středa 22. října 2025

Dermadetox

 

Už od 15 jsem měla hnusnou pleť. Fakt. Zvyknete si na to jako na všechno, ale do za celej život vás to stojí spoustu peněz za nový výkřiky dermokosmetiky a bio ezo esence z grónskýho lišejníku.

Jediný období, kdy jsem měla pleť jako běžná korejka v katalogu k-beauty, bylo těhotenství. Jenže tím si zářivej vzhled taky nemůžete udržovat věčně.

Takže jsem si na svý pubertální akné minimálně přes menses zvykla a krmila svůj mozek útěchami, že jsem sice zrůdička, ale na mastný pleti je míň vrásek a že jebáky vizuálně omlazují, ale pak se mi někdy před měsícem udělala. Periorální dermatitida. Představte si to jako když bojujete proti krtkům, ale pak vám na zahradu vjede hydraulickej bagr, kterej vám do pár dnů udělá z ksichtu kolem pusy něco jako demoliční suť po hloubení tunelu Blanka. Jakože cože?

To už mi připadalo fakt docela nespravedlivý a vyžadující profi zásah. Doktorka mi na to poradila Jarishův roztok a zinkovou mast. Obojí úplně na nic. Ponořila jsem se do internetů a zjistila, že tímhle pahnusem lidi trpívaj měsíce a dlouhý roky. Normálně maj svý skupiny jako modeláři a ukazujou si tam svý pěstěný ekzémy.

Na čem se bohužel skoro všichni periorálkáři shodnou, je změna stravovacích návyků. Skoro to vypadá, že si můžete vybrat, čeho se vzdáte: někdo nejí bílou mouku, někdo cukr, někdo nepije alkohol a peripoustevníci (a není jich málo) nejedí a nepijí skoro nic. Každej vám přitom přísahá na vlastní jebáky, že zrovna ta jeho dieta a krémíky jsou to pravý.

Já jsem se rozhodla vyřadit cukr, protože mi to ze všeho připadlo jako nejmenší zlo. Zkoušeli jste to někdy? Je to asi tak snadný, jako když se Kurt Cobain rozhodne seknout s herákem.

První dny jsem měla jen chutě. Vidíte ten zkaženě lákavej cukr úplně všude. Všímáte si. Třeba toho, že úplně všichni lidi kolem vás do sebe jakoby nic hází koláčky, čokošky, perníčky, tyčinky, limošky a coly, zatímco vy si nedáte ani blbej ochucenej jogurt. Jíte kila mandarinek a tváříte se osvíceně jako Helena Houdová u vaginálního mappingu, jenže vevnitř cítíte jen bolest. Periorální dermatitis se tváří naprosto nezúčastněně.

Tohle odeznělo zhruba po týdnu. To už se na lidi s pusou od čokolády tváříte jako Helena Houdová, která zjistila, že se může vaginálně mapovat i za pomocí vibračního vajíčka. Je to vlastně o kousek svobody víc: dlouhý odpoledne v práci už vás najednou nenutí postávat před automatem v rozhodovací paralýze, jestli si za vydělaný drobáky koupíte plechovku RC coly nebo kofilu. Uděláte si zelenej čaj v kuchyňce zadax. Dermatitis se lepší!

Čtrnáctej den byste se měli tvářit jako Helena, která si v Zásilkovně vyzvedává půlmetrový balíček ze sexshopu, ale je tu zvrat: na ksichtě se vám vyseje nová generace obzvlášť hnusný dermatitidy. Máte náladu tak akorát na to, abyste vtrhli do cukrárny s hysterickým výkřikem „tohle je přepadení“ a zabořili si hlavu do toho největšího máslovýho šlehačkáče ve vitríně. Všichni lidi, co žerou sušenky namazaný nutelou maj hezčí pleť než vy a život je nespravedlivá svině.

V takovýmhle rozpoložení jsem vtrhla do lékárny a ignorujíc předraženou francouzskou dermokosmetiku jsem si nechala od lékárnice poradit prostředek na bázi ropy za pár korun s obsahem ichtyolu. Je to game changer.

Už jsem vám vyprávěla o svý posedlosti na vůně. Tohle voní přesně jako když šlápnete do čerstvýho asfaltu, kterej se roztéká v prachu silnice za horkýho srpnovýho podvečeru, když zapadá slunce a vedle v křoví cvrčí cikády. Je vyrobenej z pravěkých ryb vyčiněných kyselinou sírovou a zneutralizovaných amoniakem. Možná je prudce toxickej a způsobuje neplodnost vodních živočichů, ale víte co? Já se ho už nikdy nevzdám. Vytáhl mě z nejhoršího do tří dnů. Nechci tady dělat reklamu zadax (a taky nejsem přesvědčená, jestli to fakt není overkill), ale jestli máte někdo seriózní problém jít s kůží nejen na trh, ale vůbec ven, tak si pište o název na mail.

No a ten cukr pořád držím. Chat gpt další milník slibuje až za další 3 týdny, kdy se můžeme všichni zaradovat z mé zvýšené neuroplasticity a sníženého prahu na dopamin. Stay tuned a uzavírejme sázky!



48 komentářů:

  1. Vyměním periorální dermatitidu za cukrovku. Přidám i otravná mateřská znaménka a pár šedivejch vlasů.

    S tím cukrem to mám podobně, jen jsem si na něj rychle odvykl. Jen čaj s mlíkem bez cukru je fakt hnusnej, tak to sladím stévií. Kafe bez cukru je už docela v pohodě.

    V červenci jsem při googlovaní o neuropadii padl na dietu, kde někdo vysvětloval, že se má vyloučit maso a mléčný výrobky. Tak jsem to jako správnej vědec hned vyzkoušel. K mému rozčarování to začalo doopravdy působit... ovšem nevýhoda je, že nemůžeš skoro nic jíst. Avocado, vejce, zeleninu. Zrovna jsem měl zapisovat svůj jídelníček pro dietologa, tak jsem mu to ukázal.

    Ne, že by se přímo vyděsil, ale přeci jen mi řekl, že to je strašně málo a tak jsem svoji metodu naštěstí musel opustit. - Ale ten benefit je v tom, že když držíš takhle drastickou dietu, tak pak máš najednou i s drsnou cukrovkářskou dietou pocit, že můžeš skoro všechno jíst. Jo a předepsal mi dochucovací příchutě do bílejch jogurtů. Používaj to kulturisti pro ty jejich protejnový shaky, když shazujou tuk na soutěže.

    Tak šťasně chodím do cukráren, že si tam můžu dát alespoň kapučíno a nemusím se odbejvat lungem a espresem.

    Jinak mám tuhle knihu v originále (nebo podobnou od stejné autorky). http s://knih obo t.cz/g/516 517 Byla to kanadská zdravotní sestra, takovej mateřskej typ a protože byla zdravotní sestra, tak se jí před očima střídali pacienti s nemocema a různejma starostma a ona si všimla, že v tom jsou pravidelnosti. O tom je právě ta kniha.

    Ona sama jako dítě byla zanedbávaná rodičema, postonávala z toho a někde popisuje, když jí sestra řekla "Ach koťátko, co to máš za trápení" jaký povzbuzení pro ni byl ten upřímný projev empatie.

    Ve odkazech se odvolává na jinou knihu, kterou jsem před tím taky četl, kde autor popisoval jak nemoci vznikají ze stresu. - Ona to rozvedla a má to detajlněji rozepsané na každou nemoc - část těla.

    Ale pak si uvědomuješ, že zmínky o tom jsou tak trochu všude. I Kundera popisoval v nějaký knížce, jak po 68 byli Čechoslováci daleko víc nemocní a snadněji umírali.

    Podle autorky ty nemoce souvisí i s úslovíma, který běžně používáme. "Leží mi to v žaludku". "Nemohu ho ani cejtit". "Já se z něj osypu." "Točí se mi z toho hlava." - A potom s tím, co která část těla reprezentuje. Krkem otáčíme hlavu a rozlížíme se, kolena jsou ohebnost, ledviny nám čistí krev, žaludkem trávíme.

    Je to na jednu stranu k prdu, protože pak by byla potřeba ještě terapie, jak to vyřešit, ale přeci jen, aspoň to naznačí, co by se mělo řešit a hlavně o tom můžeš přemýšlet.

    Jedna ex dělala au-pairku a ta ženská u který byla musela náhle na operaci, protože se jí udělala dost velká cysta na vejcovodu či vaječníku. - Bylo tam něco o konfliktu s manželem a ex se pak rozpomněla, že jo, že se domácí 14 dní před tím šíleně pohádala s manželem, ale až tak, že tam na sebe řvali po baráku a kdečím třískaly. Holky jen seděly v pokojíčku a ani nedutaly.

    Pak jsem viděl ještě podobnou knížku, ale to napsal někdo jinej, bylo to podobný, ale jakoby z jinýho úhlu.

    Dobrý je, že můžeš bejt vděčná za svůj problém, protože bys taky mohla mít tom samým místě něco ještě horšího.

