Já vím, že se teď všude píše o
těch čtyřicítkách a o tom, jaká je to hrůza. Nemyslete si, že se mi z toho
neroztekl mozek jako podomácku vyrobený sliz se třpytkama a hvězdičkama. Kterej
nacházím pravidelně na fuseklích, když v sobě vykřesám odvahu vstoupit do
dětskýho pokoje.
Existuje ale ještě něco horšího
než holubí vajíčka v truhlících natvrdo, a o tom by vám mohli vyprávět
obyvatelé Islandu: Když žijete mezi ohněm a ledem.
Asi každej z nás by po krátký
sebereflexi došel k tomu, že je v nějakejch ohledech přepíčenej. Někomu
vadí kočičí chlupy, někomu koprovka, nebo takovej detail jako je mlaskání. Mně nevadí
ani jedno z toho, ale vadí mi studená voda. Když se potom na chodbě paneláku
konfrontujete s oznámením, že bude týden odstávka teplý vody, tak to na vás
prostě nějak zapůsobí.
„No tak tejden nepoteče teplá, no.
Blbej jeden tejden. Proč z toho jsi tak zhroucená?“ ptá se Em a nedochází
mu, že to je stejný, jako bych vyvěsila na jeho pracovnu, že u nás bude tejden zuřivě
línat angorská kočka nebo že bude tejden žrát koprovku a všichni u toho budem
naschvál mlaskat. Na některý věci je totiž moc i pár minut, natož týden v kuse.
Na plánovanou změnu se připravil
i můj organismus, takže jsem začala menstruovat o 2 dny dřív, abych mohla být
ještě nasranější z nenaplněné potřeby pouštět si na bolavý bříško horkou
vodu a sprchovat se kdykoliv uznám za vhodný.
První den byl strašnej. Venku bylo
sice 30 stupňů, ale já si dávám teplou sprchu i po sauně, kde je 90, takže
tohle lze nazvat zločinem proti lidskosti. Pomalinku odpouštím vodu ze sprchový
hlavice. Páčku mám na teplý, třeba to celý bylo jen přehnaný tvrzení. Nebylo,
no. Moje nohy zamrzají, ale nejhorší je přiblížit sprchovou hlavici s tekutým
Gross Glocknerem do rozkroku. Je to jako když si hýčkáte pleť na ksichtě krémíčkama
a maskama a večer si na ksicht chlístnete flašku kyseliny sírový. Lezu ze
sprcháče s přesvědčením, že už nikdy v životě nezažiju klitoriální orgasmus.
Druhej den je asi 35 a nabízí se
řešení: v korpoši nám rekonstruovali patro, ve kterým přibyly fungl nový
sprchy. Sbalím si mohutnou kosmetickou tašku, ve který nechybí pěna na holení a
peeling a kdybych měla barevný kachničky do vany, jdou taky. Sprchy vypadaj jako
z IKEA katalogu. Divoce smrděj formaldehydem a všema těma dalšíma sračkama
z nových věcí. Ale to mi je jedno. Jsou prázdný a Psice si přišla k napajedlu
pro teplou vodu. Zatlačím páčku na horkej gejzír a pustím vodu. Chvíli teče
vlažná a pak ledová. Později čtu na intranetu omluvu za nefunkční tepelný
čerpadlo. Jako vážně?!
Pak teda přijdou ty čtyřicítky,
na Petynku se stojí hoďka a půl fronta, doktoři varujou, ať lidi radši jen zůstanou
doma a já vyrážím na kardio tréning do malešickýho fitka. Ta hodina byla celkem
v poho, protože vně mého těla valila klimoška a uvnitř mý hlavy blažený
představy, jak si pak dám zpocená tu teplou voňavou sprchu v místním zařízení.
Když jsem pak stála v potůčku ledový vody, tak mi to došlo: Ta odstávka je
v celý čtvrti. Máš rozvařenej mozek. Do prdele!
Mezitím na Facebooku zjišťuju, že nejsem sama. To je dost úlevný. Ve skupině naší čtvrti je odstávka teplý vody výbušnější téma než kopání kolejí na tramvaj (což je btw odstávka normální dopravní infrastruktury na 5 let). Obecně se dají diskutující rozdělit na 2 vzájemně se nesnášelivý tábory:
1. Lidi, co si teplou vodu vůbec ani nezasloužej: Používají argumenty jako „Nejlepší příležitost začít s otužováním“ nebo „Vy naděláte“ nebo „Ani jsem si nevšiml“. 90 % z nich tvoří osamělí muži. 5 % nutrie a 5 % lidé, kteří vypadají jako kříženci osamělých mužů a nutrií.
2. Teplovodníci: Jsme na spektru, stejně jako ADHD a autisti. Patří sem i lidi, pro který se na týden zhroutil svět a hygienu řeší pomocí vlčených ubrousků. Navzdory vyhlášenému začátku a konci odstávky ruminují v dotazech: „Nevíte, kdy to skončí?“, „Je toto omrzlina a kde si ji mohu nechat ošetřit?“ nebo osobní výpovědi žen, který sbalily za teplou sprchu muže z jiných pražských částí nezasažených odstávkou.
Smutná výhoda všeho je, že si
zvyknete. Fakt úplně na všechno. Na mastný vlasy i na chlupatý nohy. Ale stejně
si v předvečer nahození teplý vody připadáte jako americký dítě před Vánocema.
Připravený na to, že sotva ráno rozlepíte oči, vyběhnete do koupelny, budou
lítat mydlinky a vylezete nejdřív za hodinu, spařený a šťastný.
A ráno fakt hodinu stříká horká
voda, ale ne ze sprchy. Z trubky před barákem. A víte co? Už na to kašlu. Jako
vizuální kříženec muže a nutrie už se stejně nevysprchuju ani na Černým mostě.
