Mohli bychom si tady dneska povídat o začátku školy a o tom, jak v pondělí Žmur odcházel z domova v 6:30, aby si se svým nejlepším kamarádem zajistil společné místo v poslední lavici (a nebyli první, sotva stihli na vysněné místo hodit penál na znamení záboru!)
Ale předchozí články a komentáře o cestování otvírají daleko
zajímavější a nechutnější problematiku než je český vzdělávací systém. Haggis, britské
guacamole, nebo fudge, nakousnutý u Marie
Veroniky.
Odhoďme teď stranou všechny ty hříšný chvilky, kdy si pod
stolem nenápadně povolujeme pásky a knoflíky. Všechny vzpomínky na jídlo, při
kterých se vám automaticky zvedá produkce slin.
Protože existuje něco jako gastro darknet, údolí chuťových
stínů nebo prostě něco jako obrácenej svět ve Stranger Things, ve kterým
blijete červy do umyvadla.
Kdo podle vás šéfuje gastro peklu? Ale pozor, podmínkou je
osobní zkušenost. Všichni tak nějak tušíme, že smažená pizza nebo fermentovaná
ovčí hlava chuťové pohárky k orgasmu nepřivede.
Stejně jako mnoho z nás zná legendární vařený květák
nasladko (!) posypaný kakaem (!!!) z hlubin
mimibazaru (manža si čvachtal…). Ale popravdě řečeno nevěřím, že existuje
lidská bytost, která měla odvahu zkoušet to na sobě nebo své vlastní rodině. Takže
bez podvádění – to nejhorší a na vlastní střeva prosím.
 |
| Výstavní exponát květáku nasladko s pivoňkami v pozadí podle serveru labuznik.cz |
Jedna z věcí, která nadlouho zbrzdila moje nadšení bezhlavě
zkoušet cokoliv z místní kuchyně (protože místní pohostinní lidé by se
přece nekrmili ničím špatným, že jo). Tuhle past prodávají ve všech islandských
supermarketech a vypadá podobně jako česká jitrnička.
Když ji po ohřevu rozpářete, pochopíte, že jde vlastně o obdobu sáčku s lojem na zimní krmení ptáčků. Akorát je tam kromě loje taky spoustu krve, takže bych to tvrzení s ptáčky upravila na krmící sáček pro puštíky. Zapomeňte na sůl, pepř nebo dochucovadla, tato delikatesa si na nic nehraje.
Jen spousta kvalitního tuku a krevní plazmy na přežití tuhý zimy, ve který obvykle vybouchnou aspoň dvě sopky s názvy dlouhými na několik řádků. Dobrou chuť!
Grenadýrský pochod
Tato specialita se podávala v naší bývalé korporátní
jídelně (přezdívané lidově chemička) pravidelně v pátek. Přiléhavější
název by byl nejspíš „Pochod smrti.“
Sestával se totiž ze všech nedojedků, které kuchařky z talířů
a várnic poctivě seškrábaly do velkého kýble z prasečáku. Zatímco čtvrteční
guláš ještě nestihl zfermentovat, pondělní špagety už měly ambice z kýble utéct
a založit za budovou jídelny vlastní stát včetně deklarace nezávislosti.
Svěžím tajemstvím tohoto prostého receptu je, že výsledné jídlo nikdy nebude stejné. Většinou v něm spolehlivě identifikujete těstoviny a rýži, nad zbytkem můžete kontemplovat. Je pikantní dozvuk dědictvím chilli guláše nebo kvasinek? Stane se z vás po smrti podobná pestrá a přesto beztvará hmota? Má vedení jídelny a Bůh svědomí?
Fudge
Fudge patří mezi potraviny, před jejichž konzumací se vyplatí zajistit
si brzký objednací termín hned v několika ambulancích – v tomto případě
bych vám doporučila zavolat si na zubní, obezitologii a cukrovkářskou poradnu.
Heroin mezi sladkostmi můžete sehnat pod obchodním názvem
fudge, krowka nebo jednoduše karamelky, přičemž základní složení se celosvětově nemění:
cukr, máslo, mléko. Dvě kostky tohoto tuhého paliva obsahují stejné množství
kalorií jako průmyslový friťák v MacDonaldu včetně morbidně obézního manažera
prodejny, který do něj neohrabaně přepadl při vyndávání hranolek.
Na fudge je stejně jako na ostatních tvrdých drogách nejhorší, když se
s ním předávkujete. A jak už všichni chápeme, běžnému člověku k tomu postačí zhruba půl
kostičky. Protijedem jsou octový chipsy. A když se dostanete z nejhoršího,
zatoužíte zase po té kostičce instantní přeslazenosti, a tak pořád dokola. Prevence
je proto základ – prostě to nezkoušejte. Nikdy!
Co by to bylo za gastro peklo, kdyby v něm chyběla moje
noční můra ze školky. Mám tohle jídlo spojený s představou nepříjemně
spořivý báby, která se snaží stejně lakotnýho dědka ohromit večeří s budgetem do 8 korun
na porci.
Takže si připravíme deset gumových rohlíků a nahnilých jablek, co se už nedají strčit ani dětem na svačinu. Nakrájíme na kousky a zalijeme to celý mlíkem (tady už se slabším povahám začíná navalovat). Marnotratnější rodiny zasypou skořicí a šup s ním do trouby.
Výsledkem je hmota, která je uvnitř blemcavá, zatímco tadá - navrchu máme čerstvě rozpečené rohlíky. Dokud to nevyzvracíte zpátky na talíř přímo před
konsternovanými učitelkami, budou vám to ve školce nutit pořád dokola.
 |
| Taky v tom vidíte živou hmoty mimozemského původu?/ toprecepty.cz |
Chleba s májkou a ubrouskem
A ještě jedno trauma z dětství, týkající se školních výletů.
Dneska už rozmazlený děti nevědí, do jaký restaurace se jít dřív najíst. Ale když
jsme jeli zasmrádlou karosou na Pravčickou bránu my, měli jsme v batůžcích
jen svačiny z domova.
Dodnes ve mně tak nějak zůstal ten esprit výfukových plynů
mísící s útočným aroma paštiky vykukující mezi dvěma krajíci šumavy, co po celodenním natřásání v třicítkách
voní a chutná… no, prostě jako hovno. Dekadentní pocit z pojídání exkrementů
ještě znásobuje odpoledne již neoddělitelný papírový ubrousek, dodávající
smyslový požitek převalování použitého toaleťáku v ústech.
 |
| Chlebíčok s paštétou pre manžu ze slovenského mimibazaru. Nech sa čvachtá! |
Portugalské žaludeční víno
A na závěr přípitek, ladící ke všem příšerným jídlům na světě.
Jednou jsme při návštěvě Portugalska vlítli do nějakého obchodu, pořídit si víno
na večerní posezení na pláži. Nad výběrem zrovna v téhle zemi nemusíte dlouze
spekulovat – téměř jakékoliv místní je dobré.
Když jsme s Emem po dlouhé procházce konečně našli TO místo a
otevřeli nenápadně se tvářící lahev, byli jsme eufemisticky řečeno rozčarovaní.
To víno chutnalo jako směs petroleje, pelyňku, rozdrceného aspirinu a něčeho
žíravého, patrně louhu. Zkusili jsme se každý napít asi 3x - v domnění, že se
nám to jen zdá. Pokaždé jsme v něm ale detekovali jen další toxickou
substanci, například olej na promazávání motorů.
Druhý den jsme si o tom nápoji zjišťovali víc, protože jsme
si nebyli úplně jistí, zda nešlo jen o technický benzín v balení připomínajícím
vinnou láhev (což by bylo obzvlášť zákeřné, uznejte). Ale fakt to bylo víno,
určené pro chabrusy na trávení. Podle mě tedy spíš eutanazie pro beznadějné případy žaludečních vředů.
A co vaše never more na talíři?
Ó, díky za reklamu :-) Fudge prostě frčí!