    Jeden psychiatr říkával: Lidi mají rádi svý problémy. Proto si nechávají vyoperované ledvinové či žlučové kamínky, potracené fétusy a tak podobně. - Takže to mazání může být také symbolický řešení problému, protože tam současně je a není. Není tam, ale musíš dělat magický rituál mazání, aby jsi ho zahnala.

    Možná je lepší mít vyrážku kolem pusy, než říct "Kurva mami, dej pokoj už" nebo něco v tom stylu otci, šéfovi, manželovi, dětem.

    A.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to děkuju za nabídku barteru, ale když jsi psal o svých dietních omezeních, tak proti tomu jsem pořád ještě dobrý prase, všechno spase. Otravný znamínka a šedý vlasy mám taky, to je jako měnit stejný pokémony.

      Btw zkoušel jsi někdy Earl Grey se šlehačkou? Ten by možná ani nevyžadoval cukrovou investici, zato se steviolem by byl úplně boží.

      Jak přesně působilo vyřazení toho masa a mlíka? Jako že ti to objektivně zlepšilo i tu neuropatii? Do toho bych klidně šla (vegetariánka jsem byla celkem dlouho a mléčný výrobky mě stejně moc netankujou). Akorát s hraniční podváhou mě tyhle typy extrémnějších experimentů taky míjí. I za ten cukr se snažím jíst o trochu víc, abych si nerozhodila cyklus.

      Ten link na tu autorku knihy se rozbil a v google to hází odbočnou krabici. Tos asi nemyslel, klidně ji napiš.

      Jako stres určitě shazuje imunitu a tím i zvyšuje křivku nějaký celkový nemocnosti, ale je otázka, jak to vypadá ve velkých demo datech. Pokud na nemocnost po 68 vzpomínala jedna sestra, mohlo to spíš souviset se selektivním vnímáním, nemocností v jedný malý lokalitě a její vlastní nemocí.

      S psychosomatickýma příčinama nemocí mám trochu problém. To zavání Duškem a zjednodušeními ve stylu "rakovina je naše vědomé rozhodnutí", který ti bude rozporovat řada onkologických pacientů, ze kterých to dělá sebestředný hovada, co už neví, jakej další nádor si pořídit pro upoutání pozornosti. Stejně jako ty sis cukrovku asi nevybral vědomě, a kdyby jo, tak na ní hodíš vědomej cancel místo tanečků s dietama. Ale z etymologickýho pohledu to určitě zajímavý je.

      Mazání je rozhodně magickej rituál. Večer mažeš a je to ten multismyslovej zážitek spojený s vůněmi a představami a ráno jsem zvědavá, jestli kouzlo zabralo. Zatím to teda docela zabírá, ale tu radikální nezdvořilost vůči okolí můžu taky vyzkoušet. Zrovna jsem někde viděla, že mozek si mnohem snadněji zapamatuje urážky (jako hrozby pro systém) než komplimenty (příjemnej dopamin, kterej se po chvíli rozpustí jako cukřík v čaji bez delších následků). Tak aspoň lidem v okolí víc ulpím v paměti.

      Vymazat
    2. Viděla jsi tu pohádku Tři veteráni? - Jak se tam Lasica ptá Hrušínského, jestli má cigarety s velbloudem a pak hned řekne "Zabavuje se" ? Tak tuhle hru se mnou hrajou doktoři. Hledaj, co mi chutná a jak to najdou, tak mi to zakážou. Takže mám zakázaný i špatný tuky, takže živočišný, sádlo, máslo, pak čokoládovej tuk, kokosovej tuk, slunečnicovej olej. Samozřejmě bůček a další dobroty a tu šlehačku taky. Můžu olivovej olej, tučný ryby, řepkovej olej, ořechovej olej. Netučné sýry, light mozarellu a žervé. Naštěstí do netučnejch jogurtů dávaj škrob, tak mám povolený aspoň ty normální.

      Já si vlastně můžu dát všechno, ale v malým množství, tak bych si ten Earl Gray mohl dát se smetanou, tak jednou tejdně, jednou za 14 dní.

      Ta drastická dieta se bohužel projevila rychle. Třeba jsem ji dopoledne začal držet a odpoledne už to brnění/mravenčení přestávalo bejt cejtit. Tak jsem si řekl, že to je fajn, asi to nebylo ono, dal si plátek hovězího a do hodiny to bylo zpět.

      U cukrovky je trik v tom, že protože cukr (to je i škroby) stejně potřebuješ, tak jíš věci, který ho uvolňujou pomalu. Celozrnný pečivo, těstoviny, pohanku, rejži atd a jen v omezeným množství. Divný to je u brambor. Nejlepší jsou vařené, pečené už radši ne a hranolky, to už je na vyhánění ďáblem, protože je to navíc mastný.

      Já musím dávat pozor i v Dhabě, protože bílá rýže, v něčem je smetana, v něčem kokos, v něčem kukuřice, bílá mouka a třeba ty výborný sojový nudličky jsou doslazovaný. Ale dá se tam něco poskládat.

      Ta knížka je "Léčíme se díky porozumění jazyku svých potíží a nemocí velký slovník metamedicíny" Claudia Rainville. Ta sestra se jmenuje právě Claudia Rainville.

      Fakt Dušek řekl, že je to "vědomé"? Protože je to všechno, jen ne vědomé, jako totální většina psychiky.

      Je to jako když píšeš všema deseti a umíš to, jen když na to nemyslíš. Ve skutečnosti to umí tvoje centra ovládající motoriku rukou, ale už ne jiné části mozku, ani tvé vědomé JÁ ne. Oni totiž spolu nekomunikujou. I když se máme za jeden celek, tak ve skutečnosti jsme spíš taková skupina,kde si někteří spolu povídaj a jiní jsou jak dělňasové, kteří si udělaj svý a s nikým se moc nebavěj.

      Takže s tou rakovinou to dělají nějaké části mozku, které nevědi, že rakovina je smrtelná. Slováčková byla ve stresu z rodiny, část jejího mozku se hodila marod výrobou nemoci, aby měla víc klidu a měla víc klidu. Cíle dosaženo. Že ta nemoc, co udělala je nějaká rakovina, to nevěděla.

      Viděla jsi nějakej film o alkoholcký léčebně? Jak si tam přehrávají scénky, kde je kamarádi lákaj k pití a oni se to učej odmítat? To je zase o tom. Když si to přehrávaj, tak se učej tu situaci vědomě vnímat, protože jinak to dělaj podvědomě. Nabízej mi pití - vezmu ho. - To je centrum, co se rozhoduje podle principu "půjdu společně s tlupou, to je moje bezpečí" - což je u lidí jeden ze základních principů přežití, protože jsme skupinoví tvorové. A nějaké škodlivé následky alkoholu... to je momentálně daleko.

      Vymazat
    3. Jinak ta cukrovka typu II se děje asi přímo na úrovni buněk. Jsou jak malý děti, co už nechtěj jíst, tak otáčej hlavu, aby se do nich dál už nic necpalo.

      Ve skutečnosti v přírodě je málo cukrů a tuků. Proto jsme přirozeně nastavený, abychom je přednostně vyhledávali - to je, že nám chutnaj. Nejsme dělaný na svět, kde je tuků a cukrů přebytek.

      Jednou jsem koukal na pořad o tom, jak a co jedla chudina ve středověku a bylo to přesně to, co je zdravý. Jedli to, co zrovna sehnali - to je ta různorodá strava. Jedli snadno pěstovatelné luštěniny a celozrnné pečivo (to zas aby se vše využilo). Pro cukry jedli ovoce (to je pro nás lepší než jen cukr, protože v ovoci je i vláknina) a med. Pravej cukr tu je tak od dob Královny Alžběty, ta z něj měla totálně zkažený zuby a nejsme na to ještě přizpůsobený.

      Zdravý to je proto, že se nám na to evolucí nastavil metabolismus. Mangovej červ si vystačí s mangem. Je potomkem tvorů, co žili jen o mangách a komu to nestačilo dávno vymřel.

      Takže teoreticky, kdybychom jedli všichni jen ultrazpracované potraviny, tak za pár tisíc let budou vypadat doplňky stravy tak, že to bude koncentrát konzervantů, stabilizátorů, barviv a dochucovadel. Doktor by pacientům říkal moc se mi vaše výsledky líbí, hodnoty chybějících E115 E387 a E 615 máte zase úplně v normě. Zeleninu jste taky omezil. Jen tady vidím nedostatek nikotinu, měl byste začít trochu víc kouřit. A měl byste se víc věnovat orálnímu sexu, potřebujete ty zdraví prospěšné papilloma viry taky v krku.

      Pamatuješ na Lišku? Ona byla podle všeho taky nějaká terapeutka, ale tak ve stylu AI. "Když nevíte, zepejte se pacienta, jak se ohledně toho cítí." To je víc ezo šamanismus než Dušek, kterej aspoň tuší, kterým směrem hledat, i když to dělá s jemnocitem slona v porcelánu.

