Nepij z kaluže, neolizuj cizí psy, nejez klacíky!

Momentka z rozhicovaného parku: Opírám se o pouliční lampu, chladím si krk a čelo oroseným půllitrem malinovky a mám chuť si ji vylít za výstřih celou bez ohledu na průhledný tričko, masařky a vlastně úplně všechno, co se na mě nalepí na cestě domů.

„Paní, to je váš chlapeček, co tamhle pije z kaluže?“ Odtrhnu se od malinového chladiče, Žmur dřepí na všech čtyřech před dírou v asfaltu a máchá si svorně jazyk v louži spolu se zlatým kokršpanělem.

Strašně jsem se těšila na druhé léto svých třech roků prázdnin. Jak už nebude ležák/lezák a takové ty prvorepublikové výjevy v pruhovaných plavkách na plovárně.

Pražská realita je taková, že mimoděk vyvracím oči jen při představě zavařování se na půlhodiny do tramvaje, kde většinou někomu začne strašně táhnout na nemocný kolena nebo zablokovanou krční páteř, jakmile pootevřu okénko, hledání volného metru čtverečního ve stínu a louhování dítěte v zelenkavém roztoku koncentrované močoviny a chlóru v brouzdališti. Jakmile se jen nahnu nad nějakou pražskou fontánu, mám už většinou za zadnicí správce a edukační výklad o zákazu kontaminovat vodu svými končetinami, takže se pokaždé zastydím a zpoceně odtáhnu s nepořízenou jako malomocná v Džibuti.

Ven z Prahy, ven – už příští týden, navštívit po půl roce brněnské známé, nechat děti padat ze židlí, demolovat nepotřebné vybavení bytu, rozmazávat po sobě jahody a konečně: podělit se o ten zázrak života s brněnskou babičkou a dědou a vrátit se do Prahy na pár dnů jako bezdětný pár. Taky v tom sousloví slyšíte cinkání skleniček? Bezstarostný pohled na budík o půl desáte ráno? Lístky na koncert? Plné talíře v restauraci bez dětského koutku, z nichž vám žádná malá ruka nevykrádá přílohu a necintá omastek do klína?

O dobrých skutcích

(O víkendu v kavárně)

Dívka X vchází a zacinká zvonečkem o futra. "Dobrý den. Mohla byste mně prosím ohřát dvakrát zeleninový boršč a panini s nivou, jablky a ořechy? A ještě ten margotkový koláč tamhle za sklem, vezmu si vše sebou."

Obsluhující slečna Y (podává čerstvý tisk): "Samozřejmě, na chvíli se posaďte prosím."

Nenápadná paní Z v ošoupaném tesilovém plášti se silným ukrajinským přízvukem vchází do kavárny: "Dóbry den, prósim vas, tady někdo na ulici ztratyl peněženku. Asi ten pan, co pravě vyšel ze vchodu odvedle, ale než jsem za ním styhla dójit, tak ujel. Tak mu to prósim předejte, kdyby se vrátyl..."

Obsluha: "Určitě předáme, počkejte,..."

Paní Z zazvoní zvonkem a ztratí se do deště na ulici.

Dívka X za štítem Lidových novin (k sobě): "Chudák chlápek, tak mu teda nezávidím. Vsadím se, že ho ani nenapadne hledat ji v kavárně, kde vůbec nebyl (Živě si vzpomíná na sled administrativních sranců, když jednou zapomněla peněženku v taxíku a následující týden běhala po služebnách a úřadech vyřizovat si novou identifikaci).

Obsluha: "Slečno, máte to tu připravené. Bude to 162 korun prosím."

Dívka X vysype na pult nejdřív obsah kabelky a potom klíče a posmrkaný kapesník z kapsy. "No to snad..." Oči ji zatěkají ke stolu, kam paní Z položila peněženku. "Ale to je MOJE peněženka" vykřikne v údivu a vzápětí ji dojde trapnost situace - no jasně, zrovna teď při placení je to najednou její peněženka, musí si o mě myslet ta číšnice. "Počkejte, vím, že to vypadá šíleně, ale ukážu vám doklady." Sází na stůl fullhouse z občanky, řidičáku a inkarty.

Obsluha: "No to se nám tady ještě nestalo. Máte tam všechno? A kde jste ji nechala?"

