Jsem holka z malýho města. U nás se taxíkem vůbec nejezdilo. Jezdilo se všude na kole a alternativou taxíku bylo, když tě máma nebo tvůj kluk vzali na štangli, ale za to se neplatilo. Mámě nikdy a klukovi jen způsobem, o kterým se nesměla dozvědět máma.
V devadesátkách se u nás objevil
první taxikář. Měl koženou bundu, digtálky, vozil turisty do novýho bordelu za
městem a prodával pervitin. Jezdit s takovýmhle taxikářem bylo jako cejch
a signifikantní znamení, že šlapete, šňupete nebo kombinujete víc hříchů
najednou. To už vás máma viděla radši s Kobrákem na štangli zajíždět do
lesa.
Když jsem se pak odstěhovala chvíli
po přelomu milénia do Prahy, tak byli taxikáři mnohem míň hříšný, ale o to víc
vás okradli. Na krátký trase a cesta na letiště stála jak půlka letenky. To
jsem si radši počkala na 22ku a jela s ní domů hodinu. Jenže pak jsme se
přestěhovali do Malešic, kde po půlnoci autobusy skoro nejezdí a když jo, tak předtím
na Želivárně uhýbáte před blitkama bezďáků a kudlama ožralejch Bělorusů, takže
mi Em nainstaloval Liftago. Blbý je, že na dobrý si vždycky zvykáte rychle. Zvlášť,
když váš první řidič spadne do kategorie Dream Driver:
Dream driver
Voňavej usměvavej chlápek, jednorožec
mezi taxikářema. Když ho někdy potkáte, pevně se připoutejte a zaryjte si do
hlavy každej detail. Je totiž vysoce pravděpodobný, že ho nezažijete už nikdy.
Dream driver nemá nikdy blbou náladu ani povrchní znalosti filozofie. Můj dream
driver psal knihu, otužoval se a hrál divadlo. „Nevstupuješ do díry v ledu, ale
do okamžiku tady a teď, kde není nic předtím ani potom.“ Že není nic potom, to
vám dojde už u druhý jízdy s Vekslákem.
Vekslák
Ukřivděnej boomer, pamětník
starejch dobrejch časů, kdy bylo možný ultimátně okrádat zákoše. „Dneska je to
vo hovně. Jo, to dřív, slečno, to byly časy. Jsem vozil Jonáka s jeho polonahejma
buchtama, Amíky na letiště, mafiány na schůzky. Dneska může řídit každá cvičená
vopice s google maps, to my jsme ještě museli poctivě naučit místopis.
Dáte mi pět hvězdiček za jízdu? Jo a pak vám to nabídne spropitný. Za to, že počkám,
než zajdete do baráku.“
Petrolhead
Chlápek posedlej autama tak, že z nich
nemůže vystoupit. „Zavřete ty dveře opatrně,“ sykne bolestivě ještě než si
sednete. „Voni to lidi neuměj-prásknou rozhoděj mi vibrace v karoserii. A já
pak jak debil furt kalibruju zvukovou diagnostiku.“ Potom dostanere nalejvárnu.
Napětí lambda sondy, optimální teplota oleje a palivový korekce. Tenhle typ
řidiče má v hlavě zabudovanej intuitivní detektor na alkohol. Pokud máte víc
než půlku promile, tak dostanete důrazný varování ještě před jízdou: „Kdyžtak poprosim
blít jen z vokýnka. Mám sedadla v kůži.“
Žena
Vítaný feminní zpestření.
Kupodivu jsem nikdy nanarazila na řidičky vizuálně odpovídající obsluze kamiónu.
Jedna byla něžná subtilní blondýna a prý si na ní žádnej chlap nic nedovolil. „Vono
teda, co si budem, na druhej úvazek tancuju latinskoamerický tance a eště učím
taekwondo. Asi to zákazníci podvědomě vycítí a nic si nedovolí.“ Chvíli jsem
pak přemýšlela, co z toho muže děsí víc.
Freak
„Tuhle práci nesnášim, ale nevim,
co bych měl dělat jinýho. Já nic jinýho neumim,“ obohatil mi naposled rejstřík
taxikářů chlápek, kterej vypadal, že přijel dírou v časoprostoru. „Všude
mě vykopnou, no. Třeba teď jsem se vrátil z Německa, tam jsem vozil drogy
z Amstru. Pak jsem se vrátil do Prahy, tady jsem akorát lítal s igelitkama
jak bezďák a spal tady v autě. Taky jsem dělal maséra v Thajským ráji,
ale co myslíte?“ „Vykopli vás,“ dopovím za něj. „Přesně tak,“ odpoví Freak a dá
mi vizitku. „Ale vás bych namasíroval i se slevou. A hele-na zadní straně jsou
prací prášky, co si přes mě můžete objednat. Z Německa!“
![]() |
| A jo, je mi jasný, že na druhý straně internetu existuje blog o tom, jak šílený jsou taxi zákazníci... |

🥰Už dlouho jsem se tak Psice nezasmala. Mám svého osobního taxikáře, sice bručouna, ale spolehlivého 😱🙈je jim můj muž 🥰.Přeji pohodové dny 🍀
OdpovědětVymazatOsobní spolehliví taxikáři s dalšíma výhodama jsou úplně nejlepší, gratuluji:))
VymazatOpakem "taxislužby Manžel" je manželka, která nepije, ale ani neřídí.
VymazatNo, to jsem přesně já. Ale umím vyprávět a číst zajímavé články na požádání:))
VymazatNo ještě toho trochu... :-D
VymazatZákazník: "Nevadilo by vám, kdybych si odložil na sedadlo dvě lahve vína a pár chlebíčků?"