      Jeden způsob nazírání na svět a mezilidský vztahy je, že si po sobě pořád házíme hovna. Giving the shit. Hovno v širším smyslu je toxickej odpad, kterýho se tělo zbavuje. Naši opičí předkové to dělají doslovně. Pod stromy se producíruje hladový jaguár, celá tlupa začne vřískat a hází po něm vlastní výkaly. Jednak to je nepříjemné a jednak mu to vyplaší i ostatní kořist, takže radši odejde.

      My místo skutečných výkalů po sobě házíme ty verbální. Angličani říkají doslova shit, Francouzi merde. My řekneme něco jako sráči, naser si, ale hovno, nebo v zaobalenější, slušné formě "Hovno hoří, pane učiteli?" - kdy fakticky se mluví o hovně, ale formou je to zvídavá otázka, takže to zdáním není nadávka. (Ale představ si, že by se v práci kolem tebe začali lidi vždy bavit o hovnech, jen by jsi přišla. Tak za chvíli začneš dumat, o co jde).

      Pokaždý, když někomu řekneš sprosťárnu, tak se trochu detoxikuješ a on trochu toho jedu dostane. V zákonu padajícího hovna ředitel zjebe námestka, náměstek vedoucího oddělení, vedoucí oddělení řadového zamestnance, ten ženu, žena syna, syn zbije psa a pes zakousne křečka. - Je natočený film, kde se v jednom dlouhým záběru přesně tohle dělo od alfasamce až po malé opičátko, které šlo a štíplo opičí miminko, co se ještě drželo máminých chlupů a to, protože už se nemělo na kom vybít se rozvřískalo.

      Vymazat
    4. To, že Slováček byl nevěrnej je celý rodině nepříjemný, i když by to nebylo nijak řečeno. On se po tom cejtí líp, zbytek rodiny hůř. Ale když to ještě rozmázne bulvár a ví to celá republika a ty kromě toho, že musíš řešit nevěru rodičů ještě musíš řešit celý svý okolí, který ví o nevěře tvých rodičů. To už je megavelká kupa sraček, který normálně samy o sobě dávaj chuť je vzít, a obrazně je narvat tátinkovi do krku a pomazat mu jima obličej, aby věděl, jaký to je. Trošku nechat i pro maminku, protože i když oběť, její vášnivý vztah k alkoholu, posedlost prací, kritika atd, to taky tatínka zrovna nepřiková k rodinnému krbu.
      Jenže slušná holka rodičům sprostě nenadává, ani si netroufne pomyslet a tak se to v ní ukládalo.

      No a tyhle věci si lidi v rodinách dělaj pořád. Matka, co dceři rozmlouvá či sabotuje její velkou lásku. Tatínek, co třicetiletýmu synovi připomíná nesplněný povinnosti z doby, kdy mu bylo 15. Maminka, co pro návštěvy vytahuje fotky už dospívající dcery, když byla nahaté měsíční miminko na kožešině. Babička, co nechce pomoct finančně dětem, který se sotva uživěj, protože se jí líbí mít na kontě kulatou sumičku. Táta, co se vytahuje na syna, že syn nemá ženskou,když to ovšem znamená i jeho otcovské selhání a to, že syn nemá ženskou, v konečném důsledku znamená, že otec nebude mít vnoučata - tak kde je jaký vítězství. To vše zabaleno do formální slušnosti až starostlivosti, bráněné všema rodičovskejma fintama.

      Hádka se řekne jiným slovem scéna a taky to znamená to samé jako scéna jako na divadle. Tam se scénou měni situace mezi postavami a vše se někam posune. (Divadelní hru můžeme vnímat jako kus života, ze kterého je vystříháno všechno každodenní a ponechány právě jen ty změny měnící situaci).

      Samozřejmě, je možné ty scény dělat také slušně, omluvně a neútočně. Ale někdo na slušnost hřeší a tlačí si svoji navzdory všemu a nakonec okolí staví do situace, kde ho začnou ignorovat, vyvolají velkej konflikt, utečou od něj, podřídej se a pak to předhazujou nebo úplně přeruší kontakt jak Eminem s jeho matkou.

      Nebo poslechnou, ale ad absurdum. Neoblobný příbuzný ti nutěj jídlo, co nechceš, tak se jim pak pobliješ na stůl a oni se už při uklízení zvratků uklidní. Třeba.

      A.P.

      Vymazat
    5. Hra na zakazování mě fakt pobavila. To bych se možná snažila nějak násilím přeučit na závislost na ovesnejch vločkách, chia semínkách, knackebrotech a dalších věcí totálně bez chuti. Aspoň že ti nechali ty tučný ryby. Tak jak to píšeš, to zní vlastně super. Udělat si jednou za měsíc rituál s absolutně vymazleným Earlem (zalitej akorádovou vodou s přesnou dobou odstátí) a domácí šlehačkou (z domácí krávy někde z vysočinský farmy). Lepší než to do sebe lít v běžný dny, to se rychle omrzí.

      Jo, ten film z alkoléčebny znám. Tak to je taková KBT terapie, odžiješ si to stokrát nanečisto a všichni doufaj, že si to budeš pamatovat i v baru jako vychozenej chodníček. Ve skutečnosti se 80 % alkáčů k pití vrátí - někdo dřív, někdo málo, někdo pozdějc, někdo rychle a moc. Ale to je jedno, i kvůli těm 20 % je potřeba to dělat.

      Mozek spolu komunikuje všude, ale máš v sobě protilehlý tábory, což je vidět třeba na odpíraný slasti nebo okamžitý odměně versus odkládaný. Většina lidí si vezme stovku teď než litra za týden, i když je to rozumný. Znáš syndrom cizí ruky? Tam tvoje ruka patologicky dělá něco, co si nepřeješ. Třeba krade, osahává lidi, nebo tě štípe. Ale to už je mimo neurotypickej zdravej mozek.

      Rakovina je za mě jen rostoucí shluk zmatenejch poškozenejch buněk z různých příčin (stárnutí, karcinogeny, HPV...). Nic víc, nic míň. Nemyslím si, že je nějaká část mozku toleruje, protože ji přijdou v pohodě kámoš. Jen o nich neví/ nedostane se to do tvýho vnímání, dokud se to někde nevyboulí nebo to nezačne dělat paseku, který si vědomě všímáš. Stejně jako nevíš, jak to přesně vypadá v tvých arteriích. Jsou tam plaky, nejsou? Kdoví.

      Vymazat
    6. Já zas nedávno četla, jak byl humr jídlo pro chudý. V 18. století jich bylo tolik, že jich moře vyplavovalo na břeh kupy a krmili se s tím sluhové, vězni a sirotci. Ti, co měli aspoň trochu základních práv - sluhové a dělňasové-siu aspoň vymínili zákonem, že ho nemusej jíst víckrát než 2x týdně, protože je to nehumánní.

      Změna přišla, až když ho začali připravovat ve vlacích, který si tenkrát taky nemohl dovolit kde kdo. Najednou to bylo fancy jídlo pro bohatý.

      Vlasně to vidíš i teď v posh restoškách v Praze. V Lokálu třeba prodávaj gothaj s cibulí asi za 150. Jak k tomu nalípneš nemorální cenovku, najednou ty věci začnou chutnat úplně jinak:))

      Kdyby to bylo s psychosomatikou přesně jak píšeš, tak bychom vymírali ve velkým. Hlavně současný mladý, 40 % z nich má nějakou poruchu (deprese, úzkosti). Nebo si vem moje rodiče. Táta celej život pije, aby přehlušil svý šílený dětství, mládí a manželství a moje máma celej život hraje hru na oběť a vzdání se zodpovědnosti za všechno. Trápěj se oba a přitom jsou na svůj věk, životosprávu a nedostatek pohybu neuvěřitelně zdravý.

      Tím to nechci vyvracet celý, fakt za mě třeba stres dělá s imunitou úplně šílený věci a mám to vyzkoušený sama na sobě. Jen si myslím, že to je celý trochu komplikovanější rovnice.

      Vymazat
    7. Tvoji rodiče mají ovšem rituály, jak se zase destresovat. To je právě to pití a hraní si na oběť.

      Viděla jsi v Pelíškách. O infarktu tam mluvil Kodet a umřela na něj jeho žena. Ta byla opravdu ve stressu, ta tam byla hromosvod a pro ni žádnej nebyl. On se tím křikem destresoval na její účet. Tvoje máma má si zase svým hraním na oběť dělala alibi, že s tím nemusí nic dělat, což bylo to, co chtěla. A házela to otci zpět. (A tobě taky). - Dospělý by od nich bylo si to nějak urovnávat v hlavě a vyříkávat si to, ale tak dospělejch lidí je pomálu (ale sám jsem je viděl).

      Takhle, jak to píšeš, bych to spíš nazval, že se usalašili ve svý mizérii. Je to to příslovečná "teploučko, smrádeček". Jak Homer Simpson, kterej si uvědomí, že by se mohl jenom válet, pít pivo a koukat na televizi.

