středa 25. listopadu 2020

Sladký život: Tečka.


Víte, proč nemáme televizi? Protože na návštěvě u televizních rodičů pokaždé omylem shlédnu výběr z TV produkce, který mě upřímně vyděsí. Třeba paní Pavlínu z Prostřeno, která dovede na jeden nádech hovořit 10 minut v kuse o kapustových karbanátcích. Michelinský glanc Prostřenu zrovna nepřidává ani dvojice vyžilých moderátorů. Mluvený projev Václava Vydry odpovídá snaze se o fundovaný komentář se čtyřmi kolečky karlovarského knedlíku v ústech. A když se k tomu Jana Boušková začne těšit na šmejděníčko, tak vám ty dva mozek automaticky naservíruje v poloze šedesát devět a to bolí, věřte mi.

Pořad o hubnutí s Katkou Cajthamlovou ale dloubne do žeber ještě víc. Do ordinace vchází morbidně obézní pan Aleš a má všechny moje sympatie. Noční orgie s křehkými sýrovými krekříky, známe. Čokoládka na depresi a na tajnačku sežraný Brumíci pro děti. Kdo z nás to těm nevděčným spratkům nikdy neprovedl, ať hodí muffinem. Největší bizár pro mě ale navždy zůstane stůl hříchu. Představte si Vinciho Poslední večeři. Na dlouhém stole je rozloženo všechno, co pan Aleš jedl v uplynulém týdnu, od kyblíků z KFC po vyskládané palety bílého pečiva. Za mísou bavorských klobásek vyčítavě vykukuje jediná karotka, sežraná v opilosti záměnou za čabajku. Za stolem se místo Krista zachmuřeně krčí pan Aleš a snaží se marně zatáhnout břicho, zatímco si paní Kateřina nevěřícně protírá brýle.

Tohle zabolí přesně v okamžiku, kdy od začátku karantény přiberete 3,5 kila a vypadáte jako vosí hnízdo plněné vaječňákem čtyři týdny před Vánoci. Fuj. Ohlédla jsem za svým stolem hříchu z uplynulého týdne. Nebudu vás unavovat kompletním výčtem, ale našli bychom tady XXL kávovou čokoládu, perníčky, kokosovou buchtu, ano a věnujte prosím speciální pozornost také lanýžovým figurkám, které si autorka koupila s trapnou omluvou, že se jedná o zdravý výrobek z hořké čokolády, přírodního zdroje chybějících vitamínů. Soudím, že s kalorickým propočtem v řádech vyšších bilionů by měla problém i paní Kateřina. A řekla jsem si dost.

V naší rodině se kromě křivých zubů dědí potenciál k závislostem, takže mi bylo jasné, že svůj příjem cukru musím zastavit obzvlášť striktně a prohnaně.

Začala jsem tím, že jsem snědla všechny zásoby. To vám potvrdí všichni kuřáci, že se udělat musí. „Předávkoval sem se tím svinstvem a měl sem na tejden klid.“ radil mi Karel ze Žabky. Sice si zrovna odklepával cigáro do květináče před prodejnou, ale pro nás začátečníky je i týden dlouhá doba.

Já jsem měla klid přibližně dvanáct hodin. Potom jsem si dala uvědoměle mandarinku ke snídani a závistivě vyškrabovala zbytky sladkých ovesných kaší po dětech do záchodu.

Po obědě se moje sladká závist začala přetavovat do sebelítosti a využila jsem chytrou náhražku: sezamovou tyčinku s medem. Protože med se v přiměřeném množství může a morbidně obézní včely neexistují.

Večer jsem si chtěla opět dopřát zdravou alternativu, ale bohužel jsem sezamku omylem otevřela z opačné strany, kde je uvedeno složení. Sezam, cukr, glukózo-fruktózový sirup. Připadám si jako stará panna obelhaná sňatkovým podvodníkem. Zbytek tyčinky letí do klece k vděčnému Chrudošovi.

Po 8 dnech bez cukru si připadám dost v kondici na to, abych si zřídila vlastní televizní pořad a významně si odkašlávala nad tlouštíky závislými na Nutele. Potom přišly moje narozeniny, což je metaforou k tomu, když pošlete alkoholika na rozjetý večírek. A já to dala. Zjistila jsem, že bych se uplatnila v grantech – přerozdělila jsem všechny darované sladkosti, a ještě jsem vzbudila falešné zdání bezbřehé štědrosti.

