Milý deníčku, kluci a holky z blogu mi radili, že mám hodit
starosti za hlavu a dopřát si masáž a další porce kvalitního uvolnění. A tak si
Psice vypla centrum úzkostí a racionálního myšlení a začala konat.
Nejdřív vám teda musím říct, že jsem byla na 90-minutový
bukální masáži celýho obličeje a krku. Šla jsem tam jako panna na gyndu a jen jsem
se sepnutýma rukama tiše doufala, že moje odpaňovačka obličeje nebude taková ta
hrozná minda z kosmetiky s umělýma řasama a přifouklou pusou, co se
bude ofrňovat, že nevím, na jakou stranu lehátka se položit nebo že při odchodu na záchod uteču okýnkem pryč jen v ponožkách.
Ne, moje první kosmetička byla mateřsky působící paní vonící po levandulovým
oleji, která mě zabalila do hebký těžký deky a potom už po mně jen klouzala
svými uklidňujícími prsty. Popravdě řečeno si nejsem jistá, jestli jsem nespala
(i když jsem vám zarputile tvrdila, jak se neumím uvolnit!).
Každopádně to ve mně něco aktivovalo, protože do podobný dřímoty
jsem upadla i včera na dentální hygieně-a troufám si tvrdit, že spánek na
zubařským křesle už je v meditaci vyšší dívčí i pro Dalajlámu. Ale možná si to dovedete
představit: ultrazvuková hlavice vytváří konstantní hladinu bílýho šumu a vaše
myšlenky se pomalu převalujou v hladině alfa-dokud vám nezajede
sonda do dásně. No jo no. Má to svý limity.
Masáž obličeje ale měla svůj limit jen v tý hodině a
půl, po který můžu čestně prohlásit, že bych zůstala zavrtaná pod dekou ještě
další čtyři. Vlastně bych tuhle levandulovou paní potřebovala mít nachystanou u
postele každý ráno.
Ale chtěla jsem vám napsat hlavně o největším ezu, kterýho
jsem byla nejen svědkem, ale aktivní součástí. Popravdě mám ezo hrozně ráda.
Jednak mi připomíná magickej realismus mýho dětství a taky: Bez eza bychom
neměli Jolandu, bez eza by Jarda Dušek nemohl tvrdit, že si za rakovinu můžeme
sami, bez eza by si nikdo nenechal mapovat vagínu. Ezo je jako nutela. Někdo si
ji dává i na špagety, aby byl život vláčnější a sladší.
Jednou jsem vyprávěla kamarádce Olze o tom, jak jsem byla v rámci
diskomforní výzvy na rodinných konstelacích a hrozně jí to zaujalo. Tak moc, že
jsem se nabídla, že to můžeme kdykoliv zopakovat spolu (jak vidíte, tak diskomfortní
výzvy už se pro mě stávají podobnou rutinou, jako když choděj normální lidi do kina nebo
na squash). A protože měla ta moje původní konstelátorka plno, našla jsem jinou.
Přímo ve Strašnicích, kousek od nás obou.
Prvním konstelačním krokem bylo, že jsem na to úplně
zapomněla. „Sejdeme se teda za hodinu před vchodem, jo?“ píše mi Olga, zatímco si
při čtení týhle zprávy v práci opařím pusu espressem.
Ale byla bych hovno improvizátorka, kdybych se přesně za
hodinu neklepala nervozitou na Želivárně s ambivalentním pocitem hrůzy a
špatnýho svědomí, co jsme to na sebe zase vymyslely. Olga je na tom stejně.
A víte, co máme ještě stejnýho? Naprostou absenci porozumění
navigace podle mapy, takže spolu projdeme celý Strašnice a přísahám, že je to
divný, ale její Google ukazuje úplně jinou cestu než můj Google a je to spiknutí
Larryho Page.
Tohle tvrzení vám možná přijde taky jako ezo, ale v okamžiku,
kdy jsme vkročili do kutlochu paní Vanessy, jsou nějaký konspi pindy o Larrym vlastně
celkem důvěryhodný informace.
Všechny zdi jsou obložený bůžkama a oltářema. U stolečku
sedí Vanessa, master of ceremony a její dvě pomocnice. Takže ze sebe vykoktáme,
že jsme jako myslely, že jdeme na klasickou konstelaci a Vanessa nás ujistí, že
jsme tady správně-jen v tý konstelaci nebudeme hrát my, ale udělají to za
nás ony.