OdpovědětVymazatTaxikář: "V pohodě!"
Zákazník: "Bléééé..."
Hehéééé:)))
VymazatTohle jsem nestihla a vzhledem k mýmu dlouhodobýmu sober trendu už asi ani nestihnu...
U nás v SudetenTown se taxíkem taky nejezdilo. Teda v naší rodině, ale celej socialismus stávaly tak dva, tři taxíky vedle radnice, takže někdo s nima jezdit musel.
OdpovědětVymazatNejspíš babči do nemocnice, nastávající matky, co chtěly rodit v porodnici, soudruzi, co ještě neměli 603 a takovýhle zákazníci. Ale největší část zákazníků asi vykresluje historka mého spolužáka z vedlejšího města. Trávil dost času v barech a vinárnách no a někdy se stalo, že mu ujel poslední autobus. Penězi neoplýval, taxík mu připadal drahej, pěšky to byla dálka... tak seděl dál ve vinárně a dál popíjel, až měl tak připito, že mu už nebylo líto peněz a zavolal si přeci jen to taxi.
Asi v 87 jsem viděl studentskej film, co se dostal až do kin. Mladá, hezká blondýnka jezdila taxíkem pořád a říkala "Pane taxíček, udělejte dobrej skutek. Odvezte mě zadarmiko," a oni jo. Naše spolužačky si zas v noci stoply policajty, a jestli by je neodvezli, že se bojej, taky to fungovalo. Takže žertem říkaly policajtům taxíkáři.
Na západě jsem znal jednoho taxíkáře. Vypadal jak Zedníček, vystudoval anglinu, všechno uměl správně odzpívat, na Američany koukal s pohrdáním, kvůli jejich humpolácké angličtině a původně taxíkařil, jen aby se uživil na studiích. Ale nějak u toho zůstal, jako když se nemůžete odlepit z hospody. Za pár dní vydělal vždy na celej tejden a pak vegetil. Na druhou stranu říkával "Už by mi jen chybělo, aby mi někdo řekl, že vypadám jak taxíkář."
V Londýně měli ty black cabs a to byla instituce. Studia na to trvaly 4 roky, protože se musí naučit všechny londýnské ulice nazpaměť (asi 25 000) a pak ještě asi 20 000 míst, protože někdo neví, do jaký jede ulice, ale řekne k Somerset House. Než se to cabbies naučí, tak se jim hipokampus - centrum prostorové orientace, zvětší na dvojnásobek. Londýnskej taxíkář je něco jako profesor z Oxfordu mezi taxíkáři.
Angličani mají spoustu slov pro ulice, takže můžete mít Abbey Road, Abbey Street, Abbey Parade, Abbey Walk, Abbey Wharf, pak jsou ještě Mews, Circus, Court, Gardens, Place, Row, Gate, Park, Square, Center, Crescent, Side, Way, Avenue etc. Takže si to musíte pamatovat přesně. Protože Londýn jsou v podstatě slepený vesnice, tak se přesně stejná jména mohou navíc opakovat, takže přímo Abbey Road se opakuje 6x a liší se jen čtvrtí, ve které jsou. Navíc kdysi část ulic přejmenovali, takže tehdy lidi řekli, že jedou do "bývalé Ann street" a ona to už dávno byla Linda street v Battersea nebo Bevan street v Islingtonu. Známej, co dělal v hotelu portýra, měl "svý" taxíkáře, který mu dávali 5 liber diško, když pro ně měl rito na letiště. To ještě taxíkář někdy dostal navíc všechny drobáky (jako i bankovky), protože se klientovi nechtělo to schovávat napříště.
Pak v Londýně byly tehdy ještě minicabs, což vypadalo, jako normální auto a vozilo vás to víceméně jen po nejbližším okolí (na Londýnský poměry). Teď už tam taky jezdí Uber a pravý cabbies rychle mizí.
Já jezdil letos taxíkem nejvíc v životě. V našem SudetenTown jede autobus jednou za půl hodiny a stojí dvacku a taxík nejlepší taxislužny 2km po městě stojí 60kč, takže jsem jim nechával 40kč diško. Když máš matku v nemocnici a spěcháš, tak ti to ani nepřijde. Mají call centrum s voláním zdarma, asi 10-15 taxíků, na kterejch se všichni střídaj, tak je ani všechny neznáš, protože za tu chvilku si ani nepokecáš. Ale máme řidičku ranařku, řidičku mámu od gymnazisty, tak 25 letýho zamlklýho vousáče, křapíka s cukrovkou, flegmatickýho fotra, přátelskýho hovornýho, popletu a další.
Přijde mi to, že tví pražští taxíkáři, to už je s nima něco jako měsíční chození u teenagerů, kdežto tady to je jak úlet v hospodě či klubu.
A.P.
No s těma matkama do porodnice, to úplně nevím, jestli jako taxikář chceš. Asi se plodová voda uklízí líp než blitky, zato je jí víc a než ti uschne sedadlo...
VymazatS tím ježděním zadarmo, to jsi mi připomněl ještě jeden typ taxikáře: Sebelítostivka. Jeden taxikář mi povídal celou cestu o tom, kolik lidí ho okradlo. Že si v cílový destinaci jen skočili vybrat prachy-a už je nikdy neviděl. Tenhle byl teda fakt i smolař, protože říkal o tom, jak mu jeden klient omlátil pásem dveře. Ale že se ukázalo, že je to právník a tak místo příspěvku na opravu dostal ten řidič ještě seřváno, že to neměl líp zajištění a co si to dovoluje.