„Jen ten Chrudoš nám nějak tloustne.“ stěžuje si Em a pozoruje, jak se Chrudoš snaží procpat své spokojeně nadité tělo příliš úzkým otvorem v hraboším domečku.

Ráno mi pípla tahle zpráva od Houbiče: „Dík za ty pralinky. Usnul jsem s otevřenou krabicí na gauči a ráno jsem si myslel, že jsem se posral. Už mi nic dalšího nenos!“

Další zmařený odbyt a po něm telefonát s mámou o vanilkových rohlíčcích, které napeče o víkendu. Podle mámy v nich nebude cukr, jen vanilinový cukr. Aha. Tak se jen s přicházejícím adventem začínám fakt bát, že v tom budu zase lítat až po uši. Čokoládku?


27 komentářů:

  1. Rozhodně! Sem s ní :-)

    Tak nedávno jsem si říkala, že toho zatím o Chrudošovi moc nevíme, takže mě v článku potěšil. Jen nevím proč, zas mi váš křeček začíná připomínat naše morče :-)

    Ohledně sladkostí bývám štědrá taky víceméně jen v období hubnutí, což jsem sice nyní taky, ale zároveň i ve stavu nouze - a vyhrává podpora psychiky, takže jsem spíš jak nefalšovaný syslo-křeček.
    O zrádnostech náhražek ze zdravé výživy ani nemluv. Já tak ty čtyři pracovní dny v září objevila chalvu. To je teprve kalorická bomba. Skoro závislost jsem si stihla vypěstovat už po dvou dnech a díky Bohu za to, že teď dost dlouho kolem toho obchodu nechodím...

    Prostřeno nedávám, ale ty pořady s Cajthamlovou mě kdysi bavily. Ten stůl hrůzy jsi popsala dokonale, u mrkve jsem si poprskala monitor :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nomi, možná by si spolu rozuměli i mezidruhově:) Mně Chrudoš připomíná Ignácia ze Spolčení hlupců (což je moje oblíbená literární postava, takže bez urážky).

      Já si na tebe při psaní vzpomněla, jak bojuješ? Držíš?

      Chalvu znám, achjo, vanilková nebo pistáciová. To je slast obrátit ji do sebe celou, že? Já na ni jeden čas taky ulítávala, ale zrovna u ní se mi osvědčila Karlova rada "předávkovat se tím svinstvem". Jednou jsem to fakt přehnala a od té doby už naše vzájemné pouto není co bývalo...:)

      Já jsem právě fascinovaná i tím Prostřenem. Občas si díky televizi na návštěvě u našich připadám, jako když přijedou chudí příbuzný z lesa. A co teprve ovčí zhypnotizované pohledy dětí. Zlatej Netflix v původním znění, titulky je nebaví;)

      Vymazat
    2. Tu knížku neznám, značím si do seznamu, až otevřou knihovny. :-)

      Pravidelně porušuji :-) V tomto je na mě spoleh a Tebe za výdrž fakt obdivuji.

      Chalva - mi právě roky absolutně nechutnala, to teď byla úplně náhoda, asi nějaká návyková dávka. Prodavačka mi jednu přidala jako bonus k nákupu a byla jsem zadrápnutá...
      Jj, věřím, ona je dost tučná, ujídám ji po kouscích, možná by se šlo přejíst i jen tou jednou celou (70g)

      My teda telku máme, ale zapínáme minimálně. Prostřeno - jsem viděla jen ty díly s Kazmou, a ty byly teda dobré, ale stačily... Jj, s Netflixem máme teď čerstvou zkušenost a souhlas, je to fajn.

      Vymazat
    3. Chalva mi chutnala vždycky, ale jednou jsme ji dostali v nějakém obřím půlkilovém? balení ve stylu krabičky na svačinu. A to se nemělo stát...:)

      Vymazat
  2. Vanilkový rohlíčky beru v jakymkoliv množství ;-)
    ...ale musej teda bejt zatepla vyválený v moučkovym cukru...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zamlada jsem tyhle drobivý sucháče nemusela, ale teď jsou na mým soukromým stupni vítězů, co se týká cukroví. I takový poctivě oválený medvědí pracny (polknutí naprázdno).