OdpovědětVymazatNejhorší zážitek mám jednoznačně s jedním velmi nenápadným francouzským sýrem, který jsme si soukromě překřtili na bojový sýr Horác. Ten smrad, co nás zavalil po otevření, je nepopsatelný. Vyloženě promarněná šance francouzského vojenství.
Na druhé místo bych momentálně umístila britskou HP sauce. Protože proč si k hranolkům nedat něco, co chutná jako kečup s jablečným octem, kdyby se smíchaly v poměru 1:1?
A pak už by asi přišly klasiky školních jídelen a neúspěšné rodinné experimenty. Kupříkladu na krůtu na jablkách nebo dovolenkové kari, u kterého jsme zrovna neměli asi tak polovinu koření ani kokosové mléko ("tak tam dáme plnotučný!"), se nezapomíná!
Jó, na Horáce si pamatuju - ve spojitosti s převozem našich páchnoucích Francouzů k prarodičům:) Smraďochy ale záměrně neuvádím, protože jsem se přemohla - a byly nakonec docela dobří, když člověk po chvíli otupěl.
VymazatS HP omajdou jsem zatím neměla tu čest a představa kari s plnotučným je už podle mě přímo v kategorii gastro horrorů:) Co se týká vlastních neúspěšných experimentů, tak mu kraluje asi kuře na medu, který chutnalo prostě jako sladký hnusný maso (údajně tak chutná lidské?)
Nemůžu si pomoct, ale i po všech těch varování to fudge prostě potřebuji zkusit :-) Krowky miluji :-)
VymazatJídelní peklo - velice mnoho vzpomínek na školku a školu, ovšem před pár lety naprosto odporná jitrnice z vánočních trhů, kde se dušovali, že vyhrávají ceny za top produkty. U tohoto by zvraceli i vyhladovělí hladoví psi, nedalo se to ani ochutnat, jak to smrdělo...
varováních
VymazatNo, ještě asi dlím v polospánku, chtěla jsem napsat vyhladovělí toulaví psi :-) (u vyhladovělých se obecně tak nějak předpokládá, že jsou hladoví...) :-)
VymazatNomi, pokud nedbáš varování, tak bude podle mě k dostání v Marks and Spencer, jestli tam někde máte pobočku vybavenou i potravinami.
VymazatJitrničky kazilky - a jéje. Snad někomu nepokazila nějak zásadně Vánoce. Já si těch vyhladovělých hladových na první dobrou ani nevšimla, mozek mi to nějak samovolně přeložil na psí bezdomovce na kraji města:)
Mě se to vyhladovělí, hladoví psi líbí. Takovej jazykovej overkill s hlubším významem. Je to jako když je druhá světová. Příděly malé, takže se nikdy nedojíte. Všichni už jsou léta hubení a pak přijde ještě několik dní, kdy se poblíž bojuje, tak s jídlem nepřijede nikdo. Tekže jste vyhladovělí a ještě navíc hladoví.
VymazatPřihodil bych ještě pár vtipnejch úvah, ale zrovna jsem se vrátil ze supermarketu a tam byla babča tak 75 let a ručičky byly doopravdy jen kosti potážené (vrásčitou) kůží. To, co je vidět jen na fotkách z koncentráku, stavby mostu přes řeku Kwai a anorektickejch manekýn a nějak doufám, že to má mentální a ne proto, že na víc důchod nestačí.
A.P.
Jednou jsem koupil sejra, kterej smrděl, asi měl. No tak jsem ho před vyhozením ochutnal a byl fakt dobrej.
VymazatNo a Fourme d'Ambert je normální sýr, ale když ho necháte přes záruční dobu, tak pak chytne vůni venkovského hnojiště, ale pořád dobře chutná a ta správná verze vám pak přijde taková nudná a bez překvapení.
A.P.
A.P. Ono po delší době hladovění chuť k jídlu většinou ztratíš, takže "vyhladovělej hladovej" může být nesmysl stejně jako "rovnej křivej", anebo naopak naznačuje nějaký bod zlomu - že ten mukl z Ravensbrucku byl osvobozenej a sedí teď doma před pekáčem štrůdlu a hrncem vývaru.
VymazatZ experimentů se sýry bych vypíchla, že se mi jednou podařilo udělat z nakládanýho hermelínu šampaňský, kdy ten olejovej nálev perlil bublinky. Možná by to mělo v nějaký michelinský soutěži úspěch a zcela určitě by to bylo kombinovatelný s nějakým nabubřelým vínem za stovky eur za flašku.
No prosím, Psice objevila třetí cestu. Ve Francii dělají některá opatství sýr a víno, v Belgii sýr a pivo a Psice vymyslela sýr a bublinkový olej.
VymazatÚplně vidím, jak ve Four Seasons zašeptají nejlepšímu klientovi, jestli nechce zkusit něco speciálního, pak ho vedou se zavázanejma očima podzemníma chodbama do tajné degustační místnosti a pak mu dají okusit něco, co skoro není z tohoto světa. Bublinkový olej a sýr. Pak přijde nějaký spirituální prozření a hluboké změny psychiky, něco jako housenka a motýl.
Jestli máte doma červené víno, tak se podělím o britský šlechtický recept z TV. Je to specialitka ze 17 století. Červené víno se šlehačkou. Trik je v tom, že se tam ta šlehačka musí lít z výšky. Takže jeden člověk jde se džbánem vína někam pod okno či balkonek a druhej jde s džbánkem šlehačky na ten balkónek a místo pokřiku "Ach Romeo, proč jsi Romeo" leje šlehačku do toho džbánku s vínem. Ona se při pádu rozbije na kuličky a má to mít nějakej wau effekt.
Kdysi jsem poslouchal v rádiu o ozdravné metodě nějakoho německého profesora z devatenáctého století, kdy se tejden hladovělo a ještě ty hladovějící bral na výlet. Prostě mělo to bejt nějaký super ozdravující a očišťující. Tak jsem se to rozhodl hned vyzkoušet (bez toho ozdravného pochodu smrti), jen takovou light verzi pro začátečníka.
Hned to pozdní odpoledne jsem přestal jíst a pit vše kromě vody. Bylo to trošku nepraktické, protože jsem měl zrovna narvanou lednici po nákupu a mohl jsem se na to hladovění aspoň naposledy nadlábnout, ale nadchlo mě to a prostě jsem začal hned hladovět. Druhej den ráno už mi snídaně trošku chyběla, ale ještě to šlo. Fungoval jsem docela normálně, jen jsem měl docela částo nápady na nejrůznější dobrá jídla a radši jsem šel dřív spát. Druhé ráno jsem už na jídlo myslel prostě pořád. Šel jsem se projít po okolních krámech, abych si zmenil myšlenky, ale jednak je všude pĺno krámů s jídlem a občrstvením, tak se jen pokoušíte, a jednak už jsem byl docela zesláblý a jen jsem se ploužil. Dokonce jsem tam potkal dvě holky a dali jsme se do řeči a ony ať jdu s nima do supermarketu a já radši nešel, i když z toho mohla bejt nějaká děsná Love Story jak s Agátou a Soukupem nebo Paroubkem a tou jeho překladatelkou.
Místo toho jsem se vymluvil, holky s lehkým zklamáním odešly do supermarketu a já se odploužil tmou domů a cestou myslel, co to muselo bejt, když se při tom mělo celé dny ještě pochodovat. (A trochu litoval, že jsem se holkama nenechal ukecat). Pak jsem šel hned spát a říkal si, že to vydržím alespoň ty celý tři dny. Takže poslední den se vlekl v myšlenkách na jídlo. Jestli normálně myslíte na jídlo tak, že to je, jakobyste na louce viděli žlutej tenísák (to je jako ta myšlenka), tak tohle bylo jako když ležíte na zádech, a kombajn na vás vyprazdňuje zásobník tenisáků. Přestavy o jídle nepřichází jedna po druhé, jako by stáli frontu u píchaček, ale po několika najednou, jako když se maj v USA ty doopravdový slevy na Black friday, je tam trochu strkani a přetlačování. Jen to je pořád a ani všchny ty myšlenky na jídlo nestačíte sledovat.
