedl v uplynulém týdnu, od kyblíků z KFC po vyskládané palety bílého pečiva. Za mísou bavorských klobásek vyčítavě vykukuje jediná karotka, sežraná v opilosti záměnou za čabajku. Za stolem se místo Krista zachmuřeně krčí pan Aleš a snaží se marně zatáhnout břicho, zatímco si paní Kateřina nevěřícně protírá brýle.

Tohle zabolí přesně v okamžiku, kdy od začátku karantény přiberete 3,5 kila a vypadáte jako vosí hnízdo plněné vaječňákem čtyři týdny před Vánoci. Fuj. Ohlédla jsem za svým stolem hříchu z uplynulého týdne. Nebudu vás unavovat kompletním výčtem, ale našli bychom tady XXL kávovou čokoládu, perníčky, kokosovou buchtu, ano a věnujte prosím speciální pozornost také lanýžovým figurkám, které si autorka koupila s trapnou omluvou, že se jedná o zdravý výrobek z hořké čokolády, přírodního zdroje chybějících vitamínů. Soudím, že s kalorickým propočtem v řádech vyšších bilionů by měla problém i paní Kateřina. A řekla jsem si dost.

V naší rodině se kromě křivých zubů dědí potenciál k závislostem, takže mi bylo jasné, že svůj příjem cukru musím zastavit obzvlášť striktně a prohnaně.

Začala jsem tím, že jsem snědla všechny zásoby. To vám potvrdí všichni kuřáci, že se udělat musí. „Předávkoval sem se tím svinstvem a měl sem na tejden klid.“ radil mi Karel ze Žabky. Sice si zrovna odklepával cigáro do květináče před prodejnou, ale pro nás začátečníky je i týden dlouhá doba.

Já jsem měla klid přibližně dvanáct hodin. Potom jsem si dala uvědoměle mandarinku ke snídani a závistivě vyškrabovala zbytky sladkých ovesných kaší po dětech do záchodu.

Po obědě se moje sladká závist začala přetavovat do sebelítosti a využila jsem chytrou náhražku: sezamovou tyčinku s medem. Protože med se v přiměřeném množství může a morbidně obézní včely neexistují.

Večer jsem si chtěla opět dopřát zdravou alternativu, ale bohužel jsem sezamku omylem otevřela z opačné strany, kde je uvedeno složení. Sezam, cukr, glukózo-fruktózový sirup. Připadám si jako stará panna obelhaná sňatkovým podvodníkem. Zbytek tyčinky letí do klece k vděčnému Chrudošovi.

Po 8 dnech bez cukru si připadám dost v kondici na to, abych si zřídila vlastní televizní pořad a významně si odkašlávala nad tlouštíky závislými na Nutele. Potom přišly moje narozeniny, což je metaforou k tomu, když pošlete alkoholika na rozjetý večírek. A já to dala. Zjistila jsem, že bych se uplatnila v grantech – přerozdělila jsem všechny darované sladkosti, a ještě jsem vzbudila falešné zdání bezbřehé štědrosti.

„Jen ten Chrudoš nám nějak tloustne.“ stěžuje si Em a pozoruje, jak se Chrudoš snaží procpat své spokojeně nadité tělo příliš úzkým otvorem v hraboším domečku.

Ráno mi pípla tahle zpráva od Houbiče: „Dík za ty pralinky. Usnul jsem s otevřenou krabicí na gauči a ráno jsem si myslel, že jsem se posral. Už mi nic dalšího nenos!“

Další zmařený odbyt a po něm telefonát s mámou o vanilkových rohlíčcích, které napeče o víkendu. Podle mámy v nich nebude cukr, jen vanilinový cukr. Aha. Tak se jen s přicházejícím adventem začínám fakt bát, že v tom budu zase lítat až po uši. Čokoládku?


pátek 13. listopadu 2020

6 věcí, které odstartují letošní vánoční horečku


Co si budem, na koronaviru se dá najít jen málo pozitivního. Pokud nejste nerd, co by stejně trávil většinu života v zatemněným pokoji, a teď vám konečně přibyla spousta spoluhráčů do onlajnovek. Nebo Micík Jaroslava Flégra, který zasekl drápky na post nejslavnějšího kocoura České republiky. Chudák Mikeš! 