Na ten místopis jsou právě hrdý ty starší pražský taxikáři. A jsou zhrzený, že to mají současný řidiči v tomhle ohledu s navigacema úplně zadarmo. Ani se jim nedivím, protože nadřít do hlavy kvantum úplně zbytečných informací, který v současnosti zcela postrádají hodnotu...no, kdo z nás je na druhou stranu nemá, jen poskládaný z jiných oborů.
Z těch tvejch by mě nejvíc zajímal popleta. V Praze je to taky samej one night stand. Zatím jsem žádnýho nepotkala dvakrát.
Sebelítostivka - To je takový sebenaplňující proroctví. To člověka přímo ponouká ho okrást taky. To je jak holka v baru, co se na potkání svěřuje, že jí každej ošuká a odkopne. Nakonec si řekneš, že to maj oba nějakým způsobem rádi.
VymazatTy informace, co se musej nadřít, jsou užitečný, ale když je ten vedle snadno vygoogluje, tak ta dřina nepřinese nic moc navíc. - Jenže je to jako s Kovym, co točí videa, jak je zbytečný se učit. Třeba letopočty. Studentíci to hltaj s nadšením, jenže informace na dosah nejsou informace v hlavě. V tom je ta zrada.
Když se tě zeptaj, na to, kdy byla bitva na Bílý hoře, tak oběma metodama dáš správné odpovědi, ale když to datum nemáš v hlavě, tak ti nedojde, že ve stejným roce první Otcové poutníci připluli do Ameriky.
To je ještě akademická otázka, ale slavný zoolog Konrád Lorenz popisoval, jak mu jeho znalosti zoologie v gulagu zachránily život, protože z hlavy věděl, které žáby jíst může a které jsou jedovaté.
Informace v knihách, které neměli Zeman s Klausem v hlavě, nás všechny stály asi půl miliónů (krát inflace od devadesátek) na osobu. Jste 4, tak to jsou 2 mega (x inflace). Plus 30 000/osobu ročně. Mohli si to kdykoli najít, ale muselo by je to napadnout a ono je to nenapadlo.
Jak jsi nedávno něco přirovnávala k rande s klukem, jehož jsi poslední zoufalá šance, tak jeho neznalosti a ubohej dojem jsou taky jen o pár větách.
Popleta přijel správně na adresu, jen do jiný čtvrti.
Chytrý lidi někdy rychle pochopí princip, ale neuvědomí si, že u něčeho musí být fanaticky pozorní ke každému detajlu a v praxi pohoří.
A.P.
Sebelítostivka-nio popravdě si nevzpomínám, kdo s timhle přístupem ve mě naposled vygeneroval nějaký pozitivní emoce. Většinou je to jak říkáš. Část lidí to chápe jako jejich návod k jejich použití, pro někoho je to otravný a v nejlepším to v tobě vykřesá pocit vděčnosti, že tě tyhle lidi neoblopujou úplně všude.
VymazatJá myslím, že nějakej základní rozhled je fajn mít. A tím nemyslím nadřený letopočty z dějáku, ale kontinuální dospělý vzdělávání, klidně i podcasty a zajímavý youtube kanály. Protože když ty věci vůbec neznáš, tak tě ani nenapadne, co si k nim máš promptovat přes AI. A bavit se jen o počasí, drahotě nebo konspi brzy omrzí.
Chudák Popleta. Třeba se stal jen obětí shody ulic v google maps a teď se s ním tahle přezdívka nese i tady online. Napořád.
To stal. Teda, je to ta samá ulice, co vede přes dvě části města a najednou začali číslovat znova. Ale já call-centrum upozorňoval, kterej to je kus. Stane se. To mi připomnělo, jak divně Angličani někdy číslujou domy v ulici. Na jedný straně je třeba 47, 49 a druhej chodník naproti 10, 6, 13. To tam pak lítáš jak magor a dumáš, co se asi tak přihodilo, že to očíslovali zrovna takhle.
Vymazat-
To je právě to. Základní přehled beru tak na úrovni pochopení látky gymnázia. Jenže on je rozdíl, když se něco právě nadřeš jak ty letopočty. Já si třeba jen četl knížky o astrologii, ale známej se to naučil. Měli jsme přibližně stejný názory, ale on pak byl schopen líp argumentovat. Mě by dělalo problémy mluvit s někým, kdo na astrologii nevěří, ale naučil se všechna znamení a domy a konjunkce, ví, že Hadonoš taky patří do zvěrokruhu a jak se to časově posunulo od doby, kdy to ustavili.
Já bych už nebyl schopen pořádně argumentovat, proč to pro věštění vlastně nevadí. On jo. Nebo bych nebyl schopen vysvětlovat, jak ty planety přeci jenom mohou na tu dálku působit. Někdo s většíma znalostma fyziky a biochemie ano. Já si už nepamatuju, kdo dělal statistickou analýzu důvěrohodnosti astrologických předpovědí a jak přesně mu to vyšlo. On to věděl z hlavy.
Nebo kamarád měl v dětství WC polepený mapama, takže se naučil i rozlohy zemí a věděl, jak moc mapy klamou a která země je jak velká.
Ty zas víš přesně, jak to vypadá v Ománu, jak dlouho se tam letí, jak dlouho se tam kam jede. Já tak, tak vím, kde to je a znám pár fotek.
Jednou jsem poslouchal Jelínka mluvit o Jágrovi a napadlo mě, že Jágr je tak trochu jako starý roztržitý profesor, co vejde do třídy s kružítkem a pravítkama a hned řeší na tabuli geometricko-mechanické problémy. Takže me poprvé v životě zajímal i hokej.
