Em v nesnázích: Narozeninová přepadovka

„Mě už ty narozeniny stejně vůbec nebaví“, nebo „Žádný dárky, dobrý dárky“. Přesně tohle musíte poslouchat už od léta, pokud žijete s eM v jedné domácnosti. A za tohle všechno může jen fakt, že eM konečně prozřel a dospěl do fáze, kterou má většina lidí odžitou někdy okolo devatenácti let.

Narozeniny jsou totiž marketingovej podvod na lidi, tečka. Stejně jako vánoční kolekce přebalená do srdíčkovýho staniolu na Valentýna, morbidně obézní Santa Claus v dodávce Coca Coly, nebo drásající Alzák s megafonem, abychom nechodili pro příklad daleko. Narozeniny jsou vynucená každoroční oběť za to, že jste přišli na svět, o což jste se mimochodem taky nikoho neprosili. Duhový dorty z mimibazaru, konfety, dárky, co nechceš a narozeninový přání z pojišťovny. Tak na tohle všechno eM přišel až letos.

Nechci se tady považovat za protřelýho narozeninovýho hejtra, ale jako introvertní děcko s knihou pod paží jsem navoněnou bídu tradičních oslav prokoukla už dávno, a tak jsem se rozhodla stát se v tomto ohledu znechucenému eM průvodcem. Protože jediný narozky, který dávají smysl, jsou tak strašný, že si na příští rok ještě s pokorou poprosíte o vtipný ponožky a kuřáckou pusu od tety Bláži.

Takže, jaké ingredience si nevyžádanou narozeninovou oslavu hrůzy nachystáme? Jednu vietnamskou večerku, pobočku Žabka, Chovatelské potřeby a náš kultovní výčep Na růžku. Za pomalého míchání přisypte kamarády z Brna, hlídačku dětí a s uspokojením sledujte, jak zlátne kůrka zlomyslnosti osloveného personálu. Pod kotlíkem udržujte baterii vašeho mobilního zařízení nabitou na maximální výkon.

1. Prostor pro zklamání

Nechte eM, ať si měsíc myslí, že se budou inkriminovaný den slavit narozeniny. Zadejte do prohlížeče v jeho notebooku hesla jako „vtipné trenýrky“ nebo „tričko se super tátou“, budou se mu zobrazovat minimálně do narozenin a s trochou štěstí až do příští reinstalace Windows. V předvečer Dne D vyřiďte nepřiměřeně dlouhý, hlasitý a nudný telefonát s kamarádkou. Potom jděte za eM: „Je mi to fakt hloupý. Nemohli bychom tu oslavu přeložit na sobotu? Gábina má zase PMS a nemocnýho kocoura. Slíbila jsem jí, že to probereme… Promiň, vím, že ses těšil. Pohlídáš večer děti?“

2. Hlídačka vykopává

Místo za Gábinou vyrážíte v pátek večer před barák na generální zkoušku. Zažeňte zmateně pobíhající Brňáky do parku, připomeňte personálu možnost zneužít oslavence k úklidovým pracím, nebo ponižujícím úkolům podle vlastní invence. A hlavně se nesmějte, až bude domluvená hlídačka dětí do mluvítka u zvonků křičet na eM, že se má oblíknout a okamžitě vypadnout ven. „Tohle je narozeninový přepadení a jsem nahoře do dvou minut, tak ať seš převlečenej“ dořve ho Kristýna. Na začátek slušný výkon!

3. Žabka vrací úder

V kompetenci našeho oblíbeného prodavače Karla v Žabce bylo předat vzkaz s dalšími instrukcemi. Karel se tomu ale jako vždy postavil lstivě a nechal eMa opakovat tajné heslo „černá volavka hledá agenta Foxe“ před nastoupenou frontou lidí hned několikrát, než mu předal obálku. Myslím, že si po pátku začne řada lidí šuškat o tom, že Žabka zařadila mezi podpultový prodej drogy.