Poslední hodiny jsem kromě myšlení na jídlo ještě pokukoval po budíku, když už bude konečně konec. No a pak když to byly tři dny, tak jsem se konečně šel najíst. Ani jsem se na jídlo moc nevrhl, spíš jsem jen každou chvíli uzobával. Trochu mě to mrzelo, protože po tka 4 dnech má bejt ten hlad menší, když už začnete trávit vlastní svaly a tuk, ale německej profesor tam nebyl, tak mi asi chyběl ten nejdůležtější element.
A.P.
V Ravensbrücku byly jen ženský a pochybuju, že esesáci tam vzali chlapa jen proto, že se cítil být ženou. Hříčka přírody, kterou si sám neušiješ až uvnitř, do tábora SS nesmí a kdoví, jestli má vůbec právo na život. Ale jinak tu myšlenku chápu, prostě paní muklice seděla po válce nad štrůdlem a vývarem a snažila se rozpomenout na to, jak se používá příbor a jak se to jídlo asi tak dostane do těla, asi jako se při předmaturitním opakování náš spolužák Dušan Z. snažil rozpomenout, jak se doprodele vypočítá "x" ze sin x = y. Bylo na něm vidět, že mu to něco říká, že věděl, že se s těma číslama dají dělat nějaké rafinované kejkle, které jsme někdy (asi tak v minulé reinkarnaci) probírali, ale zároveň na něm bylo vidět to šílený okno, co má. Ta bílá mlha v jeho mysli zakrývající všechno, všecičko o matematice, jako by měl alzheimera jen na matematiku.
VymazatAle já si představuju to vyhladovění spíš, že třeba dostanete konzervu lančmítu na den a 8 lidí, jak popisoval Solženicin a po měsíci téhle diety si dáš ještě tři dny toho mého hladovění.
Ona příroda taková žertéřka. Když hoši z IRA drželi hladovky, tak pak teda umřeli hlady a šli na pitvu a doktoři našli v jejich tělech pořád ještě nějakou tukovou tkáň. Tak bádali nad tím, jak to je možný a ono k trávení tuků te potřeba trochu cukrů, aby ty reakce mohly proběhnout. Takže abyste se úplně zbavili tuku, tak byste museli mít tak sousto pečiva denně.
A.P.
A.P. - tak ten závěr je zajímavý, to jsem netušila.
VymazatJinak ta hladovka, konkrétně část s myšlením na jídlo, mi připomněla letní tábor v NDR koncem osmdesátek, tam vařili extra-děsivě, zejména jejich "ajntopf" byl dost strašidelný a každý den jsme si zvedali psychiku povídáním o jídle, něco jako když se v Dobytí severního pólu opěvují kamínka.
Osobně hladovku nejsem schopná dodržet vůbec, takže klobouk dolů. Sice si motivačně občas něco přečtu aspoň o přerušovaném půstu, ale... zatím ani toto neuzrálo :-) (jakože k vyhladovělému hladovému mám opravdu daleko)
Mně teda zaujaly ty holky, co tě balily na to, jestli s nima půjdeš do supermarketu. Pak že jsou lidi furt na sítích!
VymazatMně by zajímaly detaily, jako jestli si tě vyhlídli na ulici a tahali tě do Alberta nebo do Teska jak Sirény námořníka s ušima zalitým voskem. Se omlouvám za zvědavost, ale jsem ze starý generace a nikdy mě nikdo neoslovil v supráči. Maximálně se mě tam snažila dát pokladní dohromady s cizím chlapem ("vy máte lososa a tady pán za váma bílý víno, nechcete se domluvit na večeři?")
No, ono to bylo v cizině, tam je pouhá čeština dobrá záminka k zahájení konverzace. Slyšíš za sebou češtinu a automaticky se ohlídneš. Každej. Pak přijedeš do Čech a ohlížíš se pořád dokola, kdo to za tebou mluví Česky. Pak si zase zvykneš.
VymazatNavíc jak má každej národ svoji osobnost, tak je to vidět i na obličeji, takže jsem časem někdy rozeznal Češku od Slovenky i přes ulici.
Mám pocit, že jsem šel z netový kavárny a tam nějak jsme se začali bavit.
V tom tescu mě jednou balila nějaká babka přes šedesát. Napřed jsem jen myslel, že to je, aby promluvila i na někoho jinýho než psa, pošťáka a doktora, připomínala mi babičku a tak jsem odpovídal, ale pak mi začala navrhovat, že bych jako mohl chodit k ní domů a tam psát, tak to už bylo jasnější.
Pak jsem tím bavil kamarádky.
Já jsem jednou v supráči málem začal balit Geis.lerovou. Byl jsem v takový uvolněný náladě. Viděl jsem nějakou hezkou zrzku, už jsem se chystal něco plesknout, v ten moment mi došlo, kdo to je, zasekl jsem se a už jsem propásl momentum. Ale myslím, že viděla, že se ji chystám oslovit a byla zvědavá na tu první větu a pak nic. (asi trošku, ale takovejhle situací musí mít, cizí lidi oslovujou ji pořád).
Jak jsi ty měla matchmakera v pokladní, tak já ji měl jednou v učitelce na nějakým kurzu. Když to má bejt jen takový flirtování a někdo to okomentuje, že se jako máte dát dohromady, tak to je moc otevřený a už to nejde v tom stylu, vlastně nic neděláme a vlastně o nic nejde a tak v tom můžem pokračovat. Takže nám to zabila.
Pán za tebou taky neřekl něco jako "To by nešlo, mě moc připomíná moji první lásku." Čímž by ten nápad zamítl, tak aby se zároveň jevil jako možný.
A.P.
Ten chlápek za mnou to samozřejmě začal okecávat, že se omlouvá, že má doma ženu, což bylo takový roztomilý. Prostě slušnej chlap, co si vyřídí omluvenku, když nechce být nevěrnej.
VymazatMně kdysi v Brně balil starej chlap, u kterýho jsme s kamarádkou byli tehdy asi týden v podnájmu. Jako bylo mi divný, že dveře od koupelny nešly zamknout a že tam jednou "omylem" vlítl, zrovna když jsem se sprchovala (i když hned zas vycouval). Pak jsem jednou přišla domů, dělala si v kuchyni jídlo a on se rozplýval nad svou bývalou spolubydlící, jak si dovedla snížit nájem. Když jsem zeptala na detaily, tak mi ukázal její nahou fotku. Stěhovaly jsme se hned další týden.
Jednou mi při autostopu dělal návrhy homosexuální řidič. Vím, jak jsi se musela cejtit.
VymazatA.P.
Ja bych rada zabojovala za pizza fritta, protoze kdyz je udelana dobre a z dobrych ingredienci, tak do toho nebe s dovolenim odveze celkem s jistotou. To je jako jit na mrazenou pizzu do low cost kebabarny a hodit s ni do kyble i ty pravy neapolsky, kynuty nekolik dni se supercerstvymi ingrediencemi.
OdpovědětVymazatAle i v te Neapoli bych gastro peklo nasla, vubec jsem nepochopila tzv trippa lemone e sale (drztky jen tak s citronem, zajemci si vygoogli tripperie , stanky, ve kterych to prodavaji, pekne vyvesene a vetsinou tam cirkuluje ta citronova stava). No a na druhem miste musso, ktere je vetsinou z telecich rypaku, ale muze byt i hur. Jde zakoupit i salat trippa s musso dohromady.
Smážopizzu tedy vracím na seznam "jednou, až budu natolik hladová, že ráda ochutnám úplně všechno":)
VymazatZato ty dršťky - ty nedávám ani v naší tradiční polívce. Tudy cesta nepovede, ani přes rypáky.
Připomíná mi to, jak jsem viděl v TV jak někde na jihu Itálie dělali sandwiche s vnitřnostma. Trik byl v tom, že fajnšmekr to nesměl vůbec vidět. Prodavač měl košík uvařenejch vnitřností, ten byl přikrytej utěrkou. On do toho vždy tak pokoutně sáhnul, jakoby měl uřezávat hlavu Medůze a mohl při tom sám zkamenět, pak to dal do sandwiche a ten podal zabalenej klientovi, kterej se taky radši nedíval, co v tom je a tak to jedl.