--
Já se AI ani na nic neptám. Teď to sice google vyhazuje sám od sebe, ale moc věřit se tomu nedá. Jednou jsem testoval chatgpt, dávalo mi to odpovědi jak, školácký výpisky z wikipedie a ani "AI terapeut" nic nechápal. Furt se ptal, jak se ohledně toho cítím, když jsem se ptal na motivace historických osobností.
Bylo jak před-AI z osmdesátek, co dávala univerzální odpovědi jako "do žen nevidíš" a bylo jich asi 20, takže to chvilu vypadalo jako konverzace, ale podstatou to spíš bylo jak náhodně otevírat knihu věšteb.
A.P.
Myslím, že v dospělosti je to fakt těžký do sebe něco nadřít. Ve škole to děláš kvůli tomu, že za to něco získáš, maturitu, absolutorium, diplom. V dospělosti může být motivace maximálně práce (ale ta tě stejně asi musí bavit, abys byl ochoten si v ní dobrovolně rozšiřovat vzdělání). Takže většina lidí "nedře", ale zajímá se o to, co je nějakým způsobem baví. A do toho mají lidi ještě různý typy paměti a vyobrazování si vzpomínek, tvoření kontextů, takže někdo to má sice tak, že si vytvoří skvělý souvislosti, ale nepamatuje si autora knížky a pak se můžeš bavit "jó, to napsala ta ženská, co dělá i do psychoterapie a neurodivergencí a jmenuje se to, ééém". A někdo si vybaví přesný citace, ale neudělá širší souvislosti. Kdo z nich pak působí jako chytřejší?
VymazatJá už AI používám každej den. Jasně, někdy halucinuje, ale u důležitých věcí si to ověřuju a fakt mě baví, jak se posunula grafika a úpravy fotek. O překladech a shrnutích ani nemluvím. Ale je to spíš tak, že zaslechnu něco zajímavýho v podcastu, nebo mě YT hodí nějakej zajímavej content a já si ho nejdřív nechám shrnout a pak se doptávám na konkrétní věci, co mě zaujmou. Ono se to dramaticky a za hrozně krátkou dobu posunulo celý a teprve se posouvat bude.
Druhou stranou ale, že díky nesprávnmýmu použití dementíme možná ještě víc než ze socek. Kolega třeba promptuje i texty mailů a vlastně skoro všechno. Občas si jeho mozek představím jako morbidně obézního američana před telkou, kterej do sebe láduje dopamin a pak ho musí vyprošťovat hasiči, když potřebuje k lékaři.
Je to těžší, ale kromě té dané věci se také naučíš se učit těžké věci to se ti pak bude hodit při učení dalších těžkých věcí a příště to už bude snadnější. Navíc pravidla u jednoho budeš objevovat i na dalších místech.
VymazatGurdjieff se dokonce učil jen pro tu námahu. On říkal učit se je otázka vědomého utrpení. Bylo to něco jako když zvedáš v posilovně těžkou činku. Je to ještě námaha nebo po čase už i zábava?
Evoluce neprobíhá úplně jak se ji učíme. To není "příroda to udělala proto a proto". To je: "příroda to udělala naprosto náhodně, ale ono se to hodilo k tomu a tomu" (a zbytek trapně umřel, milé děti).
Když se naučíš jazyk, tak se současně naučíš učit se jazyky. Navíc další jazyky jsou příbuzné. Naučíš se francouzsky a rozpoznáváš podobná slovíčka v italštině a španělštině. Taky v latině. Budeš tak nějak přibližně rozumět i psané rumunštině. Taky angličtina je někde z 90 % francouzština. Angličani jsou původem germáni a jejich nejčastější slovíčka jsou germánská. Okolo toho je nabalená francouzšina/latina, kterejma mluvila šlechta/vzdělanci. Pak tam jsou slovíčka převzatá z jazyků v koloniích (šampón, veranda, pyžamo) nebo jinejch evropskejch zemí. Ve francouzštině řeknou 80 jako čtyři-dvacet a je to pozůstatek keltštiny.
Napříč má angličtina ještě přízvuky, což jsou zbytky jiných jazyků, ze kterých zůstal jen způsob výslovnosti. - A pak najednou zjistíš, že úplně stejně jsou poskládaný galaxie a dá se zpětně vyčíst jejich historie. Podobně také Sluneční soustava. Ale také Bible. Stejně se dají číst i domy a taky města. Můžeš chodit po Praze a "číst" kdy která čtvrt byla postavena. Můžeš "číst" že prvorepublikový dům v barokní čtvrti znamená, že se tam bouralo a znovu stavělo a kdy. V Londýně vidíš, kam na předměstí dopadly bomby, protože tam je v domech mezera a postavenej jinej typ domu. Taky vidíš v centru, kam bomba žádná nedopadla, protože tam najednou stojí pár secesních domů uprostřed moderních budov. V Kolíně nad Rýnem si před jediným secesním domem najednou uvědomíš, že to byl jedinej dům v celé ulici, co zůstal stát po náletech a dojde ti, jak moc to muselo bejt hrozný.
No a stejný poskládání uvidíš i u života. Když na začátku nějaká buňka něco "vymyslela", tak se to dostalo najednou do jinech buněk. Mitochondrie býval samostatný organismus. Viry byly samostatné organismy nebo poloorganismy. Původně se buňky kopírovaly dokonale, ale pak "vymyslely" chybné kopírování, protože tak do stejného prostoru nacpaly více informací a ještě dosáhly větší plasticity, takže se snadněji přizpůsobují okolí. Všechny ty "syndromy" Dawnův, Williamův, Marfanův atd jsou jen rub toho, že se nám zvolna rozšiřuje gen inteligence nebo, že se v Itálii objevil gen na udržování hladiny cholesterolu nízko.