Dívka X: "Je tam všechno. Musela mi vypadnout na ulici...tu paní už asi nestihnu, co...?"

(Před týdnem před barem:)

Dívka X: "Máme všichni všechno? Mám já mobil?" (Vysypává obsah kapes a kabelky na římsu) "ZTRATILA JSEM MOBIL!"

Ostatní: "To známe. Nemáš nosit tu šílenou bachratou kabelu, která požírá věci" Kamarád Y: "Dej mi ji a já ti ho najdu do pěti vteřin."

Dívka X nenápadně zkontroluje počet a stupeň intimních předmětů v tašce, které přeskupí a potom bez nadšení: "No tak se podívej. Ale nedívej se do té pravé postranní kapsy!! Říkala jsem to, nemám ho!"

(Taška koluje po jednotlivých kamarádech, všichni nahlíží do pravé postranní kapsy). Dívka X: "Tak to stačilo, prozvoňte mě prosím někdo. Já se z toho poseru, samozřejmě zase nemám zálohu kontaktů. Za jak dlouho mi udělá Vodafone novou SIMku?"

Kamarád Y s mobilem na uchu: "No vidíš to, zvoní, to je pozitivní". Poslouchá kabelku. "Akorát nezvoní u tebe."

Dívka X sprintuje k předešlému baru, rozráží dveře, je to v háji - u stolu už sedí kolečko cizích lidí. Nestihne říct ani "prosímvás" a ten nejvyšší z nich už stojí a podává ji mobil. "My už ho tady pro vás máme připravenej. Akorát jsme nevěděli, jestli máme brát ten hovor..." Dívka X, sotva popadne dech. "Já, já... prostě děkuju strašně moc! Co pijete?"

Jestli se náhodou ještě ptáte, kdo byla ta zapomnětlivá dívka X, jestli nemá Alzheimera a nekouří na to moc marihuany, tak jsem to byla já. V posledních dvou týdnech jsem po delší pauze opět mohla být bez mobilu a bez peněženky. Díky všem anonymním nálezcům a ráda bych ten endorfinový pocit, že to ještě není úplně v hajzlu a dobří lidé nevymřeli, vrátila. Takže kdybyste náhodou přede mnou něco ztratili nebo zapomněli, byla bych moc ráda. Vrátí se vám to převázané růžovou stužkou a s kelímkem zmrzliny Haagen-Dazs...

Bonbonárnictví

sacharidový zen: jak omládnout a přibrat o 25 let a kilo

Jestli vám někdy bylo pět, často jste si přistavovali židli ve snaze dosáhnout na mamčinu nugetu v horní poličce špajzu nebo měli chronicky rozežrané horní patro od lízání Vitacitu, asi mě pochopíte. A to nejsem moc na čokoládu a obligátní sladké dezerty, o mnoho radši si dám octové chipsy nebo sojový řízek s hořčicí. Jakmile ale vidím žoužel cukru nadupanou dvaceti éčkama s amoniakem k dosažení odstínu "neonová žluť", prostě se regresí vyřadím z provozu a sliním, dokud to nedostanu.

A takhle jsem vlastně přišla i do Candy store kousek od Štěpánské. Svým běžným tempem závodního chrta jsem se hnala kolem výlohy a za pět vteřin zacouvala. A vybírala.  Personál tvoří učesaní hoši, kteří jsou tak usměvaví, voňaví a měkkoučtí, jakoby dnes začali podnikat už i marshmallows. 

U lednice s pitím jsem se opravdu zapotila, než jsem si vybrala tři favourite kousky: root beer, vanilkovou colu a A&W šlehačkovou limonádu. A po letmé prohlídce zbývajících produktů, jako jsou strawberry syrupy, borůvkové muffiny nebo lavory burákového másla tak nějak poděkujete pánu bohu za sójové tyčinky a hnusný kakaový figurky z rostlinnýho tuku v akci, protože je vám jasné, že v Americe byste svoji váhu nedali, pokud jste slaboši jako já a necháte se nachytat ještě před desátou večer na vnitřní rozhovory "Co si rychle skočit do večerky, dokud mají otevříno. Však si vlastně nemusíš nic kupovat nic nezdravého, mají tam i banány a jogurt...Zavírají za 5 minut! Když vezmeš schody po dvou, stihneš to!"