Typologie taxikářů

Jsem holka z malýho města. U nás se taxíkem vůbec nejezdilo. Jezdilo se všude na kole a alternativou taxíku bylo, když tě máma nebo tvůj kluk vzali na štangli, ale za to se neplatilo. Mámě nikdy a klukovi jen způsobem, o kterým se nesměla dozvědět máma.

V devadesátkách se u nás objevil první taxikář. Měl koženou bundu, digtálky, vozil turisty do novýho bordelu za městem a prodával pervitin. Jezdit s takovýmhle taxikářem bylo jako cejch a signifikantní znamení, že šlapete, šňupete nebo kombinujete víc hříchů najednou. To už vás máma viděla radši s Kobrákem na štangli zajíždět do lesa.

Když jsem se pak odstěhovala chvíli po přelomu milénia do Prahy, tak byli taxikáři mnohem míň hříšný, ale o to víc vás okradli. Na krátký trase a cesta na letiště stála jak půlka letenky. To jsem si radši počkala na 22ku a jela s ní domů hodinu. Jenže pak jsme se přestěhovali do Malešic, kde po půlnoci autobusy skoro nejezdí a když jo, tak předtím na Želivárně uhýbáte před blitkama bezďáků a kudlama ožralejch Bělorusů, takže mi Em nainstaloval Liftago. Blbý je, že na dobrý si vždycky zvykáte rychle. Zvlášť, když váš první řidič spadne do kategorie Dream Driver:

Dream driver

Voňavej usměvavej chlápek, jednorožec mezi taxikářema. Když ho někdy potkáte, pevně se připoutejte a zaryjte si do hlavy každej detail. Je totiž vysoce pravděpodobný, že ho nezažijete už nikdy. Dream driver nemá nikdy blbou náladu ani povrchní znalosti filozofie. Můj dream driver psal knihu, otužoval se a hrál divadlo. „Nevstupuješ do díry v ledu, ale do okamžiku tady a teď, kde není nic předtím ani potom.“ Že není nic potom, to vám dojde už u druhý jízdy s Vekslákem.

Vekslák

Ukřivděnej boomer, pamětník starejch dobrejch časů, kdy bylo možný ultimátně okrádat zákoše. „Dneska je to vo hovně. Jo, to dřív, slečno, to byly časy. Jsem vozil Jonáka s jeho polonahejma buchtama, Amíky na letiště, mafiány na schůzky. Dneska může řídit každá cvičená vopice s google maps, to my jsme ještě museli poctivě naučit místopis. Dáte mi pět hvězdiček za jízdu? Jo a pak vám to nabídne spropitný. Za to, že počkám, než zajdete do baráku.“

Petrolhead

Chlápek posedlej autama tak, že z nich nemůže vystoupit. „Zavřete ty dveře opatrně,“ sykne bolestivě ještě než si sednete. „Voni to lidi neuměj-prásknou rozhoděj mi vibrace v karoserii. A já pak jak debil furt kalibruju zvukovou diagnostiku.“ Potom dostanere nalejvárnu. Napětí lambda sondy, optimální teplota oleje a palivový korekce. Tenhle typ řidiče má v hlavě zabudovanej intuitivní detektor na alkohol. Pokud máte víc než půlku promile, tak dostanete důrazný varování ještě před jízdou: „Kdyžtak poprosim blít jen z vokýnka. Mám sedadla v kůži.“

Žena

Vítaný feminní zpestření. Kupodivu jsem nikdy nanarazila na řidičky vizuálně odpovídající obsluze kamiónu. Jedna byla něžná subtilní blondýna a prý si na ní žádnej chlap nic nedovolil. „Vono teda, co si budem, na druhej úvazek tancuju latinskoamerický tance a eště učím taekwondo. Asi to zákazníci podvědomě vycítí a nic si nedovolí.“ Chvíli jsem pak přemýšlela, co z toho muže děsí víc.

Freak

„Tuhle práci nesnášim, ale nevim, co bych měl dělat jinýho. Já nic jinýho neumim,“ obohatil mi naposled rejstřík taxikářů chlápek, kterej vypadal, že přijel dírou v časoprostoru. „Všude mě vykopnou, no. Třeba teď jsem se vrátil z Německa, tam jsem vozil drogy z Amstru. Pak jsem se vrátil do Prahy, tady jsem akorát lítal s igelitkama jak bezďák a spal tady v autě. Taky jsem dělal maséra v Thajským ráji, ale co myslíte?“ „Vykopli vás,“ dopovím za něj. „Přesně tak,“ odpoví Freak a dá mi vizitku. „Ale vás bych namasíroval i se slevou. A hele-na zadní straně jsou prací prášky, co si přes mě můžete objednat. Z Německa!“

A jo, je mi jasný, že na druhý straně internetu existuje blog o tom,
jak šílený jsou taxi zákazníci...