VymazatA.P.
Ano, cim jizneji v Italii se clovek ocitne, tim spise do sveho panina dostane to, co bych osobne hodila do kose. Vsadim se, ze zminujete Sicilii a jejich panino con la milza (slezina, ale muze se tam pridat prudusnice ci plice). Manzel si vyhlednul predem dedu, ktereho jsme pak cca dve hodiny hledali v pochybne palermske ctvrti.
VymazatStalo to za to, protoze deda po vyslechnuti sveho skalniho (resp jedineho) followera plakal stestim. Samotnou delikatesu, z niz kapalo sadlo do novin, v nichz ji serviroval, jsem s diky odmitla byt ochutnat.
K dědům s podezřelýma pochutinama mám ale na cestách zvláštní slabost. Přesně od takového jsme kupovali v Neapoli rajčata od hlíny, díky kterým se mi v hlavě utvořil úplně nový etalon, jak má opravdové rajče chutnat.
VymazatA v Řecku jsme od dědy kupovali zase víno a zeleninu ze zahrádky. Já bych si do toho asi kousla:)
Gabina
VymazatAsi to bylo na Sicílii, ale úplně jistej si tím nejsem.
Byl asi v tom pořadu Andrew Zimmerna.
A.P.
No, ta osobní zkušenost to trochu limituje, protože spoustu divnejch věcí ani neochutnám. Třeba bramborovou kaši s paštikou, kterou si dělala jedna divná známá, kebab z přemletýho masa, mořské plody, droby a další jateční odpad. Chleba s paštikou ... s máslem a paštikou ... jsem měl naopak rád. Možná ty komunistický paštiky bejvaly ještě podle norem, papír jsem uměl oddělat a po pochoďáku člověku vyhládlo.
OdpovědětVymazatZe školních jídelen vede mlíková polívka (asi jsem ji jako dítě ochutnal), rajská polívka, čočka ve školní úpravě, hrachová kaše školní, játra, suchej knedlík, co vás školní ďábel (učitelka) donutil strčit do pusy, než vás propustil a vy se ho snažili sežvejkat ještě 100 metrů od jídleny a kamarádi vám fandili a radili to prostě vyplivnout, jenže to jste nemohli, protože byste se pozvraceli a pak si teda troufli, vyplivli to ke stromu ... a trošku si přeci jen odblinkli. (Už tam chyběla jen díra v zemi, ze které na vás kouká klaunovo zlé oko a je to jak horor Stephana Kinga).
Vojenská kuchyně. Tam to bylo děsný všechno, ale jídlo bylo skvělý v tom, že se pořád ještě jedlo vsedě, takže si člověk alespoň odpočinul. Někdy byla poživatelná rejže, někdy se dalo vydloubat z flaxy kousek masa. Někdy bodovaly brambory.
SSSR - tam taky děs, ale alespoň měli výmluvu jiné kultury. Všichni jsme tam na táboře zhubli, až na moji sestřenici, která náhodou zrovna přestala sportovat, tak by přibírala i ze vzduchu. Jídlo bylo ve stylu tmavej chleba jak z obléhání Leningradu, bílej chleba, kaše a potom nějaké další věci. Naši vedoucí nám tam zajistili aspoň 2 normální jídla za celej tábor, někde v restauraci. Jednou to byl přírodní vepřový plátek s brambory a nějakej list salátu nebo pampelišky nebo to co bylo. Podruhý to bylo něco jako boršč, co zapejkali v kameninovejch hrnečkách, byla to jako polívka s kousky masa, mrkve, červený řepy a nahoře brambory s tím dobrým hnědým upečeným okrajem - takže jsem to bral jako skutečný ruský jídlo a zbytek jako to, co z jídla udělal socialismus.
Pak to je ta bufáčová klasika. Sekačka v housce, bramboráky nasáklé olejem, pravej bufáčovej hamburger, ze kterého se k tomu ukousnutýmu kousku táhne nějaká šlacha, topinky opravdu, ale opravdu nasáklé olejem, gulášovka s velkými mastnými oky v plastové misce, dršťková, tlačenka s kouskama chrupavek a dalšími věcmi "hádej, co jsem". Potom v těch lepších bufáčích jako byla Koruna, co je teď Desigual, tak takový ty taky-jídla jako knedlik a vejce v koprovce. (Neměl jsem to rád už od pohledu a co jsem ani nevěděl, co je vlastně koprofágie).
Hovězí jazyk, ve kterém jsou vidět trubičky slinných žláz. Humrová polévka - jo, má to bejt luxus, ale bohatý sežerou všechno, když je to dost drahý.
V Itálii mají kombinaci špagety bolognaise a smažený řízek. Doopravdy připlácnou řízek na špagety s omáčkou, šejdrem, jak kozák čepici. Obojí, každý zvlášť je normální, ale dohromady to je divný. Jestli tu byl někdo dlouho s někým kamarád/ka a pak došlo na sex, tak asi tak divný.
Většina vánočního cukroví, co vám kde dají po návštěvách. Místo másla tam dají heru, místo mletých ořechů mleté buráky nebo alespoň starý žluklý ořechy z krámu a hned je to o poznání horší. Nebo to dělají z másla, kvalitní mouky, kvalitních ořechů a jen prostě umí všechno zkazit.
Pro mě ze školky traumatická kombinace mléčné polévky a bramborových šišek s mákem. Nechtěli mě pustit, dokud nesním aspoň jedno z toho, ale po dvou hodinách to vzdali.
VymazatCizí cukroví, to je fakt sázka do loterie. Někdo ho má luxusní a u někoho si fakt člověk vyčítá, že vůbec ochutnal.
A.P. Fuj a zároveń díky za odvahu explicitně jmenovat ty táhnoucí se šlachy. My ve škole nemuseli dojídat knedlíky, ale muselo se dojíst maso, základ zdravé stravy každého správného pionýra. Pamatuju se na to šlachovité hovězí, co jsi mohl přežvýkat klidně 50x a pořád jsi měl v puse stejnou žoužavou směs a v zubech svalová vlákna.
VymazatV jedné práci jsme měli jednu hrozně subtilní blonďatou kolegyni, která měla jako guilty pleasure chodit po obědě (nedojedená) ještě do řeznictví právě pro hovězí jazyky a sulc, ve kterým ti křupe ani nevíš co. V jiný práci jsem měla zase šéfa, se kterým jsem po schůzkách jezdila do nějaký vyhlášený masny, kde stála fronta dělňasů v montérkách na teplou sekanou a polívku. Vypadali jsme tam v našich byznys outfitech pokaždý jako kontrola z hygieny. Šéf si tam dával dršťkovku, ale ve skutečnosti si tam podle mě chodil připomínat pocit, že dřív takhle jíst musel, ale teď může jít na druhej chod klidně do Pařížský na ústřice.
Vánoční cukroví jím jen z ověřených zdrojů - poté, co jsem zjistila, že jsou do něj lidi schopný házet cokoliv, nebo ho dlouhý roky přechovávat v mrazáku a vždycky jen sezónně rozmrazit trochu lineckýho a rohlíčků.
nomínek
Vymazat2 hodiny... to už jsi tvrdá bojovnice. Bramborový šišky by mi asi nevadily (kdyby tam byl teda ještě cukr a máslo), ale ta mlíčná je děsivá.
V Británii měli toho kuchaře Jamie Olivera. V jednom pořadu chodil po školních jídelnách a snažil se tam vařit zdravě a chutně za těch závratných 37 penny, co se tehdy dávalo na školní jídlo. Vařil jim podobná jídla, co se prodávají v Albertu k obědu Fresh bistro, ty misky těstovin, pohanky, kuskusu s něčím, saláty s křepelčím vajíčkem, platkem okurky, dvěma rozinkama, mandlí a 1/4 pidirajčátka. Všechna média ho chválila, jak se snaží vařit dětem dobrou stravu a jak je dobrej.