VymazatZa kovidu mi najednou docvaklo, že tvoříme jeden , protože se viru bráníme jako celek. Rostliny jsou houby s pozdějším připojením vlastních rostlin. Les není jen skupina stromů, ony jsou všechny propojeny a v USA mají dokonce les, kterej je jedinej organismus, protože strom má dodaleka rostoucí kořeny a ty po určíté době nechají vyrašit zase novej kmen.
Národy a jejich povahy jsou poskládaný podle jejich jejich historie. Balkán je divoký, protože je ještě traumatizován tureckou okupací. Němci válkama a Atlantické státy koloniální expanzí. V Latinské Americe se zase překrývá místní historie s koloniální a pokaždé jinou.
Napříč kulturami probíhá v národech několik vývojů najednou. Jeden je psychologický, v péči o děti, takže jsme čím dál menší psychopati. Další je cyklický, kdy se období pokroku střídají s reakčním vzepnutím iracionality. Technický vývoj vynálezů funguje podivuhodně podobně jak evoluce. Nové věci (motory, elektřina, elektronika) jsou postupně "montovány" do všeho starého. Nahromaděné, ale nevyužité vynálezy se začínají využívat za krizí, jakoby si to řeklo "není čas na hrdinství, když už teda ty auta máme, tak je budeme teda i používat, i když se nám nechce". Stejně tak drony. Ty ve skutečnosti používali už v roce 2014, ale až současný konflikt je dostal do popředí a máme nesmírně smrtící dronovou válku, kam se na ní hrabe dělostřeba.
Za druhé světové války bojoval proti technicky zdatnějšímu Německu zaostalejší SSSR se západní pomocí, ale může se to otočit a říct, že bojoval technicky zdatnější západ pomocí sovětské lidké síly, kterou by sami v takovém množství nesehnali. Každopádně některé sovětské průmyslové továrny byly modernější než německé, protože je dostali celé od USA, takže tam měli výrobní linky, kde dokázali vyrábět sofistikované zbraně i nekvalifikovaní dělníci, ženy a starší děti a Sovětský svaz chrlil zbraně tempem, kterému Němci nezvládali stačit. Zase skládačka.
Jednou jsem poslouchal Pat Brown, policejní profilerku, rozebírat vraždu Kleopatry. 30 let práce policejní profilerky shrnula mimo jiné do knihy o vraždě Cleopatry. Osud tomu chtěl, že pak byl dokument o zastřelení JFK a tak nebylo nic jednoduššího než použít její metodu na jeho případ. Podobně to je s dalšíma "tajemstvíma," které nakonec zas až tak velká tajemství nejsou. Pomlouvačná kampaň proti Babišovi, Trumpovi atd zase přímo vybízí ke klasickému komentáři "Již staří Římané" protože i oni uměli skvěle pomlouvat, jak nám dokazuje špatná pověst Nera.
I celá historie je skládačka faktů a mýtů, protože čert vem pravdu, když se nám nějaký příběh líbí víc. Kdo by chtěl vědět, že Hus byl tlouštík a ne asketa s planoucím pohledem. Žižka nebyl tak úplně prostý zeman lambda, ale měl přeci jen vysoké postavení u dvora a spontánní vyhození novoměstských konšelů bylo pečlivě "mediálně" připravené. Také francouzské ženy protestující proti králi u Louvru byli ve skutečnosti převlečení chlapi a celá francouzská revoluce vypadá tak trochu jako barevná revoluce někde v Gruzii. Královna sice řekla "Ať jedí koláče," ale ve smyslu ať jim dají v kuchyni koláče, aby se najedli a uklidnili.
Ve skutečnosti, čím víc toho znáš, tím je to menší námaha, pořád se ti objevují nějaké souvislosti a je to jak vyhrabávat ze země poklady.
Vymazat--------
Zrovna toho dementění se neobávám. Jak si psala o tom, kdo si pamatuje souvislosti/podstatu, ale ne jména, tak to mám já. Dříve jsem chvíli čekal, než jsem si vzpoměl, že ten slavnej herec byl Nicholson, později jsem hledal v ČSFD herce ze Shiningu a teď to zadám jako vágní otázku. Já nemyslím jen ve slovech. Spíš bych řekl, že slova jsou jen filtr. Pamatuju si, že jako dítě jsem přemejšlel nad věcma, na který jsem neměl ještě slova. Když jsem byl dospělej, tak zas děti kolem mě někdy řekly věci, které byly kostrbatě řečeny, ale myšlenka sama byla správně. Taky jsem někdy honem rychle zapisoval texty ve směsi jazyků, abych to nějak řekl. Taky při psaní básniček jsem měl v hlavě jasnej koncept a práce byla ho jen převést do slov.
A lidi, co jsou dementní natolik, aby věřili AI byli před tím dementní stejně, jen věřili všechno nějaké autoritě. Teď maj za autoritu AI.
Mě AI fota spíš znechucujou. Krásný AI holky jsou pro mě jen bléééé a na fotkách hledám drobné vady, podle kterých se dá poznat, že holka byla doopravdy živá.
Ze socek se taky nedementí. Nebo jo, ale ne přímo kvůli nim. Ony jsou dělané podle naší přirozenosti, která se nemění, jen se změnil svět okolo a tak to dopadá teď jinak. Já jsem taky dostal cukrovku jen proto, že žiju ve světě, na který nejsem dělanej. Jsem dělanej na svět, kde sladkého moc není a žiju ve světě, kde je sladkého plno. Navíc dřív bylo třeba vynakládat více námahy, k získání sladkého, takže člověk cukrovku ani pořádně dostat nemohl. Za počítačem tolik cukru nespálíš, ale ten je teď skoro ve všem.
