Dobytí novýho kontinentu
Kam se vydat na jarní prázdniny, pokud máte Raynadův syndrom
a aspoň jedno děcko, který od malička nesnáší zimu? Levný letenky do Malagy
jsou mnohem jasnější volba než přecpaný hory, ve kterých vás ohrožuje
lavina, padající lanovky a kocovina z bombardina se stejně těžkým dopadem.
V rámci zkoumání Andalusie Em navrhl, že bychom mohli na jeden den zajet trajektem do Maroka, což pro naše děti byla stejně dechberoucí nabídka, jako se zastavit na Marsu: odškrtnout si Afriku!
Osobně mě odškrtávání
kontinentu přijde stejně ujetý, jako když si Gábina kdysi dělala ve čárky za každýho
novýho chlapa v posteli, ale nebudu kecat: Maroko pro nás jako one night
(nebo spíš one day) stand prostě bylo. Tady máte esenci Maroka v 8 hodinách.
Voní po mátovým čaji, rybině, ambře a koření. Být v Maroku je tak trochu
jako pustit si Star Wars na tripu a u toho si popálit jazyk horkým tajinem. A
pak znova. Protože tohle chceš a nechceš zároveň!
Spešl ofr only fr jú maj frend: Vylodění trajektu je pro
místní prodejce něco jako když územím Apačů táhli bizoni. Kdo si uloví svýho turistu
hned po ránu, může zbytek dne zevlit v kavárně u šíši. Kdo mine, ten bude
muset svou kořist hledat v úzkých uličkách, částečně už ohryzanou od lepších obchodníků.
U přístavních lovců jsme nabrali sebevědomí. Zatímco útlocitní
Holanďani vyndávali peněženky za prohlídku města s local guidem (cenotvorba
vznikala na místě podle módních značek, který máte na sobě), my jsme skálopevně
trvali na tom, že se v Tangeru dovedeme pohybovat sami na vlastní pěst-i
přes zaručený historky o nebezpečných místech a o tom, jak se ztratíme a
prodejci nás pak budou muset na vlastní triko hledat a nezištně nám pomáhat z nouze.
Starý město Tangeru je boží. Křivolaký úzký uličky, ve
kterých se fakt můžete ztratit jako nic, protože občas vedou k někomu domů,
občas do labyrintu velkého tržiště, občas do míst, kde se v rukou podmračených
mužů v dlouhých kaftanech jen tiše šustí bankovky.
Co ale k Maroku patří ještě víc než koberce a prsteny z aliexpresu, je smlouvání. Ostatně aspoň na kurzu nám lektorka tvrdila, že do arabskýho súku by si měl někdy zajet každej, kdo to s vyjednáváním myslí aspoň trochu vážně. Kdo chce identifikovat a pojmenovat svou skutečnou vyjednávací pozici. Vybrali jsme prachy z Bank of Africa (tohle zní jako strašnej scam sám o sobě) a šli do akce.
Prvním a zásadním problémem se ukázal sortiment krámů.
Víceméně všude se totiž prodávalo skoro to samý: arganovej olej, parfémy,
koberce, kaftany pro chlapy a burky pro ženy, fejkový dresy a fejkový všechno z Číny.
Člověk tak nějak nedovedl věrohodně propadnout roli, že tohle přesně chcete-což
je ale zároveň prý ta nejlepší vyjednávací pozice.
![]() |
Tenhle krám budil dojem, že tu zatáhlo hned několik turistů: k dostání je tady úplně všechno od německýho pasu po židovskej svícen. |
Nakonec jsme se zastavili v místní drogerce, hlavně asi kvůli tomu, že majiteli bylo vizuálně tak 90 let, takže hlasitě nevybíhal před krám ve stylu vesnickýho psa jako ostatní prodejci větřící procházejícího zákazníka.