Jako první mám jít se svým problémem já. Vytasím se popravdě s úzkostma, o kterých jsem si dosud myslela, že jde o produkt mýho dětství
v kombinaci s tím, že jsem obecně neurotickej chabrus na nervy.
Tak ne, děcka. Vanessa se svým kyvadlem zjistila, že mám úzkosti kvůli tomu, že jsem byla v minulým životě upálená. Podívá se na mě s tím, že se potřebuje vydýchat, takže odejde z místnosti a já vlastně nevím, jestli na cigáro, nebo kopnout do popelnice, protože se tváří ready na obě z těchto činností.
Po chvíli se vrátí s tím, že si mě
přebírá. Mám se Vanesse dívat do očí a postavit ji do prostoru. Zíráme si bezuzdně
do očí a když už mi toho přijde trochu moc, vezmu ji podle pokynů za rameno a
postavím ji do prostoru.
Pak se dozvím, že jsem byla v minulým životě čarodějnice
upálená inkvizicí a holky mi zahrajou celej příběh, jak se to stalo a proč.
Mimochodem, přesně v tomhle schématu hrajeme příběhy diváků i na impru,
takže je to tak trochu karma zdarma a je dost zajímavý dívat se na to z druhý
strany jeviště.
Potom Vanessa a její pomocnice mohutně pálí snopy šalvěje a
nalívají úlitby bohům, protože víte co-čarodějnice nelezou k čarodějnicím do
doupěte každej den, i když Vanessa tvrdí „že jsme tady měli i mnohem horší
případy a člověk potom dře jak mezek a uklízí posvátnej prostor celej zbytek večera“. V každým
případě-kromě masážního bodu jsem aktivovala i čarodějný tlačítko a tady to máte
– úzkosti jsou pryč, i když bych si podle svých soukmenovkyň měla co nejdřív pořídit ještě ochranný symbol
bohyně Heméry.
Neptejte se mě, kde mám hranici ani hranice. Už radši žádný
zásadní tvrzení na způsob, že se při masáži nikdy neuvolním. Ale kdybych tady nějak
podezřele často zmiňovala vaginální mapování, tak mě radši včas zaražte, jo?
![]() |
giphy.com |
To máš za to čarování.
OdpovědětVymazatSošku bohyně Heméry si rozhodně pořiď, proti hemoroidům nic líp nepomáhá.
Soška bohyně se hodí vždycky - třeba jako těžítko nebo na zaplácávání pavouků a komárů.
VymazatUž se někdy přihodilo, že by si někdo z předchozího života netáhl v ranečku příběh plnej děsivých traumat a brutálního násilí? A když ti to zahrály - jak ses u toho cítila? Zašimralo tě něco někde hluboko v podvědomí, že u něčeho takovýho už si někdy...kdysi dávno...byla?
OdpovědětVymazatHele šimrání proběhlo, ale to asi každýho pošimrá, když někdo hraje jen o tobě a pro tebe. Jsem si to právě uvědomila, proč je to naše představení zaměřený jen na příběhy diváků, tak oblíbený. No tak kdoví. Jestli jsou fakt předchozí životy, tak jsme asi zažili všichni všechno, ne?:)
VymazatO tobě pro tebe jasně... Ale spíš než tenhle pocit jakýsi výlučnosti jsem tim šimránim myslel, jestli ti ty předvedený kreace v podobě nepoodhalily růžek vzpomínky na něco, u čehos v tomhle životě nemohla bejt...
VymazatJestli by měli zažít všichni všechno, vedle reinkarnace by to taky otevíralo cestu k multidimenzionálním existencím, jelikož bez toho by všichni všechno nezažili ani s reinkarnací.
V zásadě proč ne. Vcelku uspokojivě by to pak vysvětlovalo, proč se na setkáních těch lidí, co vědí kým byli v předchozím životě, vždycky sejde sedm Napoleonů, tři Kleopatry a osm Winstonů Churchillů. :-)
No asi tak:) Hele já ti nevím, doteď jsem neměla moc zkušeností se šimráním z minulejch životů. Spíš ti napíšu, až se v mým okolí stane něco, co zavání ať už bílou, nebo černou magií a já s hrůzou zjistím, že se budu muset začít víc kontrolovat, jo?:))
VymazatMyslíš něco jako, že kýchneš a protivnýmu kolegovi upadne nos?
Vymazat...nebo očekáváš nějaké subtilnější náznaky?