      Vymazat
    2. Jóóó...Pracny!!!
      Jako malej jsem je taky nemusel, ale nějak jsem jim přišel na chuť. A ještě v bezdětných dobách jsme při jejich pečení užili hromady mnohasmyslný reglace s manželčinýma kámoškama...
      No ale rohlíčků jsem se mohl užrat už jako klouček maličký, co se tatínkovi do dlaně vešel... :-)

      Vymazat
    3. Tak co se tyka bezdetne etapy a legrace pri peceni cukrovi s kamaradkama, vybavi se mi koledy, flaska vina a olej z marihuany. Bylo to strasne mastny a jeste k tomu pripeceny, ale nevzpominam, kdy jsem se naposled pri peceni takhle od srdce zasmala:)

      Vymazat
    4. Tak to my jsme čistý alkáči, my měli jen to víno. Jo a rum. Což vlastně u pečení asi neni zas tak potřeba zdůrazňovat.
      Moc si toho nepamatuju, v zásadě jen pár značně frivolních jmen, kterými jsme častovali plechové formičky...

      Vymazat
    5. Drobivý Sucháče? A co na to žena s moly???

      Vymazat
    6. Ten její Sucháč snad drobivej neni.
      ...by se blbě přebaloval...

      Vymazat
    7. Ja si ho představuji spíš mazlavého, po vlastní zkušenosti s miminy.

      Vymazat
  3. Protože nemám velký stůl, vyzkoušel jsem "konferenční stolek hříchu", ale po krátké době jsem bohužel musel pokus ukončit :-).

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to přeju pevný nervy! Moje zkušenost je, že když si člověk dá na čas od sladkého výpadek, tak mu pak řada běžných sladkých věcí začne připadat nesnesitelně přeslazená - takže vydrž, výsledky se dostaví! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Čerf: Konferenční stolek by mi stačil asi tak jen na večeři a pár večerních hříchů, když jsou děti spát a může se prasit bez zbytečných výčitek:)

    Marie: Jojo, mám přesně tu samou zkušenost. Fakt si pak člověk uvědomí, jak je teď všechno nadopovaný. Bohužel si člověk automaticky rychle srovná chutě, když do toho zahučí zpátky.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak dík. Momentálně se pohybuju v morbidním kyvadle - vždycky cca tři týdny celkem rozumně hubnu, dám dolů zhruba kilo a půl, které pak v PMS týdnu blaženě a zuřivě naberu zpátky, a tak pořád dokola... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsme na tom podobně - možná jen v různých fázích výkyvu. Mimochodem, sluší se přiznat, že jsem na návštěvě u našich a ty rohlíčky jsou fakt boží.

      A když už se to teda pokazilo, tak nemělo cenu hrát si na hrdinku ani s těma belgickýma pralinkama, co tu byly taky nastrčený...

      Vymazat
  7. jak to děláš? Co věta to perla! Já si normálně při čtení musím dělat pauzy na smích a někdy si tu větu přečtu i dvakrát s údivem co za ultravtipnej mozek tohle vymejšlí :D díky za to že jsi..to je slogan z reklamy.. z televize.. my jí ještě máme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejspíš mi tím příroda kompenzuje, že můj běžný mluvený projev bývá na úrovni suchého polystyrénového chlebíku;)

      Vymazat
    2. Při každým příspěvku od psice si říkám úplně to samý :).

      Vymazat
  8. Som ubolený smiechom - čo veta-hláška, to skvost!

    OdpovědětVymazat
  9. Já teda bez sladkýho přežiju. Ale bez brambůrek se žít nedá. Zvlášť ne bez takovejch těch ultra nezdravých alá Pringles. Už jsem se jich kolikrát přežrala, že mi bylo fakt špatně a pokaždý si je koupím znovu :(.

    OdpovědětVymazat
  10. Rukolovy krali, dekuji!

    Alinko, Pringles maji taky cestny misto v mych guilty pleasures. To pripada jako strasna prasarna i Emovi, ale taky se cas od casu neudrzim. Nejlepsi jsou octovy, co leptaji koutky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neeee, octovy neee. Ty teda pripadaji hnusny i mne :). Ja mam nejradsi zeleny (s jarni cibulkou bo tak neco). A jinak muj muz s Emem naprosto souhlasi, ale i tak mi jich pulku sezere (pokud je teda nebastim na tajnacku jako spravnej zavislak).

      Vymazat
    2. Jo přesně! Je to hnusný, ale půlka jich zmizí, i když je předtím třikrát prokleje:)

      Vymazat
  11. Moc ráda Váš blog čtu a upřímně se bavím.

    Jenom dnes potřebuju podotknout - nehažte jídlo do záchodu. Dejte ho třeba do starého igeliťáku do koše, protože všechno, co dáte do záchodu, bude muset z té vody zase někdo vyčistit a dovézt do spalovny. Tak to tam pošlete rovnou...

    OdpovědětVymazat