Když jsme u Lady, klidně mě vyděste nahým Mulisákem a uškrťte fěrtochem panímámy, ale konečně jsme se někam posunuli. Epidemii nostalgicky ilustrovaných kolekcí a čokoládových Mikulášů se podařilo ze začátku září oddálit až skoro do půlky listopadu. Za mě by se Vánoce mohly odpálit klidně až pár dnů před (kvůli Velikonocím taky nikdo neotravuje s vajíčkama natvrdo už v únoru). Ale Vánoce neutajíš. Protože:

1. Vánoční katalogy hraček

Rouška na ně nefunguje, dezinfekce je nerozmaže. Stoprocentně zabírá jen plamenomet. Kontaminují poštovní schránku a je jedno, že na ni máte hůlkovým písmem a mnoha popudlivými vykřičníky vyvedeno „NEVHAZUJTE REKLAMU!!!!!!!!“. Vánoční katalogy totiž nejsou reklama, ale náboženství. Ježíš očekává konkrétní zadání s katalogovým číslem, protože letos na čtení emotivních dopisů s gramatickými chybami nebude čas ani trpělivost. Řekli byste, že jsou pro dnešní online děti retro, ale u nás je to přesně naopak. Jsou jako pornočasáky. Ohmataný, pomuchlaný a slepený lepkavou tekutinou, o který chcete věřit, že to byl čaj s medem.

2. Zvídavé telefonáty od mámy

 „Kolik má Žmur skutečně teplých spodků a pyžam?“

„A Čičman má jakou velikost?“

„Nosíš ten lososovej svetr s bambulkama, co jsem ti dala minulej rok? Proč si myslíš, že v něm vypadáš jako rakovina varlat?“

3. Děsivé telefonáty od mámy

„Používáš kloubní preparáty? Už bys měla. Tady vidím v akci 1 + 1, že bych ti to balení zdarma dala?“

„Ve zverimexu pořád mají toho kulhavýho potkana, jak se minule líbil Čičman. Nechcete na Vánoce udělat dobrej skutek?“

„Nevejde, nevejde. To přece není argument. Potkan by nemohl být s křečkem v jedné kleci?“

„Co by mi udělalo radost? Další vnouče?“

4. Mrazáky na kurýry v ulicích

Jsou to jen lidi, ne Transformers. Jestli si připadáte přetížení po čtyřhodinovém team meetingu v křesle u topení, tak mrkněte dolů z okna. Kurýr je tam zavalený někde pod vyskládaným kamionem pyžam a neoživí ho ani ampule Chondro Forte pod jazyk.

5. Vánoční dekorace paní Markovičové

Paní Markovičová je vánoční geek. Osobně mám podezření, že se v celém jejím bytě nekontrolovatelně rozšířily Vánoce po celý rok. Stejně jako lidi bojují s plísní, zahání paní Markovičová postavičky z betlému, které se zmateně motají po kuchyni a naráží do stěn, ještě v půlce letních prázdnin. Jakmile venku začne být hnusně, vymkne se paní Markovičové situace definitivně z rukou a přemnožené vánoční artefakty unikají do společných prostor domu. Dokud byly děti malé, dalo se o adventním věnci na dveřích tvrdit, že paní Markovičová zemřela. Potřetí v řadě už to prostě nefunguje.

6. Otevření obchodů

Definitivní tečka za projektem utajení Vánoc. Vánoční svetry, vánoční roušky, vánoční dezinfekce, nákupní vozík zaražený v ledvinách a padesát odstínů vánočních stromků ve výlohách. Ale víte co? Nenechám se rozhodit. Přesně za 44 dnů bude po všem!




středa 4. listopadu 2020

Co má společného kombucha a státní správa?

Dostala jsem od kamarádky kombuchu. Jestli k sobě máme být úplně otevření, vypadalo to spíš jako slezina v zavařovačce. Stejně to asi zhodnotila naše podomní bulvární redaktorka paní Zimmermanová, když jsem si nesla nahnědlou orgánovou tkáň chodbou, protože mě zkropila pohledem přetékajícím odporem a zvědavostí současně. No co, mám snad transplantací sleziny obtěžovat přetížené nemocnice a lékaře po 48-hodinové směně? V době, kdy na internetu seženete tutoriál i na trepanaci lebky?

Doma se kombucha stala senzací a novým domácím mazlíčkem. Kdyby uměla mluvit, tak by děti laskavě, ale důrazně požádala, aby na ni nesahali špinavýma rukama od vodovek. Taky by káravě zamlaskala, když jsem pro ni vařila čajovou lázeň v kovové konvici a Ema by nejspíš pokousala – za to, jak do ní dloubal lžící ve snaze přehodit ji z rodné zavařovačky do nádoby s nevychladlým čajem.

Bohužel je kombucha jen mlčící chuchvalec miliardy kvasinek a bakterií (doufám, že si někdo ve vesmíru nemyslí to samé o naší planetě), takže neřekla nic a trudomyslně se ponořila ke dnu jako průhledná ryba, co tráví celý život v igelitce na dně Mariánského příkopu.