No a pak se zjistilo, že všechny děti z toho zas tak nadšený nebyly a některý si vybrečeli na rodičích, že jezdili ke škole s jídlem z mekáče a dětem přes plot házeli hamburgery a hranolky, aby jim ty děti při tom pokusu nezhroutily.
Psice
Mě zas nejvíc děsilo maso, ̶n̶a̶ ̶k̶t̶e̶r̶ý̶m̶ místo kterého byl takovej zažloutlej kus tuku, už trochu ohnutej z vaření, přelitej omáčkou. To bylo to nejhorší.
Ta subtilní blondýna to měla o fous lepší než ta, co potřebovala 3 chlapy najednou, ale myslím, že se to zas až tak moc neliší.
Já jsem se občas stavil v té masně v Jindřišský. Taky to působilo dělnicky, jak z padesátejch let, polívky z hrnce, knedlíky z mražáku a rozmrazit v mikrovlnce, žádný štráchy s tím, ale měli tam guláš, brabce, bůček, tak to bylo dobrý. Teď jsem tam přišel. Celý zmodernizovaný, krásně upravený, nakrájený salámy, jenže dřív jich byla keramická miska, dneska nerezovej tác s dvěma hromádkama po třech plátcích. To nevíš, jestli se tam platí normálníma penězma nebo berou jen zlatý kreditky a zlatý mince (a od Němců i zlatý zuby, když v krámě nikdo jinej není).
Jiný řeznictví vypadají taky jako by tam právě prošla vyhladovělá německá armáda konce první světové (kdy hladoví, vyhladověli Němci dobili město, disciplína se rozpadla a všichni se hnali najíst do obchodů a už s nima nic nehlo a když přijeli Angláni, tak se jim jen spokojeně vzdávali). Tam kde byli dřív 3 pulty je dnes půlka jednoho a nemáš jistotu, že to maso není z prodavaček, co už taky někam zmizely.
Ústřice byly kdysi ještě jídlo chudiny. Pak to nějakej filuta začal prodávat šlechtě a boháčům za velký peníze a od té doby je to luxus. Nějak v té době se ovšem také bouřili chlapi z nákladních bárek, že nechtějí jíst pořád jen lososa. Každopáně tvůj šéf se s velkým úsilím vypracoval od jídla chudiny k bejvalýmu jídlu chudiny. V noci na dnešek se mi zdál filozoficko prorocko ezoterickej sen o tom, jak se člověk nemám moc snažit a žít to, kde to leží.
Ještě, že si aspoň troufne tu dršťkovou dát. Číšníci vypravějí o manažerech, co u nich mlsně koukaj na vepřo knedlo a pak si smutně dají děsnou exotiku, aby nevypadali.
Takže jdou k mražáku a spiklenecky mrknou. Tak co si dáme kočko, rohlíčky z dob Gorbačeva? Pracinky z dob Brežněva?
A.P.
Nomi, tady to mám stejně jako Galahad - za mě mají všechny teplý sladký jídla stopku. Bramborový šišky jsou fajn věc se zelím a uzeným tofu, stejně jako květák patří k vajíčku a ne ke kakau.
VymazatA.P. Kdysi jsem bydlela v Navrátilce, kousek od Školský. To byl nomen omen, protože tam bylo vedle sebe kadeřnictví, kde se holky učily stříhat na opravdových lidech a učňáková masna. Oboje za pár korun. Na to kadeřnictví jsem neměla odvahu nikdy, ale do tý masny jsem někdy zašla, protože tam učňové nosili ty strašný modrý pláště a celý to vypadalo jak Discopříběh.
Ty zdravý jídla pro děti mě nijak zvlášť nepřekvapujou. Čičman je sice ve státní základce, ale zrovna v takový mezinárodní třídě. A neuplynou třídní schůzky, aby učitelka nezkusila poprosit rodiče, kdyby mohly dětem aspoň zkusit dát vodu místo coly a nějakou normální svačinu místo sladkostí a čokolád. Většinou se to přitom týká expatů, který rozhodně nemají hluboko do kapsy. Na jednu stranu to chápu, z téhle stravy je fakt těžký přejít na žitnej chleba a mrkev. Možná ty děcka s Oliverem zažívaly fakt absťáky po cukru a tuku.
V anglickým "Jste to, co jíte" měli taky doktorku, ale filozofie, jak se pak provalilo. Nicméně ten pořad vymyslela. Ještě to ponížení chudáků bylo o to větší, že tam věštila jak přesně blbě jedí z jejich hovínek, co jí museli přinést. (Mohli to ještě kombinovat se speed dating. Johne, Katherine... tady jsou vaše hovínka... myslím, že váš vztah má potenciál. )
VymazatNo a tam byla matka z dcerou, který úplně všechno jídlo připravovaly ve friťáku. Pečivo si asi kupovaly, ale i vajíčka se u nich fritovala. Ty když měli jíst obyčejný kysaný zelí, tak tam prostě začaly obě zvracet a dávit se, jak to pro ně bylo naprosto nezvyklý jídlo.
Takže věřím tomu, že s tím ta Oliverova děcka měla potíže. Možná po Jamieho obědech pak jen ležely na záchodech ve vlastních zvratkách a se zelenou pěnou u pusy. V jednom filmu všechny a všechno vyléčila kolaloka a tady zase hamburger s hranolkama.
Měli v tý masně kluci taky ty příšerný patky?
Jedna holka jen tak mimochodem odmávla všechny expaty, že si řešej expatováním nějaký svý problémy a podobně jiná zas takhle ohodnotila i Čechy v cizině, který potkávala. Asi to není úplně pravda, ale úplně ty tvý expaty vidím.
Řešíš otce, matku, posměšky spolužáků před 20 či 40 lety a další PTSD a je tam otravný děcko jak z Polednice. Navíc tvoje vlastní, takže nemůžeš říct: "Paní, odveďte si to dítě," Polednice taky nikde, ale kola, čokoláda a další snacky ho jako kouzlem utiší. Co je krev tvé krve a zornička tvého oka proti trošce klidu.
Kdos nikdy nezhřešil, první hoď kámen na Herodesa.
A.P.
S těma hovínkama je to hustej upgrade. Kam se hrabe Cajthamlová se svým stolem hříchu. Tohle by bylo něco - záchod hříchu. Byl by to samozřejmě ten typ hajzlu s přistávací plochou, aby cenný exponát nezajel hned do potrubí.
VymazatKatka by stála vedle toho obézního chudáka a komentovala jeho defekaci: "Jéžiš, to je smrad, to máte z těch klobás. A jestli jste teď i vy u televize slyšeli to šplouchnutí, tak je i vám jasné, že si pan Jaroslav ohodil zadek. Tady se mi utřete a přineste mi toho macka v pytlíku ke stolu, uděláme si mikroskopický rozbor."
Mackové se nosili v krabičkách, ale jinak přesný. Možná by Katka dělala pachové stopy do těch policejních sklenic a pak by to někdo mohl vyhrát nebo koupit v dražbě. Nebo by to mohla otevřít dalšímu soutěžícímu, když poruší pravidla. Tak vy jste si dal hranolky, tak si tady přivoňte k Denise z pátého dílu. No co tomu říkáte. Nebylo lepší se přemoci?
Vymazat---
Mimochodem, jednou jsem šel na záchod, ze kterýho vylezla sedmiletá holčička, co zapomněla spláchnout. Bylo to tak rohlík a půl velký a přistávací plocha nestačila.
A.P.
Já si představila tu holčičku z Kruhu, jak leze z hajzlu. Jinak jo, věřím. Zažila jsem fekální vývoj dvou dětí a Žmurovo období záchodovýho fantoma, kdy v roztržitosti zapomínal splachovat. Nerada bych, aby to vyznělo nadřazeně, ale viděla jsem všechno.
VymazatOna byla ve skutečnosti blondýnka. Něco jako anděl, co provází Kristav v Posledním pokušení Krista, akorát na konci se dozvíš, že to byl ve skutečnosti dábel. Jen s rovnejma vláskama.