Musím si zapnout tlačítko všímavý pozornosti. Ale znáš to, to je jak s duchama: jakmile na ně jednou uvěříš, tak jsou všude.
VymazatThe Skeleton Key (Klíč) jsi asi viděla.
VymazatJednou jsem poslouchal pořad o domech kde straší a nejlepší přístup měla belgická armáda. Ta nějak získala strašidelný dům.Vůbec si s tím nelámali hlavu, protože nadpřirozeno nepatří do jejich kompetencí. Zavolali na to faráře jako odborníka a dali mu to jako zakázku, asi jako my ostatní voláme elektrikáře, instalatéra či ajťáka.
A.P.
To mi přijde jako rozumnej přístup - odpad si taky nenecháš čistit od elektrikáře. A zabralo to?
VymazatJo jo, zabralo.
VymazatJeště byl v tom pořadu jinej příklad. V areálu jednoho kláštera měli malej domk, kde v noci strašilo. Jejich řád měl z dávných dob jako povinnost ubytovávat zdarma pocestné, ale moc o to nestáli.
Tak všechny pocestné nechávali přespat v tom domku a oni si příště našli jinej nocleh.
A.P.
Ja bych to chtela nekdy zazit, ale pak jsem cetla celkem presvedcivej vyzkum o tom, ze jeste za celou historii vedeckyma metodama neprokazal paranormalni jevy. To byla velka rana, ze ktery se budu jeste dlouho vzpamatovavat, nez budu moct nejakyho videt a komunikovat s nim jako prababicka spiritistka.
VymazatS těma vědeckejma metodama asi takhle.
VymazatUrčitě jsi jako těhotná byla na ultrazvuku. Je to něco snadno pochopitelného. Jenže jenom dneska, protože ultrazvuk je prozkoumanej. Jenže on existoval i před tím, než o něm kdo věděl. To, že neslyšitelnej zvuk k orientaci používaj netopýři dokázali 5 let po Francouzský revoluci, ultrazvukovou píšťalku sestrojili v roce 1893 a lékařskej ultrazvukovej přístroj postavili v roce 1962.
Jenže delfíni taky používaj ultrazvuk, "viděj" do nás ultrazvukem, takže viděj i že ženská je těhotná a jestli bude mít kluka nebo holku. Takže chlap, co říkal, že mu delfín ukazoval, jestli to bude kluk nebo holka to sice nemohl nijak vědecky dokázat, ale blbost to nebyla. Je to na úrovni psa vycvičenýho najít drogy.
Ten vyzkum, co jsi o něm četla je k ničemu, protože jednak naše vědecký znalosti jsou jen částečný a jednak zapomněli, že nemají dokokazovat, že to funguje, ale dokazovat, že to nikdy fungovat nemůže a to je daleko těžší.
Takhle dokázali jen to, že na naší úrovni znalostí to nejde nijak dokázat (ale ani vyvrátit). Už nedokázali, že to vůbec nikdy nepůjde. Že to někdy fungovat může a jindy nemusí víme před i po výzkumu úplně stejně. I po odbornících je potřeba věci kontrolovat.
Já jednou koukal na pořad ilusionisty Derrena Browna. Předvádí skvělý triky, je chytrej a kde co prokoukne. To, co říkal bylo racionální. Jenže druhej den jsem si uvědomil, že já sám jsem měl několikrát mimosmyslový vnímání a to mi nijak nevyvrátil. Já mu můj zažitek taky nemůžu nijak předat.
Podobně s duchama. Ten Kubáč jednou vysvětloval, jak mozek, díky perifernímu vidění a pravidlům fungování mozku, ti dopočítá třeba iluzi babičky. Nemám důvod o tom pochybovat, ale jsou lidi, kteří viděli ducha přímo před sebou (takže žádný periferní vidění).
Dokonce vím o třech případech, kdy sám vyprávějící byl ten "duch". Nebyl to duch, jen se na něco soustředil a tam ho jako ducha viděli. Jak to fungovalo nikdo neví, ale říkali, že se jim to stalo a nikdo není schopen to vyvrátit.
On nikdo ještě není schopen vysvětlit, co je čas, kolik je ve skutečnosti rozměrů a třeba, co to je vlastně hmota a energie. Ultra chytrý lidi ti sebejistě tvrděj, že v černé díře není čas, ale zároveň, že tam všechno blízké spadne a černé díry rostou. Jestli něco někam spadne, tak je před a po a tedy čas. Rovnice jsou k přepracování, ale dokazuj to odborníkovi.
