čtvrtek 29. září 2022

Hlídací služba pro dospělé

 

Prosimvás, jak je to ve 21. století s hlídáním dětí? Odkdy máte jako rodič vycházky bez toho, aniž byste nemuseli dávat půlku svýho platu za hlídačku a její následný docházení k psychoterapeutovi?

Vím, že tohle tvrzení ze mě udělá ve vašich očích chodící fosilii, ale v mém dětství povolání hlídačky neexistovalo. Stejně jako social media guru a UX designer. Kdybyste se mě v osmi zeptali, co si představím pod hlídačkou dětí, asi bych vám důležitě oznámila, že ji přináší severní vítr a tahá z kobercový tašky kouzelnou flašku s likérem. Jako malej introvert jsem měla Mary Poppins přečtenou asi stokrát.

Za mého dětství k hlídání jakkoliv velkých dětí používali sourozenci. Sice jsem žádný neměla, ale naši v mém případě neštítili použít i mou fiktivní starší sestru. Mám hlídání sama sebe spojený s řadou dobrodružných vzpomínek, třeba se schováváním se před strašidelným obrazem. Nevím, jestli se to počítá k mýmu dobru, nebo prozíravosti rodičů. Ale nikdy jsem sama doma netrpěla potřebou odstřelovat pyrotechniku ze zadku nebo strkat prsty do zásuvky.

Abyste byli v obraze, Em je už skoro 14 dnů pryč. Zjistila jsem, že Em je jako obrovská planeta s dalekosáhlým gravitačním polem, která udržuje svět v pořádku. Původně jsem ho chtěla přirovnat ke Slunci, ale Em si to tady občas čte a nechci mu zbytečně zavdávat důvody, aby se mohl cítit nabubřele. Faktem zkrátka zůstává, že po jeho odjezdu nastane kolaps většiny systémů – od prostého ohřevu vody po moji nervovou soustavu.

Ne, že by byly naše děti zlý. Jsou jen trochu koncentrovaný – znáte to, v malým množství kyselina fosforečná dělá tu příjemnou chuť v cole a ve velkým vám vyžere díru do jícnu.

Ne, že by se o sebe neuměly postarat. Jen místo schovávání před obrazem vyrábí raketku z tuby od vitamínů, co vytváří nevzhledný kolečka na stropě, nebo si Pižmur chce ohřát mraženou polívku tak, že ji strčí do trouby v hrnci s plastovýma ušima.

Nejdřív jsem si řekla, že si to uděláme hezký. Hlasitě jsem oceňovala jsem jejich nespoutanou kreativitu a fascinující důvěru ve strážný anděly. Po pár dnech jsem si připadala stejně vyčerpaně jako poslední filmová adaptace Marilyn Monroe. Musíte vidět, je to instantní depka nabízející určité scénáře řešení, když se proti vám okolní svět spikne. Podle Marilyn se můžete vždycky spolehnout na sklenku tvrdého, barbituráty a orální sex s prezidentem, po němž se jako pravá dáma vyzvracíte až později a ve vedlejší místnosti.

Změnila jsem tedy strategii na to, že si to udělám hezký hlavně já a napsala našim dvěma občasným hlídačkám. Jedna bude za týden rodit a druhá žije už půl roku v Londýně. Dlouho jsme se neviděly.

Má vůle vyrazit si v rámci psychohygieny večer ven byla nezdolná, takže jsem zapátrala na internetu a zapudila myšlenky na katastrofického elektrikáře, kterého jsem minule našla pod stejným emočním tlakem.

Paní z agentury se tvářila, že jsou hlídačky něco jako pandy. Musíte mít doma vytvořené speciální prostředí a dekorace z bambusových výhonků, abyste vůbec mohli doufat. I tak vás neminou otázky na domácí zvířata a infekční choroby, co by ji mohly do půlhodiny zabít.

Vyplnila jsem dotazník a odsouhlasila delší všeobecné podmínky, než se vážou k naší hypotéce. Předpokládám, že se tam píše něco o doživotní rentě všem příbuzným, pokud u nás uklouzne po banánový slupce, nebo ji děti trefí do týla raketkou.

Jestli si myslíte, že si můžete za svý drahý peníze bůhvíjak vybírat, tak se mýlíte. Na základě našich požadavků nám byla přidělená paní Miluška, 76letá penzionovaná učitelka češtiny.

„Věk? Ani přesně nevím, asi o trochu starší než já“ mlžila jsem před krakeny a použila tu nejrudější rtěnku, co vůbec mám.

