Bodyshame on you
Tyjo, občas si myslím, jak už začínám
bejt konečně(!) na spoustu chytrejch názorů a komentářů splachovací. A pak s překvapením
zjistím, že se mi v tý pomyslný emoční míse točí hovínko, který mi vlastně
nejde jednoduše spláchnout.
Před pár dny jsme odehráli představení.
Bylo to venku na zahrádce pro pár lidí, se kterýma jsme si po ofiko konci dali
židle a drinky dohromady. Při tý příležitosti přišla řeč na to, kdo z nás se
čím živí, protože naše hraní nám ve většině případů vydělá tak akorát na těch pár
drinků a párek v rohlíku.
Naše povolání se tipovala doslova
ksicht od ksichtu a když došla řada na mě, tak jedna slečna (a já vím, že v dobrým)
vypálila něco jako: jsi extrémně hubená, takže možná něco jako instruktorka
jógy, čehož se chytli ostatní a nakonec z toho k velkému pobavení vyšla
„profesionální anorektička“. Velký haha. A jo, smála jsem se taky. Ale pak se mi
to vevnitř nějak rozleželo a byla jsem nasraná, tak vás teď jen pozvu do svý
hlavy-protože máte třeba sami nekonfekční vzhled nebo máte někoho takovýho ve
svým okolí.
Body positivity. Za tenhle trend
jsem byla fakt vděčná, dokud jsem pochopila, že se týká jen lidí s nadváhou.
Schválně, zkuste se vrátit o odstavec dřív a představte si, že ta holka mi říká
„hele ty jsi extrémní tlusťoška, tebe bych tipovala na sedavý zaměstnání“. Přičemž
by se všichni plácali do svých konfekčních stehen a přisazovali něco jako „profesionální
jatečný prase“. Velký haha.
Tohle by samozřejmě nikdo neřek,
protože by se na vás všichni (po právu) sesypali jako na nekorektní hovado, protože
je to na úrovni dementních vtipů o znásilňování a gayích. Ty vole, tak mi vysvětlete,
proč je teda v pohodě hlasitě hodnotit hubený lidi, protože to vidím často
i na sítích a zvlášť teď v létě, když ve čtyřicítkách teď navíc pobuřujeme
tím, že svý vystouplý klíční kosti ukazujem v tílkách. Tohle je takovej
klasickej výběr z hroznů u štíhlých XS/S holek.
„Měla by ses konečně nažrat.“
„Tak to už je trochu přeháňka s těma
dietama, ne. Ta v tý palici nic jinýho nemá“
„Správnou ženskou je za co chytit.
Tohlencto je hnus.“
„Anorektička!!!“
Jestli si myslíte, že tyhle nevyžádaný
hodnocení emitují lidi, co maj vysekaný svaly v přesným váhovým ideálu,
tak rozhodně ne prosím vás. Komentuje pan Aleš s bříškem odpovídajícím 8.
měsíci gravidity a paní Maruška, kterou je sice za co chytit, ale na pochvalu obvoďáka
za cholesterol to úplně není.
No a teď k tomu, proč mi
tohle vůbec vadí, že jo. Kvůli tomu, že tohle poslouchám odmala.
Dětská doktorka mě každou
preventivku vyhrožovala, že jestli nebudu pořádně jíst, tak mě pošle na měsíc
do ozdravovny a „tam už to do tebe nacpou, holčičko“.
Máma se mě snažila vykrmit medem
natolik, že si o ní lokální včelař podezíravě myslel, že to od něj odebírá na
kšeft a přeprodává dál.
Moje přezdívka na základce byla
Kostra a byla jsem s ní šejmovaná, dokud mi nenarostly prsa.
V každý nový práci jsem
překvapeným kolegům vysvětlovala, že fakt nedržím diety a že si k obědu fakt
dávám guláš se šesti. Aniž bych si pak musela na záchodě tajně nacpat prsty do
krku.
Prostě jsem byla celej život
konfrontovaná s tím, že jsem málo a že bych měla vypadat víc standardizovaně,
abych byla přijímaná, až mě to začalo fakt srát. Stejně jako plnoštíhlý lidi,
který si to na rozdíl od nás na opačným spektru, dokázali nějak zařídit a
většina lidí radši drží hubu, než aby z ní vypouštěli infantilní komentáře.
A víte co? Nás to taky fakt
potěší, když zůstanou nevyřčená moudra „hubená bude brzo studená“ a profi diagnózy
poruchy příjmu potravy od Marušky z účtárny. Je úplně v pohodě nevydávat
stejtmenty, že byste vychrtlině nesáhli na kozy, protože vás k tomu fakt
nebudem nutit ani bez vašeho vymezení.
