neděle 29. září 2013

Postlaktační psychóza

Holky mi vždycky říkaly, že až se narodí to druhý, tak konečně pochopím, co je to mít děti. To mi teprve dojde, proč se chodí na plastiku povislých očních víček z nevyspání a na sterilizaci, aby se to sfouklo společně s liposukcí a prsními implantáty všechno pod jednou narkózou.

A měly pravdu!

Některé vzorce chování jdou totiž jenom z kopce dolů. Třeba závislost na alkoholu nebo rodičovství. Myslíte si, že to je jenom takové slabší období, co se dá vyřešit jednou dvěma sklenkami a ono to brzy přejde samo. Ve skutečnosti jste tou dobou buď přímo v prdeli nebo v její těsné blízkosti a je nejvyšší čas vyřídit si ubytovací poukaz do jednoho z pavilónů Bohnické psychiatrické. A já se začínám až teď děsit obludných rozměrů proroctví „malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti“.

Čičman se sama odstavila. Pominu otázku subjektivní lítosti a nevděku, kterou ostatně najdete skvěle zpracovanou v posledním postu u kulidy. Jen jsem prostě myslela, že pro savce jsou aspoň ty existenciální potřeby přirozené a nediskutuje se o nich. Že mimina přijímají sání mléka jako fakt a nevěnují se vychcaným způsobům, jak si dopomoct k lepšímu. Aspoň Žmura jsem od hrudi doslova odtrhávala více než po roce, protože chlapík, který sní k obědu větší porci než já a hrozí, že si začne prsa verbálně vymáhat i ve společnosti (potažmo mě nedobrovolně svlékat), prostě odporuje mé představě bezbranného miminka, které je potřeba nakojit. Možná mají muži k prsům bližší vztah než ženy.

Ale Čičman stejně nebyla nikdy kojící typ. Jeden den se přepíjela k prasknutí, aby si dala druhý den nízkokalorickou dietu a pohrdavě na sebe nebrala zodpovědnost vypít si všechno, co se vytvořilo díky jejím laktačním požadavkům. Potom začala mít přes den epizody kňourání a náhlého smutku. Shodou okolností vždy před kojením a chmury se rozplynuly se v okamžiku, kdy se v dohledu objevila lahvička mléka. Začala jsem Čičmanici vychytrale kojit ve spaní a v noci, kdy se nakrmila dostatečně a většinou se probrala až příliš pozdě, aby zjistila, z čeho to proboha pila. Před dvěma týdny ale začala udržovat své smysly ve střehu i v noci a je po všem.

Kromě toho začíná období postřeleného partyzána nebo superhrdiny po čelním nárazu do výškové budovy. Čičman vysune pravačku, podstrčí kolínka pod zadek a bradou zarytou do koberce se sune vpřed. Nejčastěji do atraktivních lokalit, kde má Žmur postavené slumy z Lega nebo vozový park vzorně poskládaný do pravých úhlů.

Pokusy o anektaci Žmurova území samozřejmě dopadají stejně, jako kdyby chtěli ozbrojenci z Balúčistánu obsadit U.S.A.; Žmur o porušení hranic prostoru ví dávno před vlastním útokem, je několikanásobně větší co do prostoru i hmotnosti a disponuje blikajícími laserovými zbraněmi, kterými povstalce doslova zatlačí zpět do nudného kojeneckého prostoru s rachtátky a kousátky.

Přesto se někdy Čičman zadaří napřaženou pravačkou rozbombardovat pár garáží a hlavně u toho obě strany produkují neúměrný hluk. Řev, při kterým mi stydne krev v žilách a můj mozek začne lačnit po krvi a bezdětném životě, kdy jsem mohla snídat o půl desáté v posteli a potom si číst knížky. Po životě, kde decibely proudí jen z repráků v Akropoli a kde mi nikdo nenačůral na kancelářskou židli.

Když o tom tak píšu, napadá mě, že skutečný generátor stresu a mých psychických problémů je dětský pláč a kňourání. Nutno dodat, že v aktuální situaci všudypřítomný, bez konce i začátku. Zvykla jsem si chodit na záchod s Čičman pod paží, protože jinak brečí. Čistím si zuby s Čičman v podpaží a palcem u nohy přitom šťourám z pod skříně Žmurova igráčka, aby do všech pekel přestal řvát. Píšu tento blog a ano, Žmur se už se mi obtáčí kolem lýtka a kňourá, protože nechce k svačině jablko, ale hrušku a potom bude vymrzovat kvůli tomu, že jsem ho nakrájela na dílky, přičemž on chtěl poloviny. A mezitím, co budu poněkud prudce krájet to debilní ovoce začne brečet Čičman, protože jí míří plastový kalašnikov na fontanelu. Prý to přejde, až si spolu začnou hrát. Ale to platí možná tak u dětí, které se nesnaží vzájemně si prokousnout krční tepnu.


Protože až si začnou spolu hrát doopravdy, tak teprve začne ten bezdětný život, přemýšlím nahlas. Sice s podmínkou za zanedbání péče, když v halucinacích z nevyspání přehlédnu, že Čičman tříme steakový nůž a Žmur jí přivazuje podomácky vyrobenou výbušninu z Malého chemika do šprušlí od postýlky. Ale myslím, že se špatným psychiatrickým posudkem a dobrým advokátem se to dá uhrát. A po pár týdnech nepřetržitého spánku si přestanu si připadat jako vyhořelý klaun z mekáče s únavovým syndromem a naplivaným kečupem v ksichtě.