Byla jsi někdy v Kellyxíru? Jmenuje se to po tom alchymistovi, co byl i v Císařově pekaři. Je to na Jánském vršku, což je ulička, co vede doleva z Nerudovky. Projdeš průchodem a nalevo je restaurace. Je to jakoby alchymistické, servírujou ti tam nápoj, ze kterých "kouří" suchý led.
Jednou jsem tam byl a vzpomněl jsem si, jak bylo v TV, že na druhé straně dvorku je hotel a tam maj jeden pokoj, kde někdy straší. Tak jsem se ptal jen tak servírky, jestli jim tam taky náhodou nestraší a ona "No, občas se mi stalo, že jsem tu večer byla už sama a uklízela a prázdné místnosti vedle byly slyšet kroky." Tak tam někdy můžeš zajít s dětma a třeba tam bude zase nějaké mezidruhévé setkání jako s opicema, jen tentokrát s duchama. Jestli to bude přímo duch Kellyho, tak si s nim Žmur bude moc popovídat o moderní chemii a fyzice, jak ji berou ve škole dneska.
Vlastně chemie a alchymie je taky dobrý přirovnání. Oni alchymisté toho věděli strašnou spoustu, ale neměli tabulku prvků, tak to bylo prolezlý omylama a nebyl v tom žádný řád. Až když Mendělejev prvky seřadil do tabulky, některé předpověděl, o některých prohlásil, že to nemůže bejt prvek, ale musí to bejt sloučenina a najednou to všechno začalo dávat novej smysl (ale pořád ještě ne úplně, ani definice kyseliny není platná na 100%).
No a my jsme ohledně duchů jako alchymisti bez tabulky prvků a nemůžeme to nijak prokouknout.
A.P.
Neboj, já to nevidím tak chladně vědecky. Myslím si, že náš mozek je prostě jako filtr-stejně jako vidíme 5 % barevnýho spektra, vidíme i podobně žalostně ohraničený další vjemy a jak zmiňuješ, věda je daleko, ale ty hranice jen rozšířila - ale ne prokopla k absolutním vjemům na úrovni 100 % elektromagnetickýho záření třeba. Nebo vizuálního vnímání radioaktivity.
VymazatTakže možná teď v tenhle jeden okamžik skrz nás oba prochází entity, pro který jsme něco jako neustále se otevírající závěsy v The Others s Nicol Kidman. Anebo neviditelný nic. Anebo neexistuje čas. V každým případě jsme i my všichni jen malinká výseč reality toho, co všechno se teď právě v tenhle okamžik děje v různých úrovních záření, vlnění a hmoty a nemá cenu se antropocentricky upínat k tomu, že jsme bůhvíjak významní pánové světa.
Já si myslím, že to právě beru vědecky.
VymazatKdyž nevím tak nevím a nemá cenu k tomu hledat racionální vysvětlení vycucaný z prstu. Vymýšlet za každou cenu racionální vysvětlení je taky iracionální. Svět nemusí být vždy jasný.
Hele a nenapadlo tě s těma panikama zajít za nějakým esoterikem nebo léčitelem? Nemyslím hledat nějaký ty šestákový věštkyně z Ezo TV, ale někdo, koho ti někdo vychválí sám od sebe.
A.P.
Mně nikdo nikoho nevychválil, tak nevím. Snad jen kdysi jednu starou kartářku u nás v Podkrkonoší. Jely jsme tam za ní s kamarádkou, v době, kdy ještě nebyly mobily, do starý chalupy. Možná jen nebyla doma, možná umřela-a díky tomu můžu být stále překvapována budoucností.
VymazatJeden věštec říkal, že pro vztahy to je blbý, protože dopředu ví, že nedopadnou.
VymazatJednou jsem se bavil s jednou holkou, ta jako malá viděla obchodního společníka svýho otce, a věděla, že udělá nějaký svinstvo a otec se z toho už finančně nevzpamatuje. Tak se stalo.
Jeden známej a kamarádova známá z hospody byli léčitelé. Jeho jsem viděl v akci. Přivedl jsem tam jednu holku, ona měla něco se zádama tak na tejden, on ji jezdil rukou nad zádama a za dva dny byla v pořádku. I já jsem cejtil, že se tam něco děje.
