Holky mi vždycky říkaly, že až se narodí to
druhý, tak konečně pochopím, co je to mít děti. To mi teprve dojde, proč se
chodí na plastiku povislých očních víček z nevyspání a na sterilizaci, aby se
to sfouklo společně s liposukcí a prsními implantáty všechno pod jednou
narkózou.
A měly pravdu!
Některé vzorce chování jdou totiž jenom z kopce
dolů. Třeba závislost na alkoholu nebo rodičovství. Myslíte si, že to je jenom
takové slabší období, co se dá vyřešit jednou dvěma sklenkami a ono to brzy
přejde samo. Ve skutečnosti jste tou dobou buď přímo v prdeli nebo v její
těsné blízkosti a je nejvyšší čas vyřídit si ubytovací poukaz do jednoho z pavilónů
Bohnické psychiatrické. A já se začínám až teď děsit obludných rozměrů proroctví
„malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti“.
Čičman se sama odstavila. Pominu otázku subjektivní
lítosti a nevděku, kterou ostatně najdete skvěle zpracovanou v posledním postu
u kulidy.
Jen jsem prostě myslela, že pro savce jsou aspoň ty existenciální potřeby přirozené
a nediskutuje se o nich. Že mimina přijímají sání mléka jako fakt a nevěnují se
vychcaným způsobům, jak si dopomoct k lepšímu. Aspoň Žmura jsem od hrudi
doslova odtrhávala více než po roce, protože chlapík, který sní k obědu větší
porci než já a hrozí, že si začne prsa verbálně vymáhat i ve společnosti (potažmo
mě nedobrovolně svlékat), prostě odporuje mé představě bezbranného miminka,
které je potřeba nakojit. Možná mají muži k prsům bližší vztah než ženy.
Ale Čičman stejně nebyla nikdy kojící typ. Jeden
den se přepíjela k prasknutí, aby si dala druhý den nízkokalorickou dietu
a pohrdavě na sebe nebrala zodpovědnost vypít si všechno, co se vytvořilo díky
jejím laktačním požadavkům. Potom začala mít přes den epizody kňourání a
náhlého smutku. Shodou okolností vždy před kojením a chmury se rozplynuly se v okamžiku,
kdy se v dohledu objevila lahvička mléka. Začala jsem Čičmanici vychytrale
kojit ve spaní a v noci, kdy se nakrmila dostatečně a většinou se probrala
až příliš pozdě, aby zjistila, z čeho to proboha pila. Před dvěma týdny
ale začala udržovat své smysly ve střehu i v noci a je po všem.
Kromě toho začíná období postřeleného partyzána
nebo superhrdiny po čelním nárazu do výškové budovy. Čičman vysune pravačku,
podstrčí kolínka pod zadek a bradou zarytou do koberce se sune vpřed. Nejčastěji
do atraktivních lokalit, kde má Žmur postavené slumy z Lega nebo vozový
park vzorně poskládaný do pravých úhlů.
Pokusy o anektaci Žmurova území samozřejmě
dopadají stejně, jako kdyby chtěli ozbrojenci z Balúčistánu obsadit U.S.A.; Žmur o porušení hranic prostoru ví dávno před vlastním
útokem, je několikanásobně větší co do prostoru i hmotnosti a disponuje blikajícími
laserovými zbraněmi, kterými povstalce doslova zatlačí zpět do nudného kojeneckého
prostoru s rachtátky a kousátky.
Přesto se někdy Čičman zadaří napřaženou
pravačkou rozbombardovat pár garáží a hlavně u toho obě strany produkují
neúměrný hluk. Řev, při kterým mi stydne krev v žilách a můj mozek začne
lačnit po krvi a bezdětném životě, kdy jsem mohla snídat o půl desáté v posteli
a potom si číst knížky. Po životě, kde decibely proudí jen z repráků v Akropoli
a kde mi nikdo nenačůral na kancelářskou židli.
Když o tom tak píšu, napadá mě, že skutečný generátor
stresu a mých psychických problémů je dětský pláč a kňourání. Nutno dodat, že v aktuální
situaci všudypřítomný, bez konce i začátku. Zvykla jsem si chodit na záchod s Čičman
pod paží, protože jinak brečí. Čistím si zuby s Čičman v podpaží a palcem
u nohy přitom šťourám z pod skříně Žmurova igráčka, aby do všech pekel
přestal řvát. Píšu tento blog a ano, Žmur se už se mi obtáčí kolem lýtka a
kňourá, protože nechce k svačině jablko, ale hrušku a potom bude vymrzovat
kvůli tomu, že jsem ho nakrájela na dílky, přičemž on chtěl poloviny. A
mezitím, co budu poněkud prudce krájet to debilní ovoce začne brečet Čičman,
protože jí míří plastový kalašnikov na fontanelu. Prý to přejde, až si spolu
začnou hrát. Ale to platí možná tak u dětí, které se nesnaží vzájemně si
prokousnout krční tepnu.
Protože až si začnou spolu hrát doopravdy, tak teprve
začne ten bezdětný život, přemýšlím nahlas. Sice s podmínkou za zanedbání
péče, když v halucinacích z nevyspání přehlédnu, že Čičman tříme
steakový nůž a Žmur jí přivazuje podomácky vyrobenou výbušninu z Malého chemika
do šprušlí od postýlky. Ale myslím, že se špatným psychiatrickým posudkem a dobrým
advokátem se to dá uhrát. A po pár týdnech nepřetržitého spánku si přestanu si
připadat jako vyhořelý klaun z mekáče s únavovým syndromem a
naplivaným kečupem v ksichtě.
