Mohli bychom si tady dneska povídat o začátku školy a o tom,
jak v pondělí Žmur odcházel z domova v 6:30, aby si se svým
nejlepším kamarádem zajistil společné místo v poslední lavici (a nebyli první,
sotva stihli na vysněné místo hodit penál na znamení záboru!)
Ale předchozí články a komentáře o cestování otvírají daleko
zajímavější a nechutnější problematiku než je český vzdělávací systém. Haggis, britské
guacamole, nebo fudge, nakousnutý u Marie
Veroniky.
Odhoďme teď stranou všechny ty hříšný chvilky, kdy si pod
stolem nenápadně povolujeme pásky a knoflíky. Všechny vzpomínky na jídlo, při
kterých se vám automaticky zvedá produkce slin.
Protože existuje něco jako gastro darknet, údolí chuťových
stínů nebo prostě něco jako obrácenej svět ve Stranger Things, ve kterým
blijete červy do umyvadla.
Kdo podle vás šéfuje gastro peklu? Ale pozor, podmínkou je
osobní zkušenost. Všichni tak nějak tušíme, že smažená pizza nebo fermentovaná
ovčí hlava chuťové pohárky k orgasmu nepřivede.
Stejně jako mnoho z nás zná legendární vařený květák
nasladko (!) posypaný kakaem (!!!) z hlubin
mimibazaru (manža si čvachtal…). Ale popravdě řečeno nevěřím, že existuje
lidská bytost, která měla odvahu zkoušet to na sobě nebo své vlastní rodině. Takže
bez podvádění – to nejhorší a na vlastní střeva prosím.
 |
Výstavní exponát květáku nasladko s pivoňkami v pozadí podle serveru labuznik.cz
|
Islandská lojová klobáskaJedna z věcí, která nadlouho zbrzdila moje nadšení bezhlavě
zkoušet cokoliv z místní kuchyně (protože místní pohostinní lidé by se
přece nekrmili ničím špatným, že jo). Tuhle past prodávají ve všech islandských
supermarketech a vypadá podobně jako česká jitrnička.
Když ji po ohřevu rozpářete, pochopíte, že jde vlastně o
obdobu sáčku s lojem na zimní krmení ptáčků. Akorát je tam kromě loje taky
spoustu krve, takže bych to tvrzení s ptáčky upravila na krmící sáček pro
puštíky. Zapomeňte na sůl, pepř nebo dochucovadla, tato delikatesa si na nic
nehraje.
Jen spousta kvalitního tuku a krevní plazmy na přežití tuhý zimy, ve
který obvykle vybouchnou aspoň dvě sopky s názvy dlouhými na několik řádků.
Dobrou chuť!
Grenadýrský pochod
Tato specialita se podávala v naší bývalé korporátní
jídelně (přezdívané lidově chemička) pravidelně v pátek. Přiléhavější
název by byl nejspíš „Pochod smrti.“
Sestával se totiž ze všech nedojedků, které kuchařky z talířů
a várnic poctivě seškrábaly do velkého kýble z prasečáku. Zatímco čtvrteční
guláš ještě nestihl zfermentovat, pondělní špagety už měly ambice z kýble utéct
a založit za budovou jídelny vlastní stát včetně deklarace nezávislosti.
Svěžím tajemstvím tohoto prostého receptu je, že výsledné jídlo nikdy nebude stejné. Většinou v něm spolehlivě identifikujete těstoviny a
rýži, nad zbytkem můžete kontemplovat. Je pikantní dozvuk dědictvím chilli guláše nebo
kvasinek? Stane se z vás po smrti podobná pestrá a přesto beztvará hmota?
Má vedení jídelny a Bůh svědomí?
Fudge
Fudge patří mezi potraviny, před jejichž konzumací se vyplatí zajistit
si brzký objednací termín hned v několika ambulancích – v tomto případě
bych vám doporučila zavolat si na zubní, obezitologii a cukrovkářskou poradnu.
Heroin mezi sladkostmi můžete sehnat pod obchodním názvem
fudge, krowka nebo jednoduše karamelky, přičemž základní složení se celosvětově nemění:
cukr, máslo, mléko. Dvě kostky tohoto tuhého paliva obsahují stejné množství
kalorií jako průmyslový friťák v MacDonaldu včetně morbidně obézního manažera
prodejny, který do něj neohrabaně přepadl při vyndávání hranolek.
Na fudge je stejně jako na ostatních tvrdých drogách nejhorší, když se
s ním předávkujete. A jak už všichni chápeme, běžnému člověku k tomu postačí zhruba půl
kostičky. Protijedem jsou octový chipsy. A když se dostanete z nejhoršího,
zatoužíte zase po té kostičce instantní přeslazenosti, a tak pořád dokola. Prevence
je proto základ – prostě to nezkoušejte. Nikdy!
Sincerely Media/ Unsplash
Zemlebába
Co by to bylo za gastro peklo, kdyby v něm chyběla moje
noční můra ze školky. Mám tohle jídlo spojený s představou nepříjemně
spořivý báby, která se snaží stejně lakotnýho dědka ohromit večeří s budgetem do 8 korun
na porci.
Takže si připravíme deset gumových rohlíků a nahnilých
jablek, co se už nedají strčit ani dětem na svačinu. Nakrájíme na kousky a zalijeme
to celý mlíkem (tady už se slabším povahám začíná navalovat). Marnotratnější
rodiny zasypou skořicí a šup s ním do trouby.
Výsledkem je hmota, která je uvnitř blemcavá, zatímco tadá - navrchu máme čerstvě rozpečené rohlíky. Dokud to nevyzvracíte zpátky na talíř přímo před
konsternovanými učitelkami, budou vám to ve školce nutit pořád dokola.
 |
Taky v tom vidíte živou hmoty mimozemského původu?/ toprecepty.cz |
Chleba s májkou a ubrouskem
A ještě jedno trauma z dětství, týkající se školních výletů.
Dneska už rozmazlený děti nevědí, do jaký restaurace se jít dřív najíst. Ale když
jsme jeli zasmrádlou karosou na Pravčickou bránu my, měli jsme v batůžcích
jen svačiny z domova.
Dodnes ve mně tak nějak zůstal ten esprit výfukových plynů
mísící s útočným aroma paštiky vykukující mezi dvěma krajíci šumavy, co po celodenním natřásání v třicítkách
voní a chutná… no, prostě jako hovno. Dekadentní pocit z pojídání exkrementů
ještě znásobuje odpoledne již neoddělitelný papírový ubrousek, dodávající
smyslový požitek převalování použitého toaleťáku v ústech.
 |
Chlebíčok s paštétou pre manžu ze slovenského mimibazaru. Nech sa čvachtá! |
Portugalské žaludeční víno
A na závěr přípitek, ladící ke všem příšerným jídlům na světě.
Jednou jsme při návštěvě Portugalska vlítli do nějakého obchodu, pořídit si víno
na večerní posezení na pláži. Nad výběrem zrovna v téhle zemi nemusíte dlouze
spekulovat – téměř jakékoliv místní je dobré.
Když jsme s Emem po dlouhé procházce konečně našli TO místo a
otevřeli nenápadně se tvářící lahev, byli jsme eufemisticky řečeno rozčarovaní.
To víno chutnalo jako směs petroleje, pelyňku, rozdrceného aspirinu a něčeho
žíravého, patrně louhu. Zkusili jsme se každý napít asi 3x - v domnění, že se
nám to jen zdá. Pokaždé jsme v něm ale detekovali jen další toxickou
substanci, například olej na promazávání motorů.
Druhý den jsme si o tom nápoji zjišťovali víc, protože jsme
si nebyli úplně jistí, zda nešlo jen o technický benzín v balení připomínajícím
vinnou láhev (což by bylo obzvlášť zákeřné, uznejte). Ale fakt to bylo víno,
určené pro chabrusy na trávení. Podle mě tedy spíš eutanazie pro beznadějné případy žaludečních vředů.
A co vaše never more na talíři?