Spolek ryšavců

 

„Dnes je to přesně rok, co jsem Vás viděl v aplikaci Freelo“ napsal mi dneska ráno mail pan Karel s vyčítavě pozdvihnutým obočím. „Za ten rok jsme spolu ušli obrovský kus cesty…“ útočí dál Karel na city ve sladké nevědomosti, protože na tohle Psici nenachytá. Ne podruhý.

Ale když už máme dneska s panem Karlem to roční výročí, ať z toho máte něco aspoň vy. Freelo byl online projektový nástroj start-up redakce Forbein. Taky vám to připadá jako Forbes z Wishe? Není to jediná paralela.

Jak už víte, vydělávám si jako holka od serverů, ale i přes ušlechtilou ocel racků a chirurgicky sterilní sály datovýho centra mám v hlavě neustálý přetlak. Něco jako ty sopky na Islandu 800 km pod zemí, který sice jednorázově nezastaví leteckou dopravu nad Evropou, zato z nich neustálé odtéká láva několika sopečnými kanály a všichni věděj, že to dalších 50 let nebude jiný. Trocha z bublajícího magma se odleje tady přes blog, občas něco napíšu pro pár věrných klientů, občas píšu články pro online magazíny.

Forbes z Wishe

Forbein tehdá hledal exkluzivní redaktory za exkluzivní autorské honoráře, tím myslím zhruba pětinásobek běžné sazby. Na online pohovoru se tvářili mega ambiciózně a pro nás 15 vyvolených se uspořádal velkolepý raut, kde teklo šampáňo a šéfredaktor František měl zanícenou speech o zahraničních investicích a plánech na předplatitelskou sekci. Bylo to jako u zrodu New York Times, jen jsme neměli ruce od inkoustu a na konci mejdanu pan účetní Františkovi zakázal objednat další ústřice.

První měsíc šel skvěle. František se mohl každý pondělí na online poradě přetrhnout nadšením: Fantastická témata! Nová éra české žurnalistiky! Ohromení čtenáři!

„A když jsme u těch čtenářů, kolik jich tedy za ten měsíc máme?“ zeptala jsem se s upřímným zájmem. „Mno, organický provoz je, ehm, zatím nižší, že, LOGICKY, zakoktá se František, „protože ještě neodstartovala naše dechberoucí exkluzívní kampaň, že“ dodal a setřel si tři kapky potu z čela. Ale nikdo z nás nic pichlavého nepodotkl, protože nám všem před meetingem pípla SMS s příchozí platbou za články.

Zavřete oči, odcházím

Další měsíc ale tahle sladká příchozí SMS nepípla. František se na poradě týmu tvářil jako gladiátor, který svýma vlastníma rukama uškrtil bengálského lva. „Zahraniční investor z našeho projektu vycouval, ale s panem účetním tomuto projektu tak věříme, že do něj vložíme vlastní peníze. To samé samozřejmě můžete učinit i vy“ nabízel nám štědrý František spoluúčast na svém létajícím cirkusu a nikdo z nás naštěstí nebyl tak blbej.

Přesto se tento měsíc nesl ve znamení loajality. Psali jsme s výhledem, že za měsíc nám přijde platba i s doplatkem a bonusem za prodlení. Mně platily složenky servery, ale v týmu byly i samoživitelky a lidi, kterým František visel peníze za elektřinu, nájem nebo aktovku pro prvňáka.

Další porada se nekonala, František šel totiž hledat svou novou firemní vizi do Španělska, kde prudká bouře potrhala dráty a zapříčinila masívní výpadek internetu. Od tohoto okamžiku jsem věděla, že je to v prdeli, a začala jsem to celý brát jako psychologickou sondu do hlavy patologického lháře.

„Asi se divíte, proč dnešní poradu řídím z auta“ ozývá se po týdnu František a utírá si z čela kýbl potu. „Nechtěl jsem vás tím zneklidňovat, ale mám čerstvě diagnostikovanou rakovinu a jedu do nemocnice na vyšetření. Prosím omluvte mě, vaše honoráře jsou v bezpečí“, zamačkává František domnělou slzu, ale spíš je to pot, který mu prýští i z oční bulvy.

Po téhle poradě se dává celá roztříštěná redakce konečně dohromady na soukromém chatu. Ozývá se spousta vulgarismů a afektovaných návrhů dojít za Františkem domů. Nakonec přes paní účetní padne kontakt na „pana účetního“, který souhlasí se schůzkou.

Maléry pana účetního

„František byl můj kámoš od dětství a prostě se mi ten nápad líbil“, vysvětluje nám „pan účetní“, ve skutečnosti jediný investor celého projektu. „Když jsem ale po dvou měsících projel přes dvě mega na výplatách, nákladech za předražený platformy a marketingová školení pro redaktory (který zabezpečovala Františkova firma a nikdo z nás na nich nikdy nebyl), tak jsem mu řekl, že ode mě nedostane už ani korunu a ať to řekne na férovku i vám, předraženejm pisálkům,“ pokrčil rameny.

„Ale někdo ten mejdan zaplatit musí a já vím, že to budu muset být já,“, uznal a pozval nás všechny na kafe. „Takže stačej vám peníze do Vánoc?“

Tady někde to ještě vypadá jako příběh o hodném a zlém. Ale kromě toho kafe nám už nikdy nezaplatil nic, milé děti. Poslal firmu do insolvence, a když jsme se v tom hovně šťourali ještě víc, zjistili jsme, že to byla asi dvacátá potopená loď pana účetního. Game over.

Projela jsem na tom fakturu, kterou už nikdy neuvidím. Ale když nebudu počítat jen v číslech, vlastně jsem na tom mnohonásobně vydělala. S některými lidmi jsem v kontaktu doteď (pokud byla jedna jediná věc, co se Františkovi podařila, byl to nábor).

Zjistila jsem, že jsou lidi, kteří dovedou lhát i o tom, že umírají. A kdyby měl František děti, nejspíš by se neštítil říct nám, že mu zemřely při autonehodě a odpadá kvůli tomu porada, protože pomáhá hasičům vyprošťovat jejich ohořelá těla. A taky o tom, že hodný strejdové, ochotně platící cizí účty, patří jen do filmů pro pamětníky. Anebo do porna.

giphy.com