Mně to baví, že nevypadáme
všichni stejně. Nemám potřebu se pohoršovat nad cizíma zadkama, nosama, prsama,
chlupatejma palcema a barvou bradavek. Jo a jasně, někdy jste tak krásný, že mě
to zatahá za oči nebo to musím říct jako kompliment. A u toho bychom mohli tak
nějak všichni zůstat, ne?
Ten závěr - přesně - každý jsme jiný - a to je na tom to pěkné, každému se líbí něco jiného.
OdpovědětVymazatA z ektomorfa holt toho endomorfa člověk ani kily medu neudělá :-)
Neudělá, takže Čičman je hubená po mně i bez nutnosti dojídání obědů nebo vyhazování medových chlebů cestou do školy.
VymazatKrásně popsáno a moc trefně vystiženo. Lidem prostě nic není recht a zrovna tělesná konstituce jiných lidí je v tom velkej šampion. Sama mám tu velikou kliku, že jsem v rámci svého xs těsně před onou tenkou hranicí, kdy lidi mají potřebu to komentovat, ale třeba moje ségra je o pár kil lehčí a tyhle řeči nepochybně musí poslouchat furt. Body positivity všem!
OdpovědětVymazatSvobodu XSkům:) Souhlas a ano-hranice jsou fluidní. Navíc do toho vstupují trendy-třeba v devadesátkách éra "heroinových" modelek. To se pak naopak najednou dostaneš na špici zájmu:))
VymazatAbsolutně to nenávidím taky, tyhle závisti převlečený do debilních keců. Moje ségra je taky celý život hodně hubená ať jí cokoliv... Jednou ji při nějaké hodině, kde probírali poruchy příjmu potravy, vytáhla učitelka před tabuli, aby se všichni podívali "jak vypadá anorexie v praxi". Bylo jí asi 12 let...
OdpovědětVymazatK poblití, co lidi dokážou, když jde o těla druhých. Ať shoří v pekle...
Tak tohle je navíc od uičitelky fakt děsivý. Bože:(
VymazatJá právě nevím, jestli si to lidi vůbec uvědomujou. Že ti tímhle označením přisuzujou, že vypadáš jako člověk s vážnou nemocí, na kterou se umírá.
Já teda těsně lížu BMI normální váhy, ale mám veškerý hodnoty krve z preventivky v normálu. Jsem zdravá, chodím několikrát týdne cvičit. Připadá mi to podobný, jako kdyby mě někdo takhle z fleku říkal, že vypadám jak když mám schizofrenii nebo rakovinu a přišlo mu to hrozně vtipný. Btw a co kdybych fakt měla, žejo?
Já byla jako dítě v ozdravovně kvůli podváze a po 7 týdenním pobytu jsem se vrátila o půl kila lehčí :-)
OdpovědětVymazat:))
VymazatTo si dovedu představit jako reálnej scénář, kdybych tam tenkrát musela. Zvlášť kdyby tam byly nějaký šílený sestry a to jídlo se tlačilo horem dolem.
Už aby společnost přijala, že komentovat nevyžádaně jakékoli tělo je úplně úlet. Já jsem třeba obézní, a ano, kecy o jateční váze slýchám. Naposledy od random chlapa na nádraží. Cizí tělo nemáš komentivat, ani když máš postavu antického boha, ani když jsi místní důchodce s panděrem a lahváčem v ruce. Já jsem už celkem otrlá, ale stejně vždycky zůstane pachuť... Bodypositivity je mýtus, lidi jsou buď hovada nebo ne.
OdpovědětVymazatS patentem na komentování souhlas. I když se někdy zamýšlím-jestli lidi zle komentují kvůli tomu, že někdo šejmoval je-tak to prostě pošlou dál. Anebo naopak nikdy nešejmoval a připadá jim to fakt v poho. Sranda, ne.
VymazatBody positivity-mně právě přišlo, že se věci pomalu mění. Ale nejspíš moc pomalu a někdo z toho holt nevyroste nikdy.
Jo a ještě abych nezapomněla na jednu kategorii: Shaming dětí před jejich rodiči, jako by u toho nebyly. Ta vaše Klárka má teda stehna. Neměli byste vařit zdravějc? Jo, vona jí cukr, jo? Hubený, tlustý, hrbící se, s křivejma zubama-fakt si ty lidi myslej, že by si toho rodiče bez jejich komentáře nikdy nevšimli?
Žirafa zdraví kostru. Teď už je to lepší - teď už s tím mívají problém jenom někteří hoši (záměrně nepíši muži), kteří jsou o půl až hlavu nižší. Úplně mi to otevřelo další traumátko ze základky.
OdpovědětVymazatAhoj Žirafo! Já mám 175, takže jsem si taky už párkrát vyposlechla-a věřím, že v pokračující výšce tyhle hrozně vtipný narážky stoupají exponenciálně. Doufám, že jsi na svý cenťáky hrdá a na blbečky ze základky vzpomínáš jen s úlevou, že už tam nejsi:)
Vymazat