VymazatMěl jsem toho macka polejt svěcenou vodou a hned by se vidělo, jestli to se zasyčením zmizí.
Jo, věřím, že tě dvě děti pripravily na všechno.
A.P.
Na západě to jsou ta nejlacinější průmyslová kuřata z nejnižších regálů. Krměj to masokostní či rybí moučkou (a nejspíš i kalama z čistících stanic). Ty lepší verze jen průmyslově smrděj při pečení a pak ten zápach zmizí. Ty horší průmyslově smrděj i upečený a pak to ještě rád vyhodíte. Podobně to je v Británii se sausage, kde úplně u země byly k mání klobásky se složením kde 30% byla jíška. Všichni Češi vždy zajásali, jak našli laciný sausage, hned to koupili, upekli to, dali do pusy, zhnuseně vyplivli, naštvaně vyhodili vše do koše a šli si pokorně koupit ty dražší. Pak tam měli zázvorové sušenky, ty nebyly úplně hnusný, ale když bylo třeba před obědem, vy nechtěli jíst, ale měli hlad, tak jste si jednu dali a rádi jste to do oběda vydrželi. Jedna stačila. Pak mají v Británii zásek na mátu, do mojita, tic-tacu a ústní vody je to super, ale ji oni dávají i do čokolády a k jehněčímu (máta snižuje hladinu testosteronu, tak to nejspíš tajně prosadil nějakej feministickej spolek úplně ztrhanejch ženskejch). Pak mají ještě mince-meat - což doslova znamená mleté maso, ale jsou to nasekané rozinky, datle, meruňky a další sušené ovoce, k tomu někdy sekané ořechy, pak alkohol a cukr. Dávají to do vánočního pudingu, kterej není náš puding, ale jen nějakej plněnej bochánek.
OdpovědětVymazatDalší hnusný jídlo je jakejkoli dort, kterej dáte do lednice s masem. To se vyhoděj 3 starý lednice z padesátejch let, co ještě fungujou (aby ne, když jsou z padesátejch let) místo nich dostane stárnoucí majitel od manželky novou, velkou moderní lednici s policema do U, kam se všechno vejde. Dáte tam vynikající čokoládovej dort a druhej den máte čokoládový dost tisíce příchutí. Jahodový dort dopadne stejně, pomerančový dort dopadne stejně a nejspíš i to hovězí chutnalo trochu po dortech. Jo, takhle se manželovi likviduje podnik, když jste mazaná ženská.
Pro úplnost uvádím ještě kvasnice. Pomatená osoba vezme kvasnice, namočí je do cukru, strčí si to do pusy a řekne "mňam". Úplně normální dítě vedle to udělá taky, vteřinu to trvá, než se ta chuť rozvine a pak to všechno rychle vyplivuje všude kolem.
Hippíci jedli po holandsku tmavej toustovej chleba, ten namazali burákovým máslem, na to dali nakrájenej banán. Trochu se ty pachy tloukly, ale dalo se to. Podobně se postavili k prázdný ledničce a řekli, že se bude snídat. Trochu tím zaskočili, protože lednička byla prázdná, ale oni tam přeci jen našli poloprázdnou krabici s mlíkem, vedle na polici vzali vločky, nějaký rozinky, marmeládu, trochu kokosu, med a hned byla hojná snídaně s debatou o Indii.
Po revoluci si spousta lidí otevřela restauraci a pak vám dali rakvičku se šlehačkou, jen to byla šlehačka z bombičky, takže trik byl to co nejrychleji přinést klientovi, popřát dobrou chuť a rychle odejít. Vy jste dopověděli myšlenku spolustolovníku, koukli na rakvičku a na ní byl ze spadlý šlehačky už jen takovej divnej, vsakující se žblemc.
Další problém byl, že všechno jídlo tu bylo strašně mastný. Kachnička se zelím. Knedlíky i zelí pěkně omaštený, kachnička plovoucí v rybníčku z tuku, sama nejspíš místo, aby se vypekla, tak tuk ještě nasákla. Vyděsíte se hned jak to vidíte. Odmítnutí tak dobrého českého (přemaštěného) jídla ovšem bylo brané jako zavržení celé rodiny, národa, vlasti, historie a něco jako tanec na hrobech velikánů na vyšehradském hřbitově, plný urážek a sprostoty. Nějaký vysvětlování, že jste zvyklí na lehčí jídla a bude vám blbě, to nikdo nepochopil. Takže jste napřed několik dní museli ležet úplně vyřízený a pak vám teda neochotně uvěřili, že to je na vás moc mastné.
Pak je tady v ČR problém s pečivem. To, co se prodává v supermarketech, je skoro všechno ze zmrazeného polotovaru, často každou noc rozmrzlého a podle toho to chutná. Ještě to jde, ale k opravdovému pečivu, co francouzský pekař zadělával v noci, aby bylo ráno čerstvé, to má daleko. Je to jako zamražený jídlo místo čerstvýho. Taky tím za pár měsíců vylidníte restauraci.
Ten trik s kvasnicema neznám. Pro úplnost ale dodám, že kvasnicová polívka i drožďová pomazánka byly noční můry z dětství, ke kterým se mi ale podařilo v dospělosti navázat plnohodnotný jednostranný vztah konzumenta.
VymazatNa mastný jídlo mám jedinou odpověď, prostě nechám na talíři rozpitvaný zbytky jako doktor Jesenius. Z řízku a kapra se dá vyjíst jen vnitřek a považovat přesmaženej trojobal jen jako něco pomocného, co se nejí - jako párátka ve španělském ptáčkovi. U knedla-vepřa-zela si můžeš na jedný straně talíře udělat jezero tuku a na druhou přetáhnout vymačkaný zelí a kousky libovějšího masa.
Devadesátkový snack bary si pamatuju. U nás na maloměstě to bylo spojený s povinným kuřecím plátkem s broskví a šlehačkou a do okýnka ven prodávali housku plněnou hranolkama s tatarkou.
Plnohodnotný vztah konzumenta jsem navázal třeba s čokoládou, šunkou, fazolema, ale droždí na svůj okamžik teprve čeká. Myslím, že se do konce reinkarnace nestihnu.
VymazatMůj problém s mastným jídlem byl, že to bylo dobrý na chuť. Tak to bylo jako slečna, co má chuť na sex, jen by neměla. Těžko se odolává. Teď už mi zas tělo najelo na české kuchyni, tak mi aspoň není blbě. Teď to jím jen obšas.
Pomocný k jídlu měla francouzská šlechta chleba. Ten nejedli, sbíral se a pak ho, nasáklej tukem a omáčkama, dávali chudině. Podle slova deservir (sklidit ze stolu) se mu říkalo desert a odtud dnešní deserty.
Paštiky se taky dělaly do těsta, jako dneska ty luxusní. Jen tehdy se to těsto taky nejedlo. Bylo tam jen, aby paštika déle vydržela.
Kuřecí plátek z broskví. Největší kulinářský porno světa. Jak playboy se slepenejma stránkama. Vůbec se mi na to nechce myslet.
a.P.
Zkus začít s drožďovou pomazánkou. Kvasnice v sobě mají umami chuť, takže v sobě rozhodně mají potenciál nespoutané jízdy.
VymazatKdyž si vypůjčím to tvý přirovnání s holkou, tak jsou kvasnice trochu tlustý, nosí brejle a neholí se. Ale když člověk překoná nějaký svý předsudky v základním nastavení, tak si ji najednou mažeš na druhej chleba, nebo možná ona tebe a už ti vůbec nesmrdí.
Jdeš na to moc chytře, ale všechno se ve mě příčí.
VymazatJsou tlustý, brejlatý holky jako Stephanie Barnettová, který mají jistý půvab a dá se s nima mluvit a pak jsou tlustý, brejlatý holky jako Ája z naší VŠ, který vyrůstaly v rodině, kde tlustá matka ponižovala otce shazovacíma poznámkama jako "Prosím tě, beze mně by jsi se ani nenajedl." a dcera měla zažitej ten přístup, kombinovala aroganci se zakomplexovaností, takže přišla o panenství až ve třeťáku s klukem zvaným Zvíře, co se opil a když vystřízlivěl a druhej den na něj vesele pokřikovali kamarádi "Zvíře, prej jsi ošukal Áju?" Tak jen klopil hlavu a mával rukou, jakože "Tohle mi nepřipomínejte."
