Jestli tento týden postrádáte
vaši pravidelnou dávku křivdiček a sebelítosti, hodí se na vysvětlenou napsat,
že jsou děti od minulého pátku na chatě. Čtete správně, jde o každoroční týden
bezdětné reality show, kdy jsme s eM vytrženi z přirozeného prostředí
sourozeneckých hádek, rozházených spoďár po parketách a v noci nechodíme
na záchod se zapíchnutýma sněhovýma vločkama Disney Frozen v chodidlech.
Ze začátku máte problém uvěřit.
Když jíte sladkosti, schováváte se. Ve vlastním bytě, smutný. Když máte sex,
schováváte se. Když začne protivnej vetchej plyšák zpívat svoji odrhovačku „Boby je kamarád, pojď si s Bobym hezky
hrát“, schováváte se. Ale pak vám dojde, že jeho nouzová páka na debilní
písničky se spustila jen díky tomu, že je pod polštářem, na kterým máte sex.
Týden bez dětí!
Je to krátká životní etapa, na
který není zajímavej jen sex, od toho máte jiný blogy. Zajímavá je na něm
proměna našeho ekosystému a návrat původních biologických druhů.
Pouhých pár dnů stačilo na to,
aby se zazelenala většina pokojových rostlin (vyzařují děti přirozenou radiaci,
nebo květinám nesvědčí zálivka z rozpuštěných vodovek?). V koupelně
se nesměle začínají tvořit souostroví růžové plísně, na kterou si ještě
vzpomínám z dob spolubydlení s Houbičem. I tenkrát se dělo tolik
zajímavých věcí, že se uklízelo jen před ohlášenou návštěvou. A když jsme u
návštěvy, nesmím z našeho repatriačního seznamu vynechat našeho ochočenýho
postelovýho pavouka Zbyňka.
Zbyněk se od ostatních členovců
odlišuje tím, že mu v jeho prodloužené míše chybí ten základní instinkt,
díky kterýmu drtivou většinu hmyzu nezabijete prostým máchnutím ruky. Strach a
rychlost. Zbyňka si můžete představit spíš jako morbidně obézního hráče
dětského basketbalového týmu. Sedí na střídačce, zoufale se nevejde do školního
dresu a s bezprostřední vděčností se od vás nechá pozvat na zmrzlinu.
Nezapadá do svý taxonomický karmy. Je to jedinej pavouk, jehož přítomnost jsme
s eM. odhalili díky tomu, že nadzvedává přikrývku, když k nám večer jde do
postele (true story!)
Naposled jsem ho viděla, když mu
Žmur postavil vězení z Lega. Potom náhle odešel, stejně jako rýmovník na
okně. Těžko říct, jestli se urazil a vyskočil z okna, nebo teď jen vylezl
z úkrytu, odkud ho vysekali řemeslníci při výměně oken. Jistý je jen to,
že už druhou noc jsem se probudila s něčím chlupatým, co si to šine přes
můj obličej. Že je to Zbyněk, jsem odhalila až za svítání, kdy jsem chlupáčka
odhodila na eM a zblízka jsem s vědeckým zaujetím sledovala, s jakou
důvěrou pokračuje v chůzi přes jeho pootevřené rty. Už jste slyšeli o tom,
že každý z nás tímhle způsobem sní šestnáct pavouků za noc? Nemyslím si.
Zbyněk je jen jeden.
Doufám, že jste dnešní obzvlášť napínavý
příběh docenili. Vzniká za jízdy ve vlakové soupravě Českých drah, což bývá
zárukou autorsky plodného prostředí. Navíc nefunguje klimatizace, takže tu
všichni sdílíme jen jeden slabý wi-fi signál, páchnoucího jezevčíka a spoustu, spoustu potu. Příště si povíme o tom, kolik rozdílů najdete mezi bezdětným týdnem a
týdnem se šesti dětmi na chatě a ještě o trochu později o tom, proč jsou
letošní eMovy narozeniny v režimu přísného utajení. Stay tuned!