Kludská jednou stála vedle mámy v kopírce a poznala z jejích obrazů, že měla vážnou nehodu.
Když tě "něco cvrnke o nos" jako Menšíka ve Třech oříškách pro Popelku, tak to může bejt dárek pro Psici.
A.P.
Na vaginální mapování klidně běž. Stejně to bude všechno možné, jen ne vaginální mapování.
OdpovědětVymazatNechtěla by paní moderovat TV program "Máte doma uklizen váš posvátný prostor?" nebo "Kompulsivní uklízeči domácích posvátných prostorů"?
Nedala by ti Vanesa kontakty na reirkarnace tvejch bejvalejch lásek? Napřed by jsi se koukla na facebook, jestli nemáte náhodou zrovna stejný pohlaví nebo nejste generačně daleko od sebe a pak bys ověřila, jestli nejste jak oddělená dvojčata.
A.P.
Proč myslíš, že to nebude vaginální mapování?
VymazatMyslím, že paní uklizeno moc nemá, když spolupracuje se všema bohama na světě. Marie Kondo by jí z toho vyházela všechny, se kterýma aktivně nekomunikuje poslední rok.
S těma reinkarnacema minulejch lásek je to další business plán. Bude se to jmenovat Karminder jako zkratka karma a Tinder) a bude ti to házet match tvých reinkarnovaných milých - samozřejmě očištěno od ty, kde jste se navzájem zabili jako ve Válce Roseových.
No, asi jako tohle byly-nebyly konstelace. Ale třeba by to nějakej vyhozenej bůh poopravil. Třeba Eris - bohyně sváru.
VymazatMožný by bylo dobrý mít ještě Kondo-Storage-Depository a tam by se ti Bohové jenom dočasně uložili, kdyby to bez nich začalo haprovat, tak ať je možný je vzít zpět.
Jednou jsem četl o ženský, která pořád měla násilný chlapy a pak přiznala terapeutovi i sobě, jak byla šťastná, když ji škrtil a ona už ztrácela vědomí, protože konečně měla jeho plnou pozornost.
Tak možná to ani neomezovat.
A.P.
P.S. Tak na zapraný límce jsem našel žlučový mýdlo. Asi to trochu funguje.
Ajo. Podle mě je vaginální mapování úplně stejnej druh magie ve stylu malé demonstruje velké. Stejně jako když někdo věří, že na dlani jsou zóny vnitřních orgánů. Takže se dá podle stejnýho principu mapovat i malíček levý nohy, ale chápu, že to není tak zajímavý jako vagína.
VymazatTos mi připomněl, že na mě teď někde vyskočil podcast nebo článek s chlapem, kterej tvrdí, že má 9 z 10 žen při sexu rádo škrcení, jen o tom většinou ještě nevěděj. Ono to bylo placený, tak jsem se nic moc víc nedozvěděla.
A když jsme u násilí, tak na mě vyskočil jinej článek, že naši Uršulu napadli 2 vlčáci. Což Uršule teď přeju rychlou rekonvalescenci a zázračný srůstání, ale napovídá to, že jsme mohli mít o jejím kutlochu a způsobu čerpání životní síly částečnou pravdu. Psi vědí všechno.
Jak to žlučový mýdlo voní?
Ja to viděl v novinách. Hned jsem si na ten její kutloch vzpomněl. Možná snědli kdysi v divadle nějakýho psa a on ji v týhle reinkarnaci poznal. Budou pokousaní další herci. Pak nám to vysvětlí moudrý Desenský.
VymazatNa tom škrcení asi něco bude. U chlapů vim. Zejtra je zrovna výročí smrti bristkého konzervativního politika. 31 let, co ho našli uškrcenýho v punčochách a podvazkách. Možná to je takový holotropní dejchání na steroidech a sjedeš se při tom vlastníma hormonama.
Jednou jsem viděl psychologickou knížku, kde zcela vážně vykládali význám jednotlivejch výstřihů. Pamatuju si jen jeden: "Tady ne." Kroužek velikosti vejce a nahoře zapnutej knoflíček.
Vagína zní sice zajímavě, ale jen proto, že lidi koukaj na porno s hezkjma lidma a nikdo nepomyslí na to, že jednu má i Drábová, nebo Holubová. Tam esoterik udělá mapování, vytisknou to a můžeš si to nalepit na ledničku a pak umřít hlady.