Ája se svěřila jen jedné jediné kamarádce, takže utajení nebylo dokonalé a do večera to věděl celý ročník.
Nejde mi, ani si to představit.
Já jsem pro kvasnice ztracen navěky.
A.P.
Obyčejnej českej chleba měl kdysi křehkou kůrku a vydržel několik dní. Jako dítě jsem si někdy ukousl cestou z nákupu. Teď ji má měkkou a začne tak do druhého, nejpozději třetího dne plesnivět. Navíc do něj prej někdy přidávají neprodaný rozmočený chleba. V Bille alespoň mají prodyšné sáčky, ale třeba v Albertu to dávají do těch mikroténových a je to dost děs. Takže z pečiva jsou v supermarketech nejkvalitnější rohlíky a koblihy, protože ty jsou doopravdy čerstvé.
OdpovědětVymazatNo a pak jsou různé sušenky a do těch zas dávají mizerný palmový tuk a tak to taky není žádná sláva. Navíc je ve velké krabici malý pytlíček a v tom pár kousků pečiva. Je to jakoby krabice byla německá divize a sušenky uvnitř její skutečný stav, značně prořídlí, demoralizovaní a unavení.
Podobně uzeniny. Chutnají šizeně a "solené" bůhví čím.
A.P.
S tím pečivem to tak taky vnímám. Před lety jsem naštěstí objevila kvasový žitný chleba z malé soukromé pekárny. Ovšem když mají někdy dovolenou a zkouším jej něčím nahradit, tak to je docela výzva objevit něco, co chutná i další den... Ten žitný se dá jíst i sedmý den (dodávají jej k nám 1x týdně)
VymazatV Praze jsou mikropekárny už stejně rozšířený jako mikropivovary. Jako jo, super. Ale bochník tam vychází kolem stovky a v případě nějakých speciálů i dost přes.
VymazatPokud má člověk děti ve věku, kdy žerou jako sekačky na trávu, tak to úplně není řešení na každej den. Pravidelně mívám pnutí, jestli nepořídit domácí pekárnu, nemáte s tím někdo zkušenosti?
Pekarnu ti klidne pujcim/ poslu…
VymazatOd te doby co mi kvasek explodoval v kuchyni a na topeni vytvoril takove prima zaschle krapniky, me tyhle pokusy presly.
IK
I.K.
VymazatExplodoval v kuchyni? To byl v zavíčkovaný sklenici ne a ve správné teplotě?
Já jsem s tím přestal, protože jsem nevěděl, jak je důležité to těsto pořádně hníst a navíc udržovat správnou teplotu. Ne, že bych byl přímo proti samopečení, ale zabere to moc času a on ten chleba pak vyjde víc jak na stovku, protože i můj čas něco stojí.
A.P.
AP, dostala jsem pokyn “dokrmit a do tepla”. Coz jsem mu doprala, vcetne pokytu u topeni, a odesla do prace… vysledek znate vsichni.
VymazatNastesti jevtady Sazavska pekarna, kde dobry chleba stoji asi pade a hlavne v konzumu prodavaji i ctvrtku. Takze kazdy den cerstvy :)
IK, to je sviňák! Já měla kdysi kvásek v lednici, určitě si všichni vzpomínáte na ty covidový DIY pokusy o chleba.¨
VymazatTen náš byl tvrdej jak bumerang, akorát se nevracel. Jedno dítě na něm přišlo o mléčnej zub a na ilegální procházce do lesa bez roušek a omluvenky jsme ho rozflákali o šutrák a nechali mravencům.
Zbytek toho kvásku žil v lednici docela dlouho, až to kladlo schrodingerovské otázky o životě a smrti. Pak letěl, asi spíš mrtvej než živej - ale aspoň nestihl nic zlého spáchat.
Asi jste pekli ten chleba při špatný teplotě a taky se tam má dávat miska s vodou, aby v troubě byla pára.
VymazatA.P.
Ad pekárna - máme kvůli bezlepkovému chlebu pro manžela, peče si jej několikrát týdně a spokojenost velká.
VymazatTen čerstvý teplý chleba - jak mi bezlepkový běžně opravdu nechutná - je výborný.
V Praze je dokonce bezlepkové pekářství. Jsem ho objevil kvůli kolegyni s alergií. Byla to Francouzska a překvapila mě, že říkala, že je to tu ohledně bezlepkovýho jídla lepší než ve Francii.
VymazatA.P.
Psice, jestli se ti nechce crcat s kváskem a zároveň máte velkou spotřebu pečiva, tak bych pekárnu klidně prubla. Chleba z toho sice není jako z Esky, ale dá se udělat velmi dobrej, u nás nicméně chleba jí jen jedno z dětí (střídavě pokaždý jiný) a my s L téměř ne. Kupuju tak jeden bochník za měsíc, zbytek je kusové pečivo a na to mi pekárna nepomůže (jakože dá se v ní udělat těsto, ale proboha, co ten zbytek), tak jsem ji poslala o dům dál.
VymazatTak já teda za sebe musim říct, že Grenadýrmarš mam docela rád, ovšem z toho, cos popisovala, bych se pravděpodobně zeblil i ušima. Zejména proto, že do něj vaše vynalézavé kuchařinky najebaly kotel věcí, který tam prostě nemaj co dělat. Jak se jim do receptu, kterej má přesně čtyři položky (slanina, cibule, brambory, těstoviny) dostalo těch ostatních osmnáct??? Tvl... grenadýrmarš s rejží...
OdpovědětVymazatOvšem tedy abych tedy přispěl svojí troškou do mlýna - měl jsem možnost ochutnat mongolský hovězí vývar. V podstatě v horký vodě rozpuštěný hovězí tuk s pár vyděšenými svalovými vláky, která kuchtík od tuku neoddělil. Do naštěstí nevelké misky jsem dostal jedno velký mastný voko.
Nikdy jsem taky nepřišel na chuť těstovinám nasladko... Nudle s mákem, nudle s jahodovou marmeládou, nudle s ovocným smetanovým jogurtem. Ne, proč...
Jo... A ten květák na sladko mi přijde bejt vlastně docela dobrej trolling. Podle mýho skromnýho mínění je květák chuťově úplně plochej a v jídle má takovou chuť, jakou chytne od ostatních surovin. Tak proč ne cukr a skořice... :-D
VymazatNo to víš, do nějakých receptů se toho vejde.... Francouzi by se asi taky divili, co tady jsme všechno schopný nacpat do jejich brambor;)
VymazatA přesně, taky patřím do sdružení, co by zakázalo sladký teplý jídla. Teplý nudle s jogurtem, to je strašný!
Naopak květáku bych se ráda zastala, úplně se vším šťastnou partnerskou dvojici nevytvoří:)
Úplně všechny sladký teplý jídla ne... Ovocný knedlíky mám rád. Borůvkový, nebo jahodový... Doma jsme zkoušeli i jablečný a taky to šlo. Mně to prostě ekluje s těma nudlema. Přijde mi to taková přespříliš rychlá čuňárna.
VymazatTak teplý nudle s jogurtem jsou šílený. Kde jsi na to přišla? - Řadím si to k bramborové kaši s paštikou.
VymazatA.P.
I když jsem fest na sladké (teda krom žemlovky, šišek s mákem a těstovin s jogurtem), tak ten květák s cukrem fakt nééé :-)
VymazatBramborová kaše s paštikou zní dost děsivě, to je z něčí reality?
Jo, bamborová kaše je skutečná.
VymazatMámy tehdy tak 70-letá kamarádka to jedla, chystala si to na zájezd a divila se, že to máma odmítla.
A.P.
