Věčnej podprsenkovej hon

 

Matně si vybavuju, že jsem vám tady kdysi už jeden hejt na specializovaný podprsenkárny psala. Pracujou v nich ženský, který jsou jako hlídací rotvajleři: stačí projít okolo nebo nedejbože vstoupit na dva kroky dovnitř. Vrhnou se na vás a strhaj z vás oblečení. Bez ohledu na konsensuální svolení vás začnou polonahý přeměřovat a drmolit, že nosíte úplně blbou podprdu v úplně jiné velikosti, než vám přísluší. Osobním cílem každý podprsenkový jehovistky je, abyste konvertovali na co nejbizarnější podprsenku ve velikosti dvou campingových stanů.

Pokud jste slabá povaha, jako třeba moje máma, odejdete z takových obchodů o několik litrů lehčí s modelem, co vám vystřelí mozek z hlavy. „Koukej, tahle podprda je sice kojící (must have pro všechny sedmdesátnice), ale s paní prodavačkou jsme hledali tu správnou HODINU.“

No, takže takhle ne, dámy. Když jste intro asociálka, tak stačí na tyhle dorážející rotvajlerky zařvat, že víte přesně, kolik měříte a požádat o vydání několika modelů přesně v týhle velikosti. Většina rotvajlerek bude sice ještě kňučet u kabinky, jak vám to sedí a jestli by mohly dovnitř, ale když je zpražíte dalším rázným ne, smutně odlezou do pelíšku ke kase. Kde vám pak uraženě namarkují zakoupený zboží bez slevičky za osahávačku.

Když jsem si v neděli skočila na Floru dotankovat podprsenku, šla jsem najisto. Chladnokrevně apatický výraz Robocopa, co jde mechanicky splnit svou misi. Zpětně analyzuju, v čem byla tahle prodavačka jiná: Asi v tom, že nekladla žádný odpor při vydávání požadované velikosti, ale nahlas se podivila, že by mě na 80C fakt netipla.

„Můžu vám dát sebou metr? Mně by jen profesně zajímalo, jestli jsem vás tipla na 70 správně, říká ta ženská nevinně a jde si nenápadně doplnit arzenál těch nejvíc hot 70tkovejch podprsenek, co má na skladě. „A dokonce si myslím, že nemáte ani Céčko," zmíní jen tak by the way za plentou. „Zkuste si tady 70E. Víte co, jen tak nezávazně. To vám nejspíš vůbec nepůjde, když nosíte to 80C a jste spoko.“

Samozřejmě, že mi jde. Jde mi tak ultimátně, jako když v toxickým vztahu s násilným alkáčem prozřete a potkáte konečně toho Pravýho, kterej nezvrací na rohožku a vzpomene si na vaše narozeniny. Takže jsem prodavajdu z radosti pozvala i dovnitř a obě jsme se obdivovaly mýmu novýmu dekoltu a jak jsme to spolu pěkně vymyslely. Pak jsem na pokladně vypálila nechutně vysokou částku, ale kdo by šetřil na nový lásce.

Horší bylo prozření cestou domů. Bylo evidentní, že po nabytí téhle user experience se ze všech mých ostatních podprsenek staly bezcenný kusy hadru a kostic. Kterým se budu vyhýbat a při čistce šatníku je s nečistým svědomím hodím do textilního konťáku.

Zatím se ale tvářím jako že nic a naklikám na webu výrobce pár podprsenek s nově získanou velikostí. Pro jistotu na vyzkoušení na prodejně.

Jenže. Na prodejně byla úplně jiná prodavačka, která musela v minulém zaměstnání obsluhovat mamograf, protože tak rychle a profesionálně jsem nebyla odstrojená ani v začátcích našeho vztahu s Em. „Ste si vobjednala blbou velikost“ komentuje, když mi bez dovolení vlezla do kabinky. 

„Ale to je právě správná velikost, co mi doporučila vaše kolegyně, když mě přeměřila,“ bráním se. Statná rotvajlerka mě stáhne metrem tak silně, až s žebrem zabodlým ve zborcené plíci zalapu po dechu. „65F“ vyštěkla na mě. To tady na prodejně ani nemáme, ale můžete si to naklikat eště jednou a SPRÁVNĚ.“

Radost z nový podprsenky v prdeli. Najednou to vidím úplně jasně, jak by mohla bejt ještě lepší. A zároveň vím, že je to nekonečnej závod bez řešení – každá moje návštěva povede k jinýmu výsledku podle personálu, menstruačního cyklu, zemětřesení na Haiti a konjunkce Jupitera s Venuší. Prostě to vzdávám a budu naschvál a nafurt nosit 80C!