15 komentářů:

  1. Chtěla jsem to napsat ke kulidě: má to i světlé stránky, takové samoodstavení, ostatně sama to víš. Mě už zas nebaví ty bradavky rozkousané od zubů a vrhání po prsou na veřejnosti taky myslím pomalu začíná hrozit, a sama na to nějak nemám.

    OdpovědětSmazat
  2. Quanti: jj, jedno z těch pozitiv jsem zažila právě včera, brzy ho tady zmíním. Zuby a veřejné scény jsou takové hlavní argumenty, proč uzavřít kohoutky;)

    OdpovědětSmazat
  3. Nojo, zase další dítě, který zjistilo, že z flašky je to menší dřina s větším průtokem ;-) V porodnici nás učili, jak to dělat, aby na tohle přišly ty malé příšerky co nejdýl, držela jsem se toho úspěšně ;-) A ty podmínky kladené dětma na velikost, tvar či barvu pokrmu - záhy jsem nastolila pravidlo - ber jak je, nebo nech být, jiné nebude" a dnes už doma slýchám jen věty jako "když nic jinýho není, tak to sním" ;-) Důraz kladu jen na soustavné pití a jestli nechce momentálně jíst, tak za hodinu třeba bude, hlad je můj spojenec :-) Bos.

    OdpovědětSmazat
  4. Víš, já si myslím, že se na to díváš z té špatné stránky. Oni sice děti dost řvou a dělají bordel, ale ten dětský úsměv, to je přece k nezaplacení. A hrozně rychle rostou, tak si to, prosimtě, trochu UŽÍVEJ!
    Jednou na to budeš vzpomínat jako na nejkrásnější období svýho života přece!

    P.S. Líp bych to nenapsala ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nojo, k nezaplacení ;-) Peníze fakt nestačí, musí se přidat pot, krev, síly, spánek, nervy.. ;-) Zlatíčka :-)) A ohledně užívání - nej úsměv je ten na spícím dítěti, to je ráááj a tehdy si to člověk fakt užije ;-) Bos.

      Smazat
    2. Ano, přesně, POČKEJ AŽ....!
      tím mne mé vševědoucí okolí uzemní kdykoli si zkusím zastěžovat na trpký úděl matky rozmazlených tvrdohlavek...
      (Mekbílová)

      Smazat
    3. ano, ano! Pockej az...! za to bych vrazdila.

      Smazat
  5. Bos.: No, já jsem se teď potřebovala soustředit spíš na spojence duševního zdraví, jako je "ticho léčí" nebo "bordel v bytě, šťastné dítě". S jídelní taktikou se ztotožňuji, ale ono přece jen to 4měs. mimino sejde hlady dřív než jeho 16kg bratr (o decibelech nemluvě).

    F.: To známe! Aby to nebyly stejný marketingový lži jako o těhotenství, nejkrásnějším období v životě ženy!

    OdpovědětSmazat
  6. A tady se přivostřuje ...
    dnes mi nabízeli pojištění pro případ rizikového těhotenství (napřed nabízeli výhodné pojištění pro manžela a pro děti, ale po mém smíchu to vhodným dotazem přesměrovali na těhotenství).
    Tak nevím, jestli bych se radši neměla pojistit PROTI těhotenství :)

    OdpovědětSmazat
  7. Liško, ty ženský pojistky jsou teď strašně trendy. A dětský - Milému se včera pojišťovací agentka snažila vnutit pojištění pro případ, že by byly po úraze na odpis v trvalé invaliditě. Nějak se mi nechce o této možnosti vůbec diskutovat, natož si měsíčně střádat na to, že by tato možnost opravdu nastala. A to stačilo jen letmo zmínit, že má děti. Morbidní job!

    OdpovědětSmazat
  8. normálně jsem celej vedle z toho, že nemám, jak bych přispěl do diskuse
    :o)

    OdpovědětSmazat
  9. (Mekbílová)
    Psice, myslím, že nadešel čas ke koupi plechových bubínků a trumpetek! Kdypak že má Žmur ty narozeniny? Já že by hodná tetička Mekbílová...

    OdpovědětSmazat
  10. Prosímtě, jak jsi tu savici dokázala odstavit? Náš Malušák se vehementně drží bradavek s minimální frekvencí co hodinu denně a na pokrm na lžičce se tváří jako na osmý div světa - "Jo, hezký, ale tohle už jsem viděl včera". Než do něho nějakým osmotickým zázrakem dostanu celé dvě lžičky mrkve, děvčátka mi zatím udělají z bytu kůlničku...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jdes na to spatne, mrkev nikoho neoslovi. Ale mliko zlahvicky, ktere tece samo, to je terno! (ted jsem ovsem cetla, ze nektery deti pak odomitaji prejit na obycejne jidlo, protoze to se musi kousat0

      Smazat
  11. extláča: jestli to nějak nesouvisí s tím, že jsi jediný komentující mužského pohlaví...no, o to víc se takový komentář cení, i kdyby byl němý!

    MB: To máš blbý, Žmur má narozeniny na Silvestra a to trumpetky a bubínky v těch rachejtlích a létajících prstech amatérských pyrotechniků zaniknou! A když jsme u petard, co vaše dětičky, těm by se nějaký ta asijská rachejtlička nehodila? Že by zase jako něco od nás...

    squire: snad jen tím, jak jsem se vnucovala. Ale bacha, to neznamená, že by se stavěla nějak odvážně k lžičce. Z mrkve zatím vyflusala i molekuly...

    kulida: a to ani potom není vyhráno, kolem 15. roku se prý mnoho adolescentů k lahvičce zase rádo vrací!

    OdpovědětSmazat