Ukázalo se, ale šlo o prodejního mastera-něco jako když
narazíte na ty šaolinský stoletý mnichy, co udělají salto ve vzduchu a pak vám rozseknou
hlavu mečem přesně na dvě stejně velký půlky.
Starý pán začal nenápadně. Seřadil si nás v krámku a
začal nás potírat vonnými esencemi. Oud, ambra, pasta z oliv, sračka plná
třpytek pro Čičman a pačuli pro maminku. Náš mozek dostal doslova nálož desítky
čichových vjemů, ve který se ztratil, takže jsme byli otevření úplně všemu.
Em třeba začal tušit, že by se chtěl stát majitelem kostky
ambry, protože ho podle mě majitel normálně zhypnotizoval. Když kostku ambry,
tak by to chtělo i trochu oudu tady pro Psici, a když už jsme u oudu, k jedné
lahvičce přidá tuhle plnou třpytek, takže si to koupím už jen kvůli Čičman. Žmur
měl jako jedinej z nás rýmu, takže se na nás díval ve směsi údivu a lehkého
opovržení.
Když se před námi nahromadily vonné kostky a lahvičky, měla
začít ta nejlepší část, což je vyjednávání. Vyjednávání je pro každýho arabskýho
obchodníka jako když se konečně dostanete od předkrmu k pořádnýmu jídlu. "Nesmí se to odbýt. Mohli by se urazit," varovala nás lektorka vyjednávání.
„Kolik to bude?“ začal slavnostně Em.
„80 dirhamů“, odpověděl náš super prodejce a zalesklo se mu
v očích, jako když si naleštíte příbor v očekávání prvotřídní večeře.
Tučnýho antilopátka, který starému tygrovi přicupitalo samo do doupěte.
„Tak tady máte 100 a drobný si nechte,“ podal mu Em příslušnou
bankovku, popadl pytlík s nákupem a chtěl zdrhat.
Náš prodejce se octl ve stejným chaosu jako my před chvíli, když se nás snažil přiotrávit parfémy. Jeho mozek vysílal protichůdné signály, takže na nás nakonec křikl a rukou naznačoval, abychom se vrátili.
Možná očekával omluvu. Nejspíš nechtěl, abychom to
vzdali tak rychle. Nakonec nám v totální panice vnutil aspoň dvě magický
rtěnky zdarma a požehnal nám na cestu zpátky do bláznivé Evropy.
„Ani si nepřej vědět, co by ti k tomuhle řekla za
feedback naše lektorka vyjednávání,“ posmívala jsem se za rohem. „Ok, příště
jsi na řadě ty,“ řekl na to Em.
To příště nastalo u stánku s fejkovýma dresama. Jak už víte, Žmur se nám v pubertální revoltě mstí tak, že ujíždí na fotbalu a zatoužil po dresu pákistánskýho týmu. To prostě chceš, žejo.
„Kolik stojí tenhle dres?“ zeptala jsem se tak znuděně, jako když v práci končí dvouhodinový team meeting.
„100 dirhamů“ odpověděl stejně ledabyle mistr dresař.
„Hm, tak to je moc. Dala bych tak 50,“ dělám drahoty a rozhlížím se po lepším krámě.
„Tak to je smůla. 100 dirhamů za dres je sakra málo i tak,“ odpálil mě
dresař a zatvářil se, že bych měla odejít.
„Možná bychom se mohli domluvit na 80,“ nechci se nechat jen tak vystrčit
ze hry.
„100 nebo nic,“ řekne na to dresař a mě bylo tak líto Žmura, že jsem
mu vrazila bankovku úplně stejným způsobem jako předtím Em a zdrhla s pytlíkem.
Na rozdíl od Ema za mnou ale nikdo neběžel.
Tak nevím. Asi to
fakt neumíme. Nebo je už smlouvání out. Co jste si kdy vysmlouvali vy?
![]() |
Trochu toho foodporna. Jídlo je boží, voňavý a pekelně horký. |
30 kiláku od Evropy v pozadí. A všechno je jiný.