středa 22. října 2025

Dermadetox

 

Už od 15 jsem měla hnusnou pleť. Fakt. Zvyknete si na to jako na všechno, ale do za celej život vás to stojí spoustu peněz za nový výkřiky dermokosmetiky a bio ezo esence z grónskýho lišejníku.

Jediný období, kdy jsem měla pleť jako běžná korejka v katalogu k-beauty, bylo těhotenství. Jenže tím si zářivej vzhled taky nemůžete udržovat věčně.

Takže jsem si na svý pubertální akné minimálně přes menses zvykla a krmila svůj mozek útěchami, že jsem sice zrůdička, ale na mastný pleti je míň vrásek a že jebáky vizuálně omlazují, ale pak se mi někdy před měsícem udělala. Periorální dermatitida. Představte si to jako když bojujete proti krtkům, ale pak vám na zahradu vjede hydraulickej bagr, kterej vám do pár dnů udělá z ksichtu kolem pusy něco jako demoliční suť po hloubení tunelu Blanka. Jakože cože?

To už mi připadalo fakt docela nespravedlivý a vyžadující profi zásah. Doktorka mi na to poradila Jarishův roztok a zinkovou mast. Obojí úplně na nic. Ponořila jsem se do internetů a zjistila, že tímhle pahnusem lidi trpívaj měsíce a dlouhý roky. Normálně maj svý skupiny jako modeláři a ukazujou si tam svý pěstěný ekzémy.

Na čem se bohužel skoro všichni periorálkáři shodnou, je změna stravovacích návyků. Skoro to vypadá, že si můžete vybrat, čeho se vzdáte: někdo nejí bílou mouku, někdo cukr, někdo nepije alkohol a peripoustevníci (a není jich málo) nejedí a nepijí skoro nic. Každej vám přitom přísahá na vlastní jebáky, že zrovna ta jeho dieta a krémíky jsou to pravý.

Já jsem se rozhodla vyřadit cukr, protože mi to ze všeho připadlo jako nejmenší zlo. Zkoušeli jste to někdy? Je to asi tak snadný, jako když se Kurt Cobain rozhodne seknout s herákem.

První dny jsem měla jen chutě. Vidíte ten zkaženě lákavej cukr úplně všude. Všímáte si. Třeba toho, že úplně všichni lidi kolem vás do sebe jakoby nic hází koláčky, čokošky, perníčky, tyčinky, limošky a coly, zatímco vy si nedáte ani blbej ochucenej jogurt. Jíte kila mandarinek a tváříte se osvíceně jako Helena Houdová u vaginálního mappingu, jenže vevnitř cítíte jen bolest. Periorální dermatitis se tváří naprosto nezúčastněně.

Tohle odeznělo zhruba po týdnu. To už se na lidi s pusou od čokolády tváříte jako Helena Houdová, která zjistila, že se může vaginálně mapovat i za pomocí vibračního vajíčka. Je to vlastně o kousek svobody víc: dlouhý odpoledne v práci už vás najednou nenutí postávat před automatem v rozhodovací paralýze, jestli si za vydělaný drobáky koupíte plechovku RC coly nebo kofilu. Uděláte si zelenej čaj v kuchyňce zadax. Dermatitis se lepší!

Čtrnáctej den byste se měli tvářit jako Helena, která si v Zásilkovně vyzvedává půlmetrový balíček ze sexshopu, ale je tu zvrat: na ksichtě se vám vyseje nová generace obzvlášť hnusný dermatitidy. Máte náladu tak akorát na to, abyste vtrhli do cukrárny s hysterickým výkřikem „tohle je přepadení“ a zabořili si hlavu do toho největšího máslovýho šlehačkáče ve vitríně. Všichni lidi, co žerou sušenky namazaný nutelou maj hezčí pleť než vy a život je nespravedlivá svině.

V takovýmhle rozpoložení jsem vtrhla do lékárny a ignorujíc předraženou francouzskou dermokosmetiku jsem si nechala od lékárnice poradit prostředek na bázi ropy za pár korun s obsahem ichtyolu. Je to game changer.

Už jsem vám vyprávěla o svý posedlosti na vůně. Tohle voní přesně jako když šlápnete do čerstvýho asfaltu, kterej se roztéká v prachu silnice za horkýho srpnovýho podvečeru, když zapadá slunce a vedle v křoví cvrčí cikády. Je vyrobenej z pravěkých ryb vyčiněných kyselinou sírovou a zneutralizovaných amoniakem. Možná je prudce toxickej a způsobuje neplodnost vodních živočichů, ale víte co? Já se ho už nikdy nevzdám. Vytáhl mě z nejhoršího do tří dnů. Nechci tady dělat reklamu zadax (a taky nejsem přesvědčená, jestli to fakt není overkill), ale jestli máte někdo seriózní problém jít s kůží nejen na trh, ale vůbec ven, tak si pište o název na mail.