Chtěla jsem to napsat ke kulidě: má to i světlé stránky, takové samoodstavení, ostatně sama to víš. Mě už zas nebaví ty bradavky rozkousané od zubů a vrhání po prsou na veřejnosti taky myslím pomalu začíná hrozit, a sama na to nějak nemám.
OdpovědětVymazatQuanti: jj, jedno z těch pozitiv jsem zažila právě včera, brzy ho tady zmíním. Zuby a veřejné scény jsou takové hlavní argumenty, proč uzavřít kohoutky;)
OdpovědětVymazatNojo, zase další dítě, který zjistilo, že z flašky je to menší dřina s větším průtokem ;-) V porodnici nás učili, jak to dělat, aby na tohle přišly ty malé příšerky co nejdýl, držela jsem se toho úspěšně ;-) A ty podmínky kladené dětma na velikost, tvar či barvu pokrmu - záhy jsem nastolila pravidlo - ber jak je, nebo nech být, jiné nebude" a dnes už doma slýchám jen věty jako "když nic jinýho není, tak to sním" ;-) Důraz kladu jen na soustavné pití a jestli nechce momentálně jíst, tak za hodinu třeba bude, hlad je můj spojenec :-) Bos.
OdpovědětVymazatVíš, já si myslím, že se na to díváš z té špatné stránky. Oni sice děti dost řvou a dělají bordel, ale ten dětský úsměv, to je přece k nezaplacení. A hrozně rychle rostou, tak si to, prosimtě, trochu UŽÍVEJ!
OdpovědětVymazatJednou na to budeš vzpomínat jako na nejkrásnější období svýho života přece!
P.S. Líp bych to nenapsala ;-)
Nojo, k nezaplacení ;-) Peníze fakt nestačí, musí se přidat pot, krev, síly, spánek, nervy.. ;-) Zlatíčka :-)) A ohledně užívání - nej úsměv je ten na spícím dítěti, to je ráááj a tehdy si to člověk fakt užije ;-) Bos.
VymazatAno, přesně, POČKEJ AŽ....!
Vymazattím mne mé vševědoucí okolí uzemní kdykoli si zkusím zastěžovat na trpký úděl matky rozmazlených tvrdohlavek...
(Mekbílová)
ano, ano! Pockej az...! za to bych vrazdila.
VymazatBos.: No, já jsem se teď potřebovala soustředit spíš na spojence duševního zdraví, jako je "ticho léčí" nebo "bordel v bytě, šťastné dítě". S jídelní taktikou se ztotožňuji, ale ono přece jen to 4měs. mimino sejde hlady dřív než jeho 16kg bratr (o decibelech nemluvě).
OdpovědětVymazatF.: To známe! Aby to nebyly stejný marketingový lži jako o těhotenství, nejkrásnějším období v životě ženy!
A tady se přivostřuje ...
OdpovědětVymazatdnes mi nabízeli pojištění pro případ rizikového těhotenství (napřed nabízeli výhodné pojištění pro manžela a pro děti, ale po mém smíchu to vhodným dotazem přesměrovali na těhotenství).
Tak nevím, jestli bych se radši neměla pojistit PROTI těhotenství :)
Liško, ty ženský pojistky jsou teď strašně trendy. A dětský - Milému se včera pojišťovací agentka snažila vnutit pojištění pro případ, že by byly po úraze na odpis v trvalé invaliditě. Nějak se mi nechce o této možnosti vůbec diskutovat, natož si měsíčně střádat na to, že by tato možnost opravdu nastala. A to stačilo jen letmo zmínit, že má děti. Morbidní job!
OdpovědětVymazatnormálně jsem celej vedle z toho, že nemám, jak bych přispěl do diskuse
OdpovědětVymazat:o)
(Mekbílová)
OdpovědětVymazatPsice, myslím, že nadešel čas ke koupi plechových bubínků a trumpetek! Kdypak že má Žmur ty narozeniny? Já že by hodná tetička Mekbílová...
Prosímtě, jak jsi tu savici dokázala odstavit? Náš Malušák se vehementně drží bradavek s minimální frekvencí co hodinu denně a na pokrm na lžičce se tváří jako na osmý div světa - "Jo, hezký, ale tohle už jsem viděl včera". Než do něho nějakým osmotickým zázrakem dostanu celé dvě lžičky mrkve, děvčátka mi zatím udělají z bytu kůlničku...
OdpovědětVymazatJdes na to spatne, mrkev nikoho neoslovi. Ale mliko zlahvicky, ktere tece samo, to je terno! (ted jsem ovsem cetla, ze nektery deti pak odomitaji prejit na obycejne jidlo, protoze to se musi kousat0
Vymazatextláča: jestli to nějak nesouvisí s tím, že jsi jediný komentující mužského pohlaví...no, o to víc se takový komentář cení, i kdyby byl němý!
OdpovědětVymazatMB: To máš blbý, Žmur má narozeniny na Silvestra a to trumpetky a bubínky v těch rachejtlích a létajících prstech amatérských pyrotechniků zaniknou! A když jsme u petard, co vaše dětičky, těm by se nějaký ta asijská rachejtlička nehodila? Že by zase jako něco od nás...
squire: snad jen tím, jak jsem se vnucovala. Ale bacha, to neznamená, že by se stavěla nějak odvážně k lžičce. Z mrkve zatím vyflusala i molekuly...
kulida: a to ani potom není vyhráno, kolem 15. roku se prý mnoho adolescentů k lahvičce zase rádo vrací!