„Ježiš, to jsem ti k tomu zapomněla říct“ dodává pár dnů na to Marťa, když se svěřím s pravdivými detaily o tom, že kombucha leží apaticky u dna a nejeví známky vůle navázat přátelství, natož pracovat na výrobě nápoje. „Nesmí přijít do kontaktu s kovem, to by ji zabilo. Ruce sis umyla, že jo?“

Kombuše v komoře jsem se ten den záměrně vyhýbala. Nechtěla jsem si připomínat, že jsem pro kvasinky něco jako asteroid nebo environmentální politika Donalda Trumpa. Odkládala jsem rozhodnutí vylít do záchodu něco, co se nepříjemnou nehodou určitě vynoří v míse paní Zimmermanové a do týdne si bude celý barák šuškat o ilegálních zpackaných potratech z pátýho patra.

Potom se mi na ni podařilo zapomenout doopravdy. A když jsem šla včera do komory pátrat po zimních botách, naducaná obří kombucha se vznášela ve své třílitrovce. Větší a živější než kdykoliv předtím! Happy end, titulky, epická hudba. Zapomeňte.

Protože je listopad, lockdown, třetí těstoviny k obědu v řadě, a ještě budu mít brzy menstruaci, dnešní příběh dobře skončit jen tak nenecháme. Půjčím si kombuchu jako paralelu, co všechno může být živý a tajně bobtnat i po několika měsících.

„A to je opravdu všechno?“ ptám se v únoru úřednice na finančáku při odevzdávání daňového přiznání. „Nemusím nikam dál chodit a něco posílat? Na pojišťovnu - a tak, víte?“

„Ano, to je všechno. Máme přece centrální systém. Tak děkujeme a krásný den!“ usměje se na mě paní v silných brýlích a já mám chuť ji obejmout a omluvit se za všechny svoje předsudky k úřadům. Tou dobou jsem byla OSVČ panna. Půl roku jsem podnikala na vedlejší pracovní činnost a fakt jsem v těch výjimkách prvního roku tápala. Proč do hajzlu k živnosťáku nemůžu dostat jeden papír navíc, kde by bylo lidskou řečí napsáno, jak se používá? Stejně jako na poličku z Ikei nebo obrázkový manuál, jak si dezinfikovat ruce. 

Ne, promiňte. Přečtěte si místo toho § 420 občanského zákoníku a jděte se radši rovnou oběsit. Protože už teď na vás vidíme, že nás chcete přechytračit nějakým obzvlášť rafinovaným daňovým únikem.

Fakt jsem to v úmyslu neměla. Naopak - nejradši bych všem úřadům České republiky nacpala hrst bankovek za přepážky, abych měla jistotu, že nejsem zločinec.

Proto mě překvapilo, když jsem minulý týden dostala dopis od správy sociálního zabezpečení. Dostala jsem ho náhodou a o tři týdny později. To souvisí s tím, že naše pošťačka hází poštu do jiné schránky a přes mnohé pokusy už se nedá převychovat, ale za to sociální správa nemůže.

Hned na úvod dopisu jsem se dozvěděla, že přestupek už byl bez mého přičinění spáchán, tudíž mi hrozí pokuta 50.000 Kč ve správním řízení. Přehled příjmů a výdajů jsem totiž měla podat spolu s platbou pojistného dodat na konci srpna. Dále paní Rosenblumová připojuje formulář a na rozloučenou pár výhružek, co se všechno může stát, pokud výpalné nezaplatím do 31.10., tedy do dvou dnů. Tomu říkám Halloween pro dospělý.

Tvrzení „Máme přece centrální systém“ a pocit, že bych měla úřednici na finančáku obejmout, během jedné vteřiny výrazně zhořkl. Vykvašená kombucha dluhu přifouklá o hrozící pokutu se vznášela kuchyní a já jsem si připadala jako prosťáček obhajující se u soudu doporučením neznámé paní s brýlemi.

Nicméně jsem v sobě objevila aspoň tolik bystrosti, že mě napadlo zavolat i na zdravotní pojišťovnu. Tady byli sice všichni strašně hodní a nikdo nevyhrožoval, ale „ty dlužný tři tisíce zaplaťte radši hned, ať z toho nemáte voplejtačky“ poradila mi úřednice, určitě taky hodná paní s tlustými brýlemi.

Rekapitulace: Během jednoho dopoledne jsem vyplázla přes osm tisíc a pokud si paní Rosenblumová ze Správy sociálního zabezpečení potrpí na speciální data, počítám, že složenka na těch padesát litrů přijde až za pár dnů k narozkám. Tak na zdraví!