Je normální, že lidi stojí o pozornost. Děti o pozornost rodičů bojují, protože na tom záleží jejich přežití. Proto jsou také děti tak strašně roztomilé. Kde asi jsou ty, co nebyly? Správně děti, ty vyhrály Darwinovu cenu a pomřely.
Sociální síť lidem jen dává to, po čem prahnou. Pozornost. Kdyby ne, tak by uchřadla, jako ty ošklivé děti a její místo by zabrala jiná sociální síť. (Ale nebojte děti, je jedna ostrovní země, kde jsou i děti ošklivé. Jmenuje se Anglie a děti tam jsou stejně ošklivé jako všechno ostatní a každej je rád, že má alespoň nějaké.)
Co je lepší? Mít alespoň virtuální pozornost nebo nemít žádnou?
A.P.
Čím začít. Nikdo nejsme na tenhle svět dělanej. Bohužel je evoluce nechutně pomalej proces. Jak dlouho asi bude trvat, než si naše a nový generace zvyknou na mikroplasty, ftaláty, bifenoly, zplodiny z ovzduší a umělý jídlo z polotovarů? Zatím to podle rapidně se zvyšujících případů rakoviny u mladých lidí moc nevypadá.
VymazatNa druhou stranu, s cukrovkou bys ještě před 100 lety byl odsouzenej k celkem rychlý smrti, ale dneska je to na úrovni žít s kompenzovanou chronickou nemocí stejně dlouho jako vrstevníci. Tím to nechci snižovat-všechny komplikace a každodenní otravnost hlídání si cukru, jídla a všeho.
Ze socek se dementí celkem solidně, mimo jiný už je prokázaný, že mají vliv i na deprese a úzkosti (hlavně) mladých lidí. Jen je to zatím nový-stejně jako když bylo v první polovině 20.st. moderní kouřit a moc se neřešily následky. I Betty McDonald hulila i po tuberkulóze zaléčený v sanatoriu a v tý svý knížce nechávala hulit i svý dcery. Podobný to bude s AI - prostě nám při špatným používání bude postupně zakrňovat mozek a kritický myšlení, až se zdrcnem na úroveň rosolů pasivně konzumující lacinej dopamin.
To čtení domů by mě bavilo, ale nemám k tomu bohužel background a možná ani všímavost (pokud to není vyloženě něco, co tě udeří do očí na první dobrou, třeba ten růžovej dortovej hotel na Želivskýho nebo termitiště Pitomia). Třeba v tom domě na Vinohradech, kde jsem žila předtím, bylo za druhý světový vybombardovaný poslední patro se střechou. Dostavěli ho znova, ale za levno-to patro s ním i stropy horních bytů je nižší a mezi těma bytama bylo všechno slyšet, jako by byly ty zdi z papíru. Ten barák byl ale taková směs všeho možnýho. Dole byl ještě záchod na chodbě, jako to bylo dřív. Sklep jako z horroru. Původní zdobený zábradlí se průběžně měnilo za plastovou trubku. Vyfešákovanej prvorepublikovej vinohradskej činžák se měnil, ale jen k horšímu a levnějšímu. Vypadá stejně doteď. A dole je nejspíš od 70tek pořád stejná hospoda, to je aspoň skanzen. Lidová putyka uprostřed luxusního srdce Vinohrad. Vsadím se, že nad tím okolní majitelé pohrdají a zároveń se bojí, že to snižuje hodnotu jejich vlastních nemovitostí.
nevidět. Kromě těch velkejch poškození jsou ještě malý změny. Přetřou se okna, chodba, zábradlí, futra. Vymění se lampy, zvonky, schránky, dveře, vypínače, radiátory, komíny. Na zdi domu na Národní se namaluje nově "mramorový" obložení.
VymazatPak degradace - barvy na oknech se zase oprýskávaj. Usazuje se špína či mech na sklech (hovna na zdi, jestli tam babka vylejvá nočník). Někdy tam něco roste. Reznou venkovní zábradlí. Na omítce se pozvolna objevují stejkance (pod římsama). Usazuje se na ní prach, rez, omítka šedne, ale někde je to opršelý. Jindy opadává. Špiní se vápenec.
Na Štefánikově je barák, na kterým je omítka opravená, ale není v barvě, takže je celá flekatá. Na některejch oknech jsou vyměněný okna za jiný. Na jinejch barákách jsou vybouraný původní okna a dali tam jedno trojdílný. Někdy sundají klasickou secesní omítku a dají na to břízolit nebo to zateplej a ty vidíš, že majitel měl konexe na magistrátu. Některý zateplený omítky pak obsaděj ptáci a vyklovou si do polystyrénu hnízda. Jinde jsou hovna po holubech či pavučiny s muškama. Fleky po vzlínající vodě a pak podříznutí domu. Plíseň. Vidíš, že je to trochu opravený. Vyměněný dvaře za moderní (3 různý na patře). Jiný domy jsou celý předělaný na moderno, protože měli peníze. Jen je za omítkou starý zdivo, zazděný okna.
Na bydlení se předělávají půdy, suterény, obchody. Byty se spojují a rozdělují.
K činžákům z konce 19 jsou přistavěný vnější moderní výtahy za 2 mega. Na dvorech se objevují a mizí kůlny či garáže.