Kdysi jsem měl Velký obrazový atlas zvířat. Skutečný zvířata byly na konci a to před tím byla všechno červí havěť. Štítil jsem se na to jen sáhnout. Tak čekám nějakej takovej podvod i tady.
To žlučové mýdlo nevoní skoro nijak. Lehce po mýdle, ale ono se to tím jen na chvíli potře a pak se to normálně pere. Ještě čase otestuju ty prací prášky s enzumama.
A.P.
Spíš myslím, že normálně sbalila Desenskýho a vlákala ho do kutlochu pod nějakou průhlednou záminkou. Typicky bych Uršulu odhadla na to, že mu nakecala, že má neposlušnýho mopslíka z množírny a nic na něj nepomáhá.
VymazatDesenský si oblékl svou vytahanou bundu čpící pižmem hárajících fen a zpola natrávených granulí, ulízl neposlušné kudrliny a zazvonil na Uršulin ateliér.
Zděšení, že ten neposlušný mopslík je ve skutečnosti Upír v kožených tangách s cvočky, neustál ani statečnej Desy, co se jinak neohroženě pokouše i s vlkodavem, aby si zjednal pozornost.
S tím škrcením se šíří drby i o nejmenovaným českým moderátorovi, kterej jednoho času bydlel proti nám. On prý ještě dřív bydlel někde na sídlíšti a byl tam dost populární právě tím, že vyvolával sexuální skandály se svýma hlasitýma milencema, který v paneláku neutajíš a i kdyby, tak prý i visel z balkonu.
S tou vagínou, nebo spíš vulvou asi záleží, jak to bereš. Z čistě anatomickýho hlediska je to vlastně hrozně zajímavý, jak je každej z nás jedinečnej a pokud zazoomuješ jen na ni, tak na tom (u většiny lidí) ani není nic nechutnýho, rozhodně ne tak, jako když si to spojíš s celkovým kontextem. Zkus si vygooglit labia library, není to porno a není to nechutný.
Jeden čas jsem si vyráběla vlastní prací prášek z marseillskýho mýdla. Mýdlo nastrouháš a zaliješ v kyblíku horkou vodou, ono to vytvoří takovej šlem, kterej pomalu tuhne. Milovala jsem tu chvíli, kdy to bylo příjemně teplý a daly se do toho zabořit ruce. Případala jsem si vždycky jako chirurg strkající svý ruce do břicha pacienta.
To na tom sídlišti měli nějakou divočejší Old Compton Street. Tam se aspoň drželi v barech. Neverenging Gay Paarade. Ve vašem baráku to bylo stejně?
VymazatKluková story je dokonalá. Člověk skoro slyší její "Trhej pána, Upírku, trhej".
Na ty Labia Library jsem se koukal. To jo, to máš pravdu.
Já si představoval tu horší část spektra (osob, ne vulvy, to bych musel na amateri.cz) nějak takhle.
htt ps://kub ac.jecool.n et/nd04.jxs.cz/976/773/25c80e5781_74339440_o2.jpg
Doktor popisuje vyšetření: my, "rádoby" internisti, si nejvíce pamatujeme sondování, zda se v lepivém kožním laloku skrývají zapáchající slipy nebo ne...
To přirovnání k břichu pacienta ti přišlo samo už tehdy? Ten pocit znám z mejdla, co zůstalo v misce s vodou.
A to rozmočený marseillský mýdlo pralo? Mě ještě napadlo zkusit prášky s enzymama. Viděl jsem, jak s tím snadno čistily šíleně zanedbanej sporák.
A.P.
V našem baráku se žádné výstřednosti neděly, ale on žil naproti ve stejným patře a občas se slunil na balkoně. Žmur po něm střílel náboje z nerfky. To bylo ale asi tak jediný obzvláštnění, jinak se tam už nikdo nevěšel ani neškrtil.
VymazatTen obrázek (labií?) blogger roztrhal. Nevím, jestli mám litovat, nebo poděkovat?
Jo, to přirovnání k břichu mě právě napadlo, když jsem měla ruce v teplým tuhnoucím slizu. Napadla mě přitom jedna příhoda ze Světa podle Garpa: kdy měl ten gynekolog při vyšetření ruce v jedné staré prostitutce, co měla už tak prožrané orgány v pánvi, že se v podstatě rozpadaly pod tlakem dotyku.