Máma jednoho kamaráda tu paštiku smaží v trojobalu. To je teprve majstrštych - a k tomu by se mohla podávat ta bramborová kaše se zamíchanou paštikou jako příloha. Jmenovalo by se to Pašto-kašo-pašto a recept s Babišem v kšiltu by byl na každý Májce.
VymazatTen mongolský vývar zní hustě. Stejně jako musí být zážitek kumys - ten poctivej, ve kterým ještě plavou chlupy. Škoda, že se sem kvůli upjatý EU podobný laskominy ani nedostanou (i když... neříkejte mi, že neexistuje nic ve stylu mongolské Sapy, jen menší a víc v utajení...)
Jeden z těch globálních kuchařů někde na Severu Anglie nebo kde zkoumal tyčinku Mars v trojobalu a ufritovanou.
VymazatByla to nějaká místní podivnost, kterou musel ochutnat, ale říkal, že to je nečekaně dobrý. Možná by to šlo zakomponovat na jeden talíř. Paštika v trojobalu, Mars v trojobalu a bramborová kaše s paštikou. Pašto-kašo-pašto-Mars.
Ten Kumys jsi už hledala v těch kdysi ruskejch prodejnách?
A.P.
Já bych to všechno smíchala, obalila v chipsech a hodila do friťáku. Když jsou závody v pojídání chilli, proč by nemohly být fritovací turnaje.
VymazatMyslíš, že tam ho maj? Nikdy jsem si nevšimla. Nebo jako podpultovku?
Za me vede drstkovka a rajcata. Kazdy zvlast je nechutny. Nikdy jsem drstkovku nejedela, ale asi v 6letech jsem videla z ceho se to vari a konecna. Nikdy. A rajcata mi o dva roky pozdeji znicily vysneny dlouuhy bily svetr, takze jsem s nima skoncila taky!
OdpovědětVymazatCo naopak muzu a ve velkym: dynova polivka s merunkovou marmeladou, kafe s kondenzovanym slazenym mlikem, krowky… a syrove hovezi. Jako jo!
IK
Dršťkovou já musim. :-)
VymazatDýňovka, jedna z věcí, který mě baví na podzimu. Já ji mám ráda se zázvorem a chilli, ale musím uznat, že ta meruňková marmeláda je hodně zajímavej doplněk!
VymazatKafe se salkem mě baví to vietnamský. I proto, že obsahuje ten nedočkavej rituál, kdy musí nejdřív překapat.
Co je vietnamský kafe?
VymazatA.P.
Zkus zajít do nějaký o malý chlup lepší vietnamský restaurace. Je to překápka, kape to přes takovej speciální plechovej filtr. Dole na ten tekutej kofein v kapkách čeká pořádná vrstvička kondenzovanýho mlíka a žloutku. Napojí, zasytí a jedeš jak asijskej drak od rána až do setmění.
VymazatSe žloutkem.
VymazatMusím se s tou představou nějak srovnat.
A.P.
Musím tě zklamat, je to vlastně docela obyčejná představa. Jako vaječňák. Jen uber rum a místo něj dolij kafe.
VymazatByl jsem v mládí svou spořivou babičkou, která zažila hlad a dvě světové války, vychován v duchu hesla "Vápeníci dojídají!", myšleno úplně vždycky, ať už je na talíři cokoli. Navíc mám experimentátorské geny, takže ochutnávám kdeco. Třeba své dva měsíce v Japonsku jsem si náležitě užil i gastronomicky a ani si netroufám pomyslet, co všechny ty delikatesy byly zač, protože některá japonská slova nemají český ekvivalent. Jen jednu z nich jsem ze svého jídelníčku propříště vyřadil: Fermentované sójové boby "nattó". Už konzistencí a vůní to bylo podezřelé a chuť mě utvrdila v tom, že i do kamene věků vytesané pravidlo "Vápeníci dojídají" má svou čestnou výjimku.
OdpovědětVymazatMám slabost k asijské kuchyni obecně, v Japonsku to muselo být úplně extra. Ono je možná i dobře, že jsou některé pokrmy nepřeložitelné. Ve Vietnamu mě hrozně bavil vabank, objednávat si na venkově z lokálního meníčka bez anglického překladu. To je ještě neexistoval Google překladač písma a různé další podvůdky, které teď tuhle zábavu jen kazí.
Vymazatnattó můžu dosvědčit, to se nedá a to jím i žemlovku i paštiku i ubrousky i fudge.. to už snad radši ten květák sladkej
VymazatVšimla jsem si, že se to dá sehnat i v Česku... jsem nalomená!:)
VymazatEee tak tohle taky nesnáším, semlbábu odmítám jíst, protože v tom nevidím jídlo. Jako rohlíky s mlíkem a skořicí? Proč? Ale sváča s ubrouskem, tshe! Pamatuju si na základku, kdy já nosila svačinu v blbým pytlíku, takže se mi vždycky tak různě pomačkala v tašce, a hrozně jsem záviděla spolužákům, co ji vybalovali z ubrousků uložených v chlebnících a obírali z toho bílé zbytky. Protože my jsme domů nikdy ubrousky jako "zbytečný luxus" nekupovali :D
OdpovědětVymazatJo přesně, já ubrousky dostávala jen na ten výlet. V normálním režimu to byl omaštěnej pytlík používanej tak dlouho, dokud se nerozpadl:)
VymazatTy jo, já si myslel, jak jsme byli obyčejná šetřící rodina, a zatím jsme byli rozhazovační magnáti přes ubrousky.
VymazatTy svačiny mi připomněly, že se školní svačiny taky "nemusely" jíst. Mám před očima jednu moji známou, jak štítivě drží v konečcích prstů plesnivej krajíc chleba, kterej našla u dcerky na prádle za postelí a chce po dceři nějaký vysvětlení, co to jako má bejt.
Vypadaly jako Gandalf a Bilbo Pytlík, když se Gandalf na Bilba rozlobil, člověk čekal, že venku začne hřmít a přes zeď domu bude vidět hvězdné nebe, a dcerka poplašeně hledala nějaké vysvětlení, ale nic nenašla. (Kdyby to byla komedie a ne předměstské drama, tak by se hodilo: Každý hlupák dokáže klást otázky, na které mudrc nemá odpovědi. A smích ze záznamu).
Její matka pak našla za postelí a na hromadě špinavého prádla, co mělo být v koši na vyprání, ještě spoustu dalších nesnědenjch svačin v různém stádiu plesnivění.
A.P.
Já v dětství prakticky nejedla, svačiny jsem ještě cestou do školy odkládala do hustého jehličnanu na naší zahradě. Myslím, že tu zimu se k nám musela sbíhat zvěř z širokého okolí. Ale pak přišly silný jarní větry a zbytky těch plesnivejch půlkrajíců slepených máslem a sýrem byly poházený na metry daleko od toho tisu.
VymazatByla to vlastně obdoba té forenzní policejní zahrady - některý chleby byly vlastně ještě v kondici a z jiných už byla jen hmota. Nějak jsem vytěsnila, co přišlo za trest, ale asi něco strašnýho, protože jsem pak svačiny vyhazovala do popelnice jako každý jiný slušný dítě.
Tak to je super představa ty krajíce.
VymazatNa brigádě mi vyprávěl chlap, co byl v blázinci a báli se, aby u nich nenašli porno časopis, tak vytrhali stránky a vyházeli je z okýnka záchodků. Co čert nechtěl, vítr to rozfoukal po zahadě a zrovna byl čas návštěv, procházeli se tam rodinky chovanců i s dětma a všude poletovaly sprosté obázky.
Byl by to dobrý triptych. Vaše krajícová zahrada, porno v zahradě a zahrada mrtvol.
Takovej Hieronymus Bosch, jen filozofičtější, opravdovější protože víc ze života.
A.P.
P.S. - Já jsem svačiny jedl, protože bejvaly dobrý.
V TV je zrovna Horáček z tý tvý ketaminový kliniky.
OdpovědětVymazatPřipomíná mi Jágrova trenéra Jelínka, když začal mluvit o Hitlerovi.
A.P.
Ještě chvíli mluvil. Tak jo, je to regulérní blázen.
VymazatA.P.