      Dnešní mladý sice trpěj depresema a úzkostma, ale dřív to nebylo lepší, spíš naopak. Jen to nikoho nezajímalo nebo si přišel ještě kopnout. Z mejch příbuznejch komunisty odnesli blázincem tři a koho to zajímalo? Nikoho. Chytrá, nadaná holka, kterou dali na učňák na prodavačku, skončila z toho na perníku a v Mementu. K pétépákům a do vězení se taky chodilo za trest a ne pro radost. Kdo si chce vyzkoušet starý dobrý časy? Leda tak bláznivá Konečná.

      S těma humrama jsem to neslyšel, ale vím to o ústřicích a lososech. Ústřice byla potrava chudiny z pobřeží, než to začali prodávat boháčům a lososů bylo kdysi tolik, že to ve Francii dávali furt chlapům, co dělali na říčních lodích a ti se taky bouřili. - Jednou jsem slyšel poznamenat jednoho profesora: "Kdyby stál kaviár dvacku pytel, tak s ním taky krmíme prasata."

      Ale já když jsem byl v Londýně, tak jsem jednou dal ekvivalent asi 800 Kč za párek a jakoby českej chleba. Musel jsem za to přes celej Londýn. Zabil jsem tím půl dne, ale stálo to za to. Jednou. Pak si najdeš svý jídla, co jíš a ty ti pak chyběj, zase v jiný zemi.
      ---

      K těm vlakům. To mi připomnělo, jak bohatí byli majitelé železnic. Vydržovali si mladé milenky, které byly šampiónky rozhazovačnosti. Kdo měl takovou milenku, byl pan někdo a půjčovaly se mu díky tomu peníze a kšefty se jen hrnuly. Takže jedna milenka jezdila v kočáře a rozhazovala šperky. Jiná si vymínila ke svému domu postavit vlastní železnici. To pak už začneš jíst i humry a ústřice, protože ty si to můžeš koupit jako předraženou lahůdku a každej ti to uvěří, kdežto normální lidi by vypadali, že nemaj peníze na lepší jídlo.

      Suši je původně jídlo ze zbytků. Teď si to kupují delikátní slečny z korporátů, protože je to posh a je toho málo. Možná bychom měli z knedlíků vykrajovat kolečka a dávat je do krabiček, k tomu plastovou misku se svíčkovou a druhou s kousky masa velikosti dětského prstíčku. Ještě by tam mohl být na krabičce nějakej chip s relaxační melodií a na nálepce citát dalajlámy. Jde přeci o duchovno.

      ----

      Vymazat
    8. Ony i ty HPV, karcinogeny, poškození stárnutím jsou jen další stresovej faktor. Ten i onen stres je v konečným důsledku jen o špatnejch chemikáliích. Život o ničem jiným než chemikáliích není.

      Zkus si to představit jako útok na Pearl Harbour. Prostě si najednou přiletí letadla a vybombardují to tam. Ve skutečnosti mají ovšem buňky a tělo spoustu obranejch a varovnejch systémů, takže se to neděje a pořád se to všechno obnovuje a udržuje v pohotovosti a dobrým stavu a hlídají se včasná varování. Teprve kvůli problémům jsou ty obranné mechanismy ve špatném stavu a vypínaj se, jsou jak opuštěný dům, a začne se to podělávat.

      Něco jako moje chalupa. Byl tam spadlej strom. Spadly tašky ze střechy, přerostla tráva, potok tekl na cestu, kvůli tomu bylo v domě vlhko, stromy neprořezaný, prasaty rozrytá země atd.

      Není to, že nějaká část vidí rakovinu jako kámoše, spíš je to, že nějaká část mozku je takovej matlák jako Fiala a dělá nedomyšlený rozhodnutí, který se pak vymstí jinde.

      Jestli Fiala může být tak blbej celej, tak v jiných mozcích je tak blbej jenom nějakej kousek mozku.

      ----

      Ten syndrom cizí ruky znám. To se dělo lidem, když jim doktoři přeřízli kalózní těleso, co spojuje obě hemisféry. Ta cizí ruka byla ovládaná druhou půlkou mozku, se kterou nebylo jak komunikovat. Takže jsi si vědomě vybrala oblečení do práce třeba podle počasí a tvá ruka ti ho rozházela, protože ta druhá hemisféra rozhodovala podle lidí v kanclu. Při nerozříznutým mozku si komunikujou a náš zážitek je váhání a poměřování pro a proti. A kolik váhání!

      Doktoři padesátejch let byli kombinace Fialy, Mengeleho a francouzskech revolucionářů, co taky věřili, že každý problém se dá vyřešit jedním šmiknutím.

      ---------

      Já jsem ten typ, co si na tu tisícovku počká a taky to nemůžu doporučit. - Problém je v tom, že za ten "tejden" se toho může dost změnit, tisícovka už má menší hodnotu, s pouhou stovkou na začátku vyděláš mezi tím těch tisíc pět, vyprodaj ti, co si za tu tisícovku chceš koupit atd. Taky se ten tejden může proměnit v měsíc či rok lusknutím prstů.

      Brát tu stovku rychle má určitě svý plusy. Není žádná univerzálně lepší metoda. Budoucnost je nepředvídatelná a na všechno se nedá pomyslet.

      Kdybych měl žít znova, tak bohužel dělám zas ta samá rozhodnutí, jako jsem dělal. - Jo, kdyby mé současné já stálo vedle mýho tehdejšího já a říkalo mi, co a jak dopadlo, tak to by bylo jiný, ale jinak nemám nic, k čemu bych neměl už tehdy dobrej důvod to udělat.

      ----

      V mým mozku to spolu určitě všechno nekomunikuje. Kde je vlevo a kde vpravo je pro mě stejně tajemné, jak pro tebe objem krychle. Ale na vojenský povely se otáčím automaticky. Takže by se to mohlo nějak propojit, stáhnout si informaci z cloudu a neotravovat tím mý vědomí.

      A.P.

      Vymazat
    9. S rakovinou souhlas. Nebo jako letadlo, tam se taky může podělat spousta věcí a všechno je zálohovaný, ale pak se se zálohovanýho řešení přidruží nějaká debilní chyba a už to jede. Nicméně pořád to teda neřeší, že naši nežijou spoko život ani v teple a smrádečku a mají naštěstí kliku. V jejich rodinách se ale obecně na rakovinu moc neumíralo-možná kvůli tomu, že je dřív trefil šlak. Kardiovaskulární nemoci už jsou teď proti minulosti brnkačka, takže se naštěstí drží.

      A znáš syndrom Alenky v říši divů? To se ti zase zvětšujou a zmenšujou objekty tvý reality, nebo se různě proměňují. Někdy si říkám, že je zázrak mít ten mozek relativně v průměru, neslyšet hlasy, vidět lidi plus minus stejně a trápit se jen přiměřeně-tolik let v kuse.

      Jedna věc je to, že se dřív u mladých lidí deprese a úzkost moc neřešily, ale i tak jich nebyla skoro polovina. Na tom podle mě maj příčinu věci, co dřív nebyly-mimo jiné socky a život online.

      Kdyby ti starý já koukalo přes rameno, jaký tři hlavní věci bys udělal jinak? A spustil tak tím úplně jinou simulaci?

      Já mám zase hrozně prachmizernej orientační smysl. Někdy se dovedu ztratit i v nějaký větší prostorově zamotanější hospodě cestou záchoda, když zapomenu, kudy přesně a kde sedím. Na místech, kde to neznám, je to úplná klasika. Chodím podle google map, ale i tak je to mnohem pomalejší než lidi, co mají orientaci pod kůží. A pak je tu matematika a fyzika, kde jsem měla zdrcující výsledky a když teď chci jít hloub do kvantový mechaniky nebo věcí, co mě zajímaji, tak to pohoří na tom, že na to nemám background.

      Snadno se mi píše, improvizuje, řeší krizový situace a nemám problém rychle otočit kormidlem (a nedělat blbý věci dál jen kvůli tomu, že se do toho už nalilo spoustu času, energie a peněz).

      Vymazat
    10. Já se teď ztrácím na parkovištích. Zastavíš před supermarketem, nakoupíš nebo vyzvedneš baliček z Alzy, pak stojíš před plným parkovištěm, z druhý strany vypadá úplně jinak a dumáš, kde jsi to blbý auto vlastně zaparkoval. Ale doufám, že je to jen nezvyk.

      Jinak orientačně funguju asi normálně, ztratím se jen výjimečně.
      ---
      Co bych dělal jinak? Nechal bych se okrást, než se soudil. Nevracel bych se do Čech (nejde přímo o Čechy, ale o to, že adaptovat se zpět je těžší než zvykat si v cizině). Víc bych dělal, co se mi chce, než co je rozumný.
      ----

      Jednou jsem poslouchal v radiu onkologa a on říkal, víte, v cigaretě není nic, co způsobuje rakovinu, ale asi 1/7 lidí má gen, kterej to z toho vyrobí. Jelikož na ni táta umřel, tak mám šanci 1/14.

