Anorektičky a vyžraný sádla

 

Bodyshame on you

 

Tyjo, občas si myslím, jak už začínám bejt konečně(!) na spoustu chytrejch názorů a komentářů splachovací. A pak s překvapením zjistím, že se mi v tý pomyslný emoční míse točí hovínko, který mi vlastně nejde jednoduše spláchnout.

Před pár dny jsme odehráli představení. Bylo to venku na zahrádce pro pár lidí, se kterýma jsme si po ofiko konci dali židle a drinky dohromady. Při tý příležitosti přišla řeč na to, kdo z nás se čím živí, protože naše hraní nám ve většině případů vydělá tak akorát na těch pár drinků a párek v rohlíku.

Naše povolání se tipovala doslova ksicht od ksichtu a když došla řada na mě, tak jedna slečna (a já vím, že v dobrým) vypálila něco jako: jsi extrémně hubená, takže možná něco jako instruktorka jógy, čehož se chytli ostatní a nakonec z toho k velkému pobavení vyšla „profesionální anorektička“. Velký haha. A jo, smála jsem se taky. Ale pak se mi to vevnitř nějak rozleželo a byla jsem nasraná, tak vás teď jen pozvu do svý hlavy-protože máte třeba sami nekonfekční vzhled nebo máte někoho takovýho ve svým okolí.

Body positivity. Za tenhle trend jsem byla fakt vděčná, dokud jsem pochopila, že se týká jen lidí s nadváhou. Schválně, zkuste se vrátit o odstavec dřív a představte si, že ta holka mi říká „hele ty jsi extrémní tlusťoška, tebe bych tipovala na sedavý zaměstnání“. Přičemž by se všichni plácali do svých konfekčních stehen a přisazovali něco jako „profesionální jatečný prase“. Velký haha.

Tohle by samozřejmě nikdo neřek, protože by se na vás všichni (po právu) sesypali jako na nekorektní hovado, protože je to na úrovni dementních vtipů o znásilňování a gayích. Ty vole, tak mi vysvětlete, proč je teda v pohodě hlasitě hodnotit hubený lidi, protože to vidím často i na sítích a zvlášť teď v létě, když ve čtyřicítkách teď navíc pobuřujeme tím, že svý vystouplý klíční kosti ukazujem v tílkách. Tohle je takovej klasickej výběr z hroznů u štíhlých XS/S holek.

„Měla by ses konečně nažrat.“

„Tak to už je trochu přeháňka s těma dietama, ne. Ta v tý palici nic jinýho nemá“

„Správnou ženskou je za co chytit. Tohlencto je hnus.“

„Anorektička!!!“

Jestli si myslíte, že tyhle nevyžádaný hodnocení emitují lidi, co maj vysekaný svaly v přesným váhovým ideálu, tak rozhodně ne prosím vás. Komentuje pan Aleš s bříškem odpovídajícím 8. měsíci gravidity a paní Maruška, kterou je sice za co chytit, ale na pochvalu obvoďáka za cholesterol to úplně není.

No a teď k tomu, proč mi tohle vůbec vadí, že jo. Kvůli tomu, že tohle poslouchám odmala.

Dětská doktorka mě každou preventivku vyhrožovala, že jestli nebudu pořádně jíst, tak mě pošle na měsíc do ozdravovny a „tam už to do tebe nacpou, holčičko“.

Máma se mě snažila vykrmit medem natolik, že si o ní lokální včelař podezíravě myslel, že to od něj odebírá na kšeft a přeprodává dál.

Moje přezdívka na základce byla Kostra a byla jsem s ní šejmovaná, dokud mi nenarostly prsa.

V každý nový práci jsem překvapeným kolegům vysvětlovala, že fakt nedržím diety a že si k obědu fakt dávám guláš se šesti. Aniž bych si pak musela na záchodě tajně nacpat prsty do krku.

Prostě jsem byla celej život konfrontovaná s tím, že jsem málo a že bych měla vypadat víc standardizovaně, abych byla přijímaná, až mě to začalo fakt srát. Stejně jako plnoštíhlý lidi, který si to na rozdíl od nás na opačným spektru, dokázali nějak zařídit a většina lidí radši drží hubu, než aby z ní vypouštěli infantilní komentáře.

A víte co? Nás to taky fakt potěší, když zůstanou nevyřčená moudra „hubená bude brzo studená“ a profi diagnózy poruchy příjmu potravy od Marušky z účtárny. Je úplně v pohodě nevydávat stejtmenty, že byste vychrtlině nesáhli na kozy, protože vás k tomu fakt nebudem nutit ani bez vašeho vymezení.

Mně to baví, že nevypadáme všichni stejně. Nemám potřebu se pohoršovat nad cizíma zadkama, nosama, prsama, chlupatejma palcema a barvou bradavek. Jo a jasně, někdy jste tak krásný, že mě to zatahá za oči nebo to musím říct jako kompliment. A u toho bychom mohli tak nějak všichni zůstat, ne?