4. Lekce vietnamštiny

  

Musím říct, že u některých úkolů jsem se zapotila daleko víc než eM a tohle byl jeden z nich. eM měl přečíst větu ve vietnamštině („Dobrý den. Jak se máte? Já se jmenuju eM a hledám Psici. Kde je? Děkuju! Šťastný nový rok!“). Věta vznikla amatérským překladem z online turistického slovníku vietnamštiny a majitel večerky mi ji nejdřív dvakrát seškrtal a potom mě dalších deset minut mučil nad správnou výslovnost. Výsledek? eM heslo nečetl, ale zbaběle na papírku! Tssss.

5. Přihrávka Na růžku

Narozeninová karma díkybohu funguje. O co jednodušší si to eM udělal ve večerce, o to horší to měl v našem výčepu, kam by podle svých vlastních slov nikdy dobrovolně nevkročil. Vidíte – vkročil a po vyslovení tajného heslo se kolem něj semklo těsné kolečko místních alkoholiků. „Panáka, panáka“, skandoval údajně dav v čele s bezzubým vozíčkářem. „Já bysem chtěl taky narozeninovou oslavu po hospodách. Klidně bych vobešel celou Prahu“, přiznal mu tam potom zasněně chlapec Jarda s poblitým tričkem.

6.  Tah na branku v Chovatelských potřebách

Na růžku dostal eM balíček, ve kterém byla maska psa a stovka. Jak správně tušíte, neoctly se tam náhodou. eM v masce retrívra vchází do Chovatelských potřeb, zatímco jste schování v křoví a doufáte, že tam nebude nějaká útlocitná zákaznice s čivavou, co eMa sejme podpatkem, nebo zavolá rovnou policii. eMův poslední úkol zněl předat peníze pro sbírku na jeho psí příbuzné v nouzi a říct si o kopeček játrové zmrzliny. A jak už správně víte, ta se podávala právě ve vedlejším parku.

Shrnutí za eMa? Největším překvapením prý bylo, že u nás ve výčepu točí fakt dobrou dvanáctku. A potom řekl něco, čeho bude za rok škaredě litovat. Prý to čekal po úvodním výkopu Kristýnou ještě horší. Takže – nemáte někdo náhodou telefon na Ukrajince s dodávkou, co by byli ochotní podílet se na takovým malým neškodným únosu?

A novým maskotem Chovatelských potřeb se stává...

Nad dopisy čtenářů: Světové centrum řešení proroka Uga

Komentáře pod posledním postem mě donutily popřemýšlet o vás, mých čtenářích. Prý jste zvláštní lidi, říkal Galahad.

Všechny ty roky mé špatně kontrolované závislosti na psaní díky vám urodily nejen spoustu dobrých tipů, rad, nasměrování, pár osobních srazů, ale i tak pozoruhodné a nedostatkové věci, jako jsou náušnice z mamutoviny, domácí konopná mast, nebo kamarádka F.

Co na to říct? Prostě díky. Navíc to vypadá, že se čtenářská bublina dobrých skutků nafoukla už do globálních rozměrů. Jak jste si mohli všimnout v komentářích pod minulým postem, čtenářku Aishu natolik zasáhla hloubka mých příběhů, že mi nezištně nabídla pomoc svého magického přítele, proroka Nosa Ugo. (Nebudeme si tady na nikoho ukazovat prstem. Ale ti z vás, kdo mi svého osobního proroka ještě z jakýchkoliv důvodů nenabídli, by se nad sebou právě teď měli zamyslet.)

Protože kdo jsem já, abych si mohla dovolit odmítnout upřímně míněnou pomoc?

Své nové přítelkyni Aishe jsem tedy obratem odepsala:

Milá Aisho,

tvůj komentář na blogu jsem četla jedním dechem. Manželův spolupracovník je prohnaná ničemnice a nedivím se ti, že nemůžeš zapomenout, jak obnovit bolest. Díkybohu za tvého přítele, který má blízké vztahy s magií. 

