Další ročník rodinný chaty na samotě u lesa je za náma. Tentokrát
se odehrával v území nikoho v Rychlebách. Většinu času tam nechytáte
žádnej signál a když už, tak ten od Poláků. Majitel chaty se v popisku eufemisticky
rozepsal o „wifi“. Realita byla něco na způsob starýho dobrýho dial-up připojení,
kde si můžete jednou za den stáhnout textový zprávy na whappu bez fotek.
Zasaďte do toho prostředí bandu děcek v různých fázích
puberty-a teď přeskočím očekávanou pointu-ale poradili si s tím úplně
hladce. Částečně jde určitě i o iluzi pozorovatele, protože většinu času se aktivně
snažili nebýt. Nebýt s náma a možná i nebýt úplně, jak prozradí další
řádky.
Kousek od chalupy je fakt velká pastvina se stádem krav. Ne
krav z nejbližšího družstva, který choděj spát do kravína a jsou zvyklý na
automatizovaný dojící linky Mám na mysli ty opravdový, starý dobrý, krávy. Stádo
s býkem a houfem telátek, který jsou něžným důkazem, že býk tu není na
okrasu ani za trest. Tyhle krávy tu žijou celej rok a nejspíš se dost
nudí-zvlášť pokud většina turistů není línejch a výběh obejdou v bezpečný vzdálenosti.
My jsme taky ze začátku drželi distanc, ale pak se ukázalo,
že jít přes výběh je slušná zkratka k zajímavým cílům v okolí. Mimochodem,
věděli jste, že krávy mají skvělou paměť a čich až na 8 km?
Pro první porušení hranic je zásadní dělat jako že nic. To
je prostě taktika, která se osvědčila v politice i ve sbližování s opačným
pohlaví. Fakt jsme vám přelítli do vzdušnýho prostoru? Jak se ta ruka octla v podprsence?
Jejda, jak se to mohlo stát?
Na první překročení hranic krávy reagovaly jen s asertivním
„děláte si prdel“? Stádo přestalo žvýkat a krávy se tázavě podívaly na býka.
Býk vycítil společenský tlak, že by nás měl zabít a zajistit si tak nehynoucí
obdiv zbytku stáda, ale rozhodně se mu nechtělo do rizika ztrapnění. Co
kdybychom disponovali jateční pistolí? Nebo snad vystřelovací injekcí s ketaminem?
Nakonec se zmohl na divoké škubání hlavou a rytí kopytem do drnů, což psychicky
slabší jedince z naší skupiny přimělo ke klusu. Obě strany se bavily.
Další den se tyhle hry stupňovaly. Krávy za námi začaly
běhat jak hlídací psi a býk začal s corida tanečky, což dědu motivovalo k úplnýmu
zákazu chození do ohrady.
Pár dnů se geopolitická situace stabilizovala, dokud babička
neposlala Žmura na borůvky do bublaniny. Ne že by se pubertální Žmur za každých
okolností přetrhl ochotou, ale pro buchtu udělá fakt hodně, zvlášť když se nemůže
válet s mobilem na sockách a messangerech. Všechno. Včetně sběru lesních plodů
před bouřkou.
Když začaly lítat první blesky a hromy, měl Žmur dvě možnosti.
Buď si dát velkorysou obcházečku ohrady, nebo spoléhat na to, že se krávy bojí bouřky
stejně jako většina normálních savců.
Po kravách nebylo ani památky zhruba do půlky pastviny. „Pak
se najednou za kopcem objevilo pět hrozně nasupenejch krav“ vyprávěl nám v chalupě
Žmur a děda k tomu dodal, že to bylo pět jezdců apokalypsy a že nám to
všem řikal.
„No, tak jsem běžel doprava, ale tam se najednou objevil ten
druhej tým krav a tvářily se, že přecházej na masitou stravu a že zrovna na mě
se pomstí za všechny mekdonaldy na světě. Tak jsem běžel dopředu a za svahem stál
býk a na obzoru za ním lítaly blesky.“
Podle Žmura to vlastně nebyl ani tak moc býk, jako mýtický
stvoření, velký asi 6 metrů na výšku a 12 na šířku. Býk viděl Žmura asi v podobných
velikostech, protože chvilku trvalo, než se navzájem podívali do očí.
Když ten okamžik nastal, Žmur prý hrozně zařval. Býk tenhle
tah nečekal, takže překvapeně ustoupil a krávy se na sebe podívaly s despektem
ke svýmu polyamory vůdci. Žmur proklouzl pod drátem ohrady a doběhl na chalupu jako
totální vítěz. Tyhle minirituály dospělosti na wifině prostě nenajdeš!
Žádné komentáře:
Okomentovat