V baráku v Sudetech máme byt na půdorysu jako sousedi nad a pod, jenže nad to maj zašlý, jak to 30-40 let jen pomalu stárlo a žloutlo. Dole ho vylepšujou, je to nový, ale tak, že obložej vnitřní zdi záchoda vnějším obkladem. Někdy se dělá předělávka starého bytu najednou, na prodej/pronájem, jindy tam bydlí mladý pár a předělává postupně, jak mu choděj peníze. Pak se rozejdou a byt je modernizovanej jen napůl.
Jestli si chceš něco pořádně prohlídnout, tak to nakresli.
Teď mě napadlo, že doktoři vlastně takhle "čtou" naše těla.
---
VymazatTaky jsi si asi při cestování všimla, že jsou úplně jiný krajiny. Přejedeš hranici z Německa do Čech a je to hodně viditelně jiný. Ale taky z Belgie do Holandska nebo z Francie do Anglie. Je to jen o tom, jak ji udržují.
Z letadla se dá najít lidarem kudy vedla jantarová stezka. Dodnes tudy vedou silnice od Baltu k Středomoří. Když tam jsi, tak vidíš jen metr, dva hluboký úvoz. Čertová brázda je také pravěká dálnice, rovná a dlouhá. Jsou vidět bývalé železniční tratě, lomy a doly, dnes už jezera, ale také provaly dolů ze středověku. Některé kapličky jsou ještě předkřesťanské, původně je stavěli, aby měly duše kde odpočívat, pak na to křesťaní přidali kříže.
Z letadla jsou vidět tisíce let staré hroby a to i ty žárové, kam jen vysypali popel. Ještě doteď tam je víc živin. Různé valy a mohyly. Jsou rozvalená opida skrytá v lese. Opuštěné vesnice, moderní i pravěké. Zkrachovalé socialistické pokusy o moderní vesnici, kde postavili bytovky uprostřed polí. Soudruhům nedošlo, že když už bydlíš tam, kde chcípl pes, tak chceš mít aspoň kus zahrady se záhonkama a kurníkem, topit si dřevem z lesa, mít vodu z pramene a ovocný stromy. Taky nechceš bydlet na větrné hůrce, ale v chráněném údolí.
Na místě zůstávají stará opevnění z druhé světové, z pravěku, středověku, ze socialismu.
U nás máš pozvolný růst civilizace. V Británii byl růst, úpadek, růst. Někde máš uprostřed pole zbytky římské vily jen 2O cm pod povrchem i s topením pod podlahou. Z Hadriánovy zdi někde zůstaly jen základy... a zbytek se proměnil v domky okolo, jinde stojí celá. (Moje chalupa je zas častečně z kamenů sebraných při stavbě železnice.)
V rohu opuštěné římské pevnosti s rovnými ulicemi, se zdmi z cihel a střechami z tašek si Anglosasové postavili vesnici z trámů, proutí a mazanice. V Irsku mají celé suché zdi kolem políček z vyoranejch kamenů. Půvabné staré domky byly během pár let nahrazeny novými, pohodlnými šunt-domy za euro dotace.
Kolem opuštěnejch římskej silnic vznikaly o staletí později nové vesnice.
V Kongu vidíš opuštěný bungalov s bazénem, ale má propadlou střechu a v bazénku už rostou stromky.
Evoluce může bejt někdy strašně rychlej proces. Psi vznikli během pár generací. V podstatě to jsou vlci se syndromem. Zebrám se během pár generací udělaly pruhy. Naproti tomu gen inteligence se jen pomalu, tisíce let rozšiřuje populací, protože to samo o sobě zas takový plus není. Na druhou stranu někde před 5-8 000 lety prý došlo k likvidaci asi 85% mužský populace. (Podle mě vznik náboženství).
VymazatOpice, třeba malpy, mají hlavu obličejem dopředu, když jsou na všech čtyřech. My koukáme dopředu, když stojíme na dvou. Když jsme na čtyřech, tak koukáme do země (a vlastně ani nemůžeme být na čtyřech, jsme na kolenou). To přišlo naráz. Jeden gen jinak a hlava přirůstá jinak, jsi pánem tlupy a máš takovou výhodu, že potomci ostatních odpadnou jak strup.
Nevím, jestli jsi někdy slyšela Flégra a tu jeho teorii o "zamrzlé evoluci". Tak nic takového není. Evoluce běží pořád stejně naplno, jen když udržuje stejný kurz, tak není vidět.
Rapidně se zvyšující procento rakoviny znamená, že evoluce jede na plné pecky. Jen se díváš na špatnou půlku populace. To je ta, co přežívá, která se vyvíjí správným směrem. V krajině kolem Černobylu jsou zvířata ve formě. Kdo nezvládá radiaci a má 6 nohou, ten rychle skončí v něčím žaludku. Ostatní jen kvetou, protože je neruší lidi. Radioaktivitu zvládají ti, co mají hodně steroidů. Je to tam jak rezervace.
My můžeme trávit sýry-mléko, kdo nemohl, přežíval normálně v dobrých letech, ale šlo mu o život v těch špatných a i jedna potravina dělala rozdíl.
Heydrich jednou řešil, že vlastně tím, že zabíjí židy v koncentrákách, tak jim přežívají ti nejnebezpečnější. Stejně tak přeživší z koncentráků někdy na půl huby přiznali, že ti nejlepší tam zůstali (myšleno ti nejméně sobečtí, ochotní se obětovat pro druhé, co nebyli občas svině). - Přírodu neošidíš.
----
Rozdíl u cukrovky tehdy a dnes je v tom, že teď alespoň víš, co máš vlastně dělat. Nenapadne tě, že jsi vyčerpanej z toho, že se málo hejbeš. Nenapadne tě, že můžeš jíst vařený brambory, ale ne pečený a už vůbec ne hranolky. Že máš jist ovoce, ale nesmíš smoothie a nesmíš banán, kokos, ananas, hrozno atd. Že máš jíst jen 100g bílkovin, ale 5x denně.