Paní Miluška mě každopádně příjemně překvapila. Esence laskavosti, pohádek a horkýho kakaa v puntíkatým hrnku. To pak z domu odcházíte s pocitem, že vlastně děláte dobrej skutek.

Po návratu to ale děti zhodnotily úplně jinak:

„Nutila nás do pravopisných kvízů!“

„Pořád nám chtěla vyprávět o středověku – myslím, že si chtěla zavzpomínat na svý mládí…“

„Nedovolila nám ani odstřelit raketku!“

Ale já už vím, co příště udělám: pošlu děti večer ven a zavolám paní Milušce. Budeme spolu louskat přechodníky, pít kakao a snít o tom, jak se ve středověku natahovaly zlobivý nevděčný děti na skřipec!



úterý 20. září 2022

Jak jsem naletěla šmejdům

Mám dost špatných charakterových stránek a vy to za ty roky víte. Ale v pár věcech exceluju a patří mezi ně čuch na šmejdy. Fakt, mám to už od mala. Rentgenovým zrakem odhalím falešný bankovky i mámina soukromého učitele francouzštiny, který za pár měsíců vyloupil banku (true story). Hluchoněmí rumunští sirotci z Ípáku přede mnou v panice koktají česky a věštkyně pálí svý ošoupaný karty. Exceluju ve skořápkách a vím, že bych mohla přejít na Temnou stranu síly. Přesto zůstávám na tom správným břehu, abych vás mohla tahat z průšvihů. Díky za respekt, chci si to přidat do životopisu.

Když máte tyhle superschopnosti, můžete si pak v klidu dovolit nečíst všeobecný podmínky na webu. A tím se dostáváme k mému výročí. I Superman občas šlápne do kryptonitu.

Byla to doba, kdy u mě a Ema vrcholila realitní horečka. Hledali jsme volný byty všude možně. Kdybychom měli ty patřičný konexe, tak jsme lezli i do baráků, kde někoho zamordovali nebo se tam každý ráno objevuje krvavej nápis na zrcadle. Neštítili jsme se ničeho, což zavedlo mé virtuální kroky na web s-drazby.cz. Na první pohled to vypadalo jako něco od Seznamu a na druhý pohled se mi tam zalíbil byt nedaleko našeho bývalého bydliště. Za babku.

Pro víc informací byla požadovaná registrace zdarma. Napsala jsem adminovi a do dvou hodin přišel mail s pár dalšími fotkami a výpisem z katastru. Na třetí pohled jsem to zhodnotila jako ztrátu času a zapomněla na ni. Ale s-drazby.cz na mě nezapomněly. Kdesi na konci sáhodlouhého textu všeobecných podmínek to bylo přece jasně napsaný. Za volně dostupné informace k nemovitosti (které si můžete vygooglovat zdarma), si tahle povedená firma účtuje 5.000 Kč.

Fikaně o dva měsíce později, přesně na den mých narozenin, mi do mailu přišla výzva k zaplacení poplatku za služby s-drazby.cz za 5.000 Kč. Zažila jsem ten pocit, kdy se ze smíchu dostanete do tří vteřin do mentálního nastavení německého pilota Luftwaffe na pervitinu. Napsala jsem odpověď, kterou si za rámeček nedají. A z s-drazeb.cz přišla odpověď, že se se mnou kromě o 5.000 budou soudit i o pomluvu a hanobení dobrého jména.

Začala jsem zjišťovat. Zakladatel je Luboš Vavrda z Hradce Králové, na jeho firmu jsou stovky stížností na vase-stiznosti.cz, notoricky ho znají lidé z ČOI i D-testu. Dokonce dnes už má i svou vlastní wiki stránku, kdo z vás na to má? Tenkrát byl ale tenhle šmejd ještě novinka na trhu, a tak jsem mohla jen čekat a kousat si nehty. Aspoň do doby, kdy nás přibylo tolik, že vznikla facebooková stránka jeho fanoušků čítající dnes přes hrůzostrašných 1000 členů. Jenom v nás je nezaplacených 5 mega. Kolik je naopak v celkových tržbách, kdy nedobrovolní "zákazníci" na výhružky soudem neměli žaludek?

Věřím, že všechno v životě má svůj význam. Takže pokud byste čistě náhodou taky uklouzli po kryptonitu, tady máte den v životě šmejda. Všechny podobnosti s reálnými postavami jsou samozřejmě čistě náhodné.