      S tím umíráním na nemoce je to tak, že jsme plánovaný na určitou dobu a tedy určitý opotřebení. Jako nemá cenu mít v autě jednu součástku, co vydrží 5x dýl než ostatní, tak nás taky příroda udělala s podobnou expirací na všechno. -

      Ale dá se umřít předčasně. Na nakažlivý nemoce či špatný životní styl.
      ......

      On ten spokojenej život není vždy úplně rozpoznatelnej. Poslouchal jsem o jedný sériově týrané ženě, jeden z jejích chlapů ji škrtil, že málem umřela, odsoudili ho. Pak se k tomu vracela u nějakýho psycho doktora a tam mu řekla, že když ji škrtil a ona ztrácela vědomí, tak to bylo absolutní štěstí, protože veškerá jeho pozornost byla soustředěna jen na ni - a po pozornosti prahla celej život.

      Než to z ní vytáhl, tak to týrání mohla řešit jak chtěla, stejně by to nevyřešila, protože to sama provokovala. Člověk si tyhle věci nerad uvědomuje.

      Jednou na vejšce jsem se podivoval nad něčím chováním, proč dotyčný dělá takovou blbost pořád dokola a kamarád na to řekl: "Ber to tak, že ho to prostě baví." - Nevíš, jestli lidi náhodou nejsou až moc spokojený s tím, co dělají a jaký skvělý trápení mají.

      Většina lidí se ponížení děsí, sem tam se v tom někdo vyžívá. Některý ženský dokážou dokonce obojí najednou. Hořce štkají nad svým trudným osudem a tetelí se blahem, jak jsou pěkně ponižovaný a ubohý.

      Jedna holka mi i říkala, že je ráda smutná. Část ženských románů je o nešťastných hrdinkách, na který je svět ošklivej. Francouzský šansóny jsou většinou smutný. Nohavica zpívá v jedný pisničce "Mému žalu, na světě není rovno". EMO je o smutku. Mylene Farmer zpívá "Život je smutný jako sklenice grenadiny" a jinde "Miluji tě melancholie".

      V hlasech zločinu byl jeden díl, kterej nazvali "Já nebohý vrah". To byla jakoby kritika, že dotyčný litoval jen sám sebe a ne svou rodinu, co vybil.





      ----

      Socilní sítě jsou jako fet. To je ta okamžitá odměna v podobě lajků. Psychicky to funguje stejně, jako třeba gambling. Jenže tak funguje skoro všechno. Nejen nikotin, alkohol atd, ale i práce, sex a sport.

      Ještě jsem neslyšel vysvětlení, v čem jsou na tom dnešní mladí hůř než předchozí generace.
      --
      Co tě láká na kvantový mechanice?

      A.P.

      Vymazat
  2. Soucítím naprosto, vyselo se mi to kolem 13. roku a pak říkali, až začneš sexuálně žít, tak to zmizí.. nezmizelo..antikoncepci jsem brala asi rok, tak možná asi ten rok to bylo o trochu lepší, v těhotenství se mi udělala na tváři sopka, jednou začala chrlit sama od sebe,když jsem byla v nemocnici na té těhotenské kontrole. A ichtoxyl je můj nejlepší kamarád, když se dělá takovej ten podebranej bolák, do rána je klid, ale ten smrad. Jo a začala jsem brát vitamín E v kombinaci s mastnýma kyselinama a není to zázrak na počkání, ale mám to o dost lepší, tak po třech měsících braní. A strava? Pche bych mohla vyprávět, stačí trochu alkoholu a víc cukru jeden den, okamžitě mám všude kvasinky, koutky a okolo huby boláky. Vydala jsem se filozofií překyseleného organismu, na tuhle fázi pomáhá no alkohol, no cukr ani v ovoci, čaj Lapacho (chutná jako vylouhovaná hlína, dobře se doplňuje s tím ichtoxilem), ale za dva dny je klid. Toliko stran nevyžádaných rad a držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za sdílení, sousopečnice! Tak alkoholu stejně moc nedám, ale tohle už zavání tím, že si v hospodě budu moct dát fakt jen mattonku bez bublinek:( Už takhle jsem přišla o svůj oblíbenej pomelo-grep birell. Co piješ, když jsi někde venku? Lapacho znám, dík za tipy!

      Vymazat
    2. Piju na co mám chuť, pivo, víno, zjistila jsem, že je mi nejlíp po sektu. Akorát pak druhý den až týden nasadím už hodně vody, žádnej cukr, lapacho, abych to zas srovnala. Blbý je, když se vyskytne nějaká dvoudenní akce, z toho se pak dostávám 14 dní. Stojí mi to za to? Si vždycky říkám, že se na ten chlast nevykašlu, doufám, že k tomu někdy dospěju, že někdy dospěju.

      Vymazat
    3. Mě zakázali všechno kromě suchého vína a tvrdýho alkoholu. Víno nepiju, ale dát si tvrdej na lékařskej předpis je docela dobrá dieta. Moc toho nevypiju, dávám to do čaje, ale pro ten pocit. Jen když teď řídím, tak si musím zvykat, že před jízdou vlastně radši ne.

      A.P.

      Vymazat
    4. Hm, tak já můžu pít jen Plzeň a to si dávám tak jednu velkou a jednu malou za večer.
      AP, co si liješ do čaje? Rum?

      Vymazat
    5. V Praze rum a v sudetech Becherovku. Rum jsem kupoval za covidu, protože zdražoval a Becherovku jsem asi kdysi koupil máme. Touhle rychlostí budu muset žit tak do 130, abych to zkonzumoval.

      A.P.

      Vymazat
  3. Ty jo... V 15 má hnusnou pleť každej, ne? Nikdy mě v tý době nenapadlo dělat ze svých beďarů vědu... Buď mi neštvaly, tak jsem je nechal, nebo mi štvaly a to jsem je pak často rozdrápal do strupu o rozloze menšího okresního města...
    Větší nepohodlí mi působila bradavice, kterou jsem měl na palci u nohy. Nemohl jsem se jí zbavit dobrý 4 roky, během kterých jsem týden co týden docházel na vypalování dusíkem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No hele, to jsou možná pubertální diference mezi holkama a klukama, ale já měla akné fakt všude a na mý křehký hormony zmítaný psychice to teda bylo bohužel sakra znát.

      Bradavice mazec. To teda byla hyperodolná svině! Doufám, že se jí podařilo vybombit do konce života.

      Vymazat
    2. No ono ne, že by mi to tehdy bylo úplně jedno... Ale denně jsem byl konfrontován s faktem, že jsme na tom zkátka všichni +/- podobně, a to mi bezpečně srovnalo čakry kdykoliv jsem propadal pocitu, že to ze mě dělá moc velkýho vohyzdu...
      Bradavice byla svině hyperodolná do tý míry, že se zdálo, jako by na ten dusík reagovala asi jako průměrnej člověk na lázně. Původně byly dvě necelej cenťák od sebe. A jak jsem docházel na to vypalování, tak se postupně prožíraly tou zdravou kůží, až z nich byla jedna velká... Už ani nevim, co mi na ní tehdy pomohlo, ale pokoj od ní mam...

      Vymazat
    3. No ale někdo měl pupínečky a někdo ksicht jak politej kyselinou. Já byla tým kyselina:)

      Žmur si něco podobnýho pěstuje na koleni. To byla kdysi normální bradavice a teď je to vlivem dusíku, duomaxu a jinejch zbraní z lékárny takovej bílej hnusnej kopačák. Snad se jednou taky rozloučí, zatím je to vytrvalý...

      Vymazat
    4. V 15 je to normál, ale hrozná je ta falešná naděje, že to někdy zmizí a ono to nezmizí ani po 40. Zase vedlejší efekt téměř žádných vrásek teď opravdu oceňuji.

      Vymazat
    5. A lapis infernalis? Tyčinka na bradavice z dusičnanu stříbrného, to jste na bradavice nezkoušeli? Barví to dočerna. Tak to bude aspoň lepší na pohled. Když se bude Žmur moc nudit, tak na to bude moct napsat pod hodinářskou lupou zlatou barvou YSL. - Taková modernější verze královského paláce vyřezaného do zrnka rýže.

      A.P.

      Vymazat
  4. Helga: Jo, jako je fakt, že mastná pleť má i svý benefity

    AP: To zní jako kouzlo ze středověký Prahy nebo kámen mudrců. To jsme nezkoušeli. Dá se to volně sehnat, nebo se to vykopává o svatojánský noci pod kamenem za šlehání se kořenem mandragory a drmolení otčenáše pozpátku? To bych asi chtěla i na další pokusy:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem si říkala, co mi to připomíná - dusičnan stříbrný vlastně důvěrně znám, je v barvě na obočí.