No a ten cukr pořád držím. Chat gpt další milník slibuje až za další 3 týdny, kdy se můžeme všichni zaradovat z mé zvýšené neuroplasticity a sníženého prahu na dopamin. Stay tuned a uzavírejme sázky!



1 komentář:

  1. Vyměním periorální dermatitidu za cukrovku. Přidám i otravná mateřská znaménka a pár šedivejch vlasů.

    S tím cukrem to mám podobně, jen jsem si na něj rychle odvykl. Jen čaj s mlíkem bez cukru je fakt hnusnej, tak to sladím stévií. Kafe bez cukru je už docela v pohodě.

    V červenci jsem při googlovaní o neuropadii padl na dietu, kde někdo vysvětloval, že se má vyloučit maso a mléčný výrobky. Tak jsem to jako správnej vědec hned vyzkoušel. K mému rozčarování to začalo doopravdy působit... ovšem nevýhoda je, že nemůžeš skoro nic jíst. Avocado, vejce, zeleninu. Zrovna jsem měl zapisovat svůj jídelníček pro dietologa, tak jsem mu to ukázal.

    Ne, že by se přímo vyděsil, ale přeci jen mi řekl, že to je strašně málo a tak jsem svoji metodu naštěstí musel opustit. - Ale ten benefit je v tom, že když držíš takhle drastickou dietu, tak pak máš najednou i s drsnou cukrovkářskou dietou pocit, že můžeš skoro všechno jíst. Jo a předepsal mi dochucovací příchutě do bílejch jogurtů. Používaj to kulturisti pro ty jejich protejnový shaky, když shazujou tuk na soutěže.

    Tak šťasně chodím do cukráren, že si tam můžu dát alespoň kapučíno a nemusím se odbejvat lungem a espresem.

    Jinak mám tuhle knihu v originále (nebo podobnou od stejné autorky). http s://knih obo t.cz/g/516 517 Byla to kanadská zdravotní sestra, takovej mateřskej typ a protože byla zdravotní sestra, tak se jí před očima střídali pacienti s nemocema a různejma starostma a ona si všimla, že v tom jsou pravidelnosti. O tom je právě ta kniha.

    Ona sama jako dítě byla zanedbávaná rodičema, postonávala z toho a někde popisuje, když jí sestra řekla "Ach koťátko, co to máš za trápení" jaký povzbuzení pro ni byl ten upřímný projev empatie.

    Ve odkazech se odvolává na jinou knihu, kterou jsem před tím taky četl, kde autor popisoval jak nemoci vznikají ze stresu. - Ona to rozvedla a má to detajlněji rozepsané na každou nemoc - část těla.

    Ale pak si uvědomuješ, že zmínky o tom jsou tak trochu všude. I Kundera popisoval v nějaký knížce, jak po 68 byli Čechoslováci daleko víc nemocní a snadněji umírali.

    Podle autorky ty nemoce souvisí i s úslovíma, který běžně používáme. "Leží mi to v žaludku". "Nemohu ho ani cejtit". "Já se z něj osypu." "Točí se mi z toho hlava." - A potom s tím, co která část těla reprezentuje. Krkem otáčíme hlavu a rozlížíme se, kolena jsou ohebnost, ledviny nám čistí krev, žaludkem trávíme.

    Je to na jednu stranu k prdu, protože pak by byla potřeba ještě terapie, jak to vyřešit, ale přeci jen, aspoň to naznačí, co by se mělo řešit a hlavně o tom můžeš přemýšlet.

    Jedna ex dělala au-pairku a ta ženská u který byla musela náhle na operaci, protože se jí udělala dost velká cysta na vejcovodu či vaječníku. - Bylo tam něco o konfliktu s manželem a ex se pak rozpomněla, že jo, že se domácí 14 dní před tím šíleně pohádala s manželem, ale až tak, že tam na sebe řvali po baráku a kdečím třískaly. Holky jen seděly v pokojíčku a ani nedutaly.

    Pak jsem viděl ještě podobnou knížku, ale to napsal někdo jinej, bylo to podobný, ale jakoby z jinýho úhlu.

    Dobrý je, že můžeš bejt vděčná za svůj problém, protože bys taky mohla mít tom samým místě něco ještě horšího.

    Jeden psychiatr říkával: Lidi mají rádi svý problémy. Proto si nechávají vyoperované ledvinové či žlučové kamínky, potracené fétusy a tak podobně. - Takže to mazání může být také symbolický řešení problému, protože tam současně je a není. Není tam, ale musíš dělat magický rituál mazání, aby jsi ho zahnala.

    Možná je lepší mít vyrážku kolem pusy, než říct "Kurva mami, dej pokoj už" nebo něco v tom stylu otci, šéfovi, manželovi, dětem.

    A.P.

    OdpovědětVymazat