Na tyči pokožka zasyčí

Pokud se nestydíte, klidně si doplňte vlastní perex obsahující mnohem duchaplnější  rým na slovo tyč.

Takhle to totiž dopadá vždycky, když investujete značný čas a úsilí do vymýšlení sportovních zhůvěřilostí, které budete dělat po porodu.

Namožený achillovky, co? pokyvuju znalecky, když se potkám před domem se zemdlelým Houbou, vlekoucím se z volejbalu.

„Ženský box je strašně sexy“ vzpomenu si hned na Million Dollar Baby, když se sejdeme s Hankou na večeři po její hodině fit boxu. „Škoda, že já zrovna teď sportovat nemůžu“ pohladím své těhotenské břicho, zavolám číšníka a objednám si dvojitou porci hranolek a borůvkový milky shake.

Po porodu nastalo hájené období, kdy jsem nesměla sportovat kvůli jizvě po císaři. Klapka: přestávám kojit. A najednou tu stojím proti argumentům, kdy teda sakra přestanu do sportu jen kérovat a taky něco konečně DĚLAT, úplně nahá a bezbranná.

Míčové a kolektivní hry jsem vyřadila hned na začátku seznamu. Pokud od 2.A stojíte v koutě tělocvičny a namakaná Čeňková vás podesáté v řadě vybíjí šlupkou do obličeje, existuje velká pravděpodobnost, že si budete na basketu driblovat jen do špiček od jarmilek. A že si ani neškrtnete při lesbickém ragby s medicinbalem, protože ho jednoduše neunesete.

Potom tu máme bojové sporty. Na bojové sporty bych se mohla dívat pořád, ale svou stavbou těla jsem v nich bohužel předurčena k roli oběti, se kterou se s vítězným pokřikem mrská o žíněnku. Navíc pokud se někde schyluje k násilí, ve skutečnosti uteču.

Běh je fajn, ale to už je zase až moc individuální sport závislý na síle vůle. Vykopat se do ojíněného rána nebo po večeři do parku, nezasednout na lavičku a nedovřít zip na bundě až ke krku jako bezdomáči všude kolem vás.

Potom je tu jóga, pilates a různá cvičení pro paraplegiky. Tělesné aktivity, které bez ztráty věnečku zvládne i Psice. Ale já si řekla dost.

Potřebuji nové výzvy! Budu dělat něco, co se mi líbí, posílí to mé svaly a dá se s tím machrovat na blogu nebo se o tom nezávazně zmínit urostlým Afroameričanům, kteří se s mapou v ruce ptají na cestu k Mandarin Oriental. Něco, co zcela zboří a od základu znovu postaví představy Milého o ženském sportu a východoněmeckých vrhačkách koulí.

Pole dance!

Pole dance dělá hezká těla. Vypadá dobře. Není to zase taková námaha. A potom můžeme zajít na pivo. Vidíte, stačilo pár argumentů a už se přihlásila i Lucka. Lucka je kamarádka a pojistka slabé vůle.

Na první hodinu jsem se oblékla po vzoru videí na youtube do tílka a kraťásků. Vůbec, tyhle všechny youtube by se měly zakázat, protože je to strašná snůška lží a optických iluzí, ale o tom si popovídáme v následujících řádcích.

Podstatné je, že mi byla zima na nohy. Po zahřívacím běhu u tyče se to celkem spravilo, ale rozcvičkou také skončila moje desetiminutová euforie z toho, že jsem byla sama se sebou opravdu spokojená.

„Tak a teď si uděláme jednoduchou otočku“ kývne na nás s pozitivním úsměvem lektorka a všech pět spolukurzistek udělá před velkou zrcadlovou stěnou ladnou otočku, jako když se prosmýkne užovka trávou. Jenom jedna z nás zůstává na tyči zadřená v pozici grilovaného kuřete na rožni. Já.

„To nevadí“, chlácholí mě lektorka. „Na první hodině to je úplně běžné. Zkus to na druhou stranu, třeba ti to půjde úplně přirozeně nalevo.“ Zavřu oči a smýknu sebou kolem tyče na druhou stranu. Zůstala jsem úplně přirozeně, zato velmi pevně připečená levým stehnem v pozici grilovaného kuřete s ukousnutým křidélkem.

Mohla bych vám tady pro pobavení psát ještě o diamantové otočce a také o otočce nazad, která je v mém osobitém podání obzvlášť kuriózní a připomíná opilce přidržujícího se dopravní značky.  Ale nebudu. Jenom se zmíním, že těch několik kuřecích sestav generuje překvapivě mnoho modřin a spálenin kůže. A taky, že existuje jeden jediný prostocvik, který ovšem ovládám tak, že na mně s radostí spočine oko znalce. Sjet po tyči rychle dolů, s tím bych mohla vystupovat na galavečerech.

Proto, až se mě turistická výprava Afroameričanů bude ptát na cestu do Mandarin Oriental, nebo se bude Milý pídit po příčinách modřin na vnitřní straně stehen, zmíním se raději o tom, že jsem dobrovolná hasička.