Sousedka má taky cukrovku, ale ta těch 10000 kroků nachodí snad denně. Zas si denně dá kousek bábovky nebo čokolády. Jinej soused umřel do roka, dvou - kašlal na to. Labuda nedržel dietu a nakonec dostal z cukrovky infarkt. Mě šla dieta hned snadno. Nevím proč, není to o přemáhání a vůli. Kamarádka mi dokonce říká, že se v tom vyžívám, ale je to ona, kdo mi vyprávěl o známým, kterýmu uřízli kvůli cukrovce obě nohy.
Jenže taky cukrovka ničí nohy neuropatií a chodíš jak Zeman, ničí to zrak, je z toho někdy demence, poškození ledvin, poškození srdce, poškození plodnosti atd. Já tu můžu bejt ještě 20 let a zrovna tak jen 3 roky.
---
Nevím, jak moc se dementí ze socek, ale podle mě jsme spíš Homo sapiens idioticus. Jsme sice dost chytří na to, abychom jako druh vyzkoumali, jak chytit které zvíře, jak vyléčit jakou nemoc a postavit nějaký stroj, ale zároveň máme vlohy zarputile dělat úplné šílenosti.
Je to náboženství, ale odečti boha a máš veškeré ty -ismy, za kterými se jinak slušní lidé ženou přes mrtvoly s fanatickým zaslepením a ještě si myslí, jací jsou dobráci.
Vedle toho jsou nějaký socky jen prkotina, jak další droga na ulici.
Socky potřebuješ proto, že chceš někam patřit, někde mluvit, o tom, co tě zajímá, dostávat validaci a pochvaly i když to je jen za jídlo, co jsi si koupil. Ale jinak o svý normálnosti, správnosti vnímání světa. Teoreticky ti to má poskytovat tvý okolí, ale to na to často nemá čas, inteligenci nebo jen duchapřítomnost.
A.P.
PS: Na začátku chybí řádek:
VymazatTo čtení domů ti jde daleko líp, než šlo mě. Jako samo od sebe. Pak jsem dělal s lidma, co to dělali, jak dejchali. Zas to nejde nevidět.
A.P.
Vedle auta jsem se taxikáři vyblil v neděli 15.4.2012 hádám okolo sedmý ráno... Chvilku předtim jsem dovítal Komtesku.
OdpovědětVymazatTo on mi ten taxikář zastavil před domem, to auto se tak jako zhouplo, mně se udělalo blbě, a tak když mi sdělil cenu jízdy, jen jsem mu ztopořenym ukazováčkem dal na srozuměnou, že jako "...momentíček, jen si tady vedle něco odložim...", otevřel jsem dveře a ulehčil si od šavličky.
On byl velmi pro humor a když jsem mu řekl, že jsem slavil čerstvou dceru, dal mi slevu.
Já už právě nemůžu jezdit Liftagem, protože jednou se mi nepovedlo dojet ani nadvakrát. Pokaždé jsem musela předčasně vystoupit a bylo mi blbý nechat taxi čekat, než dobliju. A bojím se, že mají taxikáři interní hodnocení zákazníků a už si u nich neškrtnu, i když škoda jim žádná nevznikla.
VymazatGalahad: Tak tyhle blitky budiž samozřejmě odpuštěny a ještě, když jsi byl tak ohleduplný a stihl sis včas vystoupit (a dokonce i poodstoupit! Že ses jen jednoduše neopřel o auto a nepoblil ho:D)
VymazatAnonymní: Já myslím, že mají nějaký interní CRM. Minimálně Sebelítostivka zmiňoval, že ty neplatiče práská na Liftago a jsou blokovaný. Budeme váš případ dál vyšetřovat a ozveme se s výsledky pátrání, zda se do interních seznamů zapisují i Pobliťáci!
Já nevystoupil. Jen jsem se vyklonil... :-)
VymazatAjo, já to pochopila, že jsi z těch dveří vystoupil:) No to je jedno, z otevřených dveří jsi obviously nepoblil aspoň celou karosérii:))
VymazatTaxíkem jezdím zcela výjimečně, možná proto, že do Dobřichovic je to z Prahy dost drahé i s poctivcem. Jenom letiště ve čtyři ráno, to prostě jinak nejde. Ale pamatuju se, jak se mě taxíkář z letiště do Dobřichovic po mém návratu z Japonska ptal, jaké tam mají taxíkáře (tam jsem kupodivu taxíky občas používal), tak jsem musel připustit, že jsou úslužní, přesní, vracejí i drobné, neříkají mi vole a řídí v bílých rukavicích. Byl pak celou cestu zasmušilý v představě, že by to sem snad taky někdy přišlo.
OdpovědětVymazatTak to si může pán oddychnout, myslím že japonské standardy rozhodně nejsou za dveřmi:))
VymazatPamatuju si, že kromě úslužnosti řidičů mě japonské taxíky zaskočily tím, co vše v Japonsku může fungovat úplně obráceně než "v normálním světě": Volné taxíky totiž svítí červeně a ty obsazené zeleně :-).
VymazatJeště je jeden typ taxikáře, je dost odlišnÿ od těch, co popisuješ, a to taxidrajvr matka svých dětí. Mám zkušenost, ale naštěstí se dá léčit, v osmnácti řidičák a mazej, synku :)
OdpovědětVymazatTak to je u nás potlačeno faktem, že mám propadlej řidičák a jsem zarytej pasívní neřidič:)
VymazatŠťastná to žena 😂
VymazatSkvost!
OdpovědětVymazat