Zatínám

 

Někdy před 10 dny se mi začala motat hlava. Nejdřív to bylo jako lístky na matějskou zadarmo, stačilo večer horizontálně spočinout do postele a bylo to jak na řetízkáči. Jo, taky se mi vybavují jako další asociace jako kýčovitý disco, cukrová vata a klobása na promaštěným tácku, ale na nic z toho večer obvykle nemívám chuť, sorry jako. Večer mám chuť si lehnout a spát jako každej slušnej člověk.

Ještě větší sranda byla na józe, kdy mění hlava polohy poměrně často a intenzivně, takže jsem si připadala místo v pozici „pes hlavou dolů“ jako „nakropená Dáda parkuje“. Nebo v práci, když máte za zadkem šéfa a prudce otočíte hlavou. Se svou postupně nabytou intolerancí na chlast jsem občas záviděla alkáčům ten lehkej zábavnej svět. Ale díky vertigu jsem zjistila, že být alkoholik je prudce diskomfortní záležitost.

Někdy si říkám, že je klika, že v sobě člověk v raným dětství neuzavírá něco jako manželskej slib. Znáte to: v chudobě i bohatství, ve zdraví i nemoci, v dobrým i ve zlým. Když jsem zdravá, všechno funguje a sluší mi to, tak to jsme ideální pár. Nevím, jak bych se sebou vydržela v chudobě. Zato vim, že v nemoci a ve zlým je to se mnou velký špatný. Hrotím. Maluju černý scénáře. Všechno hnedle vzdávám a kdyby se šlo rozvést a najít si nějaký nový tělo aspoň jako bokovku, tak to udělám. Fuj.

Už skoro rok cvičím obličejovou jógu. Cvičím ji tak poctivě, že mám oči jak mrkací panenka a čelo jak žehlící prkno. To je ta pěkná funkční část, a pak jsou brázdy kolem pusy, který prostě svině nejdou pryč. I kdybych měla tvář svalnatou jak pitbul, tak se ani nehnou.

Měla jsem individuální konzultaci s lektorkou, na kterou jsou čekačky měsíce. Fakt. Obličejová jóga je nový Cvičme v rytme. „Teda takhle zaťatej krk jsem dlouho neviděla,“ podivila se lektorka a pokud o jeho rozmasírování byl bolestivej jako když byste si odtrhávali vlastní maso přirostlý ke kosti. „To je pak jasný, že vám to dole na obličeji nefunguje. Tam se musíte uvolňovat, ne posilovat. Jako vůbec. To si akorát zhoršujete!“

Po týhle návštěvě se mi nějakým zázrakem uvolnil krk a přestala se mi motat hlava. Aha, takže to nebyl mozkovej nádor, ale zaťatá krční páteř. Včera jsem si ji teda podle instrukcí namasírovala. Dobře, trochu víc než bylo v zadání. Tak vehementně, že ji mám dneska – tadá – znova bolavou. Zatím bez vertiga.

Zjistila jsem, že neumím základní věc, kterou uměj malý děti, kočky a alkáči: neumím se uvolnit. Jedu na sílu, to umím skvěle. Dejte mi úkoly a kalendář, kde je můžu odškrtat, činku, co můžu zvednout, bod B, kam mám doběhnout, články, co je potřeba napsat.

Ale jak se prosím vás uvolňuje? Ono to totiž není to samý jako dělat NIC. Pro začátek jsem se objednala na 1,5 (!) hodinovou masáž. Což bude šílený vypětí, protože nechat na sebe sahat úplně cizího člověka je pro mě stres jak prase. A jako další přijdou zase na řadu po pár letech psychedelika. Potřebuju se na sebe podívat z úplně jiných úhlů. Nějaký další tipy, jak se zbavit zbytečnýho focusu, lpění a kontrakcí?