V naší domácnosti byly
odjakživa dva stany. Ten první stan si představte jako opečovávanou sportovní
holku, co má přirozeně vlnitý vlasy, perfektně padnoucí pushup minišortky a
sportovní podprsenku. Za noc s touhle holkou platíte minimálně sedmičku,
zato má vodní sloupec 2 metry, neodnese vám ji hurikán a po týdnu sopečné
erupce na Islandu bude vypadat pořád jako z fancy katalogu výrobce na
křídovým papíře. Tenhle stan má nárok s Emem vyrážet do Norska a na
všechny zajímavý expedice, kde může zazářit svými high-tech materiály a
karbonovými tyčkami.
A pak si představte ten druhej
stan. Je to taková ta archetypální ošklivá ségra. Kdysi taky mohla nosit
sportovní topy dokonce i bez integrovaný podprdy, ale dneska už má vyvěšený
plachty, urvanou předsíň a podlážku samou díru. Tenhle stan Em milostivě
dedikoval mně a dětem. Na donošení.
Žmur jel na konci roku na školní
výlet pod stan. Takže vám je jasný, že nafasoval bez dalšího vyjednávání
ošklivou ségru, ve který s kámošema mohl drobit chipsy, hrát flašku a
pohazovat smradlavý ponožky. Osobně mám podezření, že Žmur stan č.2 během
toho výletu naplnil pyrotechnikou a podpálil, ale on tvrdí, že ho tam jen
ztratil.
Ať už je to jakkoliv, reálně tady
hrozila možnost, že se Em bude muset začít dělit o svůj classy stan. A to
poměrně brzo, protože jsem potřebovala stan na svůj první divadelní festival,
kde jsme hráli.
Em se pokoušel saturovat mou
potřebu levnější kámoškou svýho stanu. Ale já řekla ne. Nechtěla jsem důstojnej
stan, ve kterým stejně musíte šaškovat s tyčkama, kolíkama a stavět to
hodinu. Chtěla jsem stan, kterej o sobě tvrdí, že je postavenej za 2 sekundy.
Dvousekunďák!
Em dostal závrať, protože údajně
nic víc mastňáckýho ve světě outdooru už není k mání, když do toho
nebudete počítat kempovací stolky i s květovaným ubrusem. Já ho chtěla. Věděla jsem, že ho
budu pravděpodobně stavět až ve tmě-a že to v nejhorším dopadne stejně jako stavění
standardního stanu. Tedy, že budu ležet uvnitř zhroucené konstrukce a proklínat
se.
Podmínky uživatelskýho testu na „dvousetkunďák“,
jak ho mezitím přejmenoval zbytek naší divadelní grupy, jsem nastavila na heavy
usera. Stan se stavěl někdy kolem 2 ráno, po pár pivech, štamprli domácí slivky,
po noční koupačce a za zvukového podkresu Wabi Daňka, protože v tu hodinu už
se prostě nic jinýho nepouštělo.
A byl to zázrak, přátelé
outdooru. Stačilo vybalit, povolit dvě koncovky a pak už jen stan vyhodíte do vzduchu
a on přistane složenej na zemi. Tadá! Vhodíte si do svýho novýho apartmá spacák
s karimatkou a můžete se rovnou odebrat do říše snů a blahozpěvů o tom, jak
žijeme v době nejlepších vynálezů ever. Nepršelo. Vlahý vánek občas něžně pocuchal šusťák. Ráno jsem vylezla jako vítěz.
![]() |
giphy.com |
Jenže pak to přišlo. Experimentálně jsem si ověřila, že „dvousetkunďák“ je přiléhavý název, protože minimálně tolikrát byl do oněch míst poslanej během skládání.
Vystřídali jsme se na něm všichni-zkoušeli jsme na něj zakleknout, zalehnout i skočit na něj zákeřně zezadu a překvapit ho. Nejhorší byl usměvavej chlap z instruktážního videa, kterej s obzvlášť namachrovaným klidným výrazem předvádí, že máte do 5 minut hotovo i s předváděním tricáku. Nemáte!
Máte hotovo tak za půl hodiny a dost pochybuju, že při dalším otevření obalu stan vyskočí stejně ochotně a dokonale. Spíš zůstane ležet ve tvaru uraženě zkroucenýho embrya, do kterýho jsme ho násilím uvedli.
Protože
dvousekunďák úplně nejlíp vystihuje TOHLE:
https://www.instagram.com/reel/DL4mMiUt1To/?igsh=MTdzeHg0aHJydTl2aA%3D%3D
Asi na jedno použití (když se prodávají jednorázové pláštěnky, proč ne stany?)
OdpovědětVymazatTo je ale jednoznačně Emova chyba, měl tě naučit to rovnou i složit, ne si myslelt, že když to šlo ven, půjde to i dovnitř.
OdpovědětVymazatNechci se tvářit nějak vševědoucně, ale potíže při skládání jsou přesně ten háček, kterej bych u samorozkládacího stanu čekal, pročež jsem pointu alespoň v obrysech vytušil už tak dva odstavce před gifem...
OdpovědětVymazatSoucítím s tebou!
...pro příště doporučuji hammock... ;-)