To mýdlo jinak pralo a dokonce i vonělo, ale asi bylo dobrý jen na barevný věci bez fleků. Světlé věci se po něm stávaly šedavé a na fleky jakýhokoliv druhu to bylo úplně marný. Když jsem pak přešla zpátky na normální prací gel, divila jsem se jak socialistický hospodyňky, když sem přišly prací prášky ze západního Německa, jak jsou ty věci po něm hezký.
Ten odkaz jsem roztrhal já, aby blogspot neztopil celej post. Jen se vymažou mezery. Jednoduší je asi zadat do googlu Petr Kubáč blog a je to post 11. března 2011.
VymazatAle je to oblečená ženština, nejspíš si to už viděla. Spíš to je k ilustraci toho, že někde to nechceš ani zjištovat. Víš jak, jako když víš, že tam má paní houbičku z jedný stranu nasálou krví a z druhý spermatem několik pánů.
V tom Garpovi to bylo ve filmi nebo v knížce, protože film jsem viděl a jestli to tam bylo, tak jsem to musel zapomenout.
Marseillský mýdlo je normální mýdlo a dělalo se dřív z popela (hydroxid) a oleje. Do žlučovýho mýdla se přidávávala žluč, která rozkládá tuky a bílkoviny.
Ještě jsem viděl, jak angličtí historici vyráběli prací gel jak v 17 století. To dali do džberu slámu a popel a pak na to lili moč a ono to dělalo nazelenalej prací sliz.
A.P.
Uf, to teda stalo za to hledani. Jako teaser ti napisu, ze jsem ted jela trajektem, kde naproti me sedela Marokanka a pri kazdem rozevreni jejich stehen me odpalil takovy vybuch vjemu, ze to je cchova stranka tyhle fotky.
VymazatV Garpovi knizce, film jsem nevidela. Ten praci gel ze 17.stoleti je cool. Ja zas videla, jak delaj hnojivo z kosti a louhu, vlastne uz se ani nedivim, ze mame v risi savcu ten cich tak slabej-asi jsme si ho radsi evolucne otupili.
VymazatJá měl dvě známý s výborným čichem. Jedna cejtila černocha i za rohem. Druhá vešla do místnosti plný lidí a hned věděla, jestli tam je cikán nebo není. Dokonce, i když jako cikán nevypadal.
VymazatJo a jeden farář říkával slečnám, co byly na internátě u jeptišek: Děvčata pozor. Panny voněj jinak. Hned to poznám.
Ale ve skutečnosti, když si lidi podaj ruku, část si jich k ní potom nevědomky přičichne.
Jako psi nebudeme nikdy, ale třeba by se to dalo trénovat a vylepšit. Nakoupit zásobu vůní, parfémů a aromat a začít den parfémovou poznávačkou.
A.P.
No panejo, to musel být zážitek! To aby sis přečetla Pratchettovy Soudné sestry, mohlo by tě to v ledačem inspirovat ;-)
OdpovědětVymazatDíky za inspiraci, přidávám na seznam doporučené literatury
VymazatNo jo, zážitek nemusí být úplně pozitivní, hlavně když je silný :-).
OdpovědětVymazatTo jo, minimálně aby si člověk víc vážil těch klidných dnů, kdy se zdánlivě nic neděje.
VymazatNo bum, ještě že žiju na samotě
OdpovědětVymazatNikdy nevíš, třeba v noci lezou z lesa...
VymazatTrochu tě podezřívám, že jsou ty úzkosti vymyšlený pro upoutání pozornosti :) Nedovedu si představit úzkostného člověka, který podstupuje všechny ty šílenosti, co ty. A pár úzkostných jsem už potkala...
OdpovědětVymazatJako fakt? Ja se to naucila na KBT, i kdyz tohle uz je trochu free ride a nevim, jestli by se pod to podepsal i hlavni terapeut. Kazdopadne to zabira, cim vystrednejsi kusy pacham, tim jsem pak vic v zenu. Posdleni ataku jsem mela na novej rok a byl to imo vysledek toho, ze jsem byla cely Vanoce "hodna".
VymazatJá jsem taky úzkostná, a to fest, ale ke zkoušení kravin a posouvání hranic se dám přemluvit podezřele často... Možná kvůli vidině endorfinů na konci?
VymazatQuanti: No u mě stopro. Vnímám úzkost jako jednu velkou kontrakci a to endorfinový uvolnění po kravinách je jako když mi povolí křeč v noze. Akorát někdy tu křeč mám hodiny, někdy dny, někdy týdny-o to příjemnější je pak se toho zbavit.