Pondělní ráno mají šmejdi ještě o něco horší než my všichni ostatní. Pan Luboš strávil noc na firemním kanapi, domov je od včerejška v obležení reportérů.  

Celou noc ho navíc budily maily nespokojených zákazníků. Prvním třem se snaží vysvětlit, že e-mail s přílohou pěti volně stažitelných obrázků je za 5.000 ještě za pakatel. Se samoživitelkou a invalidním důchodcem už se ale  srát nebude. Otevře si příručku etického podnikání Zepter a odepíše jim přesně podle šablony Zastrašování_01 velkým písmem a s mnoha vykřičníky, že je bude žalovat. Tak. Luboš pocítí silnou ranní erekci.

Než si stihne udělat dobře, dorazí do práce paní účetní Komárková. Je po masturbaci i po náladě. Na začátku podnikání seděla na recepci dvacetiletá bloncka, bohužel psychicky naprosto nepoužitelná. Nepřátelé z ČOI ji vymyli mozek. Paní Komárkové je šedesát, prsa má na délku třikrát větší a její matka pracovala jako bachařka na Pankráci. Otec se skrývá na neznámém místě v Argentině.

„Brején“ zdraví bodře paní Komárková a otřepává si z deštníku zbytky rajčat a rozbitých vajíček. „Tak nám před vchodem zase demonstrujou. Mám udělat soupisku, koho z nich budeme žalovat, neboto mám vzít rovnou pepřákem?“

Na desátou přichází domluvená návštěva z ČOI. Luboš se vyfintí a naleští zasklené citáty Pabla Escobara v pracovně. Po odchodu znechucených úřednic si na záchodě opakuje všechna ta hřejivá slůvka opovržení a překročené paragrafy obchodního zákoníku. Erekci mu však pokazí plynatost paní Komárkové ve vedlejší kabince.

„Neska sem ňáká nafouklá. Na oběd se mnou rači nepočítejte, ať mi zas nepraskne hemeroid“ odmítá paní Komárková společnost. Luboš si najednou připadá opuštěný celým světem. Naštěstí do kanclu vtrhne chlápek, co prodává elektrický deky.

 „A vy si o mě opravdu myslíte, že si zasloužím trochu toho lidskýho tepla?“ vzlyká pan Luboš v zasedačce v objetí s podomním prodejcem. „Seš férovej chlápek se srdcem na pravým místě“ poplácá ho prodejce po zádech. „Tady na tý smlouvičce si stvrdíme podpisem, že jsme kámoši na celej život. Placáka na to!“

Odpoledne se o zvonek opře ženská z D-testu. „Mám po tátovi jednu plechovku s plynem, co bych mohla hodit do zasedačky“, nabízí paní Komárková se spikleneckým pomrkáváním. Při pohledu na pana Luboše zamotaného v elektrické dece je jí líto, že ho u oběda tak tvrdě odmítla.

Konečně večer. Paní Komárková odešla na lekci sebeobrany pro seniory, zasedačka se útulně zešeřila.

“There are two hundred million idiots, manipulated by a million intelligent men.” osvětluje lampička Lubošův nejoblíbenější citát. Cinkající maily nespokojených zákazníků Luboše příjemně ukolébají ke spánku. Jeden z mnoha mailů obsahuje fakturu na elektrickou deku za 50.000, manuál v čínštině a upozornění, že deka nesmí být zapojená v zásuvce déle než 10 minut. Pozdě. Pan Luboš už doutná.

Na nečtení smluv si postavili byznys s poplatkem 5000 Kč

Černé ovce – registrace s-drazby

https://tenor.com/view/creep-alert-willem-dafoe-creepy-smile-gif-14239564




pondělí 12. září 2022

Prokletí alfa samců

 

Vstávat pěkně pomaličku přes pravý bok. Zatnout zuby při zvedání z postele. Vidíš, došla jsi na záchod a děti se nesmály, třeba se průpovídek o naprcaným tučňákovi nedočkáš ani od svých kolegů. Do hajzlu, můj zadek! A co vy? Taky jste měli divokej víkend?

Jak už všichni víte, Čičman si přeje tahat domů zásadně zcela nepřizpůsobivá zvířata. Od hucula po aljašského husky. Vsaďte se, že jednou bude symbolickým huculem i její chlapec – nadrozměrný chlupatý vegan, po jehož návštěvě budu otráveně luxovat žíně z gauče a lepit rozklíženou židli.