      No, nejen z latiny. Třeba provařený pohádkový "abrakadabra" je staroaramejský "abra" (tvořím) a "k'adabra" (jak řeknu).

      Tak to je rozpor dvou paradigmat, ohledně těch přesných definic. Jedna cesta může být, že to první je záměr - a verbalizace je jen způsob jeho zhmotnění (ale teoreticky by nemělo ovlivnit to, jak to dopadne, protože klíčový generátor dalších událostí je myšlenka).

      Druhá cesta je, že něco omylem zkomolíš a ono se to fakt stane. To mi ale přijde spíš jako funny mindfuck a pointa používaná ve filmech a pohádkách. Taky by to znamenalo předpoklad, že magie funguje jenom v latině (to není pravda), takže myslím, že průměrný batole vyřkne na svý cestě k jazykovému vyjadřování svého vědomí tolik zaklínadel, že by z toho hořelo v celým okolí.

      No a pak je třetí pohled, co se týká magie. Jestli to "čarování v něčí prospěch" je fakt v jeho prospěch. Třeba nechceš to, co si myslí tvoje máma, že je pro tebe nejlepší.

      Jednou jsem byla na ayahuasce a propojila jsem se v myšlenkách s naší ženskou rodinnou větví. Došlo mi přitom, že i když mě měla babička hrozně ráda, nejspíš by mi přála věci, který nechci. Tehdy to byla strategie na život s větší mírou slasti a menší mírou utrpení, ale časy se rychle mění a taky pojmenovávám jako kvality aspekty, který pro ní byly utrpením a naopak.

      Vymazat
    2. Ono při tom čarování mělo jít o to, že vědomá mysl ruší a tak se jakoby musí ošidit, aby byla ze hry a mohlo se to udělat podvědomě. Jenže to je právě to těžký.

      Třeba když napíšu "Nikdo neví, že neví, že nemůže upadnout do tranzu", tak zároveň víš a nevíš, co říkám, protože 3 negace už jsou "neprůhledný". To je to samé. Logická mysl je zablokovaná. Tak s tím čarováním je to podobná snaha o to vyhnout, aby do toho kafrala logická mysl, protože má fort nějaký rušivý připomínky. Je docela těžký se na něco soustředit i jen minutu. Myšlenky se pořád rozbíhají. - Ale na druhé straně je potřeba, aby to zadání bylo správně formulované, protože jinak si říkáš o něco jiného. - Jako při programování. Program dělá to, co do něj doopravdy napsala a ne, co jsi měla na mysli.

      Víš, co to je sigil? To je to samé visuálně. Písmena se zredukují a sestaví se do obrazce, který pak už představuje tu samotnou myšlenku, na který to ovšem není vidět. Nebo se vyrobí nějaká symbolická kresba. Jestli to funguje... kdo ví, někomu asi jo.

      Jednou jsem byl na nějakým ezofestivalu na Pankráci. Byly tam různé semináře a byl tam chlap, co vykládal taroty, a rozpovídal se o všem možným a taky, jak chtěl někomu pomoct s prokletím tak, že to obrátí proti tomu, co čaroval, jenže ten byl několikrát lepší, takže se to začalo obracet i proti tomu vykladači tarotů a pak i on musel běžet pro pomoc. Zároveň mluvil o magii a zároveň strašně racionálně.

      V televizi byla v devadesátkách debata o čarování. Taková všehochuť, ale byl tam jeden chlápek, co proti jedný skupině kriticky psal. Jim se to nelíbilo a on popisoval, jak ho najednou začalo něco šíleně bolet, bolelo to asi hodinu, pak to najednou přestalo a nato mu zazvonil telefon a hlas v telefonu mu řekl, že ho bolelo to a to a že to byla výstraha a ať je nechá na pokoji. - V TV ho to nechali doříct bez poznámek, ale bylo vidět, že se jim rozum vzpírá, brát to za bernou minci a on zas vypadal jako někdo, kdo ví, že říká neuvěřitelnou historku a čeká, že se mu nebude věřit, ale současně by moc rád chtěl, aby se mu věřilo, protože tak se mu to stalo. - Je to jako ve Skeleton Key, kdy nechtěli věřit, ale už věřili.

      Ono se to čarování zdá vzdálený, ze světa experimentujících teenagerů, zhrzených milenek, venkovských babiček a podivínů, ale pak si přečteš, že to vítězné V vymyslel ocultista Aleister Crowley nebo uvidíš italskýho premiéra, jak dělá ochranné "rohy". Křesťanské církve zcela určitě dělají při mši bílou magii. Feng Shui je magie a dokonce jsem četl knížku nějaký Angličanky, ta byla překvapená z českých lustrací a taky to vysvětlovala jako nevědomě magickej rituál, kterým se tu chceme rituálně očistit.

      Konec konců, čarování je doslova dělání čar. Jako psaní a kreslení.

      Vymazat
    3. Jak se to propojení při ayahuasce prezentovalo? To jsi je jako viděla nebo viděla či cejtila svět jejich očima? Nebo jsi si s nima povídala?

      A.P.

      Vymazat
    4. Aby to bylo ještě zamotanější, tak tvoje rozhodnutí (včetně toho, co řekneš) se do tvého vědomí dostane se zpožděním - konkrétně se mluví o 350-500 milisekundách (Libet, novější pokusy dokonce i několik sekund). Takže i když se snažíš zamotat vědomou mysl, kdesi v podpalubí už se to rozhodlo - a to, co si ty pamatuješ jako vědomé rozhodnutí odříkat, je tak trochu pohádka o svobodě rozhodování.

      Symboly respektuju a nosím-ty, ke kterým mám nejblíž a ony ke mě.

      Máš kulty, který mají ve vlastních podmínkách ochranu proti fraudu. Třeba wicca říká, že se ti všechno vrátí 3x- ať už to dobrý, nebo to špatný.

      Nejsem moc ezo, ale v nějaký věci věřím, protože se mnou prolnuly - jsou to hlavně ty spojený s ceremoniálními psychedeliky (když nepočítám pár zvláštních "náhod", které byly game-changer, ale pořád se o nich dá mluvit jako o náhodném dění).

      V BrainWeAre, což je víceméně vědeckej podcast, jednou jeden psycholog mluvil o tom, jak byl na stáži v ayahuascovým centru v horách v Peru. Nemocný hosti se nejdřív začali účastnit na práci v tom centru (měli na starosti kozy, rostliny, cokoliv) a potom je léčili psychedeliky. Smyslem práce šamana bylo dostat se do jejich vědomí a léčit v téhle hloubce. Sama jsem jednou zažila, že jsem během ceremonie mluvila s curanderem na dálku, stejně, jako jsme si povídali druhej den face 2 face.

      Ty další věci je dost těžký vysvětlit. Zmizí čas a prostor. Je to, jako kdyby všechny tvý noční sny ožili a zažíval jsi je za plnýho vědomí vícesmyslově. Měníš perspektivy pozorování - jednou se na to díváš zevnitř sebe (doslova, být ve své vagíně), podruhý to bylo jako dívat se na Zemi jako na ISS a zírat na program, ve kterým rostou rostliny a rodí se/umírají zvířata a lidi.

      To čarování je dobrej sémantickej postřeh.

      Vymazat
    5. AP, ty jsi tu jednou zminoval dlouhej velvet kabat. Kde jsi ho sehnal? Hledam neco podobne upirskyho na zimu.

      Vymazat
    6. Ten černej kabát jsem koupil v Londýně asi v Zara nebo French Connection. Už je to moc dlouho a navíc nemají stejný řady ve všech zemích, ale vyblbli se na něm, protože on to nebyl jen čistě černej samet. Ještě v něm byl sem tam modrej vzorek, na první pohled skoro neviditelnej. Byly to sem tam 3 řady malejch čárek asi 4 cm dlouhejch.

      Ale musím tě upozornit, že samet se brzy ošoupe (v ohybech, na rameni od tašky), pak už to vypadá použitě. Mě to nevadilo, ale holka přes módu na to koukala jako ajťák na tiskárnu, co nejde ani připojit před Bluetooth, natož aby používala AI. Ale ještě ho v Praze mám, tak se pak podívám, co to přesně bylo. - Jo a jeden poznatek.

      Oni ani v těch jejich firemních krámech neměli všechno zboží, protože jsem nakupoval někdy v jednom butiku, kde měli mix od různejch firem a tam měli i od French Connection čepici, kterou neměli ani ve French Connection.

      Jinak originálnější věci hledám na e-bay, kromě použitejch věcí tam prodávaj i malí výrobci. Na alegro a aukru taky. Teď jsem do google zadal black velvet coat a poslalo mě to na Gothic Mania (asi má ještě klonový weby Goth N'Rock a The End Cult). Ale nevím, jak moc chceš bejt diskrétní. Tenhle dost poutá pozornost.

      A.P.