VymazatO účinnosti metody ještě každopádně nemůžu dělat závěry. Nějak jsem se ustálila na kvartálním neurotikovi, tak můžu hodnocení podniku udělit až za pár měsíců...
Z čeho ty úzkosti vlastně máte?
VymazatNe, že bych nikdy neměl úzkosti, ale vždy to bylo z něčeho konkrétního. Takže pominul důvod, pominula úzkost.
Takhle jak to píšete vy, tak to vypadá, že to přichází ze skrytých míst pro neznámé důvody.
A.P.
AP: Já mám čas od času panickou ataku, kdy mám pocit, že mi prasklo srdce. To už se teď spíš nahrazuje přesvědčením, že mám vážně nemocný srdce a jsem milimetr od mrtvice nebo infarktu. Jakože cítím palpitace, mám stabilně zvýšenej tep a když si v tom období změřím tlak, tak mám třeba 150/100 (ale na holterovi jsem měla úplně normální hodnoty). A tohle se mi střídá s kancerofobií, kdy dojdu k nějakýmu nezvratnýmu přesvědčení, že mám rakovinu a pak se v hlavě musím vyrovnat s tím, jaký to bude, až se ro dozvím potvrzený od doktora, jak to řeknu Emovi, dětem, rodičům a tak. Fakt se to blbě vysvětluje, ale jsem v tom i týdny, kdy nejím, nespím a jsem v prdeli. Prostě jedna dlouhá kontrakce vystřídaná uvolněním, že sama sobě na tohle už příště neskočím (ale skočím...). Je to jasnější, nebo ještě větší chaos?
VymazatJe to jasný tak napůl. Není jasný, proč se to rozjíždí a proč to bereš vážně.
VymazatNa druhý straně mě ničej jiný věci, který bych sám sobě poradil ignorovat a taky to nějak nejde.
Jen se to neprojevuje panikou.
A.P.
To je právě to kouzlo, který mimo jiné taky souvisí s vědeckým přístupem ve mně. Přes to, že se považuju za celkem racionální a že je tohle fakt už ohraná písnička, tak na to pořád skáču. Jen teda už ne tak často jako dřív, kdy nebyl měsíc, abych něco neřešila. Teď je to párkrát do roka, ale zas to stojí za to. Nevím, KBT nasměrovala ukazováček do dětství a že si to mám jít řešit na individuální terapii. Čarodějnice říká, že mě upálili. Kolegyně v práci zas, že jsem moc hubená a měla bych si obalit nervy. Možná má každej z nich kousek pravdy.
VymazatUrčitej pocit oznamuje vždy to samé.
VymazatTeď sice v žádný takový situaci nejsi, ale PTSD ty situace přehrává sám, jako by se sám spouštěl záznam. Takže takhle by to dávalo smysl. To, že na rozdíl od přeživších z fildy neznáš tu startovací událost na tom nic nemění.
Ani nemusí být z dětství. Traumatizovanej může bejt člověk i z toho, co působí implicitně (například dcera najde při likvidaci pozůstalosti zabavené neotevřené dopisy od první velké lásky, proti kterému matka tehdy byla)
Konec konců všechny pocity "nemůžu ho ani cejtit" "leží mi to v žaludku" "je mi z něj na blití" "nemůžu se na něj ani podívat" atd. věděj, že je něco špatně, dřiv, než si to dokážeme rozebrat.
Jen se to taky může i vyřešit samo. Ty expozice něco zlepšily taky. Naslepo, ale zlepšily.
------
V jedný francouzský rodině měli dlouhodobou historii podivnejch nehod, při který dotyčnej přišel o hlavu. (Strčil hlavu do výtahový šachty a protizávaží mu ji urazilo). Za francouzský revoluce jeho prapředek hlasoval pro popravu krále.
Takže i ty čerodějnice mohou něco znamenat. Asi ne, ale vyloučit se to taky nedá.
Představ si - Princezna Diana byla fanatik bezpečnostních pásů. Ta si zapínala pás i když zajížděla do garáže. Zemřela kvůli pásu, kterej nebyl pořádně zapnutej.
A.P.
Dvakrát rovněž pro upoutání pozornosti. Každej na to jde odjinud, někdo od lesa.
OdpovědětVymazatJako fakt jsou úzkosti pryč, nebo jsem nepochopila básnickou licenci? Jestli jo, tak nutně potřebuju kontakt!
OdpovědětVymazat