Šílená gynekoložka 2, očima ženy

 

Pardon, vim, že nic není starší než včerejší noviny. Je to starý prádlo, ke kterýmu psal i Galahad. Ale během posledních dnů jsem se na to téma ještě několikrát pozamyslela v tématech, který s tím souvisí vlastně jen nepřímo. Asi to potřebuje ven.

Je tady ještě někdo, kdo si nevšiml líbeznický gynekoložky, která vyhodila pacientku z ordinace s ječením, ať táhne do prdele a neobtěžuje slušný doktory, když jí manžel neumí udělat haranta? Pokud ano, tak gratuluju. Získáváš klíčenku, protože tohle jsou přesně ty online kauzy, kterým se jako běžný uživatel internetu nevyhneš. Ani když jsi Neo a umíš uhýbat kulkám v matrixu.

Celá ta kauza je emotivní jak když Pohlreichovi frkneš na palačinku šlehačku ve spreji.

Chudák pacientka?

Nebo chudák přetažená doktorka, kterou si pacientka natáčí na mobil?

Věřte mi, že jsem poslední člověk, kterej schvaluje nevyžádaný natáčení a focení na mobil. Mně osobně to fakt vadí třeba i při úplně nevinných akcích, jako jsou různý tréningy a workshopy a považuju za čestnej standard si se všema předem autorizovat, že tohle může ven. Chci si dovolit chovat se uvolněně, válet se po jevišti s nohama od sebe a řvát. Ale nestojím o to, aby to pak patřičně okomentovaný mimo kontext žilo vlastním životem na sítích.

V tomhle případě si ale myslím, že to natáčený být mělo. Tohle je totiž stejná podpásovka, jako když by vás kluky na urologii doktor chytil za koule a pevně stiskl, zatímco by se z druhý strany sestřička smála do hrsti, že s takhle směšnou délkou penisu vůbec žijete nějakej sexuální život s někým jiným než s hrabošem.

Sama jsem zažila na gyndě minimálně dvě rozporuplný situace. První byla vstupní prohlídka u doktora, který při pohmatovém vyšetření komentoval „máte ji pěkně úzkou, to musí mít přítel radost“, což měla být asi lichotka, ale když jste v naprosto bezmocný situaci na křesle s nohama od sebe, tak prostě fakt není. Když do mě potom zavedl vaginální sondu, volala mu manželka. Pan doktor sondu nechal ve své ruce a zároveň i v mé vagíně a nenuceně si odbavil výběr restaurace, kam večer se ženou půjdou.

Gynehorror č.2: Moje gynekoložka odchází na mateřskou (ano, tady vidíte, že mezikrok po tomhle entrée byl najít si hlavně ženu), takže vstupuju do nový ordinace nový gynekoložky. Měla jsem v té době problémy s rozházeným cyklem, což vedlo k sérii vyšetření a verdiktu: „No s tímhle teda opravdu přirozeně neotěhotníte, vypíšu vám pak jednou žádanku na cetrum asistovaný reprodukce. Nashle.“

Jako ruku na srdce-dozvědět se ve 30, že jsem neplodná, je prostě šok. Jo, dneska už bych věděla, že vám tuhle diagnózu neřekne žádnej normální gynekolog od stolu, ale je to výsledek několikaměsíčního lítání po specialistech. 

Tenkrát jsem se v čekárně rozbrečela a s Emem jsme si při hledání pozitiv řekli, že si aspoň můžeme užívat divoce nechráněnýho sexu. Za dva měsíce jsem měla znovu problém s chybějícím cyklem, protože mi v děloze rostl Žmur.

„No radši se moc neradujte“ řekla mi po vyšetření gynekoložka. „Ve vašem věku může být postižený a Downa si asi nenechala, ne? Počkejte si na screening.“

Ten dopadl sice dobře, ale podle doktorky tam pořád byla slušná šance, že se na dalším screeningu ukáže vada srdce nebo nedovyvinutý ledviny. Místo toho, abych si užívala normální zdravý těhotenství, jsem chodila na každou kontrolu se staženým zadkem. Myslela jsem si, že tohle je normální. Standard.

V obou případech jsem byla zpětně zraněná, bezmocná a hrozně naštvaná – mimo jiné na sebe, že jsem nedovedla říct gynekologovi č.1. „Co si to ke mně dovolujete, tohle už je přes čáru“ a v druhém případě „Udělala jste chybu, změnila jste mi tím život a teď mě máte navíc pod kontrolou neustálou hrozbou“.

Neudělala jsem to, protože jsem v tý chvíli vnitřně zamrzla. Něco se vás dotkne tak hluboce, že to nevyvolá „bojuj nebo uteč“, ale nějakej error stav ztuhnutí. 

Neřeknete na to ani slovo, i když se to ve vás vevnitř všechno mlátí a řve. Dojede to později. Někdy dokonce až během dalších dnů, týdnů. Ale v tý kritický chvíle to vypadá jako pasivní akceptace. Kdo mlčí, souhlasí. Znamená to, že to je ok? Fakt ne.

Naštěstí se s tím dá do jistý míry vědomě pracovat. Naučit se pohotově zareagovat, stejně jako když jsem byla takhle vnitřně zmrzlá jako svědek autonehody a teď už ke kolabujícím lidem aktivně vybíhám. Ale není to stopro. A taky platí-predátoři jsou rychlejší než vy. Tohle je přesně situace, kdy se dá lovit, kdy se zakousnout do masa. Oni to vědí.

Proto za mě platí vděk všem, kdo se i v téhle situaci dovedou nastartovat, vzít mobil a začít točit. Myslíte, že by jí to někdo věřil, kdyby jen replikovala slova té doktorky? I když jsme neviděli začátek, tohle je mimo cokoliv. Tohle by totiž omlouvalo asi jen to, kdyby ta pacientka držela v ruce krochnu a vyhrožovala gynekoložce, že musí svůj vulgární dialog přečíst z papíru jako scénář.

A moje druhá otázka zní: Kde byla sestra, na kterou se ta gynekoložka odvolávala z čekárny? Tady totiž nefunguje efekt překvapení, sestra byla svědkem podobných excesů celou dobu. Ženská solidarita v praxi. Jako vážně?