Návrat velkého Zbyňka

Jestli tento týden postrádáte vaši pravidelnou dávku křivdiček a sebelítosti, hodí se na vysvětlenou napsat, že jsou děti od minulého pátku na chatě. Čtete správně, jde o každoroční týden bezdětné reality show, kdy jsme s eM vytrženi z přirozeného prostředí sourozeneckých hádek, rozházených spoďár po parketách a v noci nechodíme na záchod se zapíchnutýma sněhovýma vločkama Disney Frozen v chodidlech.

Ze začátku máte problém uvěřit. Když jíte sladkosti, schováváte se. Ve vlastním bytě, smutný. Když máte sex, schováváte se. Když začne protivnej vetchej plyšák zpívat svoji odrhovačku „Boby je kamarád, pojď si s Bobym hezky hrát“, schováváte se. Ale pak vám dojde, že jeho nouzová páka na debilní písničky se spustila jen díky tomu, že je pod polštářem, na kterým máte sex. Týden bez dětí!

Je to krátká životní etapa, na který není zajímavej jen sex, od toho máte jiný blogy. Zajímavá je na něm proměna našeho ekosystému a návrat původních biologických druhů.

Pouhých pár dnů stačilo na to, aby se zazelenala většina pokojových rostlin (vyzařují děti přirozenou radiaci, nebo květinám nesvědčí zálivka z rozpuštěných vodovek?). V koupelně se nesměle začínají tvořit souostroví růžové plísně, na kterou si ještě vzpomínám z dob spolubydlení s Houbičem. I tenkrát se dělo tolik zajímavých věcí, že se uklízelo jen před ohlášenou návštěvou. A když jsme u návštěvy, nesmím z našeho repatriačního seznamu vynechat našeho ochočenýho postelovýho pavouka Zbyňka.

Zbyněk se od ostatních členovců odlišuje tím, že mu v jeho prodloužené míše chybí ten základní instinkt, díky kterýmu drtivou většinu hmyzu nezabijete prostým máchnutím ruky. Strach a rychlost. Zbyňka si můžete představit spíš jako morbidně obézního hráče dětského basketbalového týmu. Sedí na střídačce, zoufale se nevejde do školního dresu a s bezprostřední vděčností se od vás nechá pozvat na zmrzlinu. Nezapadá do svý taxonomický karmy. Je to jedinej pavouk, jehož přítomnost jsme s eM. odhalili díky tomu, že nadzvedává přikrývku, když k nám večer jde do postele (true story!)

Naposled jsem ho viděla, když mu Žmur postavil vězení z Lega. Potom náhle odešel, stejně jako rýmovník na okně. Těžko říct, jestli se urazil a vyskočil z okna, nebo teď jen vylezl z úkrytu, odkud ho vysekali řemeslníci při výměně oken. Jistý je jen to, že už druhou noc jsem se probudila s něčím chlupatým, co si to šine přes můj obličej. Že je to Zbyněk, jsem odhalila až za svítání, kdy jsem chlupáčka odhodila na eM a zblízka jsem s vědeckým zaujetím sledovala, s jakou důvěrou pokračuje v chůzi přes jeho pootevřené rty. Už jste slyšeli o tom, že každý z nás tímhle způsobem sní šestnáct pavouků za noc? Nemyslím si. Zbyněk je jen jeden.

Doufám, že jste dnešní obzvlášť napínavý příběh docenili. Vzniká za jízdy ve vlakové soupravě Českých drah, což bývá zárukou autorsky plodného prostředí. Navíc nefunguje klimatizace, takže tu všichni sdílíme jen jeden slabý wi-fi signál, páchnoucího jezevčíka a spoustu, spoustu potu. Příště si povíme o tom, kolik rozdílů najdete mezi bezdětným týdnem a týdnem se šesti dětmi na chatě a ještě o trochu později o tom, proč jsou letošní eMovy narozeniny v režimu přísného utajení. Stay tuned!