      Vymazat
    7. Je to jak ta historka s Jungem a Freudem, kdy se ozvala rána a Jung věděl, že se ozve ještě jednou. Myslím, že to řekl nahlas a ona se vzápětí ozvala znova. Skeptický Freud taky jen koukal. Můžeš se dohadovat do konce věků, že to byla jen náhoda.

      My můžeme mít schopnosti něco vnímat, o kterých nevíme. Na druhý straně ti žádnej fyzik nevysvětlí, co je přesně hmota, čas a prostor, tak ti každej spisovatel sci-fi zaplní mezery možnejma vysvětleníma.

      Konec konců, máme v mozku buňky, který jsou schopný "číst" emoce protějšku. Dokonce se dají trénovat. Kdo o nich před sto lety věděl. Co když máme u 3% populace buňky, co jsou schopny číst pole alfa, čtvrté projekce šestého prostoru?

      Ty píšeš, že jsi mluvila s curanderem na dálku. Mě matka jednoho kamaráda jednou vyprávěla, že její manžel se u ni na dálku dokonce objevoval (než ho za to seřvala a zakázala mu to). Podobnou věc jsem jednou viděl i v TV. Nějaký médium vyprávěla, jak pomáhala hledat vraha. To byla ještě běžná historka, ale když ho pak nějak odhalila a zatkli ho a ona se na něj přišla podívat, tak se vrah vyděsil, protože on ji zase vídal u sebe v autě.

      Je popsáno plno případů, kdy lidi nebo i zvířata na dálku něco "viděli". Kdysi byl na Europe 1 pravidelnej pořad o paranormálních jevech a tohle se zrovna pravidelně vracelo. Jednou o tom vyprávěl nějakej psychic, jindy to byli generálové, pak zas mluvili o Stalinově jasnovidci. Kolem 11 září jsou tyhle historky taky. Nějaký ženský se asi půl roku dopředu zdálo o šedých lidech bloudících šedým městem. Pak to viděla v TV, protože po pádu dvojčat byli všichni a všechno v okolí šedí od prachu.

      Když jedna známá odcházela do emigrace v 48, tak jí matka na zápraží řekla, že ví, že už se nikdy neuvidí a že ona už nikdy nebude mít děti. Tak se stalo. (Oni si tehdy lidi běžně mysleli, že se komunisti za pár let přeženou stejně jako náckové). Máma se probudila, když se zabil sestry exmanžel a sestra se asi probudila, když zemřela máma. Princezna Diana nejspíš vždy věděla, že se zabije při nehodě.

      Na druhý straně drogy dělají někdy i dočasnou synestésii, takže to může být tak i tak.

      A.P.

      Vymazat
    8. Dík za tip na kabát a varování na samet. Tak to by na mě vypadal asi dost brzo tristně, já potřebuju odolnější matroš. Našla jsem kupu gotický nádhery na Vinted a jeden draculovskej shop, co posílá do ČR, ale tam se mi asi nechce řešit případný vracení.

      Z Vintedu mám právě i French Connection kabát, co vypadá jako staženej krátkosrstej plyšovej medvídek. Divný věci mi nevaděj, naopak věkem si u sebe všímám větší chuti experimentovat a klidně pohoršovat módní policii v ulicích.

      Vracení přes prsa a ramena je super mazaný, ale myslím, že ve skutečnosti to tak snadno neoblafneš. To je jako když muslimové jedí o ramadánu v noci, aby to Alláh neviděl. Jestli existuje nějaká mocná entita, tak bych si spíš tipla na to, že bude chytřejší než my všichni a nebude to jen automat na plnění přání po stisknutí správnýho tlačítka.

      Já taky nevím-jestli existují nebo neexistují věci mimo vědecký pojetí. Mám vědecký pojetí ráda. Ale kdyby bylo všechno striktně jen materiální a vysvětlitelný, zároveň by to ztratilo kus svýho kouzla. Když jsi zamilovanej, tak to taky nepotřebuješ pozorovat jen z úhlu generování oxytocinu a srovnávání imunitních systémů z pohledu vůně.

      Mně se teda nadpřirozený věci děly často ve vztazích. Třeba o nevěře jsem bez indicií věděla dřív, než se to propálilo. Všechno bylo stejný, jen něco jinak. Záleží, jak citlivý senzory a na co konkrétně si v rámci selektivního vnímání nastavíme, protože vjemů je jinak za celej den hrozně moc a pokud si dopaminem neoznačíš body, co tě zajímají, tak je z toho bezejmenná pěna dní.

      Vymazat
    9. Já brzy litoval, že když ten kabát zlevnili, že jsem ho nekoupil ještě jednou. Že bych měl jeden na běžný nošení a druhej jen na parádu. Jo a pak mám ještě podobnou bundu. Ve středně hnědý. Ale tu si beru jen na vyjímečně.

      Alláh neexistuje, toho si Mohamed vymyslel, to mám za evidenci. Řečtí bohové jsou zase personifikace našich lidskejch vlastností. Máme boha pro válku, lásku, opilství, řemesla, výčitky, zavíst, sebelásku atd. všechny ty impulzy, který náma zmítají a který nechápeme.

      Vlastně to připomíná slunečni soustavu a hvězdy. Když mi bylo tak 10-12, dostal jsem knížku o vesmíru od Grygara. Tak tam popisoval planety, hvězdy, galaxie, big bang, černé díry. Pak měl ještě pořad Okna vesmíru dokořán. Tak mi to tehdy připadalo, co toho zná.

      Jenže jak čas šel, tak se objevovaly nové objevy a hlavně vysvětlení toho, co on jen popisoval. Proč je Země nakloněná, jak jsme přišli k Měsíci, proč je na Venuši takové horko a proč na Marsu není voda. Proč má Uran rotační osu skoro kolmou ke směru pohybu. Jak planety byly původně v úplně jiném pořadí a jak se proházely. Že naše galaxie je slepenec s jinejma galaxiema, který kdysi pohltila a jak je to vidět, že se dá určit co je z který galaxie.

      No a Grygar, co mi připadal tehdy strašně chytrej už tak nevypadá, protože si říkáš, že když je těch objevů tolik, jaktože aspoň na něco nepřišel sám. No a pak ho ještě slyšíš jedním dechem mluvit o své víře v Boha a současně popírat jakékoliv paranormálno nebo třeba mimozemš teď ťany a nebereš ho vážně. Znalosti oboru jo, ale jinak... trochu to dře.

      Já jsem taky na nic nepřišel, i když na něco bych i přijít mohl, ale neměl jsem tu masu informací, co měl on.


      Ale s křesťanstvím je to jako s tou Sluneční soustavou a galaxiema. Jen z toho, jak to je teď, můžeš zpětně poskládat, kde se to vzalo a jak se to vyvíjelo. Jednou to prokoukneš, funguje to jak hodinovej stroj a můžeš si to pouštět zrychleně i pozpátku jak hodinovej stroj. Je na tom vidět, jak je to poskládaný a jak se to vyvíjelo a jak se to vyvíjelo přesně podle lidský psychiky.

      Vymazat

    10. Na druhý straně, nechávám paranormálno otevřený, protože jsem u spousty věcí nebyl a nemůžu je tedy popírat a popírat něco, co jsem sám neviděl a když vím, že všechno neznám, je recept na to, jak ze sebe udělat blbce. Jednou jsem četl Reaganový astroložku vysvětlovat, že její předpovědi jsou něco, jako když radíš námořníkovi, jak plout po neklidným moři. Bouři nezměníš, ale můžeš ho varovat a poradit mu, jak má reagovat proti, který vlně. Kdy plout podle větru, kdy proti vlnám, kdy pořád na sever.

      Je to pravda, není to pravda? Kdo ví. Kdybych se z dnešníma znalostma přenesl do 16 či 17 století, taky bych tam někomu těžko dokazoval, že je možný se do Ameriky dostat za 3 hodiny místo za 5 tejdnů při dobrém větru. Někoho by to určitě zajímalo, ale dost možná by mě taky upálili.

      Nejen zamilování. Už obyčejnej hlad. Taky ti nijak nepomůže ho chápat.


      Já si pamatuju, když jsem si pár měsíců před rozchodem jen tak ze hry zkoušel představit budoucnost s ex, tak mi to najednou nešlo. - To, že jsem si nedovedl představit, jak přeskočím nějakou vojenskou překážku taky neznamenalo, že bych jí nepřeskočil, když jsem pak musel. Ale zpětně po rozchodu to dostalo jinej smysl.

      Ale jinak ono exituje něco, čemu se říká mikrochování. Trošku jiný napnutí v zádech, zámlky, kde nemají bejt, mikrogesta a mikromimika, gesta, který registujeme, ale nerozebíráme. - Jednou jsem četl o ženský, kterou propustili z psychiatrický kliniky a ona se pak hned pokusila o sebevraždu. Tak to doktorům bylo divný a dumali, jestli to nějak mohli poznat a pouštěli si videa z propouštěcího pohovoru. A když to prohlíželi snímek po snímku, tak viděli jak po otázce "jak si představujete svou budoucnost" se jí na obličeji mihl výraz absolutního zoufalství. Ale byl to jen jeden obrázek, to znamená 1/25 vteřiny.