Ještě absurdnější představa je samozřejmě husky v paneláku. „Ti psi se za běhu rodí a za běhu umírají“ vysvětlila jsem Čičman a objednala celou rodinu na dogtrekking do Jizerek. Jen ať Čičman vidí, zač je toho loket.

Pokud nevíte, co je to dogtrekking, vysvětlím vám, jak si ho představuje většina normálních lidí bez zkušeností. Navlečete si na sebe něco mezi opaskem a sedákem na lezení, připnete do toho psa na vodítku a necháte se táhnout. Užíváte si šumění lesa, obdivujete kapičky rosy na kontryhelu na louce a prchavou krásu okamžiku. Je to splynutí s pohybem, kterej za vás odmaká někdo jinej. Něco jako ty posilovací elektrický dečky z devadesátek. Na první pohled se válíte u bedny a žerete čipsy, na druhej pohled ale vaše břišáky dostávají elektrošoky a před očima se mění na pekáč buchet.

„Lišák je alfa, bude chtít běžet vpředu. Taky je trochu emoční a hlasitej“ připíná instruktorka k Emovi psa, kterej mi nápadně připomíná nejmenovaného bývalého šéfa. Lišák se zuřivě zmítá a vyje způsobem, jako byste vedle sebe seřadili pět ledních medvědů a postupně jim vytrhávali drápy kleštičkama.

Pro větší srozumitelnost vám k tomu připíšu překlad ze psí řeči: „Ježišmarjá, já jdu ven, slyšeli jste to všichni? Vy všichni půjdete za mnou a budete čumět na mý velký lesklý kulky. Potkáme hrozně moc nepřátel a já je všechny zabiju a vykostím. Ukaž zadek maličká, neháráš náhodou?“

Já jsem vyfasovala Lišákovu bejvalku. Kdysi mu na ty uslintaný kecy skočila, ale tahle krátká hormonální epizoda je dávno pryč. Žmur a Čičman dostali neškodný psí béčka zvyklý držet se vzadu, sluhy Lišákovy egoistický sekty.

Start byl větší drama než na závodech F1. Jako první totiž ze stáje vyběhla Cassy s Čičman. Tahat za sebou Čičman je asi tak náročný, jako když za auto přivážete plechovku na provázku, a taky to podobně vypadá. Cassy je očividně trochu mimo z toho, že dostala vůdcovství smečky takhle zadarmo, ale rozhodně si to užívá.

„Stůj-teee, já mám bejt ten první! Bože, někdo mě snad přivázal k bedně s pískem. Okamžitě hejbni zadkem, přece nenecháme vepředu moji bejvalku?!“ řval Lišák na Ema, až z něj odletovaly spršky zpěněných slin.

„Trochu do toho šlápneme. Nechci, aby mi ten prasák čuchal k zadku“ štěkla po mně moje Willow a zařadily jsme vyšší rychlost.

„Čtvrtej v pořadí, to je můj konec“ řval zezadu Lišák. „Musíme okamžitě někoho zabít a roztrhat na cucky, abychom si zvýšili autoritu vůdce. Zdá se mi, že na rozcestí vidím čivavu!“

„Běžíme hrozně rychle a nevyváženě“ mírní napětí instruktorka. Většina z nás je na padnutí. Smečka hlasuje o odstoupení Lišáka. Moje Willow se po něm kategoricky odmítne napít z hrnečku.

Po pauze jde Lišák jako první. „Teď ti chlapečku ukážu, jak se řídí smečka“ stihne ještě zavýt Lišák na Ema, ale vzápětí ho předhoní malá Cassy s Čičman, připomínající víc pouštění draka než dogtrekking.

„Delší pohled na ty jeho blejskavý koule už nesnesu. Jdem dopředu“ vyštěkla Willow. Zrychlíme na moji standardní rychlost v autoškole. Kolem se míhají stromy a překvapené výrazy kolemjdoucích. První běží moje bedra s páskem, metr po nich moje zablácený boty a až potom zbytek těla ohnutý do tětivy.

Když už je na dohled farma, pochopím, že vítěz bere vše. Snažím se chytat  stromů, ale Willow prostě běží domů. V dálce za mnou slyším, jak chce Lišák spáchat hlasitou a teatrální sebevraždu.

„To bylo super“ zhodnotí to Čičman. „Skoro jako když lítáš…!“  Za sebe nemůžu než souhlasit. Skoro jako létající tučňák. Ale počkejte na ten vyšejpovanej zadek!


chvíle klidu

chvíle neklidu