Děkuji ti za tvou nabídku a doporučení. Zvažovala jsem, zda navrátit ztracenou přítelkyni z dětství, pohlavní chorobu, nebo raději fybroid? Nakonec jsem se rozhodla poprosit tvého magického přítele o pomoc s navrácením našeho domácího mazlíčka, pavouka Zbyňka. Jako pozorná čtenářka mého blogu jistě víš, že nám utekl před dvěma týdny a od té doby jako by se po něm slehla zem. 

Budu se těšit, až budu i já moci svým přátelům hrdě napsat, že je náš Zbyněk zpět. Za to stojí všechny bylinky, kořínky ï zaříkání. S důvěrou Tvá Psice“

Aisha už se bohužel zpátky neozvala, přestože by mě zajímaly šťavnaté detaily manželovy nevěry. Zato se mi ozval přímo její magický přítel, sám velký Nosa:

Dobrý den, jmenuji se Prophet Nosa Ugo a jste vítáni v mém centru řešení .... jak mě můžete pomoci přivést zpět se svým psem, nejprve bych chtěl získat vaše celé jméno a jméno  i vašeho psa, abych mohl zkontrolovat, v čem je problém, a vrátit vám odpověď.

Popravdě, čekala bych, že prorok ze světového Centra řešení bude vědět, že se v úvodní poptávce psalo o ztraceném pavoukovi a ne o psu. A vůbec. Potřebuje kvalifikovaný prorok vědět, co mě trápí? Nenosí Nosa Ugo na firemním tričku placku "V ZÁCVIKU", stejně jako poštovní úřednice? Vnitřní pochyby jsem si rychle zakázala. Zřejmě drobné nedorozumění vychází z délky mezikontinentálního optického kabelu, jenž nás propojuje a ohromujícím počtu všech dalších klientů, kteří zkrátka potřebují účinné řešení stejně jako já:

Dobrý den pane Ugo!

jsem moc ráda, že jste se mi tak rychle ozval zpátky. Moje celé jméno je Jana Nováková. Co se týká našeho psa, za jeho největší problém lze označit fakt, že již zemřel. Celým jménem se jmenoval Brit a žil 17 let, což je na labradora velmi slušný výkon, jak jistě uznáte.

Obávám se však, že po tak dlouhém životě si sám Brit již nebude přát být přiveden zpátky a jsem si téměř jistá, že o jeho doručené ostatky nebude mít zájem moje matka.

Ale možná jde jen o drobné nedorozumění. Ztracený domácí mazlíček je totiž pavouk. Jeho celé jméno je Zbyněk. Pavouk Zbyněk byl ochočený, chodil se k nám mazlit do postele. Miloval banány a mléko. 

Mohl byste prosím zkontrolovat, kde se Zbyněk nachází a vyřídit pozdravy od celé rodiny pro našeho psa?

Děkuji za vaši ochotu! Jana Nováková

Tenhle mail jsem Ugovi napsala spolu se smíchem vykuckanými doušky kávy dnes ráno, proto se dnes sice neradi, ale bohužel neodvratně rozloučíme s tím, že neznáme magické kořínky, ani malé oběti, které mi dopomůžou ke Zbyňkovi, stejně jako si pomohla Aisha k manželovi. Můžeme společně jen doufat, že se k ní spolu s mužem nenavrátily pohlavní choroby. 

Ale. Už příští týden o eMových narozeninách a snad se dočkáme i Zbyňkova hrdého návratu ze světového centra řešení. Stay tuned!

Zázraky pod modřínem

Minule jsme skončili ve vagónu Českých drah, kde to mají s klimatizací podobně jako to měl můj děda s třemi fungl novými páry vlněných papučí ještě s vánoční hvězdou na krabici: Studeného vzduchu by mohlo být dost, ale byla by ho škoda, když máme ještě všichni dost kyslíku o teplotě 35 stupňů s příchutí psího pižma a potu, nad kterým dávno ztratily kontrolu i antiperspiranty s hlinitou solí.

A ve speciálu „jak napsat post v extrémních podmínkách“ budeme pokračovat i dnes. Po mé pravé straně stojí Karlík. Bystrý dítě, který to jednou někam dotáhne, minimálně na zdánlivě žoviálního vyšetřovatele, co z vás vytáhne pravdu i za cenu, že kvůli tomu ohne ústavu základních práv a svobod. 