      Jenže jestli "intuice" registruje tohle nebo ještě něco jinýho, těžko říct. Známá někdy potkala nový lidi a začla jim popisovat vesničku a oni na ni koukali jak blázni, protože jim popisovala manželovu rodnou vesnici. Jindy někam přišla a odmítala si sednout do křesla. Oni ji pak řekli, že v něm umřela babička. Známej, co si studoval místní menhiry a starověký místa, jako místo se špatnou energií označil ulici, kterou jsem už jako dítě nerad chodil.

      Dneska si mi zdálo o bejvalý, tak taky dumám, co tak najednou.

      A.P.

      Vymazat
  5. Psice, hrozně by mě zajímal tvůj jídelníček. Když jsem kdysi vyřazovala potraviny kvůli kojení, bez masa a mléčných výrobků jsem byla dost zoufalá.
    S vyřazením cukru mám stejně zkušenosti - dva týdny absťák, že jsem se skoro klepala, a pak najednou víc energie, vůbec jsem na něj neměla chuť... akorát jsem k tomu neměla žádnou zdravotní indikaci, takže jsem ho samozřejmě zase začala jíst. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jím jinak úplně normálně- pečivo se snažím spíš žitný, ale není to dogma, maso jím, z mléčných výrobků spíš kefíry kvůli probio a smetanu do kafe, protože mi chutná.

      Kvůli cukru nejím jen omáčky, kam se prokazatelně sype:) - rajská a asijský sladkokyselý. Sem tam si dám bílej rohlík a nemám z toho žádný drama stavy, i když vím, že tam je. A někdy i regulérně sladký věci slazený maltitolem nebo xylitolem - ale je jich mnohem míň, než jsem čekala, že to budu šidit. Jak mě pustila ta chuť na sladký, tak mi to vlastně připadá přeslazený a přitom to nefunguje jako droga:), takže mě to moc nebere. Stejně jako sladký sušený ovoce-datle třeba.

      Ta periorálka se mi dramaticky vylepšila, ale popravdě si myslím, že za to může víc zázračnej ichtyol než bezcukr. Ale je fakt, že jistá si nejsem a hlavně mi to přijde škoda se k němu teď vracet. Nevím, jestli je to placebo, ale s tou energií a mentální jasností se to dost vylepšilo:)

      Vymazat
    2. On se cukr dává do kde čeho. Jak ho musím hlídat, tak čtu etkety. Cukr dávaj i do kečupu. Cukr je ve strouhaným křenu. Cukr se dává do zelí. Cukr se dává do chleba (tam možná jen kvůli kvašení).

      Kdysi jsem viděl pořad o cukru. Byla tam ženská, co to uváděla a byla proti cukru. Vypadala tak na 50 a pak řekli, že jí je 70. Tak jsem pustil nahrávání a řekl si, že to nahraju příště celý, ale už to nikdy neopakovali. Přitom normálně tyhle pořady opakují několikrát.

      A.P.

      Vymazat
  6. Krásné, po pár dnech nakouknout opět a vidět, jak se diskuze dostane zas do úplně jiných sfér :-)

    Bezcukr určitě neublíží, ale za mě je to hodně i o pohodě - stres je určitě taky velký spouštěč mnoha potíží.

    Jinak ichtyol je slabší odvar, ještě před lety se daly na předpis koupit přípravky s dehtem (než zasáhla všemocná EU), a to bylo něco. Já teda ne na akné, ale po druhém porodu děsné lupy - a po pár umytích dehtovým šamponem úplně nádhera.

    Co se týče akné, tak je podle mě smysluplné to řešit, nejlépe přes schopného kožního doktora v kombinaci s dobrou kosmetičkou. Dá se to zlepšít poměrně dost, ale chce to každodenní dobrou péči. A hlavně si najít to své, připadá mi, že každému sedne něco jiného...
    Plus ta strava, méně stresu atd... Určitě je to vše dost provázané.

    Je fajn, že Ti toto zabírá a držím palce, ať se to podaří doladit úplně! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nomi, tu dehtovou černou mast jsme měli doma, když jsem byla malá. To byla moje čichací posedlost:))

      Vidíš, to jsem ani nevěděla, že už je zakázaný. Až nám EU zakáže ichtyol, tak si to půjdu rovnou hodit, pokud si nestihnu nakoupit dostatek balení do konce života.) Protože je to sice lepší, ale myslím, že výraznou roli v tom hraje právě to, že ty ohniska držím pod kontrolou ichtáčem (ne, že by se vůbec nedělaly).

      Dík za tipy!

      Vymazat
    2. Já nevím, kolik druhů té dehtové masti je, ale mě nějaké v googlu vyskakují pořád. U jedný i s poznámkou, že se pořád prodává.

      Ale původně jsem hledal, jak ji udělat, protože jsem to viděl v jednom dokumentu o partizánech z druhý světový, že je vyrábeli sami v lese a používali ta nějak na všechno.

      A.P.

      Vymazat
    3. Já právě nepotřebuji mast, ale šampon - ten byl fakt zázračný - a ten už asi deset let ani ránu...
      Takže za mě - určitě trochu masti do zásoby, pokud pomáhá a ještě se dá sehnat :-) I když - kdo ví, jakou to má pak po letech účinnost... :-)

      Vymazat
    4. On se ten šampón dá možná vyrobit. Jsou lidi, co si dělají vlastní kosmetiku. Možná to jde koupit třeba v Británii, když už nejsou v EU. Ale jestli to stojí za tu námahu...

      A.P.

      Vymazat
  7. Pro A.P. - neuropatie
    Nemám s tím teda zkušenosti, ale ohledně blízké osoby u cukrovky řešíme horší prokrvení nervů v mozku - a na to bylo doporučeno užívat ginko bilobu. Třeba by to mohlo být prospěšné i pro jiné oblasti (tj. nejen mozek, ale i končetiny aj.).

    OdpovědětVymazat
  8. Nomínek

    Díky. Asi si to koupím. Já mám na to nějakej vitamín B a ještě mám jít na nějaký vyšetření. Taky mám naplánovaný nějaký posilování (má to zlepšít citlivost svalů na inzulín) ale každá trocha počítá.

    Ani ta demence není nic lákavého.

    A.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, myslím si, že každý dílek skládačky se počítá. Za mě určitě ještě i hořčík - různé druhy, např. glycinát, citrát apod.

      U toho ginka - doktor říkal, že je dost rozdíl v kvalitě a množství té látky a přímo doporučil prý ne doplněk stravy, ale uznaný jako léčivý přípravek (nebo tak nějak) - a to Tanakan. (není to reklama, jen doporučení - a mám pocit, že fakt zabírá)

      A cvičení - rozhodně dobrý plán :-)

      Vymazat
    2. Dík, už jsem si ten Tanakan objednal. Já jsem takovej experimentátor. S mozkem sice žádný problémy nemám, ale vlastní demence si člověk všimne asi jako ten poslední.

      Podle první ruštinářky jsem jí nejspíš trpěl už ve 14. :-) :-)

      Hořčíku mám asi dost, pořád piju magnesii.

      A.P.

      Vymazat
  9. Jasně, taky u mě nebylo vždycky posvícení, ale pamatuju se naopak na to, kterak se mnou kožní choroba spolupracovala: Na gymplu jsme chodili na plavání a já skoro celé pololetí předstíral, že mám speciální vyrážku, na kterou v žádném případě nesmí přijít voda. Představoval jsem si, kdy mě ta lež dožene, na všechno se přijde a já budu muset splácet účty. No a nakonec pár dní před tím, kdy ten armagedon pravdy měl nastat, se mi udělala jakási speciální vyrážka, na kterou v žádném případě nesměla přijít voda :-).

    OdpovědětVymazat
  10. Procházel jsem temným obdobím svého života, když mi Dr. Lukas pomohl a vyřešil problémy, které jsem měl v manželství. Prošel jsem si špatnými hranicemi, abych založil rodinu se svou ženou, a cítil jsem, že vím všechno a že se mi všechno daří, dokud jsem o manželství nepřišel kvůli tomu, že přišel nepřítel, aby zničil vše, co jsem vybudoval. Moje žena mě opustila a já byl zničený, protože to, co vedlo k rozchodu, nebylo něco, co by ji mohlo ospravedlnit k odchodu, ale ona odešla a šla si s jiným. Nemohl jsem nic dělat, tak jsem vyhledal pomoc Dr. Lukáše, který mi pomohl a vyřešil problémy, které jsem měl s mou ženou, a teď je zpět a všechno je lepší pro nás oba. Bylo pro mě těžké přijmout, že výsledky jeho práce se projeví po 48 hodinách, ale určitě se projevily a jsem rád, že o tom můžu lidem říct. Zde je jeho e-mail: okukutemple@gmail.com a také jeho kontakt na WhatsAppu +44-7469341745

    OdpovědětVymazat