„A tetó“, začíná Karlík vyšetřování a systematicky přejíždí ukazováčkem po touchpadu notebooku, čímž vytváří v textu dramatické efekty a přesmyčky. „Copak to zase píšeš? Zase něco pro toho naštvanýho chlápka, kterýmu jsme se dovolali se Žmurem, když jsme si půjčili tvůj telefon jako vysílačku?“ Po tomhle úvodu se ke mně zpravidla shluknou i další členové šestihlavého dětského gangu. Někdo se ptá, jestli se dá v zavřeným notebooku topinkovat chleba, někdo jezdí s myší jako s autíčkem a Čičman nad tím vším zpívá zvonivým hláskem „Pásli ovce Valaši, při betlémskej salaši“. 

Všechno je to jen o srovnání. Myslím, že snažit se o psaní v tom vlaku bez klimatizace to bylo vlastně nakonec docela fajn. Někdy přemýšlím i o tom, jaký by to bylo psát během waterboardingu. Možná docela příjemný, pokud by to bylo bez dětí a bez koled.

Ale potom je tady spoustu dalších věcí, které byste museli vidět na vlastní oči. Les, kam se ještě neprokousal kůrovec. Stará studna s nejlepší vodou na světě. „Mně teda nechutná“, přerušuje mě teď Žmur, který jako jediný ze zírajícího gangu umí číst. „Napiš, že je málo chlórovaná.“

Máte to mít, ale hlavně jsem vám chtěla napsat, že svět je o srovnání a taky o okamžicích, které si zapamatujete až do konce života. Vím, že si za pár let nevzpomenu na moření, utrženej kabel od myši a pravděpodobně ani na vánoční koledy. Ale do konce života si budu pamatovat na to, jak jsme šli večer se Žmurem ke kapličce čekat, až za námi dojede eM.

Když jsme vycházeli, bylo to léto jako od Boženy Němcový. Babička na lavičce pod lípou, snopy obilí a chvějící se horký vzduch. Potom se přes slunce převalily první težký mraky. „Já ti nevím, jestli spíš obludně nezmokneme“, říkám to na rovinu, ale Žmur mě uklidňuje, že u kapličkou stojí modřín, pod kterým bylo sucho i po minulý velký bouřce. „Úplně suchá hlína, chápeš to?“ rozumuje Žmur. „To asi proto, že je tam ten svatej obrázek.“

„Hm, to jsem si sebou mohla vzít ten utrženej kabel a myš, jestli by to nesrostlo, když se tam dějou zázraky“ utrousím zas já a potom začne pršet. Něžně. Postupně víc. Dobíháme ke kapličce. Nakonec se nad námi zformuje černá deka na obloze, jako když nad vámi přelétá hejno holubů a všichni se vám na povel vyserou na hlavu třikrát za vteřinu. I ta bouřka je tady jako od Boženy Němcový!

Nejspíš vás stejně jako mě nepřekvapí, že se žádný zázrak se suchou prstí pod svatým obrázkem nekoná. Všude kolem nás lejou proudy vody, unáší bahno a mravence, do toho všeho hřmí a Žmur mi zařve do ucha: „Skrč se!“ 

Zakryje mi hlavu a záda svou bundou. Sedím na bobku, objímám jeho ledový nohy, hýkáme spolu smíchy a vím, že právě tyhle chvíle stojí za všechny urvaný kabely a falešně zpívaný koledy na světě.

Za druhý zázrak se dá počítat, když se ze zatáčky vynoří stříbrná Astra a za pár sekund už vytváříme rozpitý louže na sedadlech. „Já jsem to věděl už zdálky, že jste to vy" kroutí hlavou eM. „Věděl jsem, že nikoho jinýho by nenapadlo schovávat se v lijáku pod děravým modřínem, když je za zatáčkou dvacet metrů od